Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Sci-Fi
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční

Oblíbené filmy (10)

Okno do dvora

Okno do dvora (1954)

Vynikající film, o stupeň lepší než ostatní co jsem od Hitchcocka viděl. Takhle si nějak představuju, když jednoduchou zápletku rozvine někdo, kdo umí. Vynikající vtipně uštěpačné dialogy, skvěla atmosféra a přijde i napětí. To všechno se děje v jednom malém bytě ze kterého šmíruje hlavní hrdina se svoji partou. Jenom to finále s ozařováním bleskem mi přišlo absurdní, ale což.

Svědek obžaloby

Svědek obžaloby (1957)

Toto rozhodně není tíživé drama ani detektivka, kde sbíráte detaily a spojujete nitky k sobě. Ne, je to něco, co sem vůbec nečekal. Za vyzdvihnutí stojí řemeslné dialogy, často ostré jako břitva. Neuvěřitelná postava obhájce, který vzhledem, zvyky a povahou jako by z oka vypadnul W.Churchillovi. K opravdovému rozmachu své postavy ovšem potřebuje protivníky. Mimo soud je to starostlivá ošetřovatelka, se kterou neustále zápasí, v soudní síni poté strhující M.Dietrich. Z ostatních mě dostala v epizodní rolí hospodyně obětí. To všechno by dělalo vynikající film, ovšem absolutním trumfem je samotná zápletka a překvapivý závěr. Něco takového se prostě musí vidět, i když v 7 minutách se toho stane tolik že to nutně musí vypadat teatrálně.

Harakiri

Harakiri (1962)

Jak to bylo se samurajskou ctí? Asi tak jako s tou rytířskou - pokud byla v zájmu vládnoucích byla pevná jako ocel, pokud byla proti ní, byla ohebná jako ten bambus. Jeden z filmů které bych asi, bez ČSFD, nikdy neviděl. Minimalistické podání a úsporná hudba sestávající z pár nástrojů pouze umocňují specifickou atmosféru snímku..I když se většina filmu děje klidným vyprávěním a stopáž je něco přes dvě hodiny, napětí jak to dopadne se dá po celou dobu krájet. Navíc je tu i trochu symboliky.

Limonádový Joe aneb Koňská opera

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)

Ondřej Lipský parodie uměl, většina z nich patří k tomu nejlepšímu co Československo vyprodukovalo (a co, bohužel, kvůli své kulturní specifičnosti, nikdy nemohlo prorazit v zahraničí). Limonádový Joe je však ještě o stupínek výš. Málokterý film přinesl takové množství hlášek, které zlidověly. Kdo nečetl indiánky (nejlépe mayovky), nemiloval westerny (nejlépe ty s vždy kladným hrdinou), nepovažuje za vrchol kultury 60.léta, ten možná tomuhle filmu 5 hvězdiček nedá. Já se k této kategorii hrdě hlásím a o to víc mě zasáhla.

2001: Vesmírná odysea

2001: Vesmírná odysea (1968)

Každý, kdo viděl Vesmírnou odyseu, musel s otevřenou pusou koukat na její vizuální stránku. Ovšem výjimečné je i její spojení s hudbou, tady jsem poprvé pocítil jakýsi záchvěv, že opera může mít něco do sebe. Film postavený na celkem základní myšlence je obalen takovým počtem myšlenek dílčích, pouze symbolicky naznačených, že se k filmu chtě nechtě budete muset vrátit. U mě to skončilo tím, že jsem si ho po shlédnutí dal hned znovu a den na to potřetí a myšlenkově se k němu vracím tu a tam dodnes.

Tenkrát na Západě

Tenkrát na Západě (1968)

Film jsem viděl asi tak desetkrát a základní melodie se mi vryly hned po prvním shlédnutí. Vlastně když se řekne foukací harmonika, tak už vidím Charlese Bronsona s ní v puse. Když se řekne pistolnický souboj, představím si zase minutové záběry do obličejů. Všechno to je brilantně natočené, ta drsná atmosféra divokého západu je z toho cítit a občasná symbolika je taky fajn. Leone věděl, kdy má co přijít a natočil s takovou pečlivostí, že z toho zůstává rozum stát.

Návrat do budoucnosti

Návrat do budoucnosti (1985)

Popravdě nevím, jestli ten film má takovou ostře nostalgickou příchuť 80.let nebo ji tam cítím jenom já. Humor je dost specificky výborný, hudba fajn, natočeno bez hluchých míst bez zbytečných intelektuálnosti a přitom to není úplně blbý. Hodně povedené humorné postavy. Není u mě pouze skvělou komedií a hraním si se strojem času, i když to mám hrozně rád. Vznikl v roce, kdy jsem se se narodil, viděl jsem ho v době absolutního štěstí v letech raně pubertálních, navíc těžkej kříž hlavního herce Foxe....Celá série je úžasná, ale do top si přeci jen vyberu jen tento první díl.

Brazil

Brazil (1985)

Brilantně natočená satirická vize temné byrokratické mašinérie před kterou lze utéci jenom sny plná absurdního britského humoru? Myslím že nejsem jediný tady kdo by se po DVD s tímto popisem hozeném do davu o něj zuby nehty porval. Skutečnost je ještě o stupeň lepší. Chudáci Brazilci tento film asi moc nemají rádi, bo jim zkazil rozšafnou nevinnost písně Aquarela de Brasil, my ostatní jen můžeme s pobožnou úctou sledovat genialitu tohoto filmu.

Street Fighter: Poslední boj

Street Fighter: Poslední boj (1994)

Totální béčková špica, kterou prostě jen většina lidí absolutně nepochopila. Nejedná se o satiru a la Hvězdná pěchota, to zas ne. Tady jde o absolutní zábavu, ber nebo nech být. Přesně to zapadá do konceptu režiséra, vynikajícího scénaristy Stevena E. de Souzy. Životní výkon předvedl ekcentrický Raul Julia, těžko si představit jako Dr.Bisona někoho jiného. Škoda ho, podle mě by toho ještě hodně ve filmu dokázal. Pan van Damme předvedl svůj parodický standard a Kylie to moc sluší. Legendárních scén je tu více (Guilovy projevy a zázračné kopy, Chun-li útěk a zbavení pout, Dee-jayovi ksichty a pomýlený Zangief, Hondova "Jsem sumo brácho" :=) http://www.youtube.com/watch?v=pbbR-XtiWoE

Rodinná oslava

Rodinná oslava (1998)

Tak toto byl pořádně drsný zážitek. Popravdě díky Bohu za to, že cesta severských filmařů nikdy nebude hlavním proudem, ale spíše bude kvalitním osvěžením (neříkám že příjemným). Způsob, jakým byl film natočen, totiž pomohl tomu že se divák cítil jako součást oslavy a nakonec i jako člen této nešťastné famílie. Námět je prostý a jednoduchý, co hraje prim je tak zkoumání reakcí na dané odhalení dávného tajemství. Dosud nechápu jak je možné že snad všichni herci severských filmů hrají dokonale - jestli maj herectví povinné už od základky nebo je to nějaký vrozený talent. Psychologie postav i psychologie davu jsou postavené zcela realisticky, takže vám nezbývá než stejně jako v životě být neustále reakcemi okolí překvapován aby jste potom zpětně zjišťovali že podoba reakce na danou událost byla zcela pochopitelná (bože omlouvám se všem co tento komentář čtou). I když jde o drama které rozhodně na diváka vytváří velký tlak, jsou tu asi dvě tři scény kdy jsem se smál až se za břicho popadal - trošičku obraz reakce návštěvníků oslavy, kteří se v dusném tlaku vyřčeného i nevyřčeného zoufale chytají možnosti tance a zpěvu. Jak řiká jeden z návštěvníků - tohle mi nedělejte, mám svých problémů dost. * Tak nakonec jsem viděl po roce film podruhé a dojem je ještě silnější. Hurá do TOP 10.