Botič

Kdysi dávno v předaleké galaxii žil režisér, kterému ležel celý Hollywood u nohou. Měl talent a originální nápady. Jenže poté byl unesen mimozemšťany a od té doby už nedokázal dostát své pověsti. Hlavní zápletka je triviální až hanba. Děj filmu se pohybuje na hranici mezi Znamením a Vesnicí. Zatímco Znamení se odehrávalo na osamělé farmě a Vesnice, kdesi hluboko v lesích, Stalo se je rozplizlé po několika místech východního pobřeží Ameriky. Thriller je to velmi špatný ale dle mého názoru máme co dočinění s nejlepší komedií letošního léta. Strašidelný dům bez strašidelných rekvizit nemůže naplnit sou funkci. Kdo jiný by to měl vědět, než právě Shyamalan, že záběry na vystrašenou tvář Zooey Deschanel a ševelení větru v polích či stromech nemůžou v dnešní době vyvolat pocity strachu. Veškerá efektivnost, která nám byla představena v trailerech, je vystřílena hned v úvodu a pak už jen pár záchvěvů během filmu ale zbytek je vyplněn hodně řídkou vatou. Film postrádá samotnou pointu a tah na branku. Ekologická báchorka nakonec vyvane do ztracena a zůstane po ní jen pouhá pachuť něčeho. Tajně doufám, že se jednoho dne dočkám filmu od M. Night Shyamalan, který bude stejně skvělý, jako jeho filmy na začátku kariéry. Stalo se to bohužel není. 20%

Ellen Page v červené mikině působí jako Karkulka, jenž se pouští do nebezpečné hry s vlkem. Avšak není to další vlk, kdo se ukrývá v rouše Karkulčině? Vynikající psychologická hra, v níž není až do samotného konce zcela jasné kdo je obětí. Psychologické trýzni nejsou vystavěni pouze hlavní aktéři ale i divák. V samotném závěru nás David Slade dostal přesně tam kam chtěl - na kolena. 90%

Typická hollywoodská polévka bez knedlíčků a přidaného glutamátu - jen s tím rozdílem, že tuhle mám rád!

I když nejste paranoidní neznamená to, že po Vás nejdou.......Intenzivní akční nářez aneb jak D. J. Caruso potkal Michaela Baye. Po celé dvě hodiny filmu je zábavné sledovat dva sympatické teroristy, kteří až do samotného finále nevědí o co kráčí. Perfektně promazaný stroj ve kterém funguje všechno na jedničku až je to děsivé. 7/10 PS: mozek protentokrát nechte doma:)

Let me sing you a waltz about this one night stand....Život se někdy odvíjí odlišným směrem než by si naše srdce přálo. Na křižovatce osudu se necháme lehce zmást a místo do leva zahneme do prava. Otázka: „Co kdyby?“ nás pak provází do konce života. Avšak co kdybychom mohli dostat druhou šanci? Uměli by jsme jí využít? Když už se zdá, že na filmovém poli nedokáže diváka nic překvapit objeví se takovýto příklad čiré filmařiny, která prozáří i ten nejšedivější den lidského bytí. Občas každý potřebujeme obejmout, abychom se nerozletěly na miliony prázdných molekul z nichž se skládá náš život. Můžeme jim říkat třeba vzpomínky. Do jaké míry však dokáže změnit život jedno letmé a náhodné setkání ve vlaku? Nezapomenutelný filmový dialog a těžko popsatelný filmový zážitek. 10/10

Hlavou zeď neprorazíš, ale co hlasem? Pink Floyd to dokázali a rozbouraly jí cihlu po cihle. Vynikající.

Ve svém životě máme jen pramálo příležitostí ovlivnit naše bytí. To zda přijdeme na svět či nikoliv, jak, kdy, kde. Ve většině případů o něm rozhodují jiní. A tato rozhodnutí nás ve výsledku formují a dělají tím čím doopravdy jsme. Naše rodina, naše město, naše čtvrť. Tělo kolem duše. Města obklopující toto tělo. V dospělosti, když už máme tu pomyslnou moc ve svých rukách a snažíme se alespoň částečně vymanit ze zajetých kolejí unikáme před ostatními lidmi až na okraj velkých měst. Kde jinde než právě zde se dá dojít opravdového klidu? Ale co když se jednoho dne z vašeho domu ztratí to nejcennější co můžete ve svém životě mít, vaše dítě. Tím čím je tento film opravdu výjimečný je styl vyprávění, zachycující obyčejný úsek několika životů, jenž jsou protnuty událostí v podobě únosu malé dívky. Zachycují příběh, který by se mohl odehrát prakticky kdekoliv. Menší nevýhodou je pomalejší rozjezd, který má za úkol seznámit diváka s postavami, jejich motivacemi a ukázat postup vyšetřování, který je dalekosáhlejší než případy, které dokáží vyřešit kriminalisté v CSI na poli jednoho seriálového dílu. Když už snímek dospěje do fáze, kdy s divák myslí, že už jej nemůže nic překvapit přichází závěrečná pointa - v podobě velmi silného a nepředvídatelného zakončení, kdy je hlavní hrdina postaven před amorální dilema, neboť ať už se rozhodne tak či onak pokaždé to bude špatně. S následnou reakcí jeho partnerky můžeme nesouhlasit ale v jádru jí naprosto rozumíme, protože náš život se skládá z chybných kroků za něž býváme častokrát odměněni ale v samotném výsledku na nich nezáleží. 9/10

Stoneův nejapný pokus o vtip. Jak jinak si vysvětlit fakt, že většina scén mající za úkol vzbudit emoce působí spíše vtipně než-li dramaticky. Z dvouhodinového snímku je cca 15 minut opravdu dobrých a to je přeci jenom zatraceně málo vzhledem k potenciálu daného tématu. Odstrašující příklad toho, jak netočit filmy o 11. září.

Nad vším vládne rozum!

Nejraději bych celuloidové kotouče Sweeneyho Todda vhodil do mlýnku na maso a výsledný produkt naservíroval režisérovi na stříbrném podnose. V tomto filmu je něco prohnilého. Burtonovy filmy mám moc rád ale od Sweeneyho Todda jsem čekal něco jiného. Převést Broadwayský muzikál o šíleném holiči se Burtonovi nepodařil, tak jak jsem očekával. Výborně budovaná atmosféra, která se však s přibývajícími minutami mění a výsledná stylizace je přetažená ad absurdum. V polovině filmu mi vytanulo na mysl, kde končí ona Burtonova bizardnost a začíná prvoplánová nechutnost. Je velmi těžké sympatizovat s někým, kdo se při cestě za pomstou trénuje v zabíjení na nevinných lidech. Jediným osvěžením pro mě zůstala scéna představy ideálního života Mrs. Lovettové oděná do nádherných až kýčovitých barev odlehčená černým humorem. Po skončení projekce jsem měl chuť na jiný Burtonův snímek a tím je Velká ryba, která mě přeci jenom naplnila něčím víc než jen pouhými efektními gejzíry krve prýštící z proříznutých krkavic. Nechci zase filmu křivdit některá pěvecká vystoupení byla dobrá ale přišlo mi to přeci jen málo. 6/10