Qitek

Nejodtažitější hlavní role (jeden z nejlepších hereckých koncertů všech dob), nejodtažitější režie (naprosto precizní P.T. Anderson, ostatně jako vždy), nepříjemná, nemainstreamová hudba (Johnnyho Greenwooda)... Pomalá a stejně jako režisér precizní kamera Roberta Elswita, který se svými dlouhými záběry vyhnal pár lidí z kina. Nepustí si vás k tělu. Nedozvíte se o něm z hola nic. Proč je takový.? Proč je Daniel Plainview takový...? Proč mi to nedá spát? Proč mě takový člověk fascinuje? Proč mám chuť se na tento film dívat stále dokola? Protože je jednoduše kus kinematografie. Kapitalismus vs. náboženství v plné palbě.

Tohle byl můj filmový orgasmus v 99tém

Po dlouhé době film, který si zaslouží značku kultovní. Zároveň film který určitě nedoporučíte každému. Pro filmové nadšence pokleslého žánru povinnost. Už od začátku filmu "tlačí" na diváka atmosféra (leckdo by řekl manýra), která se táhne v nevyrovnaném tempu až do konce. Film jenž klame tělem svou jednoduchostí a přitom každou scénou udivuje svou propracovaností (nejen formální - a to “pouze” za použití vhodných laciných filtrů. Šíleně zvrácená a krvavá jízda, která bije srdcem a Nicolas Cage "přehrává" (scéna v koupelně je nezapomenutelná ) tak krásně, až je z toho nádhernej koncert magorství. Na druhé straně Linus Roache stvořil asi nejvíc tragikomického záporáka co jsem viděl a krásně tancuje na (malém) poli směšnosti, narcismu a nebezpečnou hloupostí ve své smečce nebezpečných trosek a magorů, manipulující je ve vidině sebe samého jako osvícenou bytost a vůdce, povýšenou na vyšší spirituální úroveň. Už dlouho jsem neměl chuť po projekci dát okamžitý repete a užívat si maličkostí. Atmosférická lovestory, která sklouzne do revenge pekla. Pro mě nejen film roku, ale zcela zásadní věc, která je průkopnická především tím, jak si odvážně hraje, fascinuje, dojíma, bere dech a hlavně vzbuzuje v jistých momentech skutečné nadšení i emoce a to jen opravdu (ještě jednou) bijícím Panosovým srdcem. Díky Cosmatosi a díky Cageovi za jeden z "nejkrásnějších" filmových trash zážitků a dobrodružství do nitra noční můry. Film, který se pravděpodobně mine se spoustou diváků ( celkem pochopitelně ), ale nemůže se minout s lidmi co kdy stáli ve videopůjčovně s hrůzostrašným obalem VHS v hororové sekci, navrch nevalné kvality. Pod povrchem přitom nesmírně inteligentní a osobitá vize. Těším se na další jeho kus víc, než na libovolný kus kteréhokoliv režisérského velikána. Kill me

Režie ve své nejkrystaličtější podobě. Napětí jak z učebnice a linie i dynamika filmu postavená vzhůru nohama. Místo aby tenhle opus magnum vygradoval do finále, jde ze špičky pomalu do klidného, naprosto antiklimatického a zadumaného finále, kdy v té nejméně očekávané a uspávací scény náhle skončí. "To je jako konec!?" Slyšel jsem v kině. Coeni v mistrovské formě! Jeden z nejlepších filmů roku 007 a pro mě i čistý zářez v top 10 forever.

P.T.Anderson si s takovou grácií dělá prdel z pornoprůmyslu a jeho postav, že je schopen nás hodit do víru stylového, téměř tříhodinového filmu a nebudete nás/vás nudit. Tenhle majstrštyk, který natočil Anderson ve svých 27 letech a který Burt Reynolds nesnášel do doby, kdy mu vynesl nominaci na oskara a film který ukázal, že Wahlberg umí hrát (možná poprvé a naposledy, snad ne). Moje osobní top 5. Herci ve všech rolích září, ať už v hlavních, tak v těch vedlejších. Mistrně komické, magické gradující drama, které je b mých očích už navždy nesmrtelnou klasikou.

Darren Aronofsky se po Requiem za sen a Fontáně vykašlal na "vizuální omamnost" a natočil civilní film, ve kterém se přilepí na záda hlavnímu hrdinovi, aby vás mohl vtáhnout do svého světa. Formálně "jednoduchý" a přesto precizní, krásný, dojemný a ve své podstatě velmi smutný film. Rozteklý Mickey Rourke mě svým výkonem rozdrtil. Poslední 3 minuty jsou tím nejsilnějším co z Wrestlera dělá nezapomenutelný film, rozřezávající vaše srdce vejpůl. A Aronofsky dokazuje že je jedním z velikánů režisérů své doby.

Absolutní špička v krimi/drama vodách. Epos. Michael Mann natočil pro mě naprosto to samé, co Sergio Leone v šedesátém osmém pro moje rodiče. Nadčasový souboj dvou mužů, s nádherným koncem. Film který vydrží zkoušku času a za dvacet let bude ještě lepší než dnes. A to píšu o jedenáct let později. Nádhera. Jeden z nejlepších filmů 90 let.

Precizní a bezchybná režie Davida Finchera spolu se scénářem Andreuva Kevina Walkera dělá z tohoto filmu diamant. Závěrečná vyústěný bude i v roce 2200 rvát koule. Fincher vzkřísil kriminální žánr nevídaným způsobem, paradoxně ho i pohřbil díky nekonečné vlně slabých odvarů, které se mu za každou cenu snažili zuby nehty přiblížit a jeho atmosféru se snažil kde kdo napodobit. Jeden z nejlepších devadesátkových kousků vůbec.