Podsvětí ovládají dvě konkurenční zlodějské organizace - jedna vedená Peachumem (Marián Labuda) a druhávedená Mackeathem (Josef Abrhám). Peachum vybídne svou dceru Polly, aby navázala důvěrnější kontakt s Mackeathem, doufá, že by mu pak mohla donášet potřebné informace o dění v protivníkově táboře. Jenže v totéž doufá i Mackeath. Přes Polly chce sledovat Peachumovu organizaci. Polly se ale do Mackeatha skutečně zamiluje, a tak Peachumovi nezbývá, než se Mackeathovi dostat na kobylku jinak - ve spolupráci s velitelem městské policie Lockithem (Rudolf Hrušínský), s nímž ostatně spolupracuje už dlouho. To ovšem není první překvapující ... (zobrazit celý text)
Po sametové revoluci se situace v Českém filmu radikálně změnila. Přišli noví režiséři a ti staří buď točit přestali, nebo rezignovali na své umění a začali točit kraviny pod vidinou peněz. "Žebrácká opera" nepatří ani tak moc do jedné z těchto kategorií. I sama předloha je již dost slabá. Herci jsou v tom dobří, ovšem kde nic tu nic. Ani Jeremy Irons to nezachránil. Pár scén však stojí za podívanou a slededování filmu nepůsobí fyzickou bolest. Ovšem kdyby jej v televizi někdy opakovali a někdo, kdo by se na něho chtěl podívat a náhodou ho promeškal, vůbec nemusí truchlit.
Lepší než Fešák Hubert. I když Pabstova verze je samozřejmě někde úplně jinde... tohle sexuální řádění, hlavně ve vězení, si dám líbit. Díky pracovníkům Filmboxu za neúnavné reprízy a nyní již také CČV za DVD! :)
Film nemá dobrou pověst, ba co hůř, nehlásí se prý k němu ani jeho režisér. Ale já budu poněkud shovívavější. Mně se to líbilo. Celou dobu jsem se příjemně bavil. Postupné rozplétání složitých vztahů mezi podsvětím a policií bylo rafinované, šarmantní Mackeath, proradná Jenny, poctivý lupič Filch, filuta Lockith byly lahůdkově zahrané figury. Co mi možná trochu vadilo, byla přílišná ukecanost. Bravurní zdlouhavé monology, kdy postavy vznešeným jazykem hovoří o nízkých věcech, jsou dobré pro divadlo, ale do filmu příliš nepatří. Takže tady bych viděl určitý problém, ale jinak, jak říkám, to pro mne byl příjemně strávený čas.
Před těmi 17 lety mi film připadal naprosto skvělý a zažil jsem dokonce (v životě poprvé) potlesk v kině (nešlo o premiéru či projekci za účasti tvůrců). Tak moc většina diváků (včetně mě) cítila aktuálnost satirických šlehů. Od té doby jsem jej neviděl, takže hodnotím po paměti (která mě ovšem už tolikrát zradila) Proto tolik hvězdiček ;o)
Porevolucni film natoceny na oslavu tenkrat naseho milovaneho disidenta bez jakehokoliv dramaturgickeho zasahu. Vyborni herci a renomovany reziser uz zrejme slabe divadelni dilo nedokazali pozvihnout na koukatelnou uroven. Nikdy jsem nemel rad filmove chvalozpevy na prave oblibene bez alespon male soudnosti.
Výborná divadelní hra, u které je jasné, proč její premiéra způsobila takový poprask.Ať byl Havel jaký byl (respektive je), vystihnout dobové myšlení dokázal skvěle. Dnes už je toto téma víceméně zazděné a tak se počet diváků, kteří chápou její podstatu radikálně snižuje. Co se filmu týče, výborně se drží absurdních postupů, které jsou pro Havla typické. Herci jsou prostě skvělí a celé zpracování pohladí svou lehkostí a nenuceností. Dialogy jsou "havlovsky" vypilované a až nemožně absurdní situace svým způsobem jedinečné a vtipné. Žebrácká opera je kultem a divadelní recesí mnoha epoch a té naší náleží neotřelé Havlovo zpracování. Menzelův film si nehraje na svébytnost a legendárnost. Pouze nastavuje zrcadlo myšlenkám, které byly v sedmdesátých letech politicky nežádoucí. A to že se sám režisér od filmu jistou měrou distancuje? To už je úplně jiná pohádka :-)
Před časem jsem někde viděl rozhovor s J. Menzelem kde se ho ptali, jestli někdy natočil nějaký vyloženě špatný film a on odpověděl že ano, že film, který z pod jeho rukou neměl nikdy vyjít byla právě Žebrácká opera a mě nezbývá než s ním souhlasit...
Kdysi před lety se mi tenhle humorný snímek v takřka divadením hávu docela líbil, nemyslím si však, že bych to ve svém tehdejším věku plně pochopila... Ale nějak mě vůbec neláká si "Žebráckou operu" někdy zopakovat. 55%
Žebrácká opera je mnohaúrovňově vtipná, příjemně stylizovaná a bravurně zahraná parodická metafora. Havlův jazyk snad v každém dialogu úžasně stírá hranici mezi pravdou a lží, dobrem a zlem. Podsvětí je geniálně komplikované až k nepochopitelnosti (závěrečná promluva Hrušínského k Abrhámovi je mistrovské dílo) a čím víc si který gangster myslí, že přechcává ostatní, tím víc se zpravidla mýlí. Kouzelná je též proradná děvka Jenny "Dyť už du!" Šafránková. Nejlepší na tom ale je, jak dokáže film zamrazit při následném přemýšlení o něm. Třebas prostřednictvím Filche, člověka, který ctí slušnost starých časů a v nové mašinerii na něj prostě nezbyde místo. Nebýt některých zbytečně upovídaných pasáží, kde se Havel nechal možná příliš unést duchaplností svých dialogů, byl by to pro mě téměř hit.
