Tosim

Komedie se satirickým podtónem o tom, že nepořádek prostě byl, je a bude vždycky, s úžasnými dialogy a vypointovanými situacemi je nejlepším filmem Vlasty Buriana. -BYL JSTE NĚKDE NA PORADĚ? -JÁ JSEM BYL ZA NAŠÍM PANEM LÉKÁRNÍKEM, PANE DOKTORE. -ZA VAŠÍM PANEM LÉKÁRNÍKEM, AHA. TEN VÁM SI NAPOVÍDAL PĚKNÝ VĚCI. TO BY MĚ ZAJÍMALO, JAKOU BLBOST VÁM PORADIL. -ABYCH ŠEL ZA VÁMA.

Pánové a dámy, u mě tento film vyzdvihává herectví Hugo Haase! On snímek dělá jedinečným a hraje skvěle!

Tyhle operetky se zpěvným Františkem Kryštofem-Veselým a důstojně vtipným Jindřichem Plachtou prostě miluju. Kdyby hrála i Věra Ferbasová, má film k dokonalosti opravdu jen málo ;-)

Průměrná historická kostýmní taškařice. Osbobně mám radši prvorepublikové veselohry ze současnosti.

Prostředí advokátní kanceláře a aristokratického, zvolna potápícího se sídla, jsou prostředí, kde může Vlasta Burian rozehrát situace a gagy hodné jeho talentu...skvěle!

No vida, při přerovnávání oblečení ve skříni člověk může zhlédnout i retro ze zlatých třicátých let, ve kterých byly filmy skvostné, ale také (přirozeně) sračky, které naše televize moc neuvádí. Snímek podle romantické limonády Jaromíry Hüttlové, které se stále čtou (profesionální zkušenost), plná romantických a tajnosnubných klišé (hvězdný skladatel pod pseudonymem, který nechce žádnou fanynku, ale jen tehdejší, drzou dívku, modernějším termínem zvanou "od vedle"). Od horšího hodnocení zachraňují film zejména už zde zmínění herci - Gustav Nezval, který svou roli zvládá s nadhledem a odstupem a spolehlivý Jindřich Plachta, se svými (kdykoliv vystřihnutelnými, takže lehce nadbytečnými) komediálními výstupy.

Když vidím zpracování klasiky českým filmem třicátých let, nejsem moc nadšen, ale zde se zachovává cit k látce a to je moc dobře! Opravdu povedené!

Osvobozující optimistický dojem - zlatá třicátá léta (alespoň ve filmu).

Filmová perla a nebojím se říct vybroušený diamant z dob, kdy byla naše kinematografie na jednom ze svých málo četných vrcholů. Díky hereckým výkonům, inteligentnímu vtipu a troškou toho sentimentu se tento snímek z černobílé éry dá shlédnout třeba po stopadesáté. A s chutí.

Už na začátku filmu jsem měl obavy, které se potvrdily, neboť Kobylkáři mi připomínají Noc v opeře. Nejenom oním tenorem, ale také motivem milenců, kterým je třeba pomoci, některými vtípky a hlavně hudebními čísly. Větší střeštěnost snímku už byla spíše na škodu. Několikrát jsem i zaklimbal...