CiTrus007

Film přesně dostál mým očekáváním z upoutávek - ultrarealistické úsměvné sci-fi o přežití na nehostinné planetě s ohniskem v titulní roli Matta Damona. Jeho Marťan je silnou, inspirativní, a především hluboce vykreslenou postavou, do které jsem se pohodlně vžil, a jejíž osudy mě bavilo sledovat až do závěrečných titulků. Z pohledu scénáristy naprostý opak postav z Promethea. Kromě této důležité funkce však Mark Watney reprezentuje hlubší symboliku: absolutní triumf lidského ducha a inteligence nad studeným nelidským vesmírem. Pro výpravu Ridley Scott oprášil osvědčené techniky z osmdesátých let a přidal k nim několik moderních, jako například videodeník nebo chatování. Kombinací těchto metod dosahuje neobyčejně vyvážené dynamiky, která příjemně kolísá a dává zapomenout i na dvouhodinovou stopáž. Scottova Marťana bych umístil přesně doprostřed stupnice Interstellar-Gravitace, tam, kde se nachází ideální mix uměleckého a vědeckého pohledu na vesmír. A to všechno navíc v rytmu diska! 9/10

Nová inkarnace Fantastické čtyřky je bez přehánění největším zklamáním letošního roku. Film určitě netrpí nedostatkem výraziva. I tak, místo aby jej režisér Trank řádně využíval, raději stráví polovinu filmu rozpačitým přešlapováním, jakoby se nedovedl rozhodnout mezi temnou realistickou instalací a lehkým letním kýčem. Výsledkem této nerozhodnosti je jakási amorfní všehochuť, podivně kombinující hluboký psychologický náhled s prvoplánovými superhrdinskými klišé. A ačkoliv scénář nepostrádá hlavu ani patu, cítím se jako divák hluboce uražen hromadou drobných nesrovnalostí, nad kterými jsem podle scénáristy měl mávnout rukou. Chemie mezi postavami na mě působí vynuceně a unyle. Není divu, že mě výkon žádného z herců neoslovil. Kamera je žalostně průměrná, snad jen občasně tónovaná do zajímavých odstínů. Málokdy mě film přesvědčí o své zbytečnosti, nicméně tentokrát si v skrytu duše přeji, aby tvůrci byli bývali raději pokračovali v původní neúspěšné filmové sérii. Anebo konečně přišli s něčím originálním. 3/10

Taylor udělal Terminátorovi to samé, co Abrams Star Treku. Chytrým scénáristickým obratem je obří dědictví z osmdesátek pryč a z výdělečné filmové série je rázem tabula rasa. Bohužel to, co jí nyní zaplnilo, nedopadlo tak stylově jako u sousedů. Herecky ve filmu nevnímám žádné komplikace, a to ani u postaršího ex-guvernéra Kalifornie Schwarzeneggera. Horší je však příběh, který si do poslední minuty není jist svoji strukturou ani vyzněním. Proto všem divákům radím, ať před promítáním raději utlumí vyšší funkce mozkové, neboť je určitě nebudou potřebovat. 7/10

Nikdy jsem příliš neholdoval upoceným filmům, v nichž se hlavní hrdina musí po devastující životní tragédii vykoupit surovým násilím. Tento film není nic jiného – zcela neoriginální a příběhově prvoplánový, akorát místo Stallona stojí v ringu Gyllenhaal. I přes všechny tyto výtky mě ale Bojovník nenudil, a to zejména díky dobré režii a pozoruhodně snažnému herectví představitele titulní role. 6/10

Debut mravenčího muže na stříbrném plátně nedopadl tak špatně, jak jsem původně očekával. Je znát, že od prvních komiksových adaptací Marvel urazil dlouhou cestu a naučil se filmy vhodně vylehčovat situačním humorem. Výsledkem této evoluce je schopnost zabalit kdejakou předlohu do celovečerního hávu a úspěšně s ní rozptýlit znuděné obecenstvo v okurkové sezóně. Ant-Man tedy není dokonalý, rozhodně však také neurazí. Díky zbytkům legendárního herce Michaela Douglase a talentovanému Paulu Ruddovi v titulní roli si může chvílemi hrát na rodinnou komedii, ve dvou třetinách zrychlit tempo a závěrem nabídnout čistě akční rozuzlení. Skalní fanoušci samozřejmě také ocení různé drobné návaznosti a způsob, kterým se snímek vztahuje ke zbytku komiksového světa. 7/10

Mučení nevinného desetiletého kluka na tisíc různých způsobů. Kamera tak tmavá, že se snad během natáčení musela permanentně nacházet v tunelu. Rétorika bezvýrazná, nudně tichá až uspávací. Jediný film, který mě letos na festivalu vypudil z kinosálu. 3/10 [KVIFF 2015]

Při prvním čtení anotace mě napadlo, že ztřeštěnější námět jsem na festivalu ještě nepotkal, má nízká očekávání však byla záhy překonána. Snímek láskyplně vypráví příběh, který, ač založen na úplně absurdní premise, vlastně dává dokonalý smysl a skvěle zapadá do biblických příběhů, jak je známe. Díky jemně přihlouplé zápletce, slušným hercům a dobré režii je Zbrusu Nový zákon odlehčenou, místy sarkastickou zábavou, nad kterou nedoporučuji příliš přemýšlet. 9/10 [KVIFF 2015]

Jemné severské kriminální drama buduje napětí v pečlivě odměřených dávkách. Čas natahuje prostřednictvím čisté norské přírody, konverzačních halucinací, retrospektivy a opakovaných sekvencí s drobnými obměnami, čímž přesně balancuje na tenké linii mezi optimálně zahuštěnou atmosférou a nudným omíláním téhož. Diehlův herecký výkon v titulní roli se mi moc líbil, vedlejší postavy bych označil za herecky dvourozměrné, místy až výrazově odulé. Rozuzlení záhady mě nejprve trochu zklamalo, poté však film nečekaně pokračoval epilogem, který mě patřičně ukonejšil. Kromě dobře vyváženého scénáře bych ještě rád vyzdvihl kameru, které se úspěšně podařilo najít tisíc a jednu barevnou variaci při přeskakování mezi bílým exteriérem a potemnělým interiérem. 7/10 [KVIFF 2015]

Film je natolik absurdní, že vlastně funguje. Jeho tématem je příběh novopečeného samotáře Davida, který je v souladu se zákony internován v Hotelu, dokud si nenajde partnerku či dokud nevyprší lhůta, po jejímž uplynutí bude přeměněn do zvířete. Hned zpočátku mě toto podivné vypravování zaujalo svojí svědomitostí, vtipností a nevšedností. Dokladem tohoto budiž například epizodky z hotelu, kdy personál teatrálně předvádí výhody života ve dvou, pokojské pravidelně eroticky mučí hotelové hosty nebo pravidelný hon na uprchlíky v nedalekém lese sloužící internovaným jako způsob oddálení jejich zvířecí proměny. Tuto hloubku a vynalézavost ve scénáři opravdu oceňuji, jelikož jsem byl Lanthimovým manželsky-dystopickým světem zcela pohlcen a možná by mě nadšení z komplexního zážitku ani neopustilo, kdyby nepřišla druhá polovina filmu, v níž si tvůrci přestali hrát a začali myslet na dovyprávění příběhu. Absurdity i vynalézavosti je však i v této části přehršel a samotný závěr není rozhodně výjimkou z pravidla. 9/10 [KVIFF 2015]

Prostřednictvím rozsáhlé hádky se tvůrci podařilo velmi trefně parodovat archetypy lidí, se kterými se každý z nás v životě zcela jistě setkal. Ať už se jedná o šílenou právničku, která dogmaticky hájí zájmy dětí, snědého francouze, kterého mají všichni za imigranta, afektovanou matku, výbušného rasistu, rozmazlenou dcerku nebo podrážděného souseda, prvotní facka zahájí nezadržitelnou řetězovou reakci potyček a šarvátek, která je vtipnou kritikou dnešní společnosti. Film disponuje dobrým spádem a skvělým sarkasmem. 9/10 [KVIFF 2015]