Botič

Clint Eastwood během několika málo let dokázal zaplavit stříbrná plátna slušnou řádkou kvalitních filmů, které možná řadě divákům nesedly kvůli oscarovým masážím, jimž se díky svým kvalitám pochopitelně nevyhly. Nejinak tomu je i v případě Výměny, která vyniká svou příjemnou retro-atmosférou a hereckými výkony. Film stojí a padá s výkonem Angeliny Jolie, jejíž sex-appeal je po celou dobu ukryt pod neproniknutelnou hradbou make-upu, o kterém se může tvůrcům Stmívání jen zdát. Silné líčení může také za zazdění většiny emocí, které hlavní hrdinka prožívá. I přesto jí ale divák fandí v jejím boji proti všem, kdo se k ní otočil zády. Výsledný dojem kazí přílišná doslovnost, kdy každá postava má nějakým způsobem uzavřenou svoji linii ať už více či méně uspokojivým způsobem. Eastwood umě spojuje křehký příběh jedné ženy se soudním dramatem a dramatem z prostředí psychiatrické léčebny. Novým snímkům Finchera, Mendese ale i Eastwoodovi podráží nohy nestřídmost v podobě délky jednotlivých filmů. Slibný rozjezd Výměny se poté v poslední půlhodině poněkud vleče. I přes těch pár výtek stojí výměna za pozornost. 8/10

Nesnesitelná lehkost Benjaminova žití doplněná o pár nezapomenutelných historek pozoruhodných postav s nimiž se setkal na své cestě proti proudu času. Etapa vymezená jedněmi pozpátku jdoucími hodinami o lásce míjející se v čase. Nebýt svazujícího rámce současnosti, v němž je stará Daisy na nemocničním lůžku a slabšímu rozjezdu, mohlo se jedna o dokonalý film. Fincher na sebe vrší jeden nádherný výjev za druhým a nechává příběh jen tak plynou, aby v několika málo okamžicích vyrazil divákovi dech. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že kdybych film zastavil kdekoliv mohl bych si výsledný obraz pověsit na stěnu jako vrcholné malířské dílo, avšak zcela bez závanu originality. I tak se jedná o pozoruhodný snímek, který si zaslouží trpělivost. 8/10......po několika produmaných týdnech se ukázalo, že ze mně Button jen tak nevyprchal a později možná přibude i ta 5*.

Kolik lidí musí zemřít, aby mohla Frances McDormand jít na pár plastických operací a konečně si tak mohla najít muže svých snů? Po skončení filmu jsem kupodivu neměl chuť jít podpálit promítárnu. I přesto Coeni moji milí bratři v triku přijďte za mnou až to bude dávat smysl. Dveře mé kanceláře na jedné nejmenované ambasádě vám budou vždy otevřené. 7/10

Nostalgie po zašlých čase, kdy všechnu slávu odvál vítr a je na čase si přiznat, že teď už nezbylo nic jen podepisování starých fotek na srazech veteránů. Randy „The Ram“ Robinson - wrestlerská hvězda osmdesátých let zestárla a je stále těžší si tento fakt přiznat. Klouby bolí, tělo dosluhuje ale nemůže se vzdát, protože „divadlo především“. Alkohol a prášky proti bolestem se stali jeho nejlepšími přáteli, zůstal sám na pokraji společnosti ve svém karavanu. Velká hvězda ztracená a zapomenutá v prachu své existence. Čím dál tím více se začínající podobat jeho odrazu v podobě malé plastikové figurky. Wrestler je malý-velký film s dokonalým hereckým obsazením a géniem stojícím za kamerou řídícím tuhle one man show. Darren Aronofsky si s Wrestlerem hezky pohrál a i když scénář nepřináší nic nového, díky formální stránce se mu jej podařilo vyzdvihnout o řád víš. Nechci tím tvrdit, že forma zvítězila nad obsahem to by bylo až příliš mylné. Kamerové úhly a hrátky s obrazem jsou velmi působivé a vychytávají tak drobné nedostatky příběhu. Kdo by to byl tušil, že Darren Aronofsky natočí místo filmu věnovanému wrestlingu poctu Mickey Rourkovi. Neboť Mickey Rourk v roli wrestlera Randy The Rama jakoby hrál sám sebe, cokoliv udělá či řekne do puntíku reflektuje jeho kariéru. Zašlá sláva a snaha dostat se zpět na vrchol. The Wrestler je příjemně nostalgický snímek stojící na dvou skvělých hereckých výkonech, který dokáže strhnout svou syrovou atmosférou a zimním laděním představující jistý druh beznadějnosti starého zápasníka - smutného klauna potřebujícího k životu potlesk stejně tak jako kyslík. 8,5/10

Nouzový východ představuje svazující křeč, která na začátku chytne, aby mohla v následujícím tanci několikrát povolit a na konci zasadit tu nejpalčivější ránu.Stáváme se svědky prvních záchvěvů zamilovanosti až po nudnou šeď každodenní všednosti, kdy se z jednotlivých emocí stávají pouze slovní fráze, které by existenci citů měly dokázat ale i ty ztrácejí na intenzitě, aby byly nemilosrdně spláchnuty alkoholem a hořká pachuť zklamání překryta žlučovitým nikotinem. Vše je jen hra, v níž se jejich manželství nakonec stává pouhou pastí z níž není úniku. Hra na rodinu zahalená do mračen přetvářky a falešných úsměvů. Život proměňující se v lež, která je mnohdy milosrdnější než pravda, na níž je dobré, že každý ví jaká je, ať už bez ní žije jakkoliv dlouho. Nikdo nezapomíná na pravdu jen jde každému lépe lhát. Za masku dokonalosti lze skrýt naprosto všechno i zklamání a deziluzi, kterou si musí projít zřejmě každý. Závěrečná katarze a možné východisko z bezvýchodné situace ale nenabízí optimistické zakončení jedné etapy, nýbrž přichází s jiným druhem úniku. Ale žádný „nouzový východ“ nenabízí. V konečném twistu usazuje režisér poslední ránu nejenom rodinné idylce ale i divákovi. 9/10

Sienna Miller jako tajemný sexuální předmět touhy dráždící Steva Buscemiho v chladnokrevné psychologické zkoušce charakterů v niž nikdo nehraje podle pravidel. Malý konverzační snímeček zraňující, dráždící a jemně lechtající na patře. 8/10

Nick and Norah´s infinite playlist není příběhem o neuvěřitelné cestě jedné žvýkačky ale klidně by jím mohl být. Po delší době překvapující teenage komedie, která nesází na přehnané nechutnosti zato si hezky pohrává s romantickým žánrem. Ze začátku se snaží tvářit jako nové Juno ale naštěstí tento model s přibývajícími minutami opouští, aby se od jeho přízraku naprosto oprostila a šla si vlastní cestu. Přičemž jediným pojítkem je jen sympatický outsider Michael Cera. Devadesát minut plných ztřeštěných eskapád party kamarádů v nočním New Yorku za doprovodu chytlavých písniček dotvářejících milou atmosféru rozhodně stojí za to.

Všechno, co potřebujete vědět o životě se nachází uzavřené mezi čtyřmi stěnami krabičky cigaret. Vaši nejlepší přátelé představující ale zároveň i jeden z hřebíků do rakve. To co, začíná sladce končí hořce. A to, co začíná hořce končí sladce. Nový film Guye Ritchieho začíná velmi sladce. Skvělou stylově animovanou titulkovou sekvencí předznamenávající velký návrat ztraceného syna, který se ztratil na své režisérské cestě, když vypustil do světa tragické Trosečníky, jenž dokonale předvedly Madonnin poločas rozpadu a nahé pozadí Adriana Gianniniho. Děj RocknRolly je patřičně zamotaný a scénář nepřináší nic převratně originálního ale způsob, jakým jej Ritchie převedl na plátno je přinejmenším velmi příjemný. Může se zdát, že na komedii je to málo vtipné a na gangsteru zase málo násilné ale díky hereckému obsazení jsem se nenudil ani chvilku. Opět jsou ve hře peníze plus jeden ztracený obraz. Ritchie znovu předvádí odvrácenou podobu dokonale naleštěného Londýna coby metropole plné úspěšných businessmenů. Ale v pozadí vždycky tahá za nitky někdo daleko mocnější. To je možná také důvod, proč nakonec nepůjde Rocknrolla do českých kin. Když snímek začínal sladce, skončí hořce? Na to si už udělejte obrázek sami. Ritchie vítej zpět. 8/10

Explicitně perverzní komedie roku. Kevin Smith natočil nejzábavnější porno-film pro širší publikum parodující tento žánr ve všech možných bodech. Spolu s vynikajícím párem loserů Zackem a Miri, s kterými se v budoucnu rád potkám znovu. 9/10

MIlionář z chatrče je moderní pohádkou a hlavně nevšední road movie napříč čase a prostorem o boji s osudovou předurčeností. Velmi kouzelné 8,5/10