Mukunda

V podstatě nizozemský příspěvek k tématu koloniální zátěže (a in extenso k tématu starého bílého muže). Docela to ubíhá, má to dobrou atmosféru, ale na konci člověk zjistí, že to vlastně o ničem není. Výrazným pozitivem je, že epizoda trvá jen asi půl hodiny, což je v záplavě hodinových seriálů osvěžení.

Jodie Whittaker a fakt, že doktor je žena, mně vlastně nevadí. Asi se dá i pochopit, že jestliže každá podoba doktora má nějaký Raison d'être, tak u doktorky to budou různá feministická a emancipační témata. Kromě role žen tak vidíme příběh emancipace černochů (černošek!), internáboženský dialog na pozadí rozdělení Indie a Pákistánu, či témata sociální politiky. Problém je, že to celé je strašlivě nudné a nezajímavé, což u seriálu po deseti řadách vlastně ani nepřekvapí, nejhorší ale je, že to celou myšlenku ženského doktora a těch témat podráží, protože nepopiratelná ideologická agenda u doktora vždycky byla, ale ne vždy takto očividně čouhala jako sláma z bot. Množství sidekicků je na škodu, myslím že u dřívějších sérií jsme ten pocit již měli, že méně je více, tři je každopádně strašně moc, byť je jasné, proč jich muselo být tolik: variabilitu v jednom člověku prostě neztělesníte. Celé sérii rovněž chybí nějaká linie, na kterou jsme dříve byli zvyklí; o nové doktorce nevíme na konci nic víc, než na začátku, a také to vypadá, že v celém vesmíru, stejně jako u nás v době postmoderní, se velké příběhy již nedějí, jen krátké epizody bez jakékoli návaznosti. Je to celé tak trochu smutné.

Je to sice pěkně akční a dobře se na to dívá, příběhově to je ale poněkud jalové. A navíc tedy nevím, jaké sdělení to mělo obsahovat. Na jedné straně tak slyšíme výzvu, aby utlačovaní černoši povstali a v revoluci svrhli utlačovatele, apel ale nakonec vyzní do ztracena s tím, že "to není náš způsob života". Tak to trochu působí, jako by tvůrci řekli: hele, černej, tady máš akčního hrdinu a akční film, ale zase si moc nevyskakuj, staré pořádky zůstanou. S postavami žen to je tam také vachrlaté. Na jednu stranu se film tváří, že je emancipovaný, vidíme postavu generálky - ženy, ta ale v rozhodující chvíli kapituluje před mužským pořádkem. A další žena, celou dobu hrdinka, nakonec vše dělala z lásky k hrdinovi. Mně by to ani nevadilo, ale u filmu, který se tváří tak emancipovaně, to je jak pěst na oko.

Film jsem si užil, udělané to bylo dobře, co mi tam ale vadilo byla ta naučná linka v pozadí, která mně místy poněkud tlačila.

První půlka za nic nestojí, druhá je dobrá. Ty postavy ale... korektnost všude, hlavní hrdina je žena, v partě je Arab, Číňan, slepec... Je to vyvážené, navrch máme robota, který je strašně upřímný, protože od dob Sheldona Coopera víme, že sociální neobratnost je sexy. A trpí to trochu takovou tou schizofrenií, že víme, co se stalo předtím, víme, co se stalo potom, ale ty lidi, co jsou tady, jsme neviděli a ani neuvidíme, a tak vlastně nevíme, co jsou zač a proč by nás měli zajímat. Což je škoda.

Snímek, pojednávající o složitém hledání vlastní sexuality v těžce tradičním prostředí nepřejícím odlišným orientacím, je nakonec zajímavý především tím prostředím afrického kontinentu, který nám je svou mentalitou pořád dost vzdálený. Jinak se jedná o příběh tak řka tradiční - dva kluci, nebo spíše: jeden kluk a jeden (mladý) muž postupně objevují svůj vztah jeden k druhému i k sobě samým. Je to syrové, je to kruté, je to živelné. A je to zvláštní; možná poučné.

A přitom to mohl být tak krásný film. Je to veselé, hravé, vtipné, s docela obstojným příběhem a lenochody, a do toho primitivní agitka a vymývání dětských mozků multikulturní propagandou. Fuj.

Já nevím... Vypadá to docela pěkně, byť v některých obrazech mi to připomíná počítačovou hru Oblivion. Příběh mi trochu připomíná cosi, co jsem kdysi četl v Kačerovi Donaldovi. Hlavní postavy připomínají Eragona, jenže kromě neúchvatných hereckých výkonů navíc otravují úžasnou blbostí, která se snad dá pochopit u těch hrdinů, kteří jsou tzv. teenagery, méně však např. u druida či krále, kteří by mohli, když už nic jiného, pamatovat na "hrůzy" poslední války s démony, či užít elementární základy logiky, a tak lépe předvídat, před jakou hrozbou asi stojí tentokrát.

Zatímco první díl byl zajímavý sice neoriginální, ale svižnou myšlenkou bludiště (nikoli labyrinthu, jak je chybně přeložen název), druhý díl s otevřením prostoru dostává prostor pro plytkost, kterého bohužel využívá plnou měrou. Plytký a stokrát ohraný příběh je doplňován vyloženě stupidním chováním aktérů, tuctovými příběhovými kulisami (nákaza), a celkový dojem tak je poněkud nevalný.

Je to pěkně udělané, docela. Někdy směšně předvídatelné, někdy šablonovité, ale přece to dá vzpomenout na první Jurský park. Otravná je Giacchiniho "hudba" marně se snažící rozvzpomenout si na Williamsovo mistrovské dílo. Jinak se snímek snaží upozornit na konzumní společnost, chtějící neustále "víc", "lepší" a "větší", přičemž sám se nechtěně do této řady řadí. A ten kulturní imperialismus, kdy snímek sice chce ukázat, že příroda je mocná, ale člověk ji stejně ovládne, je otřesný.