Botič

SCRUBS příval optimismu a živé vody v jinak sice sluncem zalitém ale depresivně podbarveném zkouškovém. Z každého dílu navíc číší pravá a nefalšovaná gondryovská hravost a radost, ačkoliv sám Gondry s tímto seriálem nemá nic společného. Bezkonkurenčních 10/10…

Čím víc přibývá špatných pokračování mutantí série, tím víc si vážím prvních dvou Singrových filmů. X-men origins: Wolverine je bezkrevné béčko, které je rozkročené mezi popcornem pro teenagery a snahou o chytrou podívanou. Ale výsledek je podobně rozporuplný jako bylo Quantum of Solace Marca Frosta. X-Men Origins se pohybuje na pomezí s X-men 3 - neurazí ale ani nenadchne, přičemž dějovou kostru si propůjčili především z X-men 2. Hood se snaží procpat do filmu co nejvíce akce, která trpí na úkor příběhu, je nepřehledná a je jí tolik, až z toho oči přecházejí. Wolverine je na plátně od začátku až dokonce ale není to ono. Dívčí osazenstvo bude nadšené z obnaženého pozadí Hugha Jackmana a pánské pak z akčních scén připomínající Ramba šmrncnutého Komandem. Jakmile odezní wow-efekt nastolený první půlhodinou přichází veskrze zklamání a finále se nese v duchu vystřižené scény z jakéhokoliv dílu série Resident Evil a schématicky kopíruje akční finále X-men3 tzn. hodně výbuchů, několik mrtvol a výsledek žádný. Kde ni tu nic. Mně osobně přinesl Wolverine podobné zklamání jako loňský Max Payne. Hugh Jackman se snaží a jde mu to skvěle, jen působí jako slon v porcelánu a jeho superhvězdná aura bortí celou příběhovou kostru, která je velmi křehká. Těch několik málo flashbacků ukázaných zejména v druhém díle X-men měly mnohem hustší atmosféru než celý spin-off o Wolverinovi. Kde se asi stala chyba? 6/10

J.J.Abrams je bůh...Doslova a dopísmene mě dostal do kolen už v prvních minutách, kdy Michael Giaccchino přichází se svým vynikajícím hudebním motivem a Abrams bere celý koncept původních filmů a seriálů, z nichž vychází, a hází jej do koše v emocemi sršící úvodní scéně. Pochopitelně se restart Star Treku snaží zejména představit všechny staré postavy v novém kabátku na pozadí velkolepé výpravy, kdy má divák permanentně chuť zvolávat ILM, miluji tě spolu s retro nádechem, který dokresluje celkovou atmosféru. Těším se až jej uvidím podruhé. 9/10

Tony Gilroy met Ocean´s 12 or else who laughs last laughs best. Příběh o těžkém životě tajných agentů odvyprávěný na přeskáčku v příjemné špiónské mozaice, která si mě svými posledními minutami naprosto získala... 7/10

Žádné drama, akční film(?)ani nápad jedna naháněčka lesem a souboj v baletní hale akci prostě netvoří a o thrilleru se už vůbec bavit nedá, přehršle kamerových filtrů thrillerovou atmosféru prostě nevykouzlí, i kdyby se režisérka stavěla na hlavu a kameraman jí při tom asistoval za doprovodu hlasitého povzbuzování celého štábu. Správná otázka zni: „Co vlastně Stmívání je respektive co představuje?“ A tady je odpověď KOMEDII. Jedná se o bezkonkurenčně nejvtipnější film, jaký jsem měl v poslední době možnost vidět. Byť tak Stmívání nebylo zamýšleno. Pattinsonovy obličejové kreace patří k vůbec tomu nejlepšímu z celého filmu, a první setkání na hodině biologie mně smíchy uzemnilo. Následující debata o nesmrtelnosti chrousta přinášející zajímavý rádoby-filozofický přesah, že všichni zúčastnění v jedné restauraci přemýšlí nad odmocninou z čísla Pí - OMG, že by závan patriotismu a snaha přesvědčení se o neskonalé a bezbřehé inteligenci amerického obyvatelstva? Kdesi uprostřed se nachází jedna vynikající baseballová scéna, kterou bych si vystřihl a mohl pouštět pořád dokola ale ta je vzápětí pohřbena přiblblou scénáristickou berličkou ala: „Bello nikdy po tobě nepřestane jít, je to lovec“ Hůůů už se třesu. Škoda, že se do toho všeho upsala celkem sympatická Kristen Stewart. A sladká tečka na závěr Edward je upír vegetarián!!!!!!! Co by na to asi dnes řekl hraběti Orlok. Přestávám číst intelektuální literaturu a vrhám se na psaní podvratných brakových romancí o vegetariánských vlkodlacích a jiné zvířeně. Ale fakt jsem se náramně bavil.:)4/10

Přiznávám se mám slabost pro Ashley Judd a její pohled raněné laně už od Someone Like you a právě díky ní se dalo na Dvojí obvinění koukat. I přes to, že se film prvoplánově drží uprchlíkovského schématu, snadno předvídatelné zápletky a kopíruje již několikrát viděné. 6/10

Lekce optimismu pro začátečníky a mírně pokročilé. Jelikož ale navštěvuji kurzy pro pokročilé Happy-Go-Lucky pro mě představovuje spíše ztrátu času než-li salvami smíchu vylepšené slunečné odpoledne. Párkrát se Leighovi daří vykouzlit letmý úsměv z hrdinčiných eskapád ale výsledek je lehce zapomenutelný a mírně rozpačitý.6/10

Tolik odkazů na metr² jsem už dlouho neviděl, avšak celý ten maglajz po několika minutách ztrácí na originalitě, aby v závěru vyšuměl do ztracena 3D efekt ne 3D efekt. Chtělo by se skoro říct: „Zapomeňte na: Vetřelce, Predátora, Blízká setkání třetího druhu, ET - mimozemšťana, Propast, Den nezávislosti, Star Trek a další sci-fi snímky Monstra vs. Vetřelci vám je tu servírují v jednom velmi svůdném balení. Jenže...Monstra vs. Vetřelci z nich těží těží seč jim síly stačí a nepřináší nic nového krom toho jde výsledek v klasických šlépějích ostatních animovaných bratříčků, aby se nakonec utopil v rozbředlém moralizovaní. Enormika pohodila svým bílým přelivem ala Rouge, Hmyzosaurus zamával motýlími křídly a pohádky byl konečně konec. O čem to vlastně celé bylo?6/10

Už jste si někdy připadali osamoceni ve světě plném šílenců a zvrhlých existencí, které Vás utvářejí a dělají ve výsledku tím, kým v budoucnu budete? Takový bezútěšný svět si pro nás připravil Julius Ševčík svým Normalem. Impresionistické výjevy v kafkovsky-expresivním panoptiku, jenž oscilují mezi snovou noční můrou a tvrdou realitou přibližující se věci makropulos opulentně zahalené do modravého hávu v němž jsou všechny postavy uzavřené v neproniknutelných bublinách svých existencí. Nelítostný souboj o nevinnost sváděný v žumpě lidské společnosti. Po formální stránce se Normalu nedá vytknout takřka nic. Ševčík si hraje s výtvarnou stylizací od prvního do posledního záběru a po prvotních rozpacích mně snímek uchvátil. Pozoruhodný mi přijde symbolický a náboženský podtext (symbolické předání stigmatického znamení z Kurtenovy ruky, význam jména hlavního hrdiny Justa coby spravedlivého o jehož duši se svádí boj mezi dobrem a zlem).------ Mimo záznam - líbí se mi i myšlenka, která není z mé hlavy, že každá z postav reprezentuje jinou formu - Kurtenova postava - expresionismus, Justova impresionismus a Mariina film noir.------ Příběhová stránka je možná slabší ale díky závěrečnému doslovu, ve kterém dostávají předešlé události nový úhel pohledu, se mi Normal zadřel pod kůži. Rozhodně se jedná o velmi příjemnou změnu oproti milým českým komediím, které jsou ve výsledku myšlenkově prázdnější. A který jiný český film se může pochlubit tím, že se obsahově přiblížil Mlčení jehňátek, byť neúmyslně.9/10

Steve Zissou aka Jacques Cousteau aka znovu nalezený otec a manžel v podivně vyhlížejícím Životu pod vodou, které se chvíli tváří jako pseudo-dokumentem o jedné výpravě, aby se po chvilce změnil v komedii, která přetransformuje v dobrodružně-akční nášup s dramatickým zakončením. Život pod vodou je žánrový pavouk pohodlně roztažený přes několik stylů, nebýt však roztomile podivných příšerek rozpohybovaných Henry Selickem a hereckým týmem zřejmě bych zůstal na 3* ale především díky posledním deseti minutám, kdy jsem se nechal naplno unést fantaskním světem nahlížejícím do Zissouovy hlavy jsem pochopil, že se tento roztodivný hlavolam nemůžu spláchnout do výpusti jen tak lehce. Po poslední zkušenosti s Andersenem v podobě Darjeeling limited si troufám tvrdit, že Život pod vodou je Andersenův opus magum, jenž už nebude překonaný žádným jeho dalším snímkem. Většina témat, které řeší ať už v Takové normální rodince nebo v Darjeelingu jsou v Životu pod vodou dovedeny k dokonalosti ale ne vždy ku prospěchu věci. Další variace na téma dysfunkční rádoby Adamsovic rodina by bylo moc. 7/10