TheDarKnig

May the Force be with you!

První epizoda dala ději počáteční explozivní (ha!) impulz, v druhé epizodě, nazvané Půlnoční vlak, se už staví pevné základy pro začátek staronového příběhu a vývoj staronových postav. Je radost sledovat, jak se každým momentem svět, děj i postavy nezadržitelně začínají sunout k stále větší komplexitě a hloubce. Stačil k tomu vlastně pouze jeden na první pohled jednoduchý, ale ve skutečnosti velmi odvážný a efektivní krok - změnit perspektivu (víme, jak rozporuplně to dopadlo zrovna tento rok např. v The Last of Us 2). Nejde opomenout ani skvělou práci, kterou odvádí studio MAPPA. Řemeslné provedení této epizody bylo něco, co se vidí spíše u anime filmů než u seriálů. Kompozice scén, použití kamery, střihu, míra detailu na obličejích postav, celková dynamika scén -a to vše v epizodě, která byla "klidná", postavená na dialozích. Klidná píšu v uvozovkách, protože třeskot zbraní sice dočasně utichl, ale život v dlouhodobém konfliktu po sobě zanechal traumata, které nespravedlivá a krutá společenská a politická realita Marley ještě prohlubuje. A často je přímo jejich hlavním původcem. Epizoda byla velmi zajímavá v momentech rozhovorů mezi generálním štábem Marley a válečníky, které naznačují další geopolitická dějství, ale opravdu atmosférická a silná byla v menších, rodinných scénách samotných Eldianů, kde prostřednictvím jedné z postav figuroval až děsivě reálný vhled do prohnilosti totalitních systémů a jeho vlivu na racionalitu a mysl lidí. Scéna rodinné večere byla spíše tragi než komická a skončila čistě hororově. Ale abych nebyl celý komentář tak strašně vážný, SASUGA PIECK-CHAN DA!!! A snad se do konce série dozvíme taky to podivuhodné tajemství, které prý ukrývá jedna z postav :-)

Konečně po delší době epizoda, ve které mi sedlo úplně všechno. Od finále teď ale očekávám fakt hodně, takže si na sebe tvůrci tak trochu ušili bič.

War is a terrible thing Ale tak dobře se na ni dívá, jak by jistě řekl seržant Gross, nechť mu země není lehká. Nutno ovšem podotknout, že určité momenty v této epizodě dobře prodaly ty opravdu děsivé, veskrze odporné a nepříjemné aspekty, které provází totální válku. Jistě, vidět titány ve střetu s moderními výdobytky technologie bylo dechberoucí, zvlášť když MAPPA znovu dokázala, že CGI umí dost slušně (a bez něho by tu dynamickou akci asi opravdu nešlo udělat), ale hned vzápětí na člověka dolehne ta ošklivost reality, která byla zobrazena. A to se tady netýká jenom samotné brutality války. Ani zdaleka ne. Oproti manze pár zajímavých změn, přičemž jedna z nich hezky doplnila kontext, který mi ostudně unikal a druhá má potenciál být opravdu zásadním dílkem celé té komplikované skládačky tohoto monumentálního příběhu.

Prakticky jedna velká akční scéna, která vytvořila podklad pro finální epizody a vedle toho vrátila do kánonu jednu legendární postavu a dala ji prostor zazářit. A to se rozhodně povedlo. Jen trochu škoda, že planeta tentokrát působila hodně nudně, jedna z věcí, na které se těším každý týden je vedle rozvíjejícího se vztahu dítěte a jeho nevlastního otce, je vždy i ta fauna, flóra a scenérie na pozadí děje.

I’ve seen what such feelings can do to a fully trained Jedi Knight. :)))

Baby Yoda ve škole spinoff prosím. Návrat ke starým známým sám o sobě potěšil, ale osobně se mi tato zajížďka i přes obstojně humorné hašteření mezi postavami příliš nelíbila. Možná jsem trochu unaven tím sterilním imperiálním designem a dokola ukazovanou naprostou neschopností stormtrooperů (i když pro děj je to v určité míře samozřejmě nutné, nešlo by to udělat aspoň trošku zajímavěji?). V druhé polovině ovšem došlo k nějakým dalším slibným posunům v ději a závěrečná část akce byla slušná, takže jsem nakonec od epizody neodcházel zcela nespokojen. Uvidíme, kam se všechny ty načrtnuté dějové linky vyvinou.

Přehlídka různorodých atraktivních planet v galaxii, výborné akční momenty a mnoho vděčných odkazů pokračuje, tentokrát ale i s určitým posunem vývoje jak postavy titulního Mandaloriana, tak jeho cesty za nalezením původu malého zeleného přítele. A do toho se začíná rýsovat i potenciál pro něco mnohem většího, na což říkám - Sem s tím prosím!

Na docenění musí člověk mít určité specifické nastavení mysli a značnou odolnost k japonské animované fantastice, ale pokud jsou obě podmínky splněny, nebrání už nic tomu, aby nasedl na hype train a již se jen neuvěřitelně vezl. Vůbec se nedivím tomu, že bylo tohle anime zvoleno nejlepším originálním anime dekády (i když osobně bych ten titul dal geniální Madoce). Od začátku až do konce obrovská smršť šíleně přepálené zábavy, neskutečné vizuální i vyprávěcí nápaditosti (často až old-school herní a komiksová beat-em-up obrazová poetika) a epických momentů pod taktovkou animátorů utržených z řetězu a mistra skladatele Sawana, vlastně v celkovém procentu hypeu napříč epizodami dokonce Trigger překovává podle mě sám sebe a předchozí dnes již legendární počin Gurren Lagann (nepočítaje jeho závěr, logicky :)). A pod povrchem toho všeho znovu krásný coming-of-age příběh, který se vyvine v něco mnohem větší, ale v jádru stále to srdce zůstane, přičemž tentokrát je to srdce dívky. Musím přiznat, že jsem se do hlavní hrdinky Ryuuko Matoi možná trochu zamiloval. Její design, její jméno (ovšem jména tady mají velmi zajímavá a cool znějící téměř všichni), její osobnost, a asi nejvíce její japonský dabing byly všechno trefy do černého. Ani většina dalších postav ale rozhodně nedělá ostudu, v čele s úžasně charismatickou a celkově výborně napsanou Satsuki Kiryuin. Nějaké výhrady by se jistě našly a u několika epizod jsem se trochu nudil nebo byl možná, jak je to u tohohle studia obvyklé, můj mozek úplně zahlcen, ale ve finále to byla jednoduše parádní jízda. Číselné hodnocení někde mezi 8,5-9/10.

Baby Yoda na cestě k Temné straně.