Reanimated

-- ba-dum-tss -- Tento způsob humoru zdá se mi podivný...

Jackson začíná prequelovou trilogii nudným CGI-festem, jehož jediné světlé okamžiky představovalo poklonkování silným momentům z LOTRa a velmi silné Hádanky ve tmě. Je smutné, že při prvním zamyšlení to ve mně vyvolává takovou banální větu. V prvním Hobitovi se však opravdu jde odnikud -> nikam. Ten film nemá začátek a ani pořádný climax na konci, který by navnadil na další nášup. Chvilkami si divák připadá jak na nudné přednášce z historie Středozemě (a to říkám jako fanda Silmarillionu, kterého zmínka o Gondolinu potěšila) a jindy jakoby se snad vysílala nějaká trapná česká rádoby pohádka: trpaslíci totiž pořád někam padají, nebo něco padá na ně, kopou se do rozkroku a hojně říhají. Přitom by to mohlo jít. Stará eskadra stále válí, jenže z nové ji zdatně doplňuje jen Martin Freeman a Richard Armitage. Jak se po tomhle má fanda těšit na Bitvu pěti armád a útok v Dol Gulduru, když to Jackson zabije tunou CGI a hromadami zbytečné expozice? Butter spread over too much bread... Bohužel.

Ten film drží pohromadě nostalgie, hlášky a pár správnejch borců, který už ňákej čas odmítaj pověsit bouchačky na zeď. Scénář je bohužel lehce dementní a režii si moh Sly podržet. Chtěl jsem dát tři, ale to epický finále mi to nedovolí. A Sly s bandou by mi určo namlátili.

Mohutné dílo, jehož význam posoudí až čas.Tak trochu jsem si říkal, jestli je tohle Blade Runner současné generace. Po první projekci naštěstí nelze říct kategorické: Ne. Režijní trio nedalo po celou stopáž sebemenší prostor nudě. Už to je obdivuhodné. Pak je tu samozřejmě struktura vyprávění, která se může ze začátku zdát poněkud chaotická, avšak postupem času je úchvatné sledovat, jak do sebe vše krásně zapadá. Ano, je to jako postupné skládání matrjošky. Šestice vrstev této barvité matrjošky hýří rozmanitostí a přitom jsou fundamentálně o tom samém: jak se daná sada lidských povah zachová vůči bezpráví a útlaku. Velkým problémem se však ukázal být emocionální dopad. Ač jsou zde opravdu krásné a úderné myšlenky, tak to prostě není ono. Důvodem je nejspíš fakt, že smrt zde prostě není konec. Ani závěrečná pointa mě přímo neroztavila. Tady nejspíš platí to o cestě a cíli. A cestu? Tu jsem si náramně užil. Zejména obě dystopické vize společnosti (Neo Soul, Sloosha's Crossin'). Byl jsem fascinován pochmurností korporátní budoucnosti a revolučním bojem Sonmi-451. Velmi mě také bavilo sledovat výkon Toma Hankse v době "po pádu", kdy lidé mluví degenerovaným jazykem a pronásleduje je démon s cylindrem. Atlasu mraků v mých očích něco k dokonalosti chybí. Chci jej ale vidět znovu (už dlouho jsem takhle netoužil mít nějaký film doma na BD) a mrzí mě, že v kinech nejspíš dlouho něco podobného neuvidíme. UPDATE: Doma na BD to bylo velice silné, takže měním na 5*

Neuvěřitelně mrazivý film. Nejlíp to ilustruje fakt, že jsem zde byl nadmíru znepokojen i tak banální věcí, jakou je záběr na plamen zapalovače. Tomuto geniálnímu thrilleru, v němž excelují dva hlavní herci, chybělo jen málo, aby se zařadil po bok takovým kouskům, jako je Fincherův opus Sedm.

Po Strachu a chvění mě i zde čekalo jisté vystřízlivění z ideálů, které o milovaném Japonsku chovám. Teď už je mi jasné, proč se můj japonský kamarád ze studií ve Finsku nechtěl z Evropy vracet domů. Čeká ho tam tvrdá robota, v níž musí dokazovat oddanost firmě i celé společnosti. A nedej bože, aby byl neúspěšný. V takovém případě ho totiž podrží jen rodina, stát rozhodně ne. Skvělý komentář: gudaulin

Ten film je v modrých číslech? To mi hlava nebere! Abrams to nakroutil oldschoolově, takže z toho atmosféra sedmdesátek přímo kape. Podařilo se mu sehnat skvělou partu mladých herců, díky nimž bylo snadné to s nimi prožít a připadat si taky jako "kluk". Nechápu kecy typu: chybí tomu emocionální ryzost bla bla bla, jen to kopíruje starého Spielberga... Ten film je prostě Super a mrzí mě, že jsem ho v kině propásl.

Je zajímavé, že v žánrech, kde je život zobrazován s jistou dávkou naivity, nakonec vždy dosáhne ocenění autor, jenž život zobrazí v celé své kráse i ohyzdnosti. Divoký západ musel být kruté místo a Eastwood v něm ukazuje pokřivené lidské charaktery, jejichž jednání dává úžasný kontrast postava spisovatele. Celé to v důsledku působí neuvěřitelně minimalisticky a reálně (režie, i skvělé dialogy zachycující dobovou mluvu). Unforgiven je v podstatě anti-western a jako takový mě sakra bavil.

Měl jsem dát na první dojem. Když jsem tehdy na Sinister viděl trailer, honosící se nálepkou "from the producer of Insidious", tak na mě ale vůbec nefungoval. Jenže pak přišla premiéra a s ní dunění tam-tamů hypeu a solidních recenzí. Neodolal jsem a s přítelkyní jsme to dali. A přišlo zklamání. Pointa, která by měla na konci být jaksi šokantní, je zřejmá už před půlkou. Lekačky, jichž bylo asi jako prstů na jedné ruce (pokud tedy máte standardní počet), nebyly zlé. Jejich problém však spočíval v tom, že témeř všechny byly v traileru. Takže i když jim předcházel solidní build-up, nemohly dosáhnout takového účinku. Závěr mě vyloženě zklamal absentujícím, otevřeným konfliktem se zdejším strašákem. Na druhou stranu je fakt, že i když má snímek na horor celkem dlouhou stopáž, tak jsem se vyloženě nenudil. Při srovnání s Wanem to však ve všech ohledech ztrácí. Insidious má tolik pasáží, jež se vám vyloženě vryjí do paměti. Tady by je člověk hledal marně. Snad jen ta sekačka se tomu blíží. PS: Nechci, aby Derrickson měl cokoliv společné s Hyperionem. PPS: Ještě si přisadím - je to zatím nejvíc overrated věc tohoto roku.

Kdyby se děj tolik nepatlal s cukrkandlovou dvojicí mlaďochů, tak by to byl větší nářez. I tak jsem se ale bavil a to muzikálům neholduju. Jenže tohle byl rokenrol, bejby! A je fajn vidět, že si spousta lidí myslí, že je potřeba mu vzdát hold v době, kdy hudební žebříčky drtí prefabrikovaný ready made popík, rap, hip-hop a další svoloč. Do hajzlu s Bobrem, ať žije Jacee!