Obsah
-
Višňový sad je poslední hrou Antona Pavloviče Čechova. I když o ní tvrdil, že ji psal jako komedii, je to hra sice groteskní, ale také velmi smutná. Je to hra o konci světa tradičních jistot a pevných morálních hodnot, po kterém nastupuje věk pragmatismu a bezohlednosti. Všeobecně známý příběh točící se kolem prodeje jednoho zanedbaného panství a zmarněných a současně tak komických osudů jeho obyvatel, vypráví v inscenaci režiséra Vladimíra Morávka také o podstatných otázkách, které nám klade moderní svět. Co je krásné a co je praktické, co je a co není užitečné, co je zvažování a co je nerozhodnost? Vypráví o síle a únavě ze světa, o cti a podvodech, o trapnosti, nadějích a iluzích, o touze dorozumět se a také - především - o lásce. Višňový sad Vladimíra Morávka nastudovaný se souborem Divadla na Vinohradech nabízí zcela mimořádné herecké výkony. Ať už Jiřiny Jiráskové v postavě guvernantky Charlotty, která současně celou inscenací provází, Viktora Preisse v roli Gajeva, Martina Stropnického coby ctižádostivého Lopachina a samozřejmě Dagmar Havlové v hlavní roli majitelky panství Raněvské, která byla za tento výkon nominována v roce 2008 na prestižní Cenu Alfréda Radoka. (oficiální text distributora)
Višňový sad je poslední hrou Antona Pavloviče Čechova. I když o ní tvrdil, že ji psal jako komedii, je to hra sice groteskní, ale také velmi smutná. Je to hra o konci světa tradičních jistot a pevných morálních hodnot, po kterém nastupuje věk pragmatismu a bezohlednosti.
Všeobecně známý příběh točící se kolem prodeje jednoho zanedbaného panství a zmarněných a současně tak komických osudů jeho obyvatel, vypráví v inscenaci režiséra Vladimíra Morávka také o podstatných otázkách, které nám klade moderní svět. Co je krásné a co je praktické, co je a co není užitečné, co je zvažování a co je nerozhodnost? Vypráví o síle a únavě ze světa, o cti a podvodech, o trapnosti, nadějích a iluzích, o touze dorozumět se a také - především - o lásce.
Višňový sad Vladimíra Morávka nastudovaný se souborem Divadla na Vinohradech nabízí zcela mimořádné herecké výkony. Ať už Jiřiny Jiráskové v postavě guvernantky Charlotty, která současně celou inscenací provází, Viktora Preisse v roli Gajeva, Martina Stropnického coby ctižádostivého Lopachina a samozřejmě Dagmar Havlové v hlavní roli majitelky panství Raněvské, která byla za tento výkon nominována v roce 2008 na prestižní Cenu Alfréda Radoka. Komentáře uživatelů k filmu (21)
-
Morien
Po pravdě řečeno nemám moc ráda inscenace, ve kterých herci řvou jak na lesy, aby je slyšel i kdejakej pacholek někde pod střechou. Tzn. takové inscenace, jaké se dějí podle zkušeností z pár osobních návštěv a televizních záznamů ve většině kamenných divadel. Není nad malej kamrlík, kam se narve autobus diváků a čtyři herci a vzduch nese emoce jak elektrický křeslo smrt. A Dagmar Havlová mně osobně nepřijde jako dobrá herečka. Já jí tu Raněvskou nevěřím ani omylem. Stejně jako jí nevěřím většinu dramatických rolí, kde jsem ji viděla. Pro mě bude navždycky maminka z Bylo nás pět, ale ty vnitřní démony jí prostě nevěřím. Nicméně co se týče scény, to jsem vřískala blahem. Modro-černo-bílá kombinace se mi hodně líbila. Taky mě potěšila role paní Jiráskové. To je herectví! Pár gest a suše pronesená slova.(15.8.2010)
-
Mahalik
Fíííha! Herecká "cukr - kává - limonáda", perfektní intonace, hlááás, kterej neuspává a úcta k divadlu. Zajímavé, že si nepřipadám jako mamlas, když TO píšu, což je vyjímečná událost, ale po dlouhé době jsem se odprostil od všednosti, stoupl si před zrcadlo a jak bych měl držet jazyk za zuby a nenapsat to, tak najednou jsem cítil sílu z těch všech mistrovských hereckých es, jal jsem si vyzkoušet své nejapné herecké umění, neumětelství navzdory. Tohle jsem měl naposledy z Hrušinského Kopfrkingla. Nebudu za poseru, mě se to prostě líbilo. Především pak Havlová (nom. na Alfréda Radoka), která za sebou zanechala masku "té, co se přihnala na Hrad" a místo toho vložila všechnu bolest do Raněvské. Pokud vím, višně jsou červené. Proto přihazuju, řkouc: víc takovejch....(12.5.2010)
-
gudaulin
Čechov patří k nejproslulejším světovým autorům a navíc mám k jeho tvorbě veskrze kladný vztah. Horší to už je s nejnovějším zpracováním jeho slavné divadelní hry Višňový sad. Průšvih v tomto případě představuje režisér Morávek, který se nespokojuje s notoricky známou předlohou, ale upravuje si ji po svém. Ani to ale není v moderním divadelnictví nic nového a většinou se to dá přežít, jenže ta divadelní manýra, kterou Morávek oplývá, nutí jeho herce k afektovanému herectví plnému přepjatých gest a prudkých výbuchů emocí, které nejsou z reálného světa, navíc doprovázených bouřlivými hudebními vstupy, takže výsledek je víc než rozpačitý, a to přes exkluzivní herecké obsazení a opravdu kvalitní výchozí látku. Místy jsem skutečně trpěl, ale s ohledem na Čechova níž než na tři hvězdičky nepůjdu. Celkový dojem: 50 %.(4.3.2010)
-
D.Moore
Milovníci Čechova prominou, ale ona ani ta hra samotná není nic extrovního, natož pak tohle její ukřičené nastudování. Tři hvězdy jsou jen zásluhou skvělých herců (Jiřiny Jiráskové a Viktora Preisse především, Dagmar Havlovou bych to téhle skupiny nezařadil) a hudby Michala Pavlíčka. Velmi dlouhé představení, kterému se režisér pokusil krev do žil vlít pomocí řetězce hysterických scén a přehrávání, se prostě moc nepovedlo.(5.5.2011)
-
pm
Zhruba rok od chvíle, co jsem si "Višnový sad" nahrála, jsem ho dodívala, na pokračování, po čvrthodinách, s velikým sebezapřením a s úlevou, že dílo smáznu z hd. Nevhodně pojatá a obsazená hra, kterou Jiřina Jirásková s těžkým, nemístným afektem utopila. Z kina jsem odešla jen jednou, z divadla, baletu nebo opery nikdy. Prostě nikdy. Ale tuto inscenaci bych nevydržela dodívat, přestože je to neslušné.(30.12.2010)
-
Vodnářka
Musím přiznat, že samotná hra mě příjemně překvapila a zaujala mnohem víc než čtená z knížky, výborné bylo i přehnaně expresivní herectví Dagmar Havlové, které naprosto jasně zobrazovalo povahu Raněvské - radši vše na efekt, reálně, materialisticky, než si prožít cokoliv uvnitř. Naprosto chápu, že pan Morávek si dokázal představit hru jen s ní a každoročně jí psal dopisy. Zaujala mě i Pavla Tomicová, jako Varja byla otravně upjatá, vystresovaná, na druhou stranu praktická a realistická, přesně tak, jak to Čechov zamýšlel, Martin Stropnický se zase proměnil ve slizkého ambiciózního Lopachina. Jen mě mrzí, že kromě velmi dobrých hereckých výkonů a skvěle zpracované Čechovovy hry, mi představení nic moc nepřineslo, 'inovace' v podobě Jiřiny Jiráskové, která si z role Charlotty 'odskočila' uvádět hru, mi přišla spíš navíc. Višňový sad se zpracovává už nějaký ten pátek a chtělo by to přece jenom něco nového, zvlášť od jinak originálního Vladimíra Morávka.(29.3.2011)
-
Aky
Mám rád paní Jiráskovou, ale tady mi vadí. A s tou němčinou v Čechovovi dvojnásob. Ani výteční Preiss Havlová a zvláště pak Stropnický mne nedokázali vtáhnout do děje, představení jako by stále znovu a znovu ztrácelo koncentraci a ucelenost.(26.6.2010)
-
Spinosaurus
Zlomení majitelé rodinné tradice, nenažraný obchodník, ničení staletých hodnot, touha po zisku, odhalení tajemného majitele, tragické finále...........Připomíná vám to něco? SK Slavia Praha!!!(10.5.2011)
-
raroh
Pojmout Čechova brechtovsky německy (i Ciganskaja zvjezda zařazená do inscenace, původně zpívaná Michalkovem v Kruté romanci, zní tak germánsky tvrdě) kabaretně (podtržená Pavlíčkovou neinvenční minimalistickou hudbou) expresionisticky (v projevu Ilji Racka až parodizujícím) mi přišlo samoúčelné a mimo duch díla.(1.2.2010)
-
gjjm
Varování: následuje jungiánsko-eliadeovské pseudointelektuální pitvání abstrakt, naprosto nesrozumitelné normálním lidem a nesouvisející s konkrétní inscenací. Jak to tak už na CSFD bývá... Ministerstvo zdravotnictví varuje: pseudointelektuálství poškozuje duševní zdraví. Na první pohled je pro Čechova typické, že dělá veledramatická gesta (slovo gesto nemyslím nikterak pejorativně nebo ironicky) z banalit (ani slovo banalita nemyslím nikterak pejorativně nebo ironicky). Když se ale hlouběji zamyslíte nad tím, co je veledramatické a co je banální, uvědomíte si, že veledramatické (jujky, slovo veledramatické taky nemyslím nikterak pejorativně nebo ironicky, sry :*:*:* muck, zapomněl jsem to říct předtím) znamená vlastně archetypální a banální vlastně novodobé. Zatímco v dřívějších dobách bylo veledramatické např. pasování na rytíře nebo anexe půlky Evropy, v nové době je veledramatické a na emoce lidí obdobně působící vykácení višňového sadu a zmínka v naučném slovníku. (Mircea Eliade tvrdí, že archetypy jsou věčné, protože jsou ahistorické, protože se věčně navrací - to je sice pravda, ale nesmíme zapomenout, že při každém svém návratu nabývají nový "převlek", novou "formu", která mnohdy působí zcela protikladně vůči formě archetypu původního - archetypy se navracejí a stále vyplňují náš svět, svou vnějěí podobu, respektive převlek, ale mění, nebo přesněji řečeno, jsou jinak vnímány svými současníky.) Čechov psal v době, kdy se archetypy vyvinuly ve formy, které připadaly staromilcům nearchetypální, neveledramatické, tedy banální (všechno banální je nearchetypální) - ovšem staré formy archetypů byly ještě banálnější, protože nesrozumitelné a nedostatečně emotivní (zde je příkladem banalisovaného starého archetypu dvorného trobadora Jepichodov a jeho "mandolína"). Ovšemže ve své době bylo stejně (relativně) banální pasování na rytíře. Višňový sad je hořce ironická hra o změně epochy a "převlékání" archetypů. Vymknuta z kloubů a puštěná zase o úsek dějin dále doba naplňuje nové formy pradávnými archetypy, čemuž lidé, žijící ve světě starých archetypálních forem, nemohou porozumět. Višňový sad je vlastně hra o střetu doby s archetypem. Jde tedy o hru výsostně intelektuální a nadčasovou, jelikož archetypy se navrací věčně a drobná korekce jejich formy je neustálá, byť málokdy tak brutální, jako ve Višňovém sadu. Archetypální locus amoens, archetypální moudrý stařec, archetypální kajícná hříšnice a tak dále - s těmi se stále setkáváme vezdejšně, a pokud jsme takoví magoři, že si vytvoříme archetypální myšlení (k čemuž nám může pomoci právě Višňový sad), nedělá nám problém je rozeznat a přijmout. Odmítnou-li staré archetypy nové formy (jak se o to ostatně pokouší postavy Višňového sadu), neztrácí sicesvůj archetypální obsah, ale ztrácí svou funkci, stanou se anachronickými. Výborný překlad a jaksi brechtovská ironicko-melancholická hravost inscenace podtrhují ironii hry - ostatně Višňový sad je komedie a většina inscenací, sledujíce Stanislavského a později marxistické pojetí, kterým byl sám autor nevýslovně zděšen, zabíjí právě Čechovův černý humor - tato nálada je IMHO opravdu výstižnější. Jiřina Jirásková v jedné ze svých nejlepších rolí Charlotty představuje dokonalý chorus děje, jinak mne zaujal hlavně Ilja Racek. Preiss a Havlová dle mého názoru těžce přehrávají, což ale není v zas tak zásadním rozporu s poetikou inscenace. Meine Damen und Herr'n...(9.7.2010)
-
zdepapepa
Paní Jirásková si tam všechny tahá nejlepší rolí celé hry, ovšem ani ostatní herecké výkony nejsou pozadu. Kvalitní předloha kvalitně zpracovaná. A kvalitně nasnímaná kamerami.(30.1.2010)
-
Splasher
Tak tohle zpracování nezachrání ani Pavlíček se svým hudebním doprovodem. Přeci jen Čechov potřebuje trošku toho přesahu (není komedie jako komedie), který jsem u Morávka postrádal. A opravdu mne nebavilo zacpávat si uši při každém nástupu Tomicové na plac. A přitom herecké obsazení slibovalo zajímavý zážitek.(31.1.2010)
-
Almásy
zatial prva inscenacia Cechova ktora v mojej hlave utkvie ako stopercentne skvely zazitok(5.3.2010)
-
made1
Musím přiznat, že jsem dopředu moc nevěděla co mám čekat. Především od D. Havlové, která je prý v roli úžasná. Mně ale přišla naprosto nejlepší paní Jirásková. Zpěv i obyčejná slova na mě zapůsobily víc než slzy paní Havlové. Mám ji ráda, slušelo jí to, ale většinu doby, kdy byla na jevišti, jsem obdivovala její postavu a šaty, ty byly opravdu skvostné. Jinak chválím Dvořáka, Elsnerovou, Skopala a dokonce i Stropnického, což jsem opravdu nečekala. Trochu škoda, že pan Preiss nedostal víc prostoru a vlastně byl jen berličkou "své sestře". PS. Je mi záhadou, proč Pavla Tomicová, Lucie Jiřičková i Andrea Elsnerová pořád tak kulily oči. Všechny to přeci umějí mnohem líp.(19.8.2010)
-
butnot
Skutečně záhada. Jedna z nejlepších divadelních her všech dob nastudována odborníkem na Čechova Vladimírem Morávkem, s hereckým obsazením, že by se těžko hledalo lepší (zvláště Stropnický a Havlová) a přesto té hře jako by něco zásadního chybělo. Je to ten typ představení, který sice bez újmy shlédnete, ale vnitřně vás nezasáhne a za pár let vyzní vzpomínka na něj do prázdna. Mě to mrzí o to víc, že ačkoli bych Višňový sad zařadil do desítky mých nejoblíbenějších dramat, neměl jsem dosud možnost shlédnout jej v takovém podání, které by mě oslovilo podobně, jako samotný Čechov na papíře.(31.1.2010)
-
Rizek75
Výborné zpracování hry A. P. Čechova. Spolu s kvalitním hereckým obsazením (D. Havlová, J. Jirásková, V. Preiss a další), doprovázené lyricko melacholickou hudbou M. Pavlíčka umožňují vychutnat si divadelní představení i ze záznamu ČT.(31.1.2010)
-
ondrula
Hvězdné obsazení není záruka úspěchu (proto nejspíš taky tato inscenace ani není v červených číslech). Tak předně Veškrnová-Havlová se tak moc snažila, až tu roli přehrála a Jiřina Jirásková je na roli šansoniérky a narátorky už příliš stará. Viktora Preisse jsem si tam skoro nevšiml, jak byl nevýraznej. Všechny tyto herce mám celkem rád a všichni mě zklamali. Velmi příjemně mě zase překvapili herci, které (coby herce) neznám skoro vůbec; podle mého všechny postavy zcela zastínil svým výkonem Martin Stropnický jako slizký mizera a taky Ilja Racek jako stařičký sluha.(4.8.2011)
-
Luckameli
Vlastně nevím, v čem byl problém - skvěle napsané hry se ujal dobrý režisér a obsadil do ní naše špičkové herce, vše přizdobil skvělou hudbou a zajímavě řešenou scénou i kostýmy. Přesto mám dojem, jakoby tomu ve výsledku něco chybělo. Něco, co by mě přimělo, abych se na to v budoucnu s chutí podívala znovu.(30.1.2010)
-
stenyek
odpad!Mě se to prostě nelíbilo, naši výborní herci přehrávali (ano, šlo o divadlo, ale stejně).(31.1.2010)
-
Spike86
Inscenaci jsem viděl přímo v divadle. Kvalitní herecké obsazení, ale jinak mě to nijak extra neoslovilo.(30.1.2010)
