SaNcHeZ_cz

Duncanovi nedopřejí důchod a to je bude ještě hodně mrzet. Mads Mikkelsen ztvráňuje dalšího památného drsoně, který za ty dvě hodiny srovná všechny, co mu přijdou do cesty takovým způsobem, že si to budou všichni ještě dlouho pamatovat. Jasně, Polar je jako čistokrevná akční řežba z videopůjčopvny, která balancuje na hraně absurdity a surové akce, kterou kombinuje se osobním dramatem, přesto má tahle pecka dostatek šťávy na to, abyste ty nedostatky příliš neřešili. Tohle není záležitost pro každého, nicméně ten kdo má pozitivní vztah k lacinějším ale o to osobitějším akčňákům ze staré školy a má chuť na trochu modernější podání, bavit se bude víc než dostatečně. Inspirace Johnem Wickem je sice hodně znatelná, a to ať již u samotného filmu, tak v jeho slušném sooundtracku od Deadmau5e, přesto bych to filmu ve výsledku neměl vyloženě za zlé.

Blake Lively je sexy a tyhle bad bitches ji prostě jdou, problém ovšem je, že to je tak jediné (nad rámec slušné vizuální stránky) co si z tohoto žánrového mixu odnést. Podivný kousek, který se snaží být originální, nápaditý a šokující a přitom není ani jedno. Anna Kendrick je otravná jak nikdy a tahle odlehčená variace na Gone Girl prostě sama o sobě moc nefunguje. Po relativně slušné první půlce se odhalování záhady přesune z nepravděpodobného k pitomému, člověk tak trochu ztrácí pojem o tom, jak se hlavní hrdinky důležitých věcí vlastně vůbec dovtípila a samotný závěr společně s rádoby vtipnou momentkou adorující hybridy je jako ona tlustá tečka za tím, jak ukázkově potopit celkem zajímavý projekt.

Peter Berg se po několika velkoprofilových akčních filmech, se kterými se více či méně úspěšně snažil prorazit, zkouší to stejné udělat v tísnivém thrilleru o špionáži a kontrašpionáži v současném světě. A pokud vám to zní trochu zastarale a s ohledem k jeho režijnímu stylu trochu bídně, pak nejste daleko od pravdy. Mnohdy nepřehledný a překombinovaný akční snímek, který má jedny z nejhorších dialogů (i v porovnání s žánrovou konkurencí z "videopůjčoven") a hereckých výkonů, které jen podtrhují, jak strašně umělohmotně celá tahle šaráda působí. Jasně, osobní souboje ve kterých se mihne Iko Uwais jsou vlastně docela fajn na nízkonákladovou řezničinu, to všechno okolo ale působí jako hodně ale opravdu hodně nastavovaná kaše poskládaná ze stereotypů a motivů, které obsazení téhle pecky prostě nemá šanci prodat (a to nemluvím jen o superdrsném Wahlbergovi a hodně blbě namaskovaném Malkovichovi, který ve filmu kromě pár věc v podstatě jen opakuje jednu repliku s minimem variace). Mám rád akční filmy, mám rád i ty které jsou v jádru tak trochu blbé a tak trochu mimo ale tohle je silné kafe i na mě.

Hodně zvláštní záležitost. In a Valley of Violence je povětšinou celkem koukatelným westernem (byť ne zrovna originálním nebo nápaditým), jeho problém je ovšem fakt, že místy balancuje až na hraně komedie či parodie (ať už chtěné nebo ne). Ploché, přímočaré, nic moc zahrané a ať už je průběh jakýkoliv, ten závěr všemu nasadí korunu. Pokud jsou ty nejlacinější horory vaše záliba, pak tenhle "moderní" western asi má smysl, jinak ne.

Dvojka Ralfa a Vanilopky je vlastně docela fajn, nicméně ony úkroky směrem k běžnějšímu animáku a absence výraznější nápaditosti jsou na filmu zatraceně znát. ti co se bavili u jedničky se budou bavit i tentokrát, žádné obdobně velké věci ale tentokrát nečekejte. Je to celkem škoda, neboť dvojka je vlastně ve všech ohledech obětí úspěchu jedničky. Tohle je totiž vlastně jen lehce nadprůměrný animák s originální tématikou, kterému chybí trochu více nápadu, originalních a vůči konkurenci se vymezujících prvků a především nějaký výraznější záporák.

Složka 64 je ukázkou toho, že i bez velkolepých gest a s trochou umu to prostě jde. Novinka Christoffera Boea posunuje sérii zase kvalitativně o level výše a i přes značné změny oproti předloze tahle podívaná prostě funguje. Od začátků, kdy film pracuje až na úrovni buddy cop komedie se snímek v hutný příběh s jasnou návazností na současné problémy a zločiny minulosti. Napínavý a skvěle zahraný kriminální thriller, který patří mezi to nejlepší co v žánru za posledních pár let vyšlo.

Hodně nezajímavá a ve výsledku taky docela nudná jednorázová hororová záležitost. V první půli se tváří jako papundeklová napodobenina Hanny, v druhé půli jako odlehčená verze slasheru, která nezvládá ani napětí, ani atmosféru a ve výsledku ani uvěřitelnost. Hodně přímočará zápletka jako příběh na hodinu a půl funguje jen s hodně velkým přimhouřením očí a pokud čekáte něco víc než jen hodinu a půl trvající pokus akčněji položený horor budete hodně zklamáni. Film, který končí zpracováním někde v hlubinách průměru (a místy hraničí s podprůměrem), by měl totiž problém obstát i jako televizní epizoda v nějaké antologii na kabelovce, natož jako plnohodnotný film. A to ai nezačínám s hereckým ansámblem...

Aquaman je v rámci možností docela slušnou podívanou, u které ovšem nesmíte moc přemýšlet nad tím co se v ní děje, nebo co postavy říkají. Trestuhodně digitální podívaná s krizí identity ale má naštěstí sympaťáka Momou v hlavní roli a relativně nápaditou kameru k tomu, aby alespoň částečně vyvážili jinak možná až příliš rozmáchlou, umělou a tak trochu mimo (místy až sebeparodickou) produkci, která namísto nového zpracování hrdiny se snaží v macho stylu prodat co nejvíce z komiksových základu postavy, aniž by se někdo pozastavil nad tím, zda-li to funguje nebo ne. Oproti nevydařeným týmovkám se ale na to pořád dá koukat (a i v některých momentech si to užít).

Potenciál a ambice by tu byly, bohužel se je debutantovi Christianu Riversovi nedaří ani z půlky naplnit. Smrtelné stroje sice nabízejí dostatek velkolepé akce (byť triky místy až možná příliš pokulhávají) trikových momentů, pod slupkou toho všeho ale nenabízí přiliš nad rámec plochách postav a nepříliš podmanivého příběhu. Pro neznalé diváky je to možná docela přímočará a polopatická blockbusterová podívaná, pro čtenáře knihy pak docela ořezané torzo, které sice v rámci možností funguje, ztrácí však kus ze svého charakteru a komplexnosti. Pokud vám tedy stačí jednorázová dobrodružná podívaná bez nějaké větší hloubky, pak směle do toho. Pokud čekáte přeci jen něco trochu více, budete mírně zklamáni.

The Christmas Chronicles je překvapivě zábavnou rodinnou podívanou do času vánočního, která stojí na skvělém Kurtu Russellovi coby "cool" Santovi. Pokud hledáte něco trochu jiného a oddechovějšího na předvánoční večery, pak dál hledat nemusíte. I přes slabší triky a nepříliš originální příběhovou stránku je tenhle kousek dostatečně zábavný na to, abyste mu jeho neduhy rádi odpustili. Pro někoho možná i nová vánoční klasika.