Mukunda

Nic moc. Na to, jaké dané téma připouští možnosti, to je zoufale fádní. Dialogy nic moc, komedie až příliš prvoplánová, po chvíli to začne lézt na nervy. Úvodní seznamování s hrdinou je působí jako věčnost. Dobro zvítězí nad zlem tak, že hlavní hrdina udělá věc, kterou dělat nemá, dostane se tak do situace, ze které se údajně nedá dostat (ta je zobrazena za pomoci animace z winampu) a dostane se z ní za pomoci myšlenky na dceru, kterou na světě zanechal. Člověka napadá, že to hrdina mohl udělat rovnou a ušetřit sobě i divákům dvě hodiny času. Ale některým se to asi líbilo, jeden divák v kině, ve kterém jsem byl, nechal tři čtvrtě krabice popkornu; asi samým zaujetím zapomněl jíst.

Po prvních dvou minutách jsem už jen čekal, kdy ten člověk zemře. Tvůrci se rozhodli mé utrpení prodloužit, a tak zemřel až na konci po dlouhých dvou hodinách. Pane bože, proč? Zcela zbytečný snímek o psychopatovi, který jen kvůli tomu, jak je tupý, věří, že spasí svět tím, že bude střílet malé děti a nebohé ženy. Lidi, kteří se snaží bránit svůj domov před agresorem ze zámoří. V Iráku vrah, doma blázen, který není schopný postarat se ani o vlastní rodinu. Nakonec se vzmůže a stýká se s dalšími, jemu podobnými vrahy a střílí s nimi do terče, aby nebyli tak smutní, že už nemohou střílet na vše živé. Snad kdyby to byl snímek se jménem a tématem "Irácký sniper", jednalo by se o zajímavou věc. Ale to asi v Holyvůdu netočí. Jistě, podobné filmy měly své místo, najmě v produkci Goebbelsově, ale v jedenadvacátém století? Hanba.

Pan Norrel je můj nejoblíbenější kouzelník a tento seriál mi to připomněl. Co jsem zatím viděl, tak je skvostně zpracované.

Jako nic moc. Píšou tu drama, já měl pocit, že je to komedie. Skoro mě více zajímal příběh druhého páru, než hlavních hrdinů. Konec byl úsměvný, každý dostal příležitost ukázat, že je přeci jen hrdina. Kolem a kolem – zoufale nudné. Dva poznatky, které jsem si odnesl: 1) mít doma takový uřvaný fakany, také bych utekl a nechal je lavině, 2) tvůrci zřejmě měli malý rozpočet, a tak k tomu Vivaldimu nekoupili práva a opakovali tam pořád jen těch třicet vteřin, které teda jako použít můžou.

Téma diskriminace menšiny uvnitř diskriminované menšiny je téma závažné. Proto snímku patří uznání, že problém ukazuje, že na něj upozorňuje. Možná o to horší je ale fakt, že ten film je špatný. A není to jen o tom, že film je špatný. Ten film je tak špatný, že jsem si při sledování chtěl vypíchnout oči. Naštěstí to netrvalo dlouho. Tři hvězdy dávám tematickému zaměření.

Pěkný snímek, taková sonda do myšlení člověka, který neví, co se životem. Je to drama v pravém slova smyslu, naproti tomu komedie – jen z části. Humorné situace, humorné myšlenkové pochody tam jsou, ty jsou ale humorné jen do té doby, dokud si neuvědomíme, že takový život prostě je – zřejmě alespoň v Norsku. Vidíme totiž obraz zbytečného člověka – trochu Ibsenova Peer Gynta. Na rozdíl od Peer Gynta zde ale hrdina nechodí po bájných místech ani vzdálených exotických zemích, ale jen po okolní přírodě; další rozdíl je v tom, že Peer Gynt končí v podstatě katastrofou, Proti Přírodě nekončí vlastně nijak, všedním návratem do všedního života, se stejnou beznadějí, kterou hrdina prožíval. V kontextu závěru tak divák zjišťuje, že hrdinova cesta vlastně neměla žádný cíl; co je rovněž pozoruhodné, snad nic z toho, do čeho se na cestě pustil, se mu nepodařilo. Zdá se, že hrdina spíše než Peer Gynt si zaslouží být roztaven na knoflíky. V tomto kontextu pak diváka napadá, proč snímek vlastně vznikl. Autor sám na besedě po promítání přiznal, že film v podstatě vznikl proto, že měl málo peněz, a na nic jiného by mu nezbylo. Příběh prý přitom není autobiografický. Potud lze říci, že to je scénáristicky téměř dokonale zvládnuté a stejně dobře odehrané, na otázku proč to však neodpovídá. Snímek tak může plně oslovit zejména diváka, který sám je v situaci, že přemýšlí obdobně. Jo a naproti tomu, co napovídá plakát, ten film není celý nahatý (což, pravda, bylo trochu zklamání). Hodnocení ponechám na pěti hvězdám, protože jsem se přece jenom dobře pobavil a dané úvahy se mi honily hlavou spíše později. (Peer Gynt mě napadl už během snímku, škoda, že jsem na to po skončení zapomněl, mohl jsem se na to autora zeptat.)

Docela jsem se u toho nudil, mohlo to být o půl hodiny kratší. Navíc jsem nepochopil, co se snímek snaží říct. Zvůle zlého starosty byla jasná, zároveň ale bylo zřejmé, že stran vyvlastnění k porušení práva nedošlo – sám advokát před soudem konstatuje, že rozsudek asi nedopadne příznivě (a stran soudu žádnou pochybnost nevysloví); rozhodne se raději dosáhnout kladného výsledku vydíráním. Navíc vidíme nefunkční rodinu, hlavní hrdina je alkoholik, a na místě jejich domu vyroste kostel (nikoli starostův palác). Tak nevím...

Docela pěkné, jenže místy nudné. Kuchařské šou táhnou na to, že se tam přeci jen vaří a vidíme to vaření. Tady je vaření jenom kulisa, která je ale zároveň hlavním thematem. K tomu podivné rodinné problémy a poměrně podivně vykreslený problém těch internetů. Trochu takové překombinované a přitom nikam nevedoucí...

Herecké výkony jsou zde skutečně otřesné, hrdiny od zombíků odlišuje skutečně jen makeup. Během prvních dvou sérií se rovněž ukazuje, že na zombících seriál prostě postavit nejde. Ty absurdní příhody, které se staly jen proto, aby se v tom díle něco dělo, byly někdy skutečně příšerné. Ve třetí sérii tvůrci konečně pochopili, že na boji se zombíky to stát nemůže, a tak se to celé stalo snesitelnější. Herci se sice příliš nezlepšili, ale aspoň je ta kamera moc nezabírala, takže to šlo. (Probůh, ty dlouhé detailní záběry na ty herce, to bylo děsné.) Kdybych neměl zkoušku, na kterou jsem se měl učit, asi bych se na to nedíval.

Pěkná pohádka. Ta lesbická propaganda na konci mě trochu dostala, ale tak proč ne.