TheDarKnig

Končí doba filmových superhrdinů a nastává doba dobrých videoherních adaptací? Na vynášení definitivních soudů v záležitosti tohoto potenciálního kulturního posunu je asi ještě příliš brzo, ale jednu věc prohlásit klidně můžu - HBO zase jednou vytvořilo těžkotonážní seriálový hit a jsem rád, že stejnou měrou i kvalitní drama a adaptaci v jednom. Ano, našlo by se tu několik aspektů, které tvůrci mohli a asi i měli pojmout jinak, ale hlavní téma a duch předlohy byl zachován, na několika místech pak dokonce nádherně smysluplně tematicky a lidsky rozšířen (láska v apokalypse v podání Billa a Franka a matky Ellie), takže častější vynechání akčních sekvencí a přítomnosti zdejší ikonické variace na zombie nebylo až tak bolestivé, jak jsem se bál. A když už se clickeři (a jejich varianty) objevili, stálo to opravdu za to. Při exploraci tohoto krásného, k nespoutané přírodě se vracejícího světa byla navíc cítit přes výše zmíněný fakt dost často ta stejné atmosféra jakou měla videohra a našlo se i místo pro několik nezapomenutelných starých i nových detailů a momentů, tvůrci Mazin a Druckmann tak znovu ukázali, že vyprávět dramatické a emočně silné příběhy opravdu umí. Potěšil samozřejmě i soundtrack od autora hudby ke hře, což jenom celkový pocit, že se opravdu dívám na zfilmovanou videohru, umocnilo. No a přes mé velké obavy z obsazení nakonec Bella a Pedro předvedli vynikající práci, ačkoliv je pravda, že někteří herci ve vedlejších a menších rolích mi přišli charismatičtější. A Bella sice dokázala výborně věrně hrát Ellie v té pozici drsná/rebelující teenagerka, ale v několika částech příběhu, kdy měla působit víc jako dítě nebo projevit city/emoce, se podle mě projevily její herecké limity. Což je trochu škoda, protože v rámci vývoje vztahu mezi Ellie a Joelem rozhodně tyto momenty hrály zrovna dost podstatnou roli. No a jsem fakt zvědavý, jak bude Bella působit v dalších sezonách, vzhledem k tomu, kam následující děj její postavu posune. 8/10

"Power over spice is power over all." Kinematografický Monument.

Můj vůbec první živě sledovaný přenos udílení cen Akademie a jsem rád, že jsem se zanedbat spánek rozhodl zrovna tentokrát. Když nebudu brát v potaz otravné množství reklam a občas zbytečně křečovité pokusy o vtip hlavně v podání Jimmyho Kimmela (ale uznávám, že to je spíše věc vkusu a smyslu pro humor), užil jsem si 96. ročník náramně. Uvaděči jednotlivých kategorií si mnohdy připravili v rámci svých pár minut na pódiu velmi zábavné "scénky" a dialogy, děkovačky byly snesitelně dlouhé a někdy i příjemně přirozené, procítěné a silné (nejsilnější byl proslov bezpochyby v případě 20 dní v Mariupolu) a co se samotné distribuce obálek týče, nedošlo k nijakým větším překvapením ani zklamáním, vítězové byli prakticky všichni do jednoho uspokojiví a tu sošku si zasloužili. Jen škoda, že někdy nelze dát sošky dvě, v několika kategoriích bych si to opravdu přál (hlavně Lily Gladstone a Spider-Man: Across the Spider-Verse). A na závěr čtyřnohý Messi ponížil Matta Damona, přesně jak si to ten snaživý, leč zoufale netalentovaný herec zaslouží! ;-)

PEAK FICTION 11/10

Velmi příjemná drsná pohádková "survival" jednohubka se skvěle udělaným prostředím, citem pro zlověstnou estetiku, několika opravdu temně stylovými momenty (první chrlení ohně, pití vody). jednoduchým a přímočarým, ale překvapivě chytrým a funkčním dějem, který téměř nikdy nesklouzne k hloupým berličkám, neurážející Millie Bobby Brown a výborným, atmosférickým soundtrackem, na kterém se podílel i Hans Zimmer. Hodnocení tady zase (aspoň částečně) zkreslené tupou fundamentalistickou úderkou. Viz některé komentáře. 7/10

Hm, tak na rozdíl od prvních dvou epizod, kde jsem neměl prakticky žádnou výhradu, tady bych už nějaké měl. Myslím, že se tady více zjevně projevila ta určitá televiznost a taktéž omezení, vyplývající ze seriálového rozpočtu. Jinde, u menších projektů, by si toho člověk ani nevšiml, ale Šógun nastavil takovou laťku, že když jsem pak v této epizodě viděl ve vícero scénách to divné umělé nasvícení, které značně zvýrazňovalo umělost některých kulis/scén, bylo to trochu nečekané a mrzuté. Ještě horší problém ale nastal při akčních momentech, resp. během ústřední akční sekvence epizody, kdy se stalo to, čeho se bojím vždycky - že tvůrci dostatečně nepromyslí celkový průběh, taktiku, choreografii akční sekvence a ta pak nedává tak úplně smysl. Člověk si to může téměř vždy nějak okecat uměleckou licencí, dramatizací nebo případně dokonce i romantičností (předlohy), ale čekal bych u takto propracovaného, uvěřitelného seriálu přece jen větší důraz na smysluplnou a přesnou dramaturgii. Nicméně přes tyto výhrady je nadále Šógun na poli televize sakra velkým zjevením, ta chemie mezi postavami, drama, neskutečně funkční a gradované napětí mnoha scén, ten pohled na kulturu a mentalitu tehdejšího Japonska... Prostě vše funguje v takové míře, že nechávám plný počet. I když tentokrát je to asi rozmezí 4 a 5. Snad budu další epizodě moct napálit pět hvězd už zas bez váhání.

Válka je jako rentgen, ukáže člověka zevnitř. Dobří lidé se stanou ještě lepšími, zlí lidé ještě horšími. Tesat do kamene! I jako důkaz a potvrzení toho, že ve válce není jenom těžce, krvavě zkoušená, avšak zatím stále stojící pevnost Ukrajina pod již 8 let trvajícím agresivním útokem zrůd z gangsterské stepní benzinky, ale i zbytek svobodného světa. Protože fašistické Rusko napadením Ukrajiny rozpoutalo válku proti samotnému konceptu svobody, demokracie a suverenity, ať jsou přítomny v kterémkoliv koutu světa. Něco, na co jsme v 21. století již zcela odvykli a ve své pohodlnosti se zapomněli připravit. Tato válka sice nemá (prozatím) desetitisíce a statisíce krvavých obětí jako v případě Ukrajiny (a před ní Gruzie, Čečenska), ale pomalu a jistě celé roky likviduje rozum, sounáležitost, empatii a mezilidské vztahy u celých mas lidí. Snaží se zničit skrze nekonečný nával nenávisti, zloby a lží vše, co je dobré a krásné. A to je opravdu něco, co by mělo děsit každého rozumného a láskyplného člověka. Všichni by si měli opravdu dávat pozor, aby v této informační válce nepadli a nenahrávali tak nejhoršímu totalitnímu režimu a největšímu masovému vrahovi současnosti, tomu pohrobkovi Stalina a Hitlera. A všem dalším, kteří se mu snaží podlézat, vzhlížejí k němu nebo se ho snaží napodobovat. Myslím si, že to dlužíme těm nevinným 25 tisícům v Mariupolu (celý Vsetín!!!), dalším desetitisícům zavražděných civilistů jinde, desetitisícům padlých hrdinných obránců Ukrajiny, stovkám tisícům fyzicky a psychicky zmrzačených Ukrajinců a miliónům uprchlíků bez domova, bez naděje, bez pocitu bezpečí a tepla domova. Nejsou to jen čísla, každý z nich je člověk, který měl/má rodinu, blízké, kamarády, kolegy a sny. Vše rozbité, poničené a zdevastované běsněním, které vyvolal jeden velký malý magor. Na nic z toho se nesmí nikdy zapomenout!

Další týden a další pořádná porce vynalézavosti, citu pro detail a utrpení mladé Marcille při pomalém postupu tajemnými katakombami. Ale zároveň je už zcela viditelné, že závěr prvního hlavního questu je již skoro tady a to se odráží i na množství informací o světě a jeho fungování, které se začínají před divákem vršit jako zlato pod nenasytným drakem. Těším se, kam se to celé posune pak.

Vydatná dávka lore v krátké překvapivě šokující sekvenci, představení další velmi sympatické postavy a na závěr ukázka toho, že trpaslíky netřeba podceňovat, ať mají jakékoliv sny. A Marcille se konečně dočkala jídla, které ji prvotně netraumatizovalo!

Scénáristický, dramaturgický, vypravěčský, herecký koncert. Satirické podtóny téměř úplně zmizely a zbylo jen syrové (a šíleně realistické) vyrovnávání se se životem a jeho nezastavitelným během. V dobrém i zlém.