Morzael

Těžko říct, kdo měl ve filmu úžasnější schopnosti, jestli Drákula se svou širokou škálou upíří moci, nebo Turkové, kteří dokázali v cizí zemi cestovat mnohem rychleji než domorodci, zjevovat se z ničeho nic v nedobytném klášteře, aniž by si jich kdokoliv všiml, nebo unášet Drákulovo syna takřka ze scény na scénu. Evans byl dobrej, efekty se povedly, ale zbytek? Příběh nedotažený (Co ten upír v jeskyni, o co mu šlo, proč si Drákulu pak nenašel, kdo to je? Co ten pimpas, co chtěl Drákulovi sloužit? Proč to dělal, kdo to byl? Atd.), komparz mizerný (působí to jako pokus o hodně laciný velkofilm), nějaký smysl nebo poselství v tom taky nebylo. Jo, počkat, vlastně jo, že princ Drákula není dobrý princ, který by se snažil uchovat mír ve své zemi, princ Drákula je pěkný zmrd, neboť zaprodá svou duši, zmasakruje nepřítele, pak nechá povraždit své poddané, kterým následně ukradne duše, aby je poté mohl ještě jednou zabít - jo, jo, princ Drákula na Hrad. Já chápu, že šlo o to vyobrazit Vlada jako nepochopeného hrdinu, bohužel ale záměr totálně selhal. Blbost. Jo a ještě detail, kdy sultán pošle svou armádu do boje se zavázanýma očima - úžasná strategie, kámo, s tebou bych někdy chtěl jít do války.

Příjemný návrat k nejoblíbenější partě mé puberty se vyvedl. Problémy jsou sice jinačí, ale trapasy zůstavají stejně vtipné. Já se bavil úplně jako u původní trilogie.

A tohle se vážně někomu líbí? Jdětě do prdele. Nevím, co je horší, jestli herečka v hlavní roli, patetické dialogy (rodiče během prvních pěti minut filmu řeknou asi tak dvacetkrát, jak jí maj rádi), šablonovité postavy, které se často chovají v kontradikci s tím, jak se chovaly pět minut zpátky, nebo totálně dementní a nedotažená zápletka, které nasazuje korunu zcela zcestný konec. Špatný, špatný, špatný. PS: Neohrožení asi znamená - mám ADHD, a proto nemůžu chodit, jako normální člověk, ale musím všude běhat, jak retardované děcko na pískovišti, a lézt na všechno, co uvidím, protože nic nezvedne respekt k místní policii a armádě víc, než parta debilů, co si hraje na Assassin's Creed.

David Fincher opět ve skvělé formě. Temné thrillery mu prostě svědčí. Dusivé, nepředvídatelné a chytlavé od úplného začátku. Výborný příběh plný zvratů, kde se dozvíte odpověď na otázku, jak by vypadala ženská verze Jokera. Škoda konce, který byl děravější, než Neo na konci prvního Matrixu.

Ale jo, mile poetický příběh lásky, který bohužel zaniká v pozadí, kvůli neustálému dumání nad tím, jestli nebyla porušena pravidla gravitace, na kterých je film postaven. Škoda, že nemám rád Kirsten Dunst, možná by se mi to jinak líbilo víc.

Hluboké a promyšlené dílo, kterému filmové ztvránění už na první pohled příliš nesvědčí. Má sice úžasné provedení překrývajících se linií, skvělé herecké výkony i soundtrack, ale některé věci prostě vypadají lépe na papíře, a Atlas mraků je toho nejlepším příkladem. Filmařsky je to skvělá práce, ale myšlenka původního díla mi přišla nedotažená. Proto za mě plné hodnocení bohužel nemůže být.

Tolik let čekání, abych se nakonec dočkal několikrát provařeného motivu stále dokola? Jediná zajímavější linie byla ta Levittova, pak už to zachraňovala jen ďábelská Eva Green a husťák Marv, ale na stylových postavách nepostavíte celý film, když příběh stojí za hovno. Škoda.

Jako akční film celkem dobré, jako sci-fi trapně předvídatelné a ohrané. Závěr filmu si člověk vydedukoval asi po deseti minutách, a to je docela nuda. Jedině, co musím pochválit, byl výkon Levitta, ale jinak to pro mě zapadá do vod průměrnosti.

Nolan opět dokazuje, že sci-fi zvládá velmi dobře, při čemž tentokrát se rozhodl, že je čas na novou Vesmírnou Odysseu. Výsledek je velmi zdařilý, promyšlený a působivý. Rozplývat se tu nad jednotlivými myšlenkami by asi bylo na delší čas, ale upřímně oceňuji film, který se po dlouhé době zabývá lidskostí. Ano, o tu zde šlo především. Orgasmickou podívanou v podobě vyrenderované 3D černé díly asi ocení každý sci-fi fanda. Jediné, co tu musím vytknout je odfláknutí toho, jak se ocitl v teseraktu. To jediné mi tam nehrálo. Každopádně úžasný film, rozhodně jeden z nejlepších počinů roku 2014, za který se Nolan v rámci své tvorby nemusí vůbec stydět. Soundtrack měl některé silné motivy, ale decentnost naopak přidávala na velkoleposti vesmíru, takže by se dalo říct, že to sedlo perfektně. Určitě si to někdy zopakuji.

Pro mě jeden z nejzajímavějších počinů roku 2014. Jen mě trochu štvala rozpolcenost filmu. Zatímco začátek působil jako osudový romantický film s příměsí nadpřirozena, druhá půlka je naopak vědecky strohé drama vyúsťující ale v silný konec. Mám přesně rád příběhy, kde se střetává věda a nadpřirozeno, ale zde mi něco chybělo. Film měl našlápnuto jakousi zajímavou elegantní cestou, kterou pak bohužel nezvládl udržet. Škoda, tvůrci to asi neměli tak promyšlené, jak se to divákovi snažili prodat.