numi

Tohle by pohladilo po duši i toho největšího cynika. Taková plejáda hvězd, takové množství originálních příběhů, myslím, že tady si musí vybrat úplně každý. Geniální nápad Richarda Curtise vyprávět více příběhů najednou prostě funguje na jedničku s hvězdičkou. Za herce musím vyzdvihnout alespoň Billa Nighyho, který je prostě famózní... ;o) Jinak se povedlo i DVD, které je nabušeno skvělými bonusy (včetně více než půlhodiny vystřižených scén, kterým vévodí scéna nazvaná "Claudia Schiffer naked, naked, naked..."). Bravo, smekám. [prosinec 2005]

Naposledy se mi to stalo u Gondryho / Kaufmanova "Eternal Sunshine of the Spotless Mind". Dokoukáte film, řeknete si no a? A tma. Jdete spát, druhý den se probudíte a chcete si ono no a říct ještě jednou. A znovu. "Lítám v tom" je film, který vás donutí přemýšlet. A to i tehdy, pokud vám jsou Clooney a Farmiga vzdálení na tři tisíce kilometrů horizontálně a dalších osm tisíc vertikálně. Kdybych byl manažerem nějaké nadnárodní korporace a viděl tohle, tak do týdne v oranžové bundě sbírám nedopalky před vlakovým nádražím. Těžká deka a zimomriavky jak cyp. Jeden z(e tří) filmů roku.

Po všech těch šílenost, co Burton natočil - a já je skouknul a neustále se sám sebe ptal, jak můžu mít tak odlišný názor na kvalitu jeho filmů - jsem neměl chuť do tohohle kousku vůbec jít. Říkal jsem si, že to bude jen další burtonovská "velká ryba". A ze začátku to tak opravdu vypadalo, ale čím hlouběji se jednotlivé příběhy zakousávaly, tím více jsem věděl, že tentokrát to Burton vyhraje i u mě. Ano, je to Forrest Gump Tima Burtona a možná, že to byl právě Tim Burton, který Forrestovi chyběl k dokonalosti. Velká ryba je Film s nádhernou kamerou, okouzlující hudbou a příběhy, které žijou věčně. Závěrečná čtvrthodinka mě položila na znak a poslala po proudu vstříc diváckému uspokojení. [srpen 2006]

Dvacet minut před koncem jsem si myslel, že se koukám na vynikající hororový thriller s výborně vykreslenými postavami, vynikajícími hereckými výkony (Haley Joel Osment je geniální) a s výborně propracovanou atmosférou. V posledních patnácti minutách mi několikrát proběhl mráz po zádech a já zjistil, že to všechno může být ještě o třídu lepší a zajímavější při druhém skouknutí. Jak je napsáno na plakátu a obalu DVD - nejlepší thriller všech dob. [květen 2005]

Od tohoto filmu jsem moc očekával a dostal jsem ještě víc. Nemá cenu o tom mluvit, protože není o čem. Není kde začít - a ani kde skončit. Nic nelze vyzdvihnout. To se zkrátka musí vidět. Vemte Magnolii a vystřihněte z ní jen to nejlepší - inspirace právě tímto snímkem je více než zřejmá. Crash je ale ještě o třídu lepší! A nemusí z nebe padat jenom žáby - v L. A. to prostě chodí jinak... Jsem zvědav, jak dopadne tenhle snímek u Akademie. Nominace na Oscara za scénář, hudbu a režii by mu určitě slušely. [září 2005] A taky že nezůstalo jen u zasloužených nominací... [březen 2006]

Temný rytíř je reklama na dvojitý cheesburger od MacDonalda proměněná ve skutečnost - šťavnaté maso tlusté jako houska, sýr, který se magicky přehupuje přes okraj, okurka zelená jako čerstvě probuzený Shrek po celonočních alkoholických orgiích... Když se podíváte na trailer i na plakáty, které film do kin přináší, tak nevidíte žádný marketingový klam - to vše je opravdu jen slabý odvar toho, co vás čeká na plátně. Na plakátu není nejimpozantnější scéna, ale jediný záběr ze stopadesátiminutových vizuálních orgií, na traileru není pár desítek vteřin sestřihu z bestof akcí, ale opravdu jen směšně malá část geniální podívané. Komplikovaný příběh plný zvratů není nelogický, ale drží se pravidel daných filmem samotným, herci jsou HERCI, hudba je HUDBA a celý Temný rytíř je substrát duše všech komiksů. Pokud jste nikdy nechápali, co na těch obrázcích s bublinama někdo vidí, tak se po opakovaném zhlédnutí tohoto filmu stanete předplatitelem časopisu Crew. Howgh. [říjen 2008]

Naposledy mě to potkalo u 12 opic - opět jsem vrněl blahem nad tím, jak jsou všechny dějové / časové linie komplikované a ještě komplikovanější, ale přesto logicky nenapadnutelné. A ono přitom jde pořád a jen a pouze o civilní love story odehrávající se na pozadí dokonalého akčního filmu. U mě zatím vrchol Nolanovy tvorby. A Zimmerova hudba? Zimomravky vocamcaď až pocamcaď!

Mlčení jehňátek a Obvyklí podezřelí jsou dva naprosto dokonalé thrillery, které prostě nemají ve svém žánru pražádnou konkurenci. A Smrtihlav je jeden z nejtemnějších a nejdepresivnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. A teď znásobte atmosféru z "Jehňátek" pětkrát, kompaktnost a dokonalost scénáře "Podezřelých" desetkrát a temnotu a depresi ze Smrtihlava dvacetkrát. Jo, tak takhle nějak by Sedm dopadlo, kdyby se Fincher nezbláznil a jen odvedl svoji práci. Jenže on se do toho pustil se vší vervou a to, co z tohoto snímku vytřískal, je naprosto dokonale vybroušený diamant, který v rukou pevně třímá trojice naprosto výjimečných herců - Morgan Freeman, Brad Pitt a Kevin Spacey. S každou přibývající minutou houstne atmosféra a hrubnou rysy ve tvářích hlavních postav, s každou minutou je divákovi jasné, že se na něj chystá grandiózní finále. A když to přijde, stejně budete šokováni a překvapeni. John Doe nás všechny dostal. A Fincher je bůh. PS: Andrew Kevina Walkera by měli zabásnout už jen za to, že je něco takového schopný vymyslet. [květen 2006]

Fantastická mimika Asy Butterfielda. Charaktery jak vystřižené z šablon nejkrásnějších dětských knížek. Technicky dokonalé. Megalomanské. Citlivé. Chloe Moretz bude HEREČKA. Ne Hugův, ale především můj objev.

Zřejmě jediný scénář od Jarchovského, kterému se nedá vytknout schématičnost postav, které sice i tady působí jako karikatury zcela vytržené z běžného života, ale ono za Bolševika bylo možné všechno... ;) Má však své chyby, neboť první hodina se od druhé rapidně liší. Najednou do děje začnou pronikat postavy, které jsme předtím neviděly a vytrácí se to téměř až rodinné spojení s divákem, které se podařilo nastolit v první části. Samotný závěr je pak strašně uspěchaný. A přitom jde možná o nejsilnější část filmu. Zvláště ve chvílích, kdy definitivně sklouzává od komedie do tragédie - česká hymna je jedním z nejsilnějších porevolučních filmových obrazů vůbec. Jinak Hřebejk točí profesorsky dokonale, herci hrají jako o život a jde z nich cítit neobyčejná pohoda a radost z toho, že ve filmu mohou hrát, hudba je volená naprosto přesně a vždy se trefí do nálady té či oné scény. Z herců musím vyzdvihnout (ač je to nefér, neboť ostatní jsou také geniální) Jiřího Kodeta. Po Samotářích druhý nejvyšší vrchol porevoluční tuzemské filmové tvorby. [říjen 2006]