danliofer

Tak nesporně je skvělé, že se točí takovéto filmy. Hlavně v oblastech, kde může člověk vzhledem ke své sexuální orientaci přijít i o život, a to rukou vlastní rodiny. Sám izraelský režisér snímku si jako homosexuál vytýčil tímto snímkem napomoci k rozklíčování situace tím, že zmapuje postavení palestinských gayů v Palestině a následně v jejich provizorním útočišti - Izraeli. Izrael jim však vzhledem k jejich palestinské příslušnosti neposkytuje stejná práva jako např. homosexuálům z jiných arabských zemí -- a v tom tkví můj údiv, že se může politika odrážet v osobních vztazích více, než je zdrávo. A v největším rozporu byla u mě režisérova poznámka na adresu Palestinců, že kdyby začal Izrael více napomáhat homosexuálům v rámci vlastní jurisdikce, mohlo by to jednou třeba vést k tomu, že by se Palestinci v rámci boje uchýlili k hromadnému "homosexuálnímu exodu" do Izraele a tímto si vynucovali zpětně zabraná území. Tedy takto prý smýšlí izraelská vláda... To mě ale podrž! Protože to pak vyvrací celou logiku filmu... Pokud jsou palestinští muslimové schopni zabít své dítě jen proto, že je homosexuální, tak je to možná vyšší zájem, pro který by určitě nezvolili mírně absurdní taktiku boje k navrácení svých území... To je prostě postavené na hlavu a Izraelci už fakt musí být dost paranoidní...

Pro mě osobně velmi užitečná exkurze do Jemenu a jemenské reality (res. mentality)... Nejprve jsem si říkala, že ti jemenští muži jsou stále hladoví, než mi došlo, že to bago, co mají v tvářích, je nažvýkaná droga kát... Dosti by mě pak zajímalo, jak by vše probíhalo, kdyby se to odehrávalo ve "střízlivém - nezkátovaném stavu", jak by pak Jemenci vnímali realitu revoluce... Následná diskuse po filmu s režisérem snímku byla též dost nosná... Prý dělá dokumenty zásadně do 70 minut. Více minut není třeba, aby nám divákům prý netuhly zadky na sedačkách...

Malý velký film...

Film byl pro mě cenný tím, že mě přenesl do země, kam se asi nikdy nevypravím, a dal mi okusit trochu tamější napjaté atmosféry. Ještě cennější však pro mě byla následná diskuse po projekci s překladatelem filmu z arabštiny, jehož slova uvedla vše ještě do jasnějších obrysů.

Drsný, leč čistý styl. Jak vidno současné Německo není tak vypulírované, jak se často prezentuje... Možná, že trocha té "orientální neučesanosti" mu jde k duhu.

Nádherný snímek natočený tak citlivě s tak velkou obrazotovorností, že mě až přikoval k televizi...

Miluju tyto nenápadné filmy, v nichž se prolíná židovská a arabská mentalita... Tento mě doslova pohladil na duši... A jak jeden z hudebníků vyjadřuje milostné pocity z milování v arabštině, to je jako když vás někdo krásně pomiluje jen zvukem... Více takových filmových perliček, které nepředstavují Židy a Araby jen jako dvě nesmiřitelná etnika, když k sobě mají z historického i jazykového hlediska stejně nejblíže...

Drsné, surové, temné se světýlkem naděje na konci tunelu. Jediné, co mě udivovalo, že i když se všichni hrdinové filmu ocitají na společenském dně, tak stále žijí v přijatelných životních podmínkách, zabezpečeni materiálně natolik, aby nežili na ulici a ještě stále nevypadali jako totální lidské trosky. Znamená to, že dánská společnost je na to dno nenechá dopadnout, či jim aspoň podsouvá spoustu "sociálních" padáků, aby ten dopad nebyl tak tvrdý? Dost mě zajímá, nakolik film v tomto ohledu odráží dánskou realitu. Jinak herecké výkony všech zúčastněných byly opravdu brilantní... Film, který se vám dostane pod kůži...

Dosahuje člověk výšin ducha jen skrze utrpení? Pokud ano, tak tito francouzští misionáři dostáli svému údělu měrou vrchovatou. Nejúchvatnější je vánoční scéna před branou kláštera, kdy dva jinověrci dokáží najít určitý konsensus na základě respektu k víře druhého...

Z tohoto snímku až zamrazí a chce se plakat... Dějiny dokáží šlapat po lidských osudech v železných botách hloupé a nenávistné propagandy... jenže kdo vytváří dějiny... lidé a zas jen lidé... takže si po svých osudech šlapou jen a jen lidé sobě navzájem -- občas z důvodů, které prostě rozum nebere... kolik generací vždy musí vymřít, aby pak ty nové opakovaly ty stejné chyby... a nakonec je jedno, ve které zemi... ano, z tohoto snímku neodejdete s veselou myslí...