TheDarKnig

Nostalgické ohlédnutí, rozlučka a smíření. Ve více než jednom směru.

GIGANTIC SPOILER Hear me, all Subjects of Ymir. My name is Eren Yeager. I now speak to all the Subjects of Ymir, by way of the Founding Titan's power. Every wall on the island of Paradis has been unhardened. the Titans buried within them have begun to walk. My goal...is to protect the people of Paradis, who bore, and raised me. But the world desires the extinction of the people of Paradis. Over countless years, their hatred has grown beyond this island. They surely will not stop until they have killed every last one of our people. I reject their desire. The Titans of the Walls will trample and rumble all the lands beyond this island. Until the lives there... are eliminated from this world!

Tím nejlepším způsobem béčkový/brakový mix Jamese Bonda a Sherlocka Holmese z amerického zapadákova. Ovšem se suše hláškující a kosti drtící 190 centimetrů vysokou 100 kilogramů vážící mašinou s býčí zarputilostí, přímočarostí a emoční zakrnělostí téměř ve stylu Arnolda z Komanda v hlavní roli (třeba poslední epizoda má opravdu velmi blízko ke klasickému finále akčního béčka z 80./90. let :). Kdyby měl John Matrix tedy vedle schopností recyklovat lidský odpad též silně rozvinuté detektivní schopnosti. A Komando bylo krimi thriller s dobře promyšleným dějem plným zvratů, obstojně prokreslenými a sympatickými vedlejšími postavami a správně brutálními, všehoschopnými padouchy. Četl jsem alespoň deset knížek série a až na pár malých problémů nemám, co bych této adaptaci první knížky (nebo adaptaci postavy Jacka Reachera obecně) vytkl. Ale pro úplnost těch pár negativních věcí vyjmenuji - první epizodu jsem si musel na Alana Ritchsona v roli Reachera přece jen zvykat (protože jsem si ho představoval ještě trochu jinak - "hranatějšího" a o něco víc old-school charismatičtějšího), pocitově se pár epizod táhlo, několik věcí asi mohlo být vynecháno a v druhé polovině děj sem tam přišel s nějakou hloupostí. 7,7/10

SPOILER Stejně jako to, co bylo ukryto ve sklepení Jaegerovic domu ve Shiganshině, obrátilo celý SnK svět naruby a masivně ho rozšířilo, šílené odhalení této epizody zvrátilo vše, co jsme doposud věděli o příběhu. Je extrémně složité, psát příběh takto dlouhý, spletitý, vrstevnatý, plný tajemství, zvratů a malých detailů a náznaků aniž by se autorovi rozpadl pod rukama v momentě, kdy má vše do sebe zaklapnout. Ale Isayamovi se to povedlo. Proto je pro mě osobně několik kapitol, které uvidíme napříč touto polovinou závěrečné sezony, naprostý vrchol vyprávěčského umu. A samotné "Memories of the Future" jeden z nejlépe provedených a nejvíc šokujících příběhových zvratů v historii. Jsem zvědavý, zda se internet zboří podobně jako když vše bylo vyjeveno v manze. Hodnotím alespoň 11/10 :-) (abych oddělil absolutní vrchol od velkého množství předchozích vrcholů, které tato série už měla... a bez kterých by toto vyvrcholení nejen nemohlo existovat, ale ani nemělo takovou sílu (samozřejmě, že sílu veškerým odhalením a zásadním momentům série dodaly i již zmíněné od začátku pečlivě rozsívané náznaky a detaily). PS: VA Grishy ze sebe v této epizodě vydal všechno, hlavně ve scéně po masakru, jedna z nejtragičtějších a nejdepresivnějších scén série.

This is the Way! 

SPOILER Prakticky bezchybná adaptace po stránce tempa, kompozice a dynamiky scén, střihu a soundtracku (o tradičně excelentních VA asi nemá smysl mluvit). Dokonce se povedlo nějakým způsobem obejít ve velké míře klasickou anime cenzuru, což je věc téměř nevídaná a strašně to vylepšuje celkovou atmosféru. Druhá (nebo už vlastně třetí) bitva o Shiganshinu je stejně jako bitva předchozí neuvěřitelně osudová, velkolepá, dramatická, nemilosrdná a šokující (a nakonec i mystérium světa odkrývající). Jenom tentokrát je střet kvůli zcela změněným okolnostem mnohem méně naivně hrdinský a černobílý a mnohem komplikovanější, morálně složitější a proto pro diváka i krutější a bolestivější. V pozadí všeho dění přitom už definitivně přetrvává nepříjemný pocit, že tentokrát jsou kostky vrženy na hrací plochu nejen naposledy, ale takovým tragickým způsobem, že nakonec tato válka sežere všechny.

Čekání na nové epizody bude dalších pár týdnů fakt tortura. Proč má každá epizoda pocitově jenom pět minut? Krutá daň, kterou musí člověk platit za privilegium sledovat takto mistrovsky napsanou (a adaptovanou) fikci. :((

Live shamed and die empty!

We are all going to die.

"Dreams are messages from the deep." Již při prvním hrdelném zadunění jazyka Sardaukarů v temnotách, skrze nějž se dovídáme základní koncept tohoto příběhu, jsem byl okamžitě přenesen do Villeneuvovy temně futuristické a zároveň jaksi až pravěky divoké vize Herbertovy feudální space opery ze vzdálené budoucnosti, která se stala kultovním dílem a inspirovala masivní počet následovníků. A v následujících pár minutách během prologu, téměř na úrovni prologu Pána prstenů, jsem byl touto vizí a jejím zpracováním absolutně pohlcen. Režisér v dokonalé symbióze se skladatelem a kameramanem na ploše dvou a půl hodin vytvořili mistrovsky vytesanou antickou mramorovou fresku, prvotřídní monumentální melodrama o vzestupu a pádu jednoho rodu na pozadí brutálních galaktických tahanic o moc a bohatství, nadějných a zlověstných proroctví a začínajícího osudového příběhu jednoho mladíka, který do toho všeho byl nedobrovolně vhozen. Vzhledem k fyzické i myšlenkové obsáhlosti předlohy mi přišlo jako velmi chytrý kompromis přistoupit k celému pojetí adaptace tímto způsobem, kdy jsem měl více než jednou pocit, že sleduji soubor obrazů, fresek - ukazuj to zásadní, zdlouhavě na ničem nelpi, nevysvětluj a nevyprávěj. Nefungovalo by to ale do takové míry, kdyby adaptaci vytvářeli méně talentovaní tvůrci. Naštěstí byl tento projekt zcela srdeční záležitostí zrovna pro někoho jako je současný největší mistr sci-fi Villeneuve a ten si k spolupráci na něm vybral další podobně talentované tvůrce. Bylo proto radost sledovat tu extrémní úspornost a přesto vždy přesnost a soudržnost dramaturgie a děje, plného náznaků a obrazového vyprávění. Jak mystiku, tak na mnoha jiných místech velkolepost dění a příběhu po celou dobu v rámci zmíněného přístupu velmi silně podporovali Greig Fraser a Hans Zimmer, oba znovu na vrcholu svých tvůrčích sil. Kameramanův ohromující cit pro kompozici a nasvícení záběrů, ikonické scenérie a scénografii v součinnosti s fenomenálním designem a celkovou estetikou prostředí (exteriérů i interiérů), budov a kostýmů vytvářely takový pocit nádherné, výrazné a nezapomenutelné propracovanosti a monumentálnosti světa, jaký člověk vidí možná tak jednou za deset, dvacet let. A skladatelova hypnotická, mimozemsky znějící hudba, plná chorálů, kreativně použitých a futuristicky/orientálně znějících rychlých bubnů, dud, pouštního ambientu nebo podprahového šepotu neuvěřitelně dotvářela celkovou atmosféru a pomáhala s absolutním pohlcením. Přes všechny tyto pozitiva a zatraceně velké nadšení, které cítím, bych ale našel i několik problémů. I když jsem napsal, že zvolený přístup úsporného vyprávění byl proveden výborně a byl víceméně jedinou logickou odpovědí na to, jak adaptovat něco takového jako je knižní Duna, na některých místech bych nebyl vůbec proti tomu, kdyby scénář nechal postavy vydechnout, dal do nich přes nějaké intimnější společné momenty či dialogy více života, o něco větší hloubku. Samozřejmě, oproti knize tu chyběla taktéž ta mnohem komplexnější psychologie postav, v knize podávaná jednoduše skrze jejich niterné hloubání a přemítání (čti myšlenky), což tam tvořilo docela důležitou/velkou část. Na druhou stranu, v tomto ohledu režisér často velmi umně vytahoval právě ty nejzásadnější momenty, repliky a myšlenky a v mnoha jiných případech zase skvěle vyprávěl, to co prostě nešlo odříkat, skrze obrazy, sny a vize. Tady právě ten zvolený přístup ukazoval svoje přednosti možná nejvíce (protože se nerozbíjelo celkové vyznění, styl vyprávění ani dramaturgie). Kromě výše zmíněného bych taky nebyl proti, kdyby jsme se dozvěděli více o životě, lidech a hlubším fungování společnosti na Arrakisu (resp. viděli aspoň jednou život v hlavním městě - stačilo do filmu třeba přidat tu scénu slavnostní večeře z knihy), nicméně chápu, že to by už mohlo natáhnout stopáž filmu až přespříliš na neúměrnou, nezvladatelnou délku (jako teď asi natahuji můj komentář... zase :). Limity převodu z jednoho média do druhého, no. Co se dá dělat. Každopádně jsem si do značné míry jistý, že ústřední témata, které v prvním filmu byly pouze naznačeny (mimochodem znovu - ta brilantní úspornost, kdy scénáři stačilo např. pro předání zásadní myšlenky pouze pár slov a jedna, dvě krátké scény), budou výrazněji rozvinuty v druhé části adaptace. Největší chybou této žánr definující, obrovské, dospělé a zřetelně s láskou natočené space opery tak zůstává její prozatím neuzavřený konec. 9/10 PS: Naštěstí dnes k 4.3. 2024, kdy jsem viděl první část potřetí, již uzavřený. Do jisté míry. "The mystery of life isn't a problem to solve, but a reality to experience."