Oskeruše

Nežádoucím vedlejším účinkem klonování je podle nejnovějších laboratorních výzkumů totální ztráta charismatu – Blofeld budiž důkazem. Ovládání diamantového satelitu bezpečně zaneseno na walkmanové kazetě? Pásky se musely přeci snadno motat a trhat i v době, kdy byla MC technologie na vrcholu, a tak by troška futuristického vizionářství neuškodila… James nám lehce zestárl, ale neřekla bych, že by to filmu nějak uškodilo – to, že chlápka ve výtahu likviduje možná o něco déle, naopak přispívá k větší realističnosti příběhu. Suma sumárum jde však o šedivě nevýraznou bondovku, na niž by se dalo velmi lehce zapomenout - nebýt tedy geniálního titulkového songu a spalujícího pohledu do rakve v útrobách kremační pece. … Poznámka na okraj: Bílý kocour jásá. Bílá kočka má dvojče! A blyštivý obojek by se hodil jako věno, ne?

Tak především – Lasenby není až takové herecké nemehlo, jak by se mohlo ze zdejších komentářů zdát. To, co mě na jeho Bondovi lehce rozčiluje, vychází spíš ze samotného scénáře. Nemyslím si, že je nutné, aby každá agentova věta byla hláškou hodnou vytesání do kamene. S bonmoty by to mělo být jako s hodně aromatickým kořením – šafránu stačí vždy jen špetka. A totéž platí o Bondových téměř pansofistických znalostech. To se sakra musí vyznat i v exotických motýlech? No jo, tak aby byl komentář úplný – Blofeld by mohl charisma prodávat na vánočních trzích v alpském městečku pod svým sanatoriem, krkolomné honičky na lyžích a na bobech jsou zkrátka super a na konci jsem plakala… Poznámka na okraj: Bílý kocour měl pravdu. Bílá kočka přežila explozi ostrovní základny, aby mohla odcestovat do Švýcarska, radovat se ze sněhové nadílky a na miniaturních bobech ujet před výbuchem „Orlího hnízda“.

Co se lokací týče, snad nejatraktivnější bondovka vůbec – pobřeží poseté vulkány lahodí oku o něco více než dno oceánu z Thunderballu. James dozrává jako kvalitní víno, jeho hlášky jsou čím dál tím trefnější a bond girls krásnější. Masážní lehátko v lázních z úvodu filmu připomíná spíše ďábelský mučicí nástroj a napovídá, že tentokrát dostane agent 007 pořádně zabrat. Pokud bych chtěla hledat mouchy tajně odpočívající na téměř dokonalém filmu, musela bych do pátrání zapojit logiku – třeba: To si opravdu nikdo z místních obyvatel (krásnou agentku nevyjímaje) nevšiml, že jim za vesnicí roste základna obřích rozměrů, ze které čas od času startuje raketa? Ale, nechme mouchy chameleonům a možná, že přijde i Blofeld. Poznámka na okraj: Bílý kocour si je jist, že se bílá kočka zachránila. Sbalila několik piraň na sváču a prostě odešla do bezpečí. Žije jen devětkrát…

Přesunout hřiště finálového zápasu pod vodu je odvážný nápad. Podmořské souboje zrychlí tep divákům přivyklým na už poněkud fádní honičky v superrychlých autech, jen tak tak se držících na klikatých horských silničkách. Bitky v luxusních sídlech, na vojenských základnách – to vše už tady bylo. Pod hladinou je svět mnohem klidnější, voda klade člověku odpor, a tak i závěrečný duel černá kontra červená působí jakoby zpomaleně, možná rozvlekle … nudně. A snad si to uvědomoval i režisér bondovky – jen nevím, jestli nereálně zběsilá jízda lehce „transformeřího“ člunu je tou pravou kompenzací. Bod za žraločí bazének! :o) Poznámka na okraj: Bílý kocour si nevšiml, co se stalo s nebohým neplavcem po výbuchu člunu. A taky pochopil (po odborném výkladu chytřejších), že když vyletí s loďkou do vzduchu i atomovka, nedojde ke štěpné reakci a nic fatálního se vlastně nestane. To jsou věci!

Bond takový, jakého ho mám nejraději. Šarmantní a sexy byl už v obou filmech předchozích, o to nic, ale smysl pro lehký anglický humor je vlastnost, která se u agenta s povolením zabíjet dosud příliš neprojevovala. Nadsázka, jemná ironie a místy až náznak parodie žánru (viz babča vrátná s kulometem) filmu jednoznačně prospěly. Skvělé je i obsazení Bondova protivníka – posunout hranice zločinu se totiž rozhodne chlápek, který vypadá spíše jako obtloustlý americký turista než zvráceně geniální milionář… Poznámka na okraj: He loves only milk, only milk, he loves milk! Bílý kocoure, takhle ten song určitě nebyl!!! :o)

Zdá se, že James v Rusku je o něco drsnější než James v tropickém klimatu prvního filmu. Svého povolení zabíjet využívá o něco častěji a uhodit roztomilou agentku tak, až „vezme druhou o zem“, také nepředstavuje žádný morální problém. Děj je komplikovanější, špioni rafinovaní, agentka Spectru č. 3 zřejmě získala praxi jako vedoucí bachařka v Osvětimi a hlava zločinecké organizace se preventivně neukáže vůbec. Nevím, ale přímočarost v Dr. No mě bavila víc a James byl tak nějak sympatičtější. Poznámka na okraj: Bílého kocoura zaujala … bílá kočka. Ta že má být pravou packou ultrazločince? Nevěřícně vrtí ocasem…

V podstatě jednoduchá zápletka, žádní dvojití agenti a jiné špionážní spletence, jasné rozdělení dobra a zla, dobrodružství na ostrově jak vystřiženém z nabídky luxusní cestovky, ne příliš efektní, ale velmi účinná likvidace hlavního „záporáka“, zachráněný svět a trocha té romantiky na závěr, aby si i divačky v bikinkách přišly na své. Mňam, tyhle přísady namíchané do osvěžující pinacolady chutnají moc a moc dobře! Poznámka na okraj: Bílého kocoura zaujala podobnost mezi scénou, v níž James prchá spirálovitou kanalizací, a nejslavnější scénou titulkovou (pohled skrz hlaveň pistole).

Přejetá kočka Mína, kterou srazil náklaďák; Alík, syn Azorův - ten starý podvraťák; Armáda zajíců, co v dubnu zahynou; V zatáčce u Jevan spolu se srnou; Zvířátka pozůstalá z klacíků vrší hrobky; Tlapkama slzy otíraj; Jednou se všechna semknou; Svítící oči z temnot - vyčistí od řidičů kraj. (Tři sestry) A taky jeden kapustňák…

Až surrealistická variace na Draculu Brama Stokera se hemží odkazy na politické dějiny Německa. Podoba mezi vůdcem vampýrů a Hitlerem je více než nápadná, na fašistické Německo odkazuje i všudypřítomná atmosféra tísně a ohrožení. Děj filmu lze interpretovat i v souvislosti se studentskými bouřemi v 60. letech 20. století. Nikdy nekončící milostný akt, kterému přihlíží celá vesnice, je pak hořkou narážkou na život v sexuálně nevázaných komunitách.

Film pro cílovou skupinu, které už jsem (bohužel? bohudík?) poněkud odrostla. Ale i romantika určená náctiletým může zpříjemnit sobotní večer (když se nálada na artovou intelektuálštinu ne a ne dostavit). Sympatická ústřední dvojice, poslouchatelná muzika a láska, co i balet se street dancem spřátelí. Předvídatelnost, absolutní neherectví Channinga Tatuma a závěrečná taneční (ne)třešnička na (ne)dortu, která v Hříšném tanci byla tak osvěžující. Vaše návštěva byla moc milá, ale příště už sem prosím nechoďte, miss Anne Fletcher.