salalala

Chometův hraný debut dopadl ve své podstatě velmi dobře a splnil očekávání, která jsem od něho měl. Je moc fajn, že tu zachoval svou typickou poetiku, na které je průprava z jeho bizarních animáků znát. Vždyť postava Madame Proust je naprosto typicky "chometovská" jak svým vzezřením, tak životním přístupem. Oceňuji parádní vizuál, který je skvěle barevný a zároveň hravý a parádně pracuje se světlem a stínem. S tím úzce souvisí hodně zajímavá kamera, která se nebojí delších "first person" záběrů, které vše oživují a jen prohlubují celkovou atmosféru. Taktéž obsazení se vydařilo a zejména Gouix je v titulní roli perfektní a svůj němý charakter vystihl takřka dokonale a dokázal všechno prodat beze slov. Stejně tak jeho dvě "bláznivé" tety nebo již zmiňovaná Proust jsou zahrány famózně. Jen je škoda, že příběh není přímočařejší a možná zbytečně nabízí mnoho "odboček", které jsou místy vtipné, jindy ale film příliš protahují. Možná by neuškodilo prostříhat o takových deset minut. Atilla Marcel je nicméně propracovaný a vytříbený film, který nabízí neobvyklý zážitek a lehce posmutnělou atmosféru. 80%

I přes značné množství humoru a vtipných situací nesmírně depresivní film, z kterého není po zhlédnutí dobře na duši. Llewyn Davis není příliš sympatický, přesto mu svým způsobem není možné nedržet palce, protože je prostě jen upřímný a rád by zůstal svůj. Coenovci tu tvoří hodně melancholickou atmosféru, která je velmi těžko uchopitelná a upomíná na takové staré časy, které se nikdy nevrátí. Nemají potřebu se někomu podbízet a mohou si dovolit bezútěšný snímek, který ve své podstatě nedává hlavnímu hrdinovi přílišnou naději na lepší časy. Co ale oceňuji nejvíc, je univerzálnost tématu a nadčasovost, která je výtečně vidět na krátké, ale nezapomenutelné scéně s hudebním producentem, v níž je na malé ploše de facto definována podstata showbusinessu. Oscar Isaac v hlavní roli prostě existuje, což v tomto případě úplně stačí. Potěší vůbec celé obsazení, protože i ty nejmenší roličky jsou skvěle zahrané (famózní Goodman, výtečná Mulligan, škoda jen malého prostoru pro Timberlaka). Uhrane i soundtrack, který zaujme i ty, kteří podobnému stylu jinak neholdují. K plnému počtu mi osobně chybí možná větší dramatičnost a dějový oblouk a trošku svěžejší tempo. Ačkoli je Inside Llewyn Davis trošku něco jiného, než by člověk od současných Coenů čekal, jde o vynikající záležitost, která zřejmě uzraje s časem. 85%

Kdyby jel tvůrce v linii prvních zhruba dvaceti minut, asi bych hodnotil výš. Začátek je totiž překvapivě typicky britská "nahláškovaná" záležitost s vtipnými prvky, která baví a má spád a nápad. Je to vtipné a divák je velmi rychle vtažen do děje. Jakmile se ale Frankel pokouší zahrát na vážnější notu, stává se z filmu klasické slzopudné a klišovité drama o otloukánkovi, který se stal hvězdou. Tvůrci zkrátka někdy na emoce a lacině dojemné momenty tlačí až moc a zákonitě je to kontraproduktivní. Konec je pak už jen přehlídkou nenápaditých klišé, která ale na někoho mohou dost fungovat. Naštěstí se povedlo klíčové obsazení, protože jak Corden, tak Alexandra Roach hrají velmi dobře a jsou oba veskrze sympatičtí, takže jim tak nějak podvědomě stejně divák drží palce. A zmínit se musí i výborný Colm Meaney, který si zemitého otce vyloženě užívá. Jen je škoda, že Potts je tu úplně nereálně adorován a nemá jedinou špatnou vlastnost, což úplně bije do očí a působí to hodně zvláštně. Ve výsledku je film ale naprosto neškodná žánrová jednohubka, která chvilku baví a chvilku zbytečně tlačí na emoce. Účel ale splní a to je hlavní. 60%

Ciminův majstrštyk, který už tvůrce nikdy nepřekonal, ale v historii kinematografie nechal stopu velkou. Na tříhodinové stopáži, která plyne pomalu a někoho může opravdu ukrutně nudit, skvěle ukazuje, jak moc dokáže válka rozdělit životy několika přátel. Snímek by se dal rozdělit na tři třetiny, které velmi detailně ukáží nejprve relativně bezstarostný život litevských emigrantů v USA, který vrcholí nádhernou scénou ze svatby a následné oslavy, posléze hrůznou a mrazivou sekvenci z Vietnamu, která je sice nejkratší, ale "nejvýživnější" a těžce depresivní, a nakonec poté návrat do běžného života, který ale už pro nikoho není jako dřív a šrámy na duši jsou hluboké a v podstatě nesmazatelné. Cimino tu buduje velmi zvláštní a posmutnělou atmosféru a důraz klade zejména na hloubku postav a důsledně zachycené vzájemné vztahy, které tu hrají zásadní roli. S tím souvisí i precizní herecké výkony zejména oscarového Walkena, civilního De Nira, křehké Meryl Streep a taky malinko opomíjených Cazalea a Savage. Za zmínku stojí i nádherná kamera Vilmose Zsigmonda, geniální hudební motiv a samozřejmě brilantní a promyšlený příběh. Ruská ruleta zůstává jedním z nejmrazivějších symbolů války vůbec a je úplně jedno, jestli k ní ve Vietnamu docházelo, nebo ne. Moje srdcovka a jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. 100% PS: Po letech konečně viděno na velkém plátně a pořád jde o naprosto fenomenální záležitost, která nemá chybu.

V rámci možností velmi slušný film, který bych ale spíš než remakem nazval alternativní verzí původního námětu. José Padilha byl evidentně dost limitován studiovými požadavky a nároky a snaha o jakýsi přesah místy vyznívá naprázdno. Je ale příjemné, že se mu sem povedlo propašovat určitý ironický nádech a decentní zamyšlení nad (nejen) americkou morálkou. O to větší je škoda, že to celé je příliš dlouhé a proces oživování a tvorby RoboCopa trvá až moc dlouho a chvílemi je ve smyčce a stagnuje a i z toho důvodu se první polovina dost táhne. Možná příjemně překvapí to, že akce tu není tolik, kolik by člověk čekal. Když už se tu objeví, je víceméně standardní a ničím zvlášť nezaujme, ačkoli pár nápadů je v ní vidět. Oproti původnímu filmu se však nepodařila vytvořit atmosféra prohnilého města a spíš to působí dojmem, že zločin tu páchá jen omezená skupinka lidí. Potěší taky parádní obsazení, v němž excelují hlavně Michael Keaton a Gary Oldman, za kterými malinko zaostává chvílemi nevýrazný Joel Kinnaman. V současné době tak jde o solidní počin, který ale oproti svému předobrazu postrádá určitou míru zábavnosti a větší přesah. Výsledkem tak je po efektové stránce precizní, ale příběhově trošku fádní jednohubka. 60%

Ne takový průšvih, jak se čekalo, přesto průšvih. Sedláček je tu cítit jen v krásných a malebných záběrech nádherné přírody a příjemné hudbě. Jinak jde o sólo Bolka Polívky, které se nevydařilo hlavně vinou nefunkčního a nezajímavého příběhu, který je překotný a epizodický. Humor často střílí vedle a je většinou dost prvoplánový a moc nefunguje. Paradoxně nejlepší je film v momentech, které jedou ve starém módu a dají zavzpomínat na původní Dědictví. Těch ale moc není a tak se snímek většinou potácí na hranici bizardérie a trapna, která je hodně tenká. Alespoň že Polívka - herec nezklamal a pořád dovede hlavní postavu dobře prodat a obdařit svým typickým charismatem a bodrým moravským přízvukem. Ostatní tu jsou příliš málo na to, aby něco výrazného předvedli, takže to celé opravdu stojí na Polívkovi a do značné míry i na Sedláčkovi, který svou technickou precizností zachraňuje, co se dá. Výsledek je ale stejně jen zbytečné pokračování, které nemá vůbec co nabídnout a čím zaujmout. 40%

Samozřejmě že jde o sázku na jistotu a nikdo nemůže po Disneym chtít, aby zobrazil Disneyho jinak než jako hodného a starostlivého tatíka, ale naštěstí se film netopí v přílišném kýči a sentimentu. A to je vlastně jedna z věcí, které ho zachraňují od horšího hodnocení. Hancock nabídl poměrně citlivou a přesnou režii, která nijak neexhibuje, ale potřebné si odvypráví. Bohužel dva paralelní příběhy moc nefungují a linie ze spisovatelčina dětství, která je sice zajímavá, film evidentně zpomalovala, protože měla úplně jinou atmosféru než zbytek a to je poměrně problém. Zatímco v první polovině má film švih a spád a je plný sympatického britského břitkého humoru, polovina druhá už jede navážno a je tím pádem dost rozvleklá a asi až moc okatě se snaží z diváka vytáhnout nějaké ty emoce. Troufnu si ale tvrdit, že film by byl poloviční bez naprosto famózní Emmy Thompson, která si roli viditelně užívá a neméně skvělého Toma Hankse, jemuž role Disneyho sedla dokonale. Za zmínku rozhodně stojí i výborný Colin Farrell, který zmiňovanou podružnou linku dělá mnohem zajímavější. Ve výsledku vlastně velmi slušný film, který asi vzhledem k okolnostem o moc lépe dopadnout nemohl. 70%

Nejvyspělejší počin mladého Reitmana a v nejlepším slova smyslu nádherné a hluboce lidské drama, které z diváka jen lacině netahá emoce. Reitman tu v podstatě absolutně nezaváhá a jeho typická satira a laskavý humor, které známe z předchozích filmů, tu jen tak probleskují a sem tam odlehčí situaci, rozhodně ale nehrají prim a není to o nich. Labor Day je o budování velmi křehkého vztahu dvou osamělých a životem těžce zkoušených osob, které Reitman zachycuje velmi citlivě a uvěřitelně. Nemá problémy s potřebnou atmosférou a nikdy se nepřiblíží nějakému kýči nebo podobným momentům. Vyhýbá se i banálním dialogům, což je jedině dobře. Zaujme také minimum hudby a dost scén, kde je úplné ticho a na diváka působí jen obraz. Naprosto bravurní je ale obsazení ústřední trojice, která film povyšuje na vynikající zážitek. Kate Winslet hraje naprosto geniálně a minimalisticky, Brolin s ní drží krok a je charismatický až na půdu a ani Gattlin Griffith vůbec nezaostává. Možná, že je ten film chvílemi moc dlouhý a tempo mohlo být rychlejší, ale to jsou jen zbytečné výtky. Labor Day je prostě překrásný snímek, který není kýčovitý a prvoplánový a donutí člověka k zamyšlení. 90%

De facto stejné jako předchozí Gympl. Opět je to spíš sled více, či méně humorných příhod, které na sebe moc nenavazují, takže je vlastně jedno, od kterého momentu se zrovna díváte. Pozitivní je, že to celé rychle uteče, má to slušné a svěží tempo a ačkoli některým vtipům chybí pointa, je úroveň humoru poměrně solidní a vyloženě trapných momentů se tu najde jen málo. Vtipná camea k tomu také tak nějak patří a navíc to celé poměrně zpříjemní. Mádl i Vorel jr. už jsou se svými rolemi slušně sžití, takže nemají problém všechno uhrát, Mádl si navíc zhýčkaného a rozmazleného frajírka užívá, takže je v podstatě radost se na něj koukat. Eva Josefíková s nimi drží krok, i když nemá moc co hrát. Jestli ale něco stojí za zmínku, je to kamera, která je opravdu výborná a kvůli ní se film vyplatí vidět na plátně. Vorel naštěstí nechá diváka si ji vychutnat a rezignuje na moderní klipovitý střih a spíš dává přednost klidnějším záběrům. Sečteno a podtrženo se dá říct, že těm, kterým se líbil Gympl, se bude Vejška líbit taky. Prostě nenáročná a poměrně příjemná oddechovka. 60%

Typický příklad toho, jak to vypadá, když standup komici zvyklí na improvizaci napíší scénář a natočí film. Je hezké, že Sokol má nápady a nabízí některé výborně vypointované scény (moment v krematoriu se zařizováním pohřbu je asi nejlepší), když ty se rozpadají v nepodařeném a dramaturgicky nezvládnutém scénáři. Ten by tak moc chtěl být "cool" černou komedií severského (možná lehce i britského) stylu, jenže se to prostě nedaří. Příběh je tak zmatený, že je vlastně jedno, jestli někdo někoho zabil, protože to diváka tak nějak přestane zajímat. Většina postav jsou navíc jednorozměrné rádobyvtipné karikatury, které začnou za chvíli otravovat. Dvě hodiny jsou tím pádem dost dlouhé a prostříhání by bylo potřeba, protože takhle je tu dost zbytečných scén, které prostě působí jen jako samoúčelná exhibice tvůrců. Alespoň že obsazení se podařilo. Jana Krausová je asi nejlepší a v rámci možností hraje výborně, podobně je na tom Martin Finger, i když ten mi místy připadal jak z jiného filmu. Sám Ondřej Sokol se bohužel nezbavil určitých "partičkovských" manýr a nevhodně přehrává. Špatný režisér určitě není, jen by nad sebou potřeboval někoho, kdo by ho krotil a naznačil mu, co už je moc a co se ještě hodí. Je to docela škoda, protože Krásno mohlo být minimálně zajímavé a osvěžující. Bohužel je nudné, neoriginální a předvídatelné. 40%