Mukunda

No ze začátku to připomínalo mudlovské Bradavice, ale kdyby tam byl kouzelný klobouk, bylo by to lepší. Jinak to je příběh dívky, která se zdokonaluje, což je sice zábavné, ale ne moc dlouho. A pak už jde o klasický scénář antiutopií: odpor. Špatné to není, dobré také ne. A v podobném žánru jistě existují lepší. A ten moment dívky, která prostě nechce a nechce být v mrzimoru, mě strašil nejméně polovinu filmu.

Jako je to milé, místy, ale celkově to je docela nuda. Takové těžko uvěřitelné.

Ve válce zemřely miliony židů, zřejmě tak můžeme čekat miliony filmů s touto tematikou. Je to slušně natočený snímek, který obsahuje silné momenty. Po této stránce jsem si to tedy užil. Jinak se ale ptám: proč? Tohle téma už je do mrtě vyčerpané, zanedlouho se dostaneme do fáze, kdy to bude každého akorát nudit, nebo dokonce otravovat. Propagaci židů vpravdě nepotřebujeme. Velice zajímavé bylo vykreslení židovské povahy, které ve většině snímku sice nebylo přímo explicitně vyřčeno, ale bylo vždy přítomno. Vyplynulo na povrch zejména v závěru. No, holt je to jednou vyvolený národ. Jo a zajímalo by mě, jestli se Němci ohradí, že snímek vyvolává protiněmecké nálady, neboť Němce vykresluje jako kruté a zlé bytosti.

Nakonec příběh není ničím jiným, než oslavou humanity v nás. Zde to ale není příliš rušivé. Snímky s Colinem Firthem si lze vždy užít, a i když toto snad není role pro něj typická, exceluje, jako vždy. Skvěle hrají ale i ostatní. Scéna "nejodvážnější věci, jakou jsem kdy viděl", byla velice silná. Co je to pomsta? Jenže on to nakonec asi není příběh o pomstě. Ani o odpuštění, když jsme u toho.

Zvláště ze začátku to bylo strašně zmatené, nevěděl jsem, kdy a kde se to odehrává, zejména ve vztahu k ději prvního dílu. I posléze to bylo místy trochu zmatené. Je vidět, že přímočarost prvního dílu byla lepší volbou. Pro tento styl filmu je snad boj na souši lepší, než námořní bitvy. Jinak jsem se docela bavil, to ano.

Snímek, který vyvolá úsměv na tváři. Kuriosita sleduje kuriositu, dohromady to je veselá bláznivina. Zajímavé je, že ty peníze vlastně ani nepoužili.

Komedie? No nevím. Nejprve jsem se díval na příběh o idiotovi, posléze se z toho stal příběh nemocného člověka. Takoví lidé jsou, to ano, je ale nutné dělat z toho podívanou? ... Pěkně zobrazená je ve filmu žena a matka. Jenže to zase film nepřináší nic objevného, takže co z toho. Než jsem si film prohlédl, přečetl jsem si ten popis tady, a dlouhou dobu jsem myslel, že jsem se spletl, že se dívám na něco jiného. Popis vůbec nesedí.

Já jsem někdy nevěděl, jestli to je dokument nebo hraný film. Má to rozhodně hodnotu v tom, že se člověk zamyslí a uvědomí si, že té chemie je možná příliš. Na druhou stranu reakce ve snímku zobrazované mi připadaly poněkud hysterické. Ve světě, ve kterém dýcháme špínu, jíme kde co, je trocha chemie v plastové láhvi poněkud zanedbatelným problémem. A představa, že se jedná o nějaký promyšlený plán, je směšná. Prostě jde jen o peníze... V jiné rovině snímek zobrazuje fakt, že lidstvo, které se se vší svou medicínou a humanitou snaží obejít zákony evoluce, se jí přece nevyhne, ba jí svými vynálezy notně pomáhá.

Dobře natočené, ale tak říkajíc plné různých klišé. Snad každý musel vědět, jak dopadne ten pes, a když tak doopravdy dopadl, chytal jsem se za hlavu. Co je pozitivní, že hrdinové amerických horrorů se konečně naučili při zkoumání tajemných zákoutí a zvuků rozsvítit.

Chtěl jsem si návštěvu tohoto snímku nechat až na dobu po novém roce, a jsem rád, že jsem to neudělal; takto začínat nový rok bych nechtěl. Od tohoto snímku asi nemůže nikdo moc čekat, nakonec je to jen prostřední část, přesto jsem ale pořád čekal, že se v něm něco stane, a ono pořád nic! V tomto světle konec působil jako facka divákovi. Pohádkovost, kterou především na Hobitovi oceňujeme, jde stranou a na její místo nastupují už poněkud otravné šarvátky (opravdu na Hobita chodíme proto, abychom viděli Orlando Blooma tančit?). Snad všechny v knize kouzelné momenty se smrskly do zběsilé akce, která ale nikam nevede, protože nemá kam vést, děj vrcholí až v posledním díle. Špatnému dojmu napomáhá i (na to, jak přímočarý ten děj vlastně je) až podivuhodná roztříštěnost, takže kromě šarvátek vidíme vlastně jen to, jak výprava někde spí, Gandalf leze po horách, družina chodí po lese, který je tak zoufale studiový, že více jako les vypadají i Thranduilovy síně, pak vidíme mezidruhový flirt, trable ve městě a dračí honičku, která ovšem neskončí. Snad v každé scéně divák čeká, co se stane, a pořád nic. A na to, jak dlouhé to bylo, chybělo množství scén, které dávaly předloze kouzlo. V prvním díle se krásně povedlo udělat setkání Bilba a Gluma. Takové momenty zde také mohly být, a nebyly. Za všechny jmenujme: příchod k Meddědovi a pavouci. Jen u draka se objevil drobný záblesk, kdy snad jednou jedinkrát dostal Martin Freeman možnost ukázat, proč právě on je Bilbo, tento záblesk však záhy zmizel vstříc úsměvnému závěru. Ono to bylo i pěkné, to ano, ale čekal jsem zkrátka víc (a to je asi moje hloupost). Ono se taky ukázalo, že ukočírovat jasně vymezenou skupinu devíti jde, zatímco větší skupinu trpaslíků, z nichž jeden je jako druhý, je náročnější. Zvláště když přidáváte plno dalších kliček a dějových linek, a máte scénář, který obsahem vyjde na tři strany. Možná, až film uvidím v kontextu všech tří dílů, tak mi přijde vhod. Tři hvězdy se mi ani dát nechce, ale ostudu Hobit dostal už jednu. Nejhodnotnější, co jsem po návštěvě kina měl, byly plastikové brýle.