Lukoye

Pro mě naprosto jasná ukázka velice špatného filmu. Netrpí ani tak v oblasti scenáře, i když ten taky není žádný klenot, ale v oblasti režie a kamery. Hodně mi to připomnělo seriál Hvězdná brána, jež tento film v mnohém směru převyšuje. Pravděpodobně veškeré finance spadly do položky honoráře herců, pač v tomto ohledu je film dost našláplej. Ale skvělé herectví snad všech herců se prostě nemá kde rozvinout. Typický seriálový systém točení, jež vůbec nevyužil nádherných exteriérů a interiérů klenotů francouzských památek. Ploché až hrůza. Připomnělo mi to Wild Wild West, i když to si v podstatě nedělalo žádné ambice, toto je paskvil historického filmu.

Čistokrevný skoro amatérský hudební dokument. Zachycuje putování kubánského kytaristy zvaného Kohouta po několika kubánských městech, kde navštěvuje svoje přátele muzikanty. Oslava života a specifičnosti kubánské hudby. Nejde ale o žádné veliké legendy jako v BVSC, tito lidé ač ve svém okolí vyhlášení hráči žijí naprosto obyčejným, pomalým životem kde hudba je nedílnou součástí jejich dne od rána do večera. Dokument bez otázek o nemluvném hráči. Minimální stylizace jedině prospívá věrohodnosti a skutečnosti výpovědi o současné Kubě, i když ze společenských a politických témat se tu neřeší vůbec nic. Když si odmyslíte tu vášnivou karibskou aureolu, zbyde povedené "domácí" video.

Příliš jsem nepochopil co se film snažil říci. Připadlo mi, že se v konečném rozuzlení tak trochu ztratil sám v sobě. Minimalistické exteriéry ale hlavně interiéry korespondují s celkovou koncepcí filmu. Příběh dvou pracovně vytížených ekonomů často cestujících po celé zemi jako konzultanti projektů. Jeden introverntní a druhý typický narcistní, šovinistický typ lamače srdcí se rozhodnou oplatit všem ženám křivdy spáchané na mužích, tak že společně svedou nějakou křehkou, neposkvrněnou ženu a poté jí názorně ukáží co je zvrat v pocitech, falešnost vztahu a pohrdání. Jako objekt svojí pomsty si vyberou hluchou písařku Kristin. Zakřiklou a odtažitou dívku, nicméně velice atraktivní. Zatímco narcista Chat postupuje pokrytecky ve svém plánu, jeho kolega se do dívky zamiluje a začíná rozkol mezi celou trojkou. Každopádně ani jeden z protagonistů není polárně vyhraněným charakterem. Příběhu tedy chybí identifikace s nějakým principem jež postavy zastávají. Do poslední chvíle mi nebylo jasné jak se věci vyvinou. Po tomto filmu ve mě zůstala pouze nechuť a pohrdání nad nijakým filmem.

Velké překvapení. Nemám v lásce dobová dramata a romantické historické příběhy plné piklů a složitých vztahů. Toto je ale zcela něco jiného. Překrásně natočený film s důrazem na exteriéry jež jsou naprosto perfektní. Příběh se odehrává dílem v Londýně a dílem v Benátkách na začátku 20. století. Mladá žena Kate, zamilovaná do novínáře je dána na převýchovu svým otcem k velice bohaté tetě, která ji slíbí zajistit dobré existentční zázemí. Pomocí výhodného sňatku. To však stojí v cestě její lásce s Mortonem. Jak překonat třídní, společenskou propast? Na to aby Kate znovu propadla na úroveň svého milého, ze které také pochází, moc kalkuluju a nechce pustit šanci. Šance se objevuje v podobě mladé a velmi bohaté američanky umírající na rakovinu. I přes to, že to velice utajuje Kate se to shodou okolností dozví a motivuje Mortona k tomu aby se začal ucházet o její dědictví. Aby se s ní zblížil. Jenže tato amorální taktika naráží na půvad a čistotu duše američanky Millie. I přesto, že děj je předvídatelný asi po deseti minutách děje, a příběh by mohl lehce patřit do červené knihovny, je to překrásné dílo, na které dlouho nezapomenu. Scény z Benátek, kdy se gondoly houpají nočními kanály za světla lamp berou dech a to není všechno.

Příběh o lidech jenž se náhodou setkají na autobusovém nádraží někde na pobřeží. Polovina lidí jede do Santiaga a druhá do Havany. Jenže na Kubě jezdí autobusy stejně pravidelně jako v grónsku chodí pošta. Takže nezbývá než čekat na ten další, o kterém nikdo nic neví, ani jestli pojede, a když náhodou pojede jestli bude mít vůbec místo. Tudíž lidem nezbyde nic jiného než se společně podílet na opravě místního autobusu, jež je ve vlastnictví nádraží. Tomu předsedá vedoucí v podobě odvážného staršího muže Fernandéze. Lidé začnou společně komunikovat a pomáhat ve společném úsilí o odjezd. Jenže oprava je dlouhá a tak se stane, že postupem času se lidé tak poznají, že vytvoří malý ostrůvek lidskosti v prostoru nejisté a podezřívavé Kuby. Nehledí na zlé jazyky některých lidí, jež prohlašují že je to proti předpisům a podlehnou strachu. Strachu z lidskosti a radostné spolupráce, jež je ve všech diktátorských zemích potlačována. Postupem času začnou i nádraží přetvářet z neosobního, anonymního, sociálního a špinavého na líbivý prostor a vtisknou mu tak jedinečnost. Známku lásky a výhradnosti, vymaní ho s socialistické všepatřičnosti. Zušlechťování prostoru je odrazem lásky jež mezi nimi vznikla. Nakonec se ale všichni dozvědí, že vše co se stalo bylo pouze společným snem, snem o lepší společnosti, jež ale má nadějný konec. K vrcholným komediálním scénám patří rozhněvaná řeč vedoucího nádraží ve svém pokoji k zatím osobě stojící mimo záběr. Když se vypovídá, tak kamera sklouze k objektu na který vypřávění směřoval, a tam leží netečně černý kocour na posteli-boží.

Trojka si ponechává dobré věci z jedničky a je o něco zábavnější než dvojka, která se mi moc nelíbila. I když už jí v těch parodiích trochu dochází dech, viz kus kamen na prsech při závěrečné přestřelce, ani chvilku jsem se nenudil a konečná scéna s vlakem a pekelnou jízdou k propasti je napínavá. V nejlepším přestat. Jako sci-fi komedie to funguje a je to veliká sranda bez přiblblých pubertálních vtípků. Tak nějak správně dobrodružný film pro dospívající děcka. A ještě, říkal jsem si odkud toho magora s červenou károu znám a až z titulků jsem se dočetl, že to je Flea z Red Hot Chilli Pepers.

Nostalgická, nedá se nic dělat: venku zuří temno normalizace o které nemám ani ponětí, a na videu střídá mého oblíbeného Pata a Mata chlápek v umělohmotném obleku s auťákem, kterej jsem ještě nikdy neviděl. Prostě a jednoduše jsem z toho naprosto paf. Film je skvělej, dramatickej, nápaditej a vtipnej. Oblíbenej film mého mládí. Pod tíhou let od doby co jsem ho viděl prvně neztratil nic. Možná trošku mojí vášně, ale to je pochopitelný.

Krásnej, pocitovej film. Hodnocení tohoto filmu od mne nikdy nebude racionální ale určitě spíše emocionální. Milostný příběh patnáctiletého chlapce a pětatřicetileté doktorky na pozadí konzervativní a průdérní společnosti jednoho malého portugaského městečka. Oba tito lidé v sobě najdou hlubokou lásku a nijak přehnaně neřeší její morální dopad. Objeví se tam jakési sebezpytné myšlenky, ale jinak rozvíjející se, zpočátku nejistý vztah skvěle graduje a stojí na pevných základech skvěle realistického scenáře. Je cítit temperament a půvab skrývané, utajované a vybojované lásky v netradičním stylu. Jedná se o televizní film a nutno podotknout, že má spoustu hluchých míst. Zaprvé výkony herců ve vedlejších rolích jsou často špatné až teatrální a podkopávájí skvělé výkony dvou hlavních herců. Oba jsou výborní, naprosto realističtí, důvěryhodní a romantičtí. Jakékoliv scény s hlavními představiteli by obstáli proti jakémukoliv milostnému filmu. Potom netradiční půvab Any Podrao je třešničkou na dortu. Nevím čeho se tento film chtěl dotkonout, pač mi na okamžik nepřišel jako spotřební milostné televizní drama. Možná to bude morálkou svázaná venkovská portugalská společnost, kterou film vyzívá k reformaci. Člověku zatrne a milencům hrozně fandí, když vidí jak jsou lynčováni. Je zde krásně vidět, že normou není vůbec nic, že to klišovité "láska kvete v každém věku" zde dostává další rozměr v současnosti a společenské konfrontaci. Překrásné dílko.

Naprosto hloupej kočkopsí film, beze smyslu. V podstatě by se dalo říci, že to je drama o nevěře, ale to je tak nekonzistentní tvrzení s ostatkem, že ani to nejde říct. Neviděl jsem nikdy tolik pseudorozumů a rozvleklých a nedokončených dramatizací postav. Hlavně postava poloindiána v podání Thortona byla tak zoufale neuchopená, že vůbec nechápu co tam mělal za smysl. Od začátku do konce o ničem. Poskládané náhodné obrazy s leteckou tématikou a scénář, jenž nic nerozvedl a v některých chvílích znatelně zamotaný sám do sebe. Možná jeden z nejhorších scénářů co jsem kdy měl tu možnost vidět zfilmový. Od odpadu tento film dělí u mě jenom to, že mě vysloveně neurazil svou zjevnou nejapností pač mě dlouho udržel u obrazovky v očekávání toho jak se věci vyvinou. I když odhlédnu od toho, že se nevyvinuly nijak. Spatlanina non plus ultra.

Vzpomínám si jak tento film naprosto nespravedlivě odstřelili na údílení Českého lva. Je to druhý počit Zdenka Tyce, patřím k těm jež generačně zasáhly jeho Žiletky. Tak jsem od něho hodně očekával, nakonec to bylo něco naprosto jiného, rozhodně podprůměr, ale označit ho známkou odpad znamená, že nad ním někdo nepřemýšlel ani minutu.