TheDarKnig

There I go again, delivering exposition. Chvilku jsem se bál, jestli bude Joey Batey jako Marigold (resp. Jaskier) fungovat, ale mé obavy při první odlehčené (z Geraltovy strany nabručené) debatě zmizely. Je přesně takový jaký má být, skvělý protiklad a partner, postupem epizody šlo skvěle vidět jak se mezi nimi utváří skvělá chemie. Dostal jsem tady taky první dávku větších fantasy elementů a musím říct, že jsem ani nevěděl, jak mi něco takového strašně v filmové a seriálové tvorbě chybělo. Ve scéně, kdy se objevil pan s kopyty, jsem se cítil jako malé dítě, které našlo ztracenou milovanou hračku. Kterýžto pocit se při scéně v jeskyni ještě znásobil (výborná hudba!). Vedle počátku spanilých dobrodružství zaklínače a barda oproti první epizodě přibyla jedna dějová linie navíc, která nejen že uvedla na scénu Yennefer (Anya hraje její postupný přerod excelentně), ale taky další zásadní aspekty světa - magii a čaroděje. Poslední část nenásilně podané expozice (důležité hlavně pro diváky nepolíbené předlohou ani hrami) poskytlo pokračování linky s princeznou, kde ji vidíme na útěku a v interakci s dalšími obětmi války. Buduje to svět a buduje to i její charakter. 9/10

Mám určité výhrady k technické stránce (nasvícení a CGI v některých scénách není zrovna prvotřídní, čas od času to taky vypadá levněji než bych si přál) a dějová linie v Cintře mi přišla trochu uspěchaná, kvůli čemu asi úplně nefungovala po dramatické i emoční stránce, ale jinak je to hodně dobrý start. Uvedení do světa je provedeno nenásilně a hezky postupně skrze dobře napsané dialogy, prostředí městečka má správně smrdutý a špinavý vzhled, herci v čele s Henrym hrají bezchybně a nechvalný zaklínač zabijí škaredě. Závěrečná scéna na tržišti je odpudivá, brutální a dokonalá. Adaptace Menšího zla zpracována na jedničku, povedlo se hned v úvodu správně představit morální dilemata a šedivost tohoto světa. 8/10

Nejlepší epizoda. Zpětně jsem musel plně docenit i předchozí dějové odbočky, díky kterým všechny postavy dostaly dostatek prostoru pro představení i jednoduchou charakteristiku, příběh i vesmír, ve kterém se odehrává, získal na rozměru a Mando a dítě měli dost času na postupné rozvíjení vztahu i odhalování náznaků budoucích věcí (v případě dítěte bylo důležité také množství neskutečně roztomilých momentů, kdo by proti tomu něco měl). Tato epizoda z toho hodně těží, postavy mají mezi sebou vybudovanou důvěru, případně respekt a jejich interakce jsou rozvíjeny logickým směrem; vše stojí na základech, které vytvořily předchozí epizody. Malý zelený přítel si tentokrát krade momenty jiným, pro vesmír a pro jeho malinkatou postavu mnohem zajímavějším způsobem (zůstává zábavnost i roztomilost). A ústřední zápletka přinese výbornou, napínavou a dobře napsanou cestu až k výbušnému a překvapivě emotivnímu finále, dialogy jsou tentokrát zcela bezproblémové (někde jsou přímo skvělé) a nemusel jsem ani nikde přivírat oči nad divnými rozhodnutími postav. V neposlední řadě dojde na doposud asi nejlépe vybudované momenty a situace (včetně skvělého flashbacku, jehož význam je větší než by se na první pohled mohlo zdát), které ztělesňují to, co na tomto vesmíru milujeme. Člověk si v takových chvílích říká, že ani v Disney éře není ještě esence SW úplně ztracena. Celkovému silně pozitivnímu dojmu z této epizody nakonec napomáhá i sebevědomá, pevná režie Debory Chow. Ze tří nejlepších epizod Mandaloriana natočila dvě. Obi-Wan je v dobrých rukou.

Přidám tady jenom další nadšený výkřik - ano, i přes existenci fenomenálních Leftovers, tohle je Lindelofův pièce de résistance. A už mi oficiálně došly synonyma. Doufám, že nikdy nezmizí Damonův talent pro vytváření těch nejpodivnějších, nejodvážnějších, nejambicióznějších, nejchytřejších, nejspletitějších, nejvrstevnatějších, nejlidštějších a nejemotivnějších příběhů.

Nejlepší vesmírné sci-fi (space opera) od Battlestar Galacticy. A věřte mi, že Expanse je svými kvalitami minimálně na její úrovni. Výborně rozvíjející se příběh, který nejprve pomalu a pak stále rychleji nabírá na intenzitě, propracovanosti a rozsahu. A ano, je zde kladen důraz na fyziku a realističnost, co toto skvělé vesmírné dobrodružství ještě znatelně vylepšuje.

Komorněji laděný příběh, kde sledujeme v první řadě mikrokosmos průkopníků osidlování nekonečných obzorů, které se otevřely na konci předchozí sezony. Do toho samozřejmě začnou zasahovat politické machinace, stará zášť a nedůvěra, plíživě se vyvíjející nebezpečné konspirace a samozřejmě i stále tajuplné mimozemské hrozby (které v jednu chvíli začnou být opravdu klaustrofobické a děsivě vygradované i z pohledu diváka). Vše ale v této sezoně sledujeme spíše z pohledu jednotlivců, kteří se snaží tyto problémy řešit a přizpůsobit se nově otevřeným horizontům bez ztráty vlastní identity a svých blízkých (některé situace a dialogy jsou v tomto ohledu vskutku bravurně napsané a vymyšlené). Příběh je proto výrazně osobnější než tomu bylo v předchozích sériích, což pomáhá prohloubit a zajímavěji vykreslit postavy. Jediný velký mínus, který bych mohl vytknout je, že jsem to vše zhltnul příliš rychle (deset epizod místo třinácti je asi v tomto případě pochopitelné rozhodnutí ale...). Každopádně jsem velmi rád, že mě tenhle vesmír nepřestal fascinovat ani v této mírně odlišné podobě a v područí Amazonu navíc dostal ještě lepší, hezčí formu, nejen díky většímu důrazu na různorodé vizuálně působivé prostředí (Mars!) a vesmírné/planetární scenérie, ale i díky lépe fungující dramaturgii, nápadité režii a dokonce i zřetelně pevnějšímu vedení herců. Naše známá posádka Rocinante se konečně naplno vžila do svých rolí a více než zdatně jim sekundují nově příchozí v čele s Burnem Gormanem. Čekání na další sezonu, kde se všechen vývoj (který tvůrci zanechali na opravdu nepříjemném cliffhangeru) zúročí, bude opravdu dlouhé.

Výborné zakončení (lepší poslední scénu si mimochodem fakt nevím představit), které umně spojilo všechny příběhové linie a přineslo skvěle napsané velkolepé i intimní momenty, stejně jako milé pomrkávání na komiks. Zvlášť co se Ozymandiase týče. Lindelof vytvořil funkční, chytré a komiksový vesmír uctivě rozšiřující pokračování, které dokázalo propojit stará témata a motivy s těmi novými v nelineárním, komplexním a skvěle odvyprávěném příběhu. A navíc série byla téměř bezchybná i po formální, řemeslné stránce (jen škoda toho ne úplně vizuálně povedeného pana modrého). PS: Who Watches The Watchmen? Lube Man!

Příběh tedy zase o moc nepostoupil, ale na rozdíl od předchozích dvou epizod jsem tady dostal hodně slušný prison break s postavami, které byly dostatečně zajímavé (a měly díky délce dostatek prostoru), s dobrou režií a choreografií soubojů, nějakým tím zvratem (ačkoliv to nebylo samozřejmě zase nic překvapivého) a se zapojením do širšího kontextu galaxie. Což je pro mě asi největší plus. I když mě rozhodně bavilo vidět i ten kontrast a napjatý vztah mezi Mandem a ostatními lovci/žoldáky. Mando pod dohledem malého dítěte opravdu taje.. svým vlastním způsobem.

This is the Moment

Epizoda, která funguje hlavně jako úlitba fanouškům , ukáže nám některé staré známé postavy v trochu jiném světle, má zase několik hezkých scenérií a povedenou úvodní akční sekvenci. Ale... problém je, že tentokrát už neexistuje téměř žádná přidaná hodnota, nově představená postava je otravný pitomec bez charismatu, děj znovu působí jako zajížďka bez dostatečné nápaditosti, pointy a navíc je ukončen dost nešťastně. A nepomáhá ani to, že se hlavní akce stejně jako minule odehrává ve tmě. Doufám, že v posledních třech epizodách se vrátíme k hlavnímu mystériu kolem zakázky a dítěte.