Oskeruše

Marně přemýšlím, jak napsat komentář k této „komedii“, aniž bych nespoilerovala tím nejodpornějším způsobem – a sice neprozradila případnému „prvodivákovi“, jak to s tím roztomilým štěnětem z plakátu vlastně dopadne. Ono to totiž není jen tak jednoduché, když nejsilnějších je právě posledních dvacet minut filmu. A nic na tom nezmění ani fakt, že ta úplně závěrečná scéna v podzimní zahradě je v mých očích už poněkud „přes čáru“ a že si ji mohli tvůrci klidně odpustit. Nicméně – i když nejsem zrovna milovnicí chundelatých hafanů, Marley si mě získal raz dva. Že bych si pořídila psa? :-) Poznámka na okraj: Možná jsem hnidopich, ale kde se tam vzali ti koně? Že by se novinářská rodinka vrhla na zemědělství?

Příběh, který nějaký hlubší a trvalejší šrám na divákově duši asi nezanechá, i když se o to rádoby dojemným a nesnesitelně natahovaným koncem pokouší. Rozhodně nenudí, ale že by oslnil? Naprosto geniální (geniálně děsivá, bohužel) je ovšem postava Báry Hrzánové. Z poslední scény, v níž se objeví, doslova mrazí v zádech....

Proč se tajemný muž v masce rozhodne hlavnímu hrdinovi pomáhat? Nebylo by jednodušší, kdyby jednal na vlastní pěst a s modrookým blonďákem neztrácel čas? Proč je to právě on, kdo svede rozhodující souboj se zlem? Co ho k tomu přimělo? Pomsta? Nebo to byla opravdu jen snaha zachránit Věčný oheň? Co je vlastně vůbec zač? Není barva jeho pleti na ochránce dobra trochu moc tmavá? Množství nezodpovězených otázek, jen sporadicky naznačené pohnutky pro jednání hlavních postav – obrovské mínus filmu nebo naopak otevřená cesta pro divákovu fantazii? Což takhle vymyslet vlastní prequel? Nesetkal on se Nekron s mužem v masce už někdy dříve??? (PS: A proč nemají udatní bojovníci na své chlapácké hrudi alespoň jeden jediný chloupek?)

Něžný vetřelec – Příběh ze života obyčejných lidí, diváků televize Nova? No nevím, kolik z nás je odbornicemi přes marketing a domluví se většinou světových jazyků včetně čínštiny... I když před stejnou volbu jako hlavní hrdinka se může dostat, přimhouříme-li obě oči, i pokladní toužící po pozici vedoucí prodejny. Že by se však její vyvolený zachoval stejně jako Lukáš Vaculík? Nějak mi ta fatamorgána prince na bílém koni (byť ženatého) do realitypříběhu nepasuje. Že má postava Tatiany Vilhelmové o čem přemýšlet se dá asi pochopit a její proměnu v „mluvící hlavu“ považuji za dobrý způsob, jak myšlenky sdělit divákovi. Nicméně setkání „o rok později“ si mohli autoři klidně odpustit – ono méně je někdy více. Paní Šafránková opět ukázala, že je skvělá herečka, a ani její mladší kolegové svými výkony určitě nikoho nepohoršili. U mě lehce přes ***. Fajn brigáda – tak nevím, jestli poselství příběhu nakonec nevyznělo opačně, něž autoři původně zamýšleli. Minulost na hlavní hrdinku sice tu a tam zpoza rohu vybafne, ale v podstatě si Žaneta žije celkem spokojeně. Výborná je postava ztřeštěné spolubydlící z koleje, Jiří Langmajer je na pasáka možná až moc velký sympaťák. Oproti prvnímu dílu ubylo proslovů do oka kamery, což je asi dobře. Herecké provedení laťku prvního dílu určitě nesrazilo, ale naopak posunulo ještě výše. Tentokráte ****. Jiná láska – je mi jasné, že když se člověk poprvé doopravdy zamiluje (což je i hrdinčin případ), nemůže se toho druhého nasytit. Ale stejně – nebylo tam toho sexu přeci jen až příliš? V mých očích je psychologicky mnohem lépe propracován postoj Evina manžela k jejímu nečekanému comming outu, než samotný lesbický vztah mezi oběma učitelkami. Dokážu si představit, že mnoho rozumných mužů by se v podobné situaci chovalo stejně nesmyslně jako postava Saši Rašilova. Od lásky může být k nenávisti jen krůček. **** DNA jako důkaz – neříkám, že život nemůže být plný neuvěřitelných náhod a souvislostí, ale tohle mi přeci jen přijde poněkud přitažené za vlasy. A opravdu je svatební rozhodnutí jen Káčinou věcí, jak v dramatické scéně u brány moudře proklamuje pomalu dvojnásobný otec Václavek? Být budoucí nevěstou, jednu bych mu vrazila. Záblesky černého humoru byly skvělé, Tomáš Hanák s Janem Budařem jako vždy neodolatelní, Zuzana Bydžovská výborná, ale přihlouplý scénář většinu kladů spolehlivě vygumoval. Dávám ***, ale hodně, hodně slabé. Láska v moll – deprese až na půdu, vzpomínky na dva dost nepříjemné roky mého života jsou zpátky... Nějak nemám náladu položit tenhle díl na pitevní stůl a hledat, v čem by mohl být lepší. Prostě ***** Malý terorista – spíše milá rodinná komedie než psychologický rozbor nástrah lidského života. Rádoby roztomilý synátor se snaží vyhnat vetřelkyni, a tak jedna zlomyslnost stíhá druhou. Sympatická chůva je platonicky zamilovaná do pana otce – no nebyl by z nich ale pěkný pár? Tohle všechno už to přeci bylo a v mnohem slušivějším kabátě. I když je třeba ocenit, že ani jedna, ani druhá ženská postava by se nevešla do škatulky se štítkem „ta zlá“, nebo „ta hodná“. Dokázala jsem pochopit jednání obou zúčastněných dam a pan doktor byl někdy opravdu zralý na ránu pěstí. *** Tatínkova holčička - když označení „příběh ze života“ nezní ironicky. Bohužel... ***** Ukradená spermie - pánové, máme vás v hrsti! Nechcete děti? My ano, takže máte smůlu. Jak už tomu v této sérii bývá, opět lze soucítit s oběma hlavními postavami, ženou i zneužitým mužem. Lidé nejsou černobílí, říkají tvůrci. A za to jednu hvězdu přihazuji. **** Smím prosit o lásku – nuda, nuda, nuda. Nevěřím, že by zralou ženu mohl přitahovat takový nekňuba, jako je pan zapomnětlivý šéf. Žádný zvrat, rozvleklé tempo – ne, tento díl se opravdu příliš nevydařil. Přihlouple vyznívá i parafráze Popelčina plesu, jen ztratit střevíček. I když nerada, uděluji **. Tři do páru – rozčilují vás promluvy do kamery? Tak to si tuto historii jedno nepovedeného manželství raději nechte ujít. Konec je opravdu překombinovaný – rychlý sled monologů je možná nápadem originálním, nicméně ve výsledku působí spíše chaoticky. Jen těžko se dá uvěřit, že by někdo zvolil pro řešení manželské krize zrovna tento způsob komunikace. I kdyby nakrásně pracoval jako kameraman v televizi. A přístup manželky? Opravdu by se našla žena, která by přijala nevěru s tak ledovým klidem? Žena s malým dítětem, na které zůstane sama, jen se svojí matkou??? *** Exmanželkou snadno a ryhle – přesvědčivá a stále krásná Tereza Brodská. Nějak tak bych se asi chovala, kdyby mi krachovalo manželství. Jen tu flétnu bych přerazila o něj, kamarádka měla pravdu. ****

Hodně, hodně silná černá káva bez zrníčka cukru. Jen ve zkratce jsme seznámeni s událostmi, které zapříčinily změnu zdravotní sestřičky v pomstychtivou bestii. Ale nebýt dívky zdecimované drogami a čestného policisty v kómatu, asi bych nedokázala fandit ženě, která vraždí se zarážejí chladnokrevností a nenuceností. Napínavý příběh okořeněný explicitní nahotou provokuje, klade otázky. Máme právo brát spravedlnost do vlastních rukou? Žádné filozofické úvahy, žádné odpovědi, jen drsný příběh bez servítek. Nechť se po jeho zhlédnutí rozhodne každý sám.

Svižná komedie, v níž se vše podstatné odehraje během jedné zběsilé noci a jednoho svatebního dne o něco později. Kdybych měla spočítat všechny vtipné hlášky a situace, musela bych si na to pořídit kalkulačku. Poznámky sarkastického soudce jsou už „jen“ třešničkou na dortu konverzačního humoru. Je pravda, že bez skvělého Bruce (ten ostatně dokázal svůj komediální talent prodat již v seriálu Měsíční svit) a sexy Kim (její „kočičí“ protahování na ujíždějícím saténovém prostěradle, hmm...) by byl film jen poloviční. Ale co – jsou tam? Jsou. Tak čemu škudlit hvězdičky, když jsem se královsky bavila??? Romantická komedie, jak má být.

Ach ta 80. léta! Tehdy zcela jistě hříšný tanec metrosexuálního upíra působil jako vášnivý projev zvráceného flirtu a Amanda Bearse, upířím polibkem změněná v neodolatelnou femme fatale, dokázala zrychlit tep nejednoho muže v hledišti kina. Škoda, že dnes už tyto scény, podkreslené „poupatovou“ diskotékovou hudbou, vyvolávají pouze lehký úsměv na tváři těch, co pamatují a nezřízené veselí u těch, co nikoliv... Naštěstí je ve filmu mnoho dalších scén, které evokují stejně tak spolehlivě napětí, jako humor (tentokráte už ovšem zamýšlený) a dělají z Hrůzné noci nezapomenutelný zážitek.

Hodnotíte epizodu 13. komaty, nebo Natálii? Fajn, taky tu slečnu (nebo vlastně mladou paní) nemám ráda. A jejího pana otce už vůbec ne. Ale to přeci neznamená, že kvalitně zpracovaný pořad odpálkuji někam do sběrných surovin. To, že se štítím pavouků, není přece důvodem, abych ohodnotila dokument o tarantulích jako odpad. Josef Rauvolf nechává mluvit nejen Natálii a její rodiče, ale i hudební odborníky – a to už je přeci objektivní přístup! Nebo jste snad čekali štvanici na „prominentní“ dcerku? To snad ne!

Správný akční film musí být v rychlém, ba přímo strhujícím tempu, nic proti. Ale honičky v Oku dravce balancují někde na hranici vnímatelnosti. K čemu efektní výbuchy, když má divák jen zlomek vteřiny na to, aby je zaregistroval? Mžitky před očima nejsou při sledování filmu zrovna žádoucím jevem. Připočtu-li absenci originality a přemíru klišé (svět ovládaný počítačem, Velký bratr tě sleduje, povinný patetický hold USA, ...), vyjde mi veskrze průměrná podívaná – napoprvé nenudí, ale víckrát bych ji snad ani vidět nemusela. Nicméně bylo by nespravedlivé neocenit Shiu LaBeoufa - ten kluk fakt válí!

Zajímavé téma (tedy alespoň pro mě) a hezké letecké záběry kontra neuvěřitelně monotónní a nanejvýš nezáživný komentář plus naprosto nenápaditá hudba. Názorná ukázka, jak spolehlivě pohřbít kvalitní obrazový materiál. Škoda...