eye candy

grrr nešahat :)) Hook a Goonies - dvě nejroztomilejší, nejzábavnější a nejpirátštější pohádky mého mládí.

Pete: I've always wondered, what's the devil look like? McGill: Well, there are all manner of lesser imps and demons, Pete, but the great Satan hisself is red and scaly with a bifurcated tail, and he carries a hay fork.

Wolf's Rain jsem zvládl na dvě posezení což asi hovoří samo za sebe. Autoři si zde sáhli na dno své fantazie a vytvořili nádherný a ojedinělý (i co se anime týče:) obraz postapokalyptického světa. Stejně tak jako si sáhla na dno, proti kterému je mariánský příkop trapnou kaluží, i skladatelka yoko kanno aby opět potvrdila, že dokáže neskutečně trefnou a výstižnou hudbou dát tvář stylově jakkoliv laděnému anime. Jediný co bych autorům vytknul je, že ony zmiňované díly ve kterých se opakuje děj z pohledu rozdílných postav nešoupli na konec jako bonusové epizody. Jinak, svým způsobem originální je i vyváženost všech postav, žádná není vyloženě stěžejní a žádná není odfláknutá. Tomuto majstrštyku se prostě nedá dát pod pět i kdyby vám nohu řezali a poslední co zmíním je vážný konec, který je logickým vyústěním celého seriálu a dává jasně najevo, že tentokrát se jedná o opravdu tuhou ždímačku kapesníku

o několik let dříve ještě než se thomas anderson začal věnovat hackování světa a johny hříšnému tanci spojila tyto dva maníky jedna bankovní loupež a jedna velká společná láska ..sjíždění vln. Vznikl tak jeden z mnoha dnes již zapomenutých kvalitních akčňáků s naprosto úžasným koncem

vydařený návrat na pevnost kde jsem byl naposledy s Dobrodruhy a která je dnes jistě nádherným místem i když prázdniny bych na ni trávil nerad. Otec Fura, vě věži sedával snad již od dob Napoleona a jeho moudra a ulítlé otázky šly vždycky úplně mimo mě (ano v té době jsem byl na lysohlávky ještě moc mladý:) Zápasy v blátě byly naprosto dokonalý a vždy patřily spíše mezi ty úkoly které bych ochotně absolvoval, narozdíl od návštěvy místností se sklípkany a tarantulemi, kam by mě nedostalo ani mušketýrské povzbuzování týmových kolegů. Řekl bych, že narozdíl od jiných televizních šou začátku devadesátých let, by pevnost s klidem obstála i dnes

Stejně jako v yakuze si zde Kitano střihl prakticky na chlup stejnou roli bezvýznamného prodavače párků s parkinsonem, který omylem zamastí košili hlavnímu hrdinovi. Jinak co se týče stylu tak je ohňostroj prostě Kitanem se vším všudy, kterého byste poznali i se zavázanýma očima a ustřelenou hlavou. Možná tentokrát o něco více poetičtější a romantičtější, všechno to rychlé násilí proto působí ještě výrazněji. Navíc je od první do poslední minuty film vylaďen nádhernou zasněnou hudbou. Škoda jen že to tak přestřelil s tím sentimentem (čekal jsem trochu více humoru a méně slz:), upřímě je to jediný důvod proč nedám plný počet. I tak se ale jedná o moc pěkný filmový zážitek

jéje to nám ale byla libová magořina:). Halucinogení japonský vypiplanec, který převažuje spíše na stranu hodně ulítlé komedie. Co se tady děje s postavama to jen tak v ledajakém filmu neuvidíte, některým dokonce naroste na zádech domeček a stanou se z nich šneci. Bohužel na mě ale tento film působil tak nějak neurovnaně, chvílemi hrozně hrr jindy se zase vlekl jako smrádek. Nevím nevím, zatím 3* a asi to bude chtít ještě repete

Poslední příběh město kanónů se mně líbil jednoznačně nejvíc, pro své cirkusácké pojetí, hravost a originální animaci. Prostřední povídka je i přes docela zajímavý nápad průměr a skoro ničím mě nezaujala. A zbývá už jenom Magnetická růže. Tu si pro sebe ukradla nádherná hudba, která ji vystřeluje z "obyčejného" příběhu o zhrzeném hologramu do magických výšin a působí celkově velice vznešeně. Asi mi něco podstatného uniklo, jinak si nedokáži vysvětlit proč tyto tři příběhy sklepli autoři dohromady když jsou si podobné asi jako alan delon a jožin z bažin. Škoda no..jinak hodnocení jednotlivých povídek : 3,5 / 2,5 / 4 /

Geniální barevná čmáranice, úchvatné kostými, spousty prachu a mhly, západy slunce, soumrak a dlouhé stíny. Kagemusha není ani tak typický válečný film s řadou bitev jako je tomu např. v Ran, spíš se zaměřuje na boj planoucí uvnitř člověka. Tatsuya Nakadai je výborný herec, ale některé scény-snová pasáž- působily trochu teatrálně. Vůbec je to zajímavá představa, hrát dvojroli kde druhá postava je dvojníkem té první. Pro mě osobně ..nezapomenutelný zážitek

awakenings je snímek, který se rafinovaně pokouší vyzkratovat divákovu citovou jednotku a jestli náhodou podlehnete určitě není za co se stydět, faktem totiž je, že hereci jako williams a de niro by i ze suché topinky schované dva roky pod kobercem udělali královskou žranici. Scéna kde de niro tančí s dívkou v jídelně pod větráky a slunce proniká mřížemi do ospalé mistnosti je prostě fabuleux