V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor ... (zobrazit celý text)
Volný sled několika příběhů, z nichž některé jsou nezapomenutelné. Mám na mysli především Baladu o Juraju Čupovi, kde František Kovářík hraje zbožného muže, který spáchá zločin a vyšetřuje ho strážmistr Pal´o Bielik ve strhujícím hereckém podání. Už kvůli této povídce stojí film rozhodně za vidění.
Kromě hereckých výkonů nabízí tento snímek také hlubokou sondu do myšlení a niter lidí. Povídka Propuštěný a zvláště pak pátrání po zmizelém kojenci je naprosto unikátní...
S filmy téhle doby příliš zkušeností nemám, sem tam jsem jako malá i teď, zahlédla nějaké v TV, ale celkově mě moc neoslovily a odjakživa se soustřeďuji na novodobou tvorbu. K tomu dílu jsem se dostala náhodou, přesto jsem si řekla, že to shlédnu, snad asi proto, že mám ráda povídkové filmy a je mi tak nějak jedno, jestli bude z roku 2008 nebo dřív. Co se týče prvních povídek o propuštěném trestanci a hledání ztraceného nemluvněte, tak jsem nadmíru spokojená. Milé a nenáročné herectví se mi zamlouvalo, ono samotný pan komisař působil velmi seriózně a danou situaci to krásně podtrhovalo. Další povídka o podivném městě a vraždě mě tolik neoslovila, ale zase byla výborně natočená. Na svěhové vánice a dřevěná obydlí se hezky koukalo, strážník se hezky zřídil a já jen koukala, jestli se tak doopravdy opil a nebo ne, protože to bylo opravdu věrohodné. Čtvrtá povídka se mi líbila asi nejvíc, bylo v ní použito nejvíce filmařských technik a celkově příběh a zpracování mě opravdu zaujal a myslím, že to pak pánové ve vlaku shrnuli nejlépe - Jakmile někomu teče do bot, slibuje hory doly, ale pak skutek utek, jakmile to usměrní, nebo tak nějak to bylo. Líbila se mi hodně snová sekvence, to jsem na takovou dobu nečekala, holt Frič je Frič .. :) Poslení pátá povídka byla poměrně fantasy, což bylo taky překvapení, takovej Božský Bruce v dramatické podobě .. :) Ztvárnění Boha bylo hodně věrohodné a líbilo se mi, jak přišel do soudní síně. Celkově Bůh jako svědek a ne soudce byl vynikající nápad a takové zavzpomínání nad kuličkou byla hezká tečka.
Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika.
Filmy na motivy Karla Čapka jsou vždy zajímavou vzpruhou. Film O věcech nadpřirozených mi však přišel lepší. Nehrál si na žádnou provázanost a předvedl tři samostatné povídky. Martin Frič dal příběhu rámec, vlak, ve kterém sedí osoby a vyprávějí si příběhy. Žádný nemohu vyzdvizhnout, ale pomlčet o herectví Jaroslava Marvana či Františka Smolíka by byl hřích.
Dal bych tak 4,5 hvězdičky. Ale na pět to není. Režisér Frič točil kolísavě. Někdy to byl výborný film, někdy odpad. Tenhle je ten ze zdařilejších. Úplně lehce spojil do jednoho filmu pět zdánlivě nespojitelných povídek. Marvan jako Čadek ty příběhy vypráví. Film je obsazen velkým počtem herců a to herců známých až do těch nejmenších rolí. V malých rolích se objevují např. Blanka Waleská nebo Terezie Brzková. Nejpovedenější povídka je podle mého názoru Balada o Juraji Čupovi s Palo Bielikem a Františkem Kováříkem v titulní roli. Film stojí určitě za pozornost.
Všechna čest především po stránce převedení Čapkových povídek na celuloid. Martin Frič snad nemohl lépe vykreslit jejich atmosféru a ducha. První dvě povídky jsou typicky Čapkovské a jejich vzájemné prolnutí jsem uvítal. Příjemný Jaroslav Marvan. Povídka o Juraji Čupovi je dobrodružně - kriminální, dostala nejvíce prostoru a zároveň se mi i nejvíc líbila. Hlavně chlastací scéna s výtečným Paľem Bielikem nemá chybu. "Čapkovy povídky" působí jako celek uceleně a jsou po všech stránkách silně nadprůměrným dílem. A nebýt závěrečných dvou slabších povídek (i když pasáž s kuličkou má hodně do sebe), mohly být i dílem geniálním. 80%.
Jedno vlakové kupé. Touto pomůckou dokázal Frič výborně zakomponovat do jednoho filmu vybrané povídky z Čapkových "Kapes". Všechny se nějak točí kolem lidského nitra a svědomí. Střídají se humorné i závažné příběhy, jak to v životě chodí. Poslední povídka s nebeským soudem je úchvatná. "A proč vlastně vy, proč ty bože nesoudíš? - Inu, protože všechno vím."
Vedle Vávrova Krakatitu patrně nejlepší filmová adaptace literárního odkazu Karla Čapka, která se ve díky zkušenému Martinu Fričovi stala nadčasovou výpovědí o lidském svědomí, odpovědnosti a vině. Má to takovou tu prvorepublikovou patinu a přitom umělecky hodnotný obsah, nevyznívá to lacině a rychlokvašeně jako převážná většina českých filmů vzniklých před znárodněním kinematografie. I v malých rolích se objevují velcí herci své doby. Komické i tragické příběhy, ze kterých je poznat Čapkův rukopis. 80 % celkového dojmu s ohledem na dobu vzniku.
Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně.
Zajímavý přepis Čapkovy předlohy. Často velmi dobré herecké výkony a i filmové postupy, jen sem tam skřípe tempo. Zajímavá je kolísavá atmosféra, která je až postmoderní.
