salalala

Naprosto standardní blockbuster, který se řídí heslem, že nesmí být příliš odvážný, aby na něj někdo přišel. Příběh je hodně chabý a celá mytologie je dost na vodě a není dobře vysvětlena. Chvílemi se dostavuje nepříjemná nuda, protože tvůrci zkrátka nemají co nabídnout. Taylor akci poměrně zvládá (i když není nijak zásadní, prostě rutinní), horší je to s dialogy, které mají být mnohdy zásadní a osudové, jenže v Taylorově pojetí tomu tak není. I samy osudové věci se tu ději jakoby mimochodem a Taylor jim nedokáže dodat tu správnou šťávu a emoce. Ty tu vůbec chybí, protože jsem se o postavy absolutně nebál, navíc když Loki projde zcela očekávanou proměnou. O pořádném záporákovi si můžeme nechat jen zdát, neboť v Temném světě je dost nevýrazný. Přesto jde o slušnou zábavu, která je chvíli vtipná (ač některé vtípky a hlášky jsou až křečovitě vynucené a laciné), dobře vypadá a je spolehlivě zahraná. Je to v podstatě na stejné úrovni jako jednička, jen se to začíná nebezpečně motat v kruhu. 70%

Absolutně chápu to, že King tenhle film údajně nemá rád (ač si myslím, že pokud je v něm kus estéta, musí se mu ukrutně líbit), protože podstatu knihy, tj. to, že otec rodiny postupem času přichází o rozum, tu Kubrick ignoroval a na Nicholsonovi je od počátku vidět, že to nemá v hlavě úplně v pořádku. Jenže Kubrick je natolik geniální, že jsem mu to "baštil" celou dobu. Atmosféra je opravdu hodně hutná a nepříjemná, protože tušíte, že tady se bude dít něco hodně zlého. Taktéž nasnímání hotelového komplexu je naprosto bravurní a Alcott ho inscenuje jako něco, co je úplně mimo realitu a má svá vlastní pravidla. Herecké výkony geniální (v čele s maniakálním Nicholsonem, skvělou Duvall a výborným Lloydem) a práce se zvukem, která je nenápadná, je děsivě působivá. O bravurním využití hudby klasických skladatelů nemá cenu u Kubricka mluvit. Ač je The Shining staré více jak třicet let, pořád děsí a patří k těm vůbec nejlepším hororům, jaké jsem kdy viděl. A je mimo jiné i důkazem toho, že k pořádné hrůze stačí jen atmosféra, napětí a parádní herci. Za mě plný počet a zasloužené místo v mé filmové Top 10. 100% PS: Po zhlédnutí delší verze se nic nemění, zážitek je opět excelentní, rozdíly jsou minimální, jen se více prohloubí některé vztahy, některé dialogy jsou podrobnější a nechybí ani několik děsivých scén.

Standardní a klasická žánrovka, která nemá čím překvapit. Jediný rozdíl je v tom, že místo nějakého sportu je tu breakdance. Jinak je všechno předvídatelné a šablonovité. Benson Lee jede na jistotu a pouze za sebe skládá scény, v nichž nejzajímavější je roztodivná choreografie některých figur. S patosem je to většinu filmu jakž takž snesitelné, až ke konci je to přes míru a protivné. Hodně toho zachraňuje Josh Holloway, který nepostrádá charisma a i když jeho postava prochází očekávatelným vývojem, hraje velmi dobře a je to sympaťák. Ostatní už jsou buď nevýrazní, nebo špatní (Chris Brown se na herce nehodí) a také dost zaměnitelní. Sečteno a podtrženo se jedná o chvílemi zajímavý (z hlediska choreografie), ale po většinu času nudný film, který doopravdy ocení jen tzv. bboys a bgirls. 40%

Poměrně zábavná záležitost, která je ale zbytečně překomplikovaná, což jí ubírá na zajímavosti. Je to zkrátka béčková oddechovka, která se nebere vážně a je v ní možné úplně všechno. Trejo sice hrát neumí, ale je to v rámci možností sympaťák a jeho hlášky mě prostě dostávají. Stejně tak zbytek osazenstva je super, i když tu mají všichni spíš camea, ale náramně si je užívají. Že tu tečou litry krve, létají umělé končetiny a mluví se dost vulgárně, asi netřeba zmiňovat. Je škoda, že Rodriguez neudrží vtipnost, která je na začátku a slibuje mnohem lepší podívanou. Posléze se to začne všechno komplikovat, zacyklovat a tak nějak to upadne do průměru, z něhož vytrhne sem tam nějaká nápaditá scéna, hláška nebo moment. Jde spíš o standardní "rodriguezovinu", která fanouška uspokojí, odpůrcům potvrdí jejich mínění a nového diváka nenaláká. Přesto si myslím, že plánovaný třetí díl by mohl být mnohem lepší a zábavnější. 60%

Asi jeden z nejoriginálnějších a nejujetějších filmů letošního roku. Partička herců a kamarádů dokázala, že si sama ze sebe umí udělat legraci. Je pravda, že někdy to tak úplně nefunguje a humor střílí vedle, ale když nějaký ten vtípek sedne, tak sedne pořádně. Je poznat, že většina filmu byla improvizovaná a takřka všechno, co přítomné napadlo, se do něj dostalo. Evidentní je taky to, že tu chybí ruka producenta, protože některé momenty jsou přestřelené a zcela mimózní. Je jasné, že efekty jsou v podobném snímku druhořadé a podle toho to také vypadá, ale ono to až zas tak nevadí. Všichni si to užívají a o ničem jiném to v podstatě není. Úroveň fórků je silně nevyrovnaná, ale poměr těch lepších a dobrých je na můj vkus velký, takže si nestěžuju. Je to spíš někde kolem lehkého nadprůměru, ale za výtečný konec a pár opravdu libových momentů dávám čtyři hvězdy a 70%.

Moje vysoké hodnocení bude dáno asi tím, že jsem zatím předlohu nečetl. Žena v kleci u mě fungovala po všech stránkách a podle mého soudu jde o brilantní severskou detektivku, která nemá moc chyb. Napínavé je to prakticky od začátku do konce a Norgaard nemá problém s tím napětí stupňovat a udržovat. Hutná atmosféra je tak nějak samozřejmostí, tady navíc byla i hodně fyzická a už dlouho se mi nestalo, že bych si film takhle prožil. Herci jsou do jednoho výborní - Folsgaard si tu vystřihl další vyšinutou roli, Lie Kaas hodně hraje přes své charisma, ale vychází mu to a vlastně i ty nejmenší role byly obsazeny zcela přesně a nemůžu si stěžovat. Je pravda, že flashbacky a paralelní osud zmizelé ženy malinko odvádějí pozornost a rozptylují, nicméně i v nich je velká síla, takže to tak nevadí. Jako samostatný film na mě Žena v kleci působila výborně, a jelikož se všechno vysvětlilo, námitky ke scénáři mít nemůžu a to je u tohoto žánru hodně důležité. Intenzivní a silný zážitek. 90%

Hodnocení bude záležet částečně na tom, jaký máte vztah k akčním filmům přelomu osmdesátých a devadesátých let. Z mého hodnocení je jasné, že žánr mám rád, takže ani jinak hodnotit snad nemůžu. Hafström byl dobrou volbou, protože ač to celé má nádech "osmdesátek" a je tu spousta pomrkávání na fanoušky, je to zároveň hodně současné. Hafström umí akci natočit velmi slušně a ani vizuál není nejhorší a zejména jeho záběry zhmotnělého náčrtu věznic jsou výborné. Celé je to ale samozřejmě o dvou hlavních hvězdách - ač tu nemají příliš akčních scén, oba jsou výteční a role si užívají, hláškují o sto šest, všechno berou s nadhledem a svým fanouškům dávají přesně to, co chtějí. Navíc je tu bonus v podobě Arnoldovy rodné němčiny, který stojí za to. K osmdesátkovým akčňákům odkazuje i úděsně přehrávající (a místy křečovitý) James Caviezel, který si záporáka taky parádně vychutnává. Scénář není špatný, samozřejmě, že někdy tu náhoda hraje velkou roli a všechno do sebe tak úplně nezapadá, ale v kontextu nálady filmu jsem neměl problém tohle odpustit. Dost jsem se toho bál, ale příjemně jsem se bavil a byl jsem mile překvapen. Snad se na to bude chodit a tyhle legendy dostanou další šanci. 75%

Hodně hutná krimi, jakých se v kinech teď už moc nevidí, proto je dobře, že se nám to po delší době poštěstilo. Prisoners není bůhvíjak chytrý film (ale nijak si na to nehraje), jenže po skončení dost rezonuje a nedá spát. Dlouho se mi u podobného žánru nestalo, aby mě každá z hlavních postav tak zajímala a hlavně, aby každá z nich mohla v klidu dostat svůj vlastní film. Herecké výkony jsou do jednoho vynikající - Jackman má k Wolverinovi na míle daleko a jeho zoufalý táta od rodiny je zvládnut velmi civilně a uvěřitelně, Gyllenhaal je dle mého ještě o chloupek lepší, možná i proto, že jeho postava je hodně minimalistická a její trápení nejsou příliš vidět. Už dlouho neměl tenhle sympaťák tak parádní roli a tady to využil takřka dokonale. I ostatní jsou ale výteční a Paul Dano by za roli retardovaného chlapce zasloužil dost možná nějakou tu cenu. Nejslabším článkem filmu je Villeneuve, který nemá problém s budováním napětí, ale přehnal to se stopáží, která je bohužel dlouhá a je tu několik opravdu hodně pomalých míst, která by asi zasloužila vystříhat. Logika tu podle mého většinou funguje (jen sem tam zahapruje) a pachatele jsem rozhodně neodhadl (tím ale neříkám, že to není možné) a nedořečený konec mi nevadil, ba naopak to dle mého k žánru patří. Zkrátka jde o výbornou oldschoolovou kriminálku, která stojí za pozornost a vidět by se měla hned několikrát. 80%

De facto ničím zajímavý animák, který je jen tuctovou žánrovkou a bohapustou rutinnou. Soren ho zaměřil hlavně na děti, takže se tu pořád někam padá, pořád se něco děje a některé postavy jsou dost otravné. Zápletka je samozřejmě triviální, předvídatelná a nesmyslná, ale to se dá podobnému filmu odpustit. Animace tedy mohla být na můj vkus ještě o trochu propracovanější, ale to není nikterak zásadní výtka. Horší je spíš to, že tu prostě není nic, co by nějak víc zaujalo a co bychom neviděli jinde. Morální poselství je tu opakované tolikrát, že omrzí a otravuje, samotný Turbo je víceméně sympaťák, ale jeho gesta jsou dost sporá a často se opakují. Místy jsem se přistihl, že se nudím a jen čekám na závěr. Ten přidává pár bodíků navíc, protože finální závod je natočen svižně a vzdáleně evokuje skutečné závody, což je vždycky fajn. Jinak jde ale o tuctový a zaměnitelný animák, který by rád parodoval Rychle a zběsile, ale moc se mu to nedaří. 60%

Z Kormákura asi nikdy nebude režisér epických dramat, ale jako akční rutinér (v tom nejlepším smyslu slova) se ujme bez problémů. Akce má v jeho podání ten správný "drajv" a náboj a je přehledně sestříhaná, takže s orientací jsem problémy neměl. Hlavní herecká dvojka Washington - Wahlberg se celou dobu skvěle špičkuje a i díky ní se divák ani chvilku nenudí. Je pravda, že zejména druhý jmenovaný tu má více hlášek a chvílemi kolegu přehrává, ale to už je detail. Za zmínku určitě stojí výtečný Bill Paxton, který si svého agenta CIA viditelně užívá a každá scéna s ním je parádní podívaná. Paula Patton je tu víceméně do počtu a kdyby tu nebyla, nic by se nestalo. Výsledek sráží zejména zbytečně překombinovaný scénář, v němž už je těch vzájemných podrazů příliš a někdy to přestane dávat smysl a hlavním hrdinům tak nějak všechno projde. Že je to od začátku víceméně předvídatelné, je asi jasné. 2 Guns je alespoň pro mě příjemnou oddechovkou, které by prospělo hlavně více přímočarosti a menší snaha o rádoby chytrost. Jako žánrová jednohubka ale funguje báječně. 70%