danliofer

Láska hory přenáší... v tomto snímku přímo dvojnásobně... izraelsko-palestinská variace na motiv Romea a Julie, jen mírně apokryfického ražení...

Krásný film o tom, jak by měl každý člověk (nejenom muslim) vykonat aspoň jednou za život cestu poznání nejen sama sebe, ale i druhých...

Černé až na půdu :D

Skvěle jsem se u tohoto filmečku bavila. Vřele doporučuju jako dobrou oddechovku, v níž je i trochu té životní moudrosti a černě absurdního humoru, jako např. tragická smrt otce hlavního hrdiny, kdy nevíte, zdali se smát či neukápnout slzu... Kdysi jsem viděla japonský film Sumo nesumo, kde se tento sport bral též s humorem... Ovšem sumo v izraelském hávu, je jako pikantní sýr s dobrým japonským sportovním základem ozvláštněný izraelským espritem :-)

Paul Verhoeven umí perfektně pracovat s ženským tělem. Už v Showgirls je patrné, jak skvěle umí lavírovat na hraně erotiky a porna. Za to má u mě po umělecké stránce vždy pět hvězdiček. V Černé knize mi přece jen něco chybí k nejvyššímu ohodnocení, leč nechávám si film ještě rozležet v hlavě. Výkon Carice van Houten je však bezchybný a úchvatný, i kvůli němu stojí film za zhlédnutí. Je tu v tolika různých polohách, a nemíním jen erotických, a pokáždé působí zcela jinak, i přesto jde stále o kompaktní osobnost, která kam vkročí, vždy zapůsobí nezapomenutelným dojmem...

Nádherný příběh. Jedno z nejlepších sociálních SCI-FI, jaké jsem měla možnost vidět... Minimalismus a neskutečně dobrý výkon hlavní hrdinky vše jen umocňuje. Silným zážitkem je i koncert na pilu v opuštěném koncertním sále... A jak zde bylo řečeno níže, při rozhovoru s jinou zemí až mrazí...

Tak toto malé íránské drama vydá za deset thrillerů. Bála jsem se o oba chlapce a byla naštvaná na nezodpovědnou matku až do úplného konce.

Jedním slovem nádherný a nezapomenutelný film. Kdyby v titulcích nefigurovalo Kurosawovo jméno, ani bych nepoznala, že film natočil japonský režisér, jak film dýchá ruskou duší obohacenou animistickou moudrostí ussurijských Goldů (Nanajců) žijících hlavně v povodí řeky Amur. Snímek vás do sebe vtáhne tak přirozeně, že máte pocit, že se nacházíte na přelomu 19. a 20. století, že nikdo zde nehraje nikoho, že tu prostě všichni jsou těmi, kterými jsou. To vše je umocněno neskutečně dobrou kamerou a hudbou, která zbytečně nevystupuje do popředí, jen zlehka umocňuje celkové pocity. Šestihvezdičková záležitost.

Tento snímek si mě naprosto získal svou hlubokou výpovědní hodnotou. Člověk nemusí být znalcem Koránu, aby pochopil, že některé věci jsou vlastní všem kulturám, a to láska a nenávist, přátelství a zrada, moudrost a hloupost... to všechno lze v Osámovi najít zabaleno do reality talibanského režimu, který si z Koránu pravděpodobně vzal hlavně to, čím by mohl obhajovat své radikální činy. Nejlépe to vystihuje babička hlavní hrdinky, která zažila různá období v historii Afgánistánu, která glosuje situaci slovy: muži a ženy jsou si rovni, přičemž to vždy dokládá nějakým mytickým příběhem...

Tento film bych nejradši viděla v původním znění s titulky. Český dabing, kdy čeští herci namlouvají ruské repliky čechoruštinou, je prostě vysoce neprofesionální. Možná je to levnější a rychlejší. Možná, že už v originále měl režisér lovit v ruských hereckých vodách. Možná by to bylo i přirozenější slyšet Rusy mluvit lámanou angličtinou, než naopak. I když Viggo Mortensen je ve své roli skvělý a Naomi Watts, Vincent Cassel i Armin Mueller-Stahl mu perfektně sekundují, přesto jsem z nich necítila tu ruskost. Nejblíže se jí asi dostal Viggo. I proto dávám filmu nižší hodnocení, i když sám příběh je silný.