danliofer

Přemýšlím, proč je mi ten film sympatický, i když zde na něj padá spousta slov o trapnosti a odpadu. Ano, od Marie Poledňákové jsme viděli lepší díla, ale že by v tom nebyla ani trocha něčeho pěkného, s tím bych až tak nesouhlasila. Jelikož jsem od filmu nic nečekala, možná tak si vyčistit hlavu a trochu se i zasmát, tak film v mém případě splnil svůj účel. Většinou se na českou produkci skoro nedívám a vybírám si spíše náročnější dílka, leč dokážu v sobě nějak oddělovat kategorie. Takže v rámci komedií, je to u mě tak na úrovni funésovek, kterým též taky dávám vždy tak dvě tři hvězdy :-)

Původně jsem chtěla dát jen dvě hvězdičky, protože jsem se výjimečně při filmu Q. T. fakt nudila. Ne, výkony Leonarda i Brada byly super, ale mezi docela vtipnými scénami byly opravdu nudné pasáže, snad že nesdílím s Quentinem nostalgii po "starých dobrých hollywoodských" šedesátkách. V poslední třetině to do sebe naštěstí zaklaplo po tarantinovsku a to se prosím nikdy nevyžívám v těch jeho morbidkách. Takže za tu poslední třetinu třetí hvězdička. Pro mě osobně nejnudnější Tarantinův film. Celkově však, co se týče kamery, hudby a přenesení té atmosféry přelomu šedesátek a sedmdesátek, velmi zdařilé. Tu náladu vystihli tvůrci opravdu skvěle. Možná i proto pro mě trochu prázdná nudná hlušinka :D

Taky na mě vyběhly Jarmushovy Zlomené květiny... Na druhou stranu bych k filmu nebyla tak tvrdá. Dost často se dívám na filmy z klubu náročnějšího diváka, i proto mi tento Vejdělkův film přišel jako taková ta letní pohodová promenádička v letním soumraku někde českou krajinkou, po náměstíčku malého města se vším, co k tomu patří a chvilkami i nepatří... Nic více ani nic méně.

Film na téma, které je v mnoha zemích stál velkým tabu, a to včetně Gruzie. Hlavnímu aktérovi bych uvěřila cokoliv. Občas na mě ale šla z filmu určitá prázdnota a taky deprese jakési gruzínské bezvýchodnosti. Na jednu stranu hrdost na svou kulturu a její tradice a na druhou žádná vize lepšího života ve vlastní zemi, i za to filmu přidávám tu pátou hvězdu. Jen chci pevně věřit, že Gruzie svou cestu najde. Ráda na tu zemi vzpomínám a byla bych ráda, kdyby si Gruzíni uvědomili, že vlastním pokladem je vlastní kultura, a to včetně akceptování těch, kteří by ji rádi (re)prezentovali, ač třeba jinak sexuálně orientovaní.

To prostě nevymyslíš... Kam pořád ti Korejci chodí na takové absolutně nereálné a přesto uvěřitelné scénáře :D

Po delší době česká filmová miniaturka, s níž naprosto souzním. Mám ráda filmový minimalismus, přičemž mám pocit, že se z filmů už skoro vytratil. Nastala doba klipovitosti, v níž film, který předpokládám čerpá z Vláčilovy či Tarrovy tradice, určitě hledá své místo hůře, neb na dlouhé záběry a scény beze slov už mnoho lidí nemá tu potřebnou dávku trpělivosti ani naladění. Filmeček má kromě jiného poutavou kameru i hudbu, která do posledního okamžiku nevyzradí, jak film skončí. Možno si hodit mincí hned zkraje, zdali chcete film dokoukat či ne, protože pro uspěchané a naladěné na akci to opravdu není. Pokud si u toho chcete zameditovat, film vám sedne jako ulitý...

Tak to tedy moc nechápu, jak sám distributor filmu může film prezentovat tak schematicky, jako by snad ani ten film lidé z distribuční firmy neviděli, jako by se ani nesnažili pochopit onu dobu, ani onu dobrou filmařinu. Občas mě napadá, že nebýt dobových snímků, vlastně bychom neměli ani možnost to porovnat s pozdější kritikou oné doby. Dnes již těžko kdo může chápat nadšení tehdejší mladé generace a její touze po změně pořádků. Doba byla taková. To, že se to nakonec nějak zvrtlo, je druhá věc, leč rozhodně je dobré vidět tyto snímky se vším, co k tomu patří, a to i s načtením si potřebné historické literatury pro pochopení a hlubší vhled. Film osobně mě zasáhl svou otevřeností, o skvělých hereckých výkonech, kameře a hudbě nemluvě.

František Smolík v roli boha ze tu prostě boží! A celkově ten závěr je silný.

Postupně kamínek po kamínku otevírám Kachyňovy filmy 60. let a jsem prostě fascinována hloubkou všech těchto filmových počinů. Kočár do Vídně je minimalistický až na půdu a jen dokazuje, jak i s málem prostředků lze natočit neskutečně silný film. Též ukazuje, že když je skvělý scénář korunovaný skvělými hereckými výkony, minimalismus to unese a ještě tomu dodá na působivosti. O hudbě a kameře nemluvě.

Další silný Kachyňův režisérský počin. Čím více si pouštím jeho filmů, tím více mi vychází jeho režisérská genialita. Ze šedesátek skoro co film, to filmový opus tento snímek nevyjímaje. Představitel hlavního klukovského hrdiny hraje snad na dvě stě procent!