TheDarKnig

No vida, v předchozí epizodě se sice nepodařilo uvěřitelně podat začátek vzájemné přitažlivosti mezi Geraltem a Yen, ale tady náhle již vše funguje jak má. Krásně vykreslená odtažitá a komplikovaná romance s dobře napsanými dialogy, která využívá vytvořené podklady u obou osudových milenců a postupně vygraduje v emocionální a pro další směřování velmi důležité finále. Vše za asistence výborného Borche. Krásné prostředí hor, dobrodružná atmosféra obyčejné neobyčejné zakázky, další příjemné rozšíření tohoto světa a barvité, zajímavé vedlejší postavy, které zábavně sekundují bardovi. Jen ten drak se opravdu nepovedl, nejenom kvůli ne moc povedenému CGI, ale i hnusnému designu. Jinak ale k této adaptaci nemám výhrad. Nové směřování s Ciri zatím naneštěstí přesně tak hloupé a zbytečné jak jsem se obával.

Poprvé co se tvůrcům adaptace moc nepovedla. Jistě, i u těch předchozích docházelo k značnému množství změn a většinou byly hodně zkráceny, ale myslím si, že si dokázaly zachovat ducha, atmosféru a motivy předlohy bez problémů. Nicméně v tomto krátkém příběhu šlo hlavně o takové příjemně odlehčené dobrodružství, které mělo jediný cíl - seznámit Geralta s Yennefer a začít tak poprvé jejich složitou, spletitou a osudovou cestu ságou. A bojím se, že se Lauren tady ten počátek moc vykreslit nepodařil. Jistě, Anya je opravdu atraktivní a v určitých momentech měla i auru nebezpečné a umíněné neodolatelné čarodějky, ale možná i kvůli tomu, že ji kvůli zvolenému způsobu vyprávění chyběl moment překvapení a mystérium, její slovní a emoční střet s Geraltem na mě nefungoval. Vše se mi zdálo navíc ukvapené a co je nejhorší, bez správné chemie. Vtipné to celé taky moc nebylo, zachraňoval to do jisté míry jenom náš otravný bard, no a herecké a jiné přirozené talenty Anyi... a Henryho. Ke všemu tomuhle navíc zvolili opravdu nešťastné orámování povídky prozatím nejslabší originální zápletkou, kde jsem byl nepříjemně překvapen osudem a charakterizací určitých postav. Nejsem si vůbec jistý, kam tohle bude směřovat a docela se bojím. PS: Tahle epizoda byla produkčně asi nejlevněji působící epizoda, to celkovým dojmům moc nepomohlo.

Linka Yennefer trochu zbytečná (ačkoliv rozumím její funkci v dalším vývoji charakteru osudové čarodějky a po akční stránce to byla docela zvrácená zábava), na vzhled a atmosféru Brokilonu si asi budu muset zvykat déle než bych byl rád, ale všechny problémy bohatě překrývá excelentní adaptace Otázky ceny. V závěru se nám taky poprvé osobněji představí temná imperiální moc, která slibuje do budoucna pro naše hrdiny velké potíže a pro nás diváky snad výživnější podívanou než kterou jsme dostali v první epizodě (ale plnohodnotného Nilfgaardu se dočkáme stejně asi až v příští sezoně). Každopádně osudová a naprosto zásadní epizoda, jsem rád, že se to povedlo.

Až na pár momentů, které vypadaly uměle, čistá esence zaklínače. Poprvé vidíme Geralta při jeho opravdové práci profesionálního odstraňovače havěti z nočních můr a je to zrežírované a natočené naprosto fenomenálně. Hned úvodní scéna má perfektní hororovou atmosféru, tísnivý pocit zůstává napříč celou epizodou. V druhé lince sledujeme politické pletichaření čarodějů a stále výše stoupající ambice po moci a uznání toužící Yen. Oba úhly vyprávění se střetnou ve finále, která i nejméně vnímavým lidem potvrzuje, že tohle bude naprosto nekompromisní, drsná, temná, hnusná a špinavá fantasy, která si nebere v ničem servítky.

There I go again, delivering exposition. Chvilku jsem se bál, jestli bude Joey Batey jako Marigold (resp. Jaskier) fungovat, ale mé obavy při první odlehčené (z Geraltovy strany nabručené) debatě zmizely. Je přesně takový jaký má být, skvělý protiklad a partner, postupem epizody šlo skvěle vidět jak se mezi nimi utváří skvělá chemie. Dostal jsem tady taky první dávku větších fantasy elementů a musím říct, že jsem ani nevěděl, jak mi něco takového strašně v filmové a seriálové tvorbě chybělo. Ve scéně, kdy se objevil pan s kopyty, jsem se cítil jako malé dítě, které našlo ztracenou milovanou hračku. Kterýžto pocit se při scéně v jeskyni ještě znásobil (výborná hudba!). Vedle počátku spanilých dobrodružství zaklínače a barda oproti první epizodě přibyla jedna dějová linie navíc, která nejen že uvedla na scénu Yennefer (Anya hraje její postupný přerod excelentně), ale taky další zásadní aspekty světa - magii a čaroděje. Poslední část nenásilně podané expozice (důležité hlavně pro diváky nepolíbené předlohou ani hrami) poskytlo pokračování linky s princeznou, kde ji vidíme na útěku a v interakci s dalšími obětmi války. Buduje to svět a buduje to i její charakter. 9/10

Mám určité výhrady k technické stránce (nasvícení a CGI v některých scénách není zrovna prvotřídní, čas od času to taky vypadá levněji než bych si přál) a dějová linie v Cintře mi přišla trochu uspěchaná, kvůli čemu asi úplně nefungovala po dramatické i emoční stránce, ale jinak je to hodně dobrý start. Uvedení do světa je provedeno nenásilně a hezky postupně skrze dobře napsané dialogy, prostředí městečka má správně smrdutý a špinavý vzhled, herci v čele s Henrym hrají bezchybně a nechvalný zaklínač zabijí škaredě. Závěrečná scéna na tržišti je odpudivá, brutální a dokonalá. Adaptace Menšího zla zpracována na jedničku, povedlo se hned v úvodu správně představit morální dilemata a šedivost tohoto světa. 8/10

Nejlepší epizoda. Zpětně jsem musel plně docenit i předchozí dějové odbočky, díky kterým všechny postavy dostaly dostatek prostoru pro představení i jednoduchou charakteristiku, příběh i vesmír, ve kterém se odehrává, získal na rozměru a Mando a dítě měli dost času na postupné rozvíjení vztahu i odhalování náznaků budoucích věcí (v případě dítěte bylo důležité také množství neskutečně roztomilých momentů, kdo by proti tomu něco měl). Tato epizoda z toho hodně těží, postavy mají mezi sebou vybudovanou důvěru, případně respekt a jejich interakce jsou rozvíjeny logickým směrem; vše stojí na základech, které vytvořily předchozí epizody. Malý zelený přítel si tentokrát krade momenty jiným, pro vesmír a pro jeho malinkatou postavu mnohem zajímavějším způsobem (zůstává zábavnost i roztomilost). A ústřední zápletka přinese výbornou, napínavou a dobře napsanou cestu až k výbušnému a překvapivě emotivnímu finále, dialogy jsou tentokrát zcela bezproblémové (někde jsou přímo skvělé) a nemusel jsem ani nikde přivírat oči nad divnými rozhodnutími postav. V neposlední řadě dojde na doposud asi nejlépe vybudované momenty a situace (včetně skvělého flashbacku, jehož význam je větší než by se na první pohled mohlo zdát), které ztělesňují to, co na tomto vesmíru milujeme. Člověk si v takových chvílích říká, že ani v Disney éře není ještě esence SW úplně ztracena. Celkovému silně pozitivnímu dojmu z této epizody nakonec napomáhá i sebevědomá, pevná režie Debory Chow. Ze tří nejlepších epizod Mandaloriana natočila dvě. Obi-Wan je v dobrých rukou.

Přidám tady jenom další nadšený výkřik - ano, i přes existenci fenomenálních Leftovers, tohle je Lindelofův pièce de résistance. A už mi oficiálně došly synonyma. Doufám, že nikdy nezmizí Damonův talent pro vytváření těch nejpodivnějších, nejodvážnějších, nejambicióznějších, nejchytřejších, nejspletitějších, nejvrstevnatějších, nejlidštějších a nejemotivnějších příběhů.

Nejlepší vesmírné sci-fi (space opera) od Battlestar Galacticy. A věřte mi, že Expanse je svými kvalitami minimálně na její úrovni. Výborně rozvíjející se příběh, který nejprve pomalu a pak stále rychleji nabírá na intenzitě, propracovanosti a rozsahu. A ano, je zde kladen důraz na fyziku a realističnost, co toto skvělé vesmírné dobrodružství ještě znatelně vylepšuje.

Komorněji laděný příběh, kde sledujeme v první řadě mikrokosmos průkopníků osidlování nekonečných obzorů, které se otevřely na konci předchozí sezony. Do toho samozřejmě začnou zasahovat politické machinace, stará zášť a nedůvěra, plíživě se vyvíjející nebezpečné konspirace a samozřejmě i stále tajuplné mimozemské hrozby (které v jednu chvíli začnou být opravdu klaustrofobické a děsivě vygradované i z pohledu diváka). Vše ale v této sezoně sledujeme spíše z pohledu jednotlivců, kteří se snaží tyto problémy řešit a přizpůsobit se nově otevřeným horizontům bez ztráty vlastní identity a svých blízkých (některé situace a dialogy jsou v tomto ohledu vskutku bravurně napsané a vymyšlené). Příběh je proto výrazně osobnější než tomu bylo v předchozích sériích, což pomáhá prohloubit a zajímavěji vykreslit postavy. Jediný velký mínus, který bych mohl vytknout je, že jsem to vše zhltnul příliš rychle (deset epizod místo třinácti je asi v tomto případě pochopitelné rozhodnutí ale...). Každopádně jsem velmi rád, že mě tenhle vesmír nepřestal fascinovat ani v této mírně odlišné podobě a v područí Amazonu navíc dostal ještě lepší, hezčí formu, nejen díky většímu důrazu na různorodé vizuálně působivé prostředí (Mars!) a vesmírné/planetární scenérie, ale i díky lépe fungující dramaturgii, nápadité režii a dokonce i zřetelně pevnějšímu vedení herců. Naše známá posádka Rocinante se konečně naplno vžila do svých rolí a více než zdatně jim sekundují nově příchozí v čele s Burnem Gormanem. Čekání na další sezonu, kde se všechen vývoj (který tvůrci zanechali na opravdu nepříjemném cliffhangeru) zúročí, bude opravdu dlouhé.