Obsah
-
Dva vyznavači rychlé jízdy – řidič a mechanik – v chevroletu z roku 1955 a muž středních let v zánovním žlutém Pontiaku GTO se náhodou potkají na silnici směřující odnikud nikam. Jejich závod napříč americkým Jihozápadem podle toho vypadá: je totiž lhostejným setkáváním a míjením v krajině, jež je za předním sklem nekonečně vzdálená. Zamlklá, podmračená stopařka by byla dobrou cenou pro vítěze, kdyby mohl existovat a kdyby ona nebyla zajatkyní vlastní svobody. Společnost Universal snila o „další Bezstarostné jízdě“, ale dostala něco víc. Nízkorozpočtová road movie je mrazivou odpovědí režiséra Monteho Hellmana (na filmu se podílel i jako střihač) na romantické okouzlení dlouhovlasými hrdiny na motorkách. Putování bezejmenných protagonistů (v podání hudebníků Dennise Wilsona a Jamese Taylora a Hellmanova oblíbeného Warrena Oatese) má výrazný existenciální rozměr: závod beze smyslu a bez konce je silným obrazem odcizení a nevíry v budoucnost Ameriky na počátku 70. let. (oficiální text distributora)
Dva vyznavači rychlé jízdy – řidič a mechanik – v chevroletu z roku 1955 a muž středních let v zánovním žlutém Pontiaku GTO se náhodou potkají na silnici směřující odnikud nikam. Jejich závod napříč americkým Jihozápadem podle toho vypadá: je totiž lhostejným setkáváním a míjením v krajině, jež je za předním sklem nekonečně vzdálená. Zamlklá, podmračená stopařka by byla dobrou cenou pro vítěze, kdyby mohl existovat a kdyby ona nebyla zajatkyní vlastní svobody. Společnost Universal snila o „další Bezstarostné jízdě“, ale dostala něco víc. Nízkorozpočtová road movie je mrazivou odpovědí režiséra Monteho Hellmana (na filmu se podílel i jako střihač) na romantické okouzlení dlouhovlasými hrdiny na motorkách. Putování bezejmenných protagonistů (v podání hudebníků Dennise Wilsona a Jamese Taylora a Hellmanova oblíbeného Warrena Oatese) má výrazný existenciální rozměr: závod beze smyslu a bez konce je silným obrazem odcizení a nevíry v budoucnost Ameriky na počátku 70. let. Komentáře uživatelů k filmu (26)
-
kleopatra
Vanishing point i Dvouproudá asfaltka by se daly hodit do jednoho pytle. Skutečně daly? Jak je teda možné, že první mě vcucnul a druhý opakovaně odmítal vpustit byť na jeden prstíček? Tady bude hodně záležet na rozpoložení, ale z mnou nabízené škály nálad se nenašla taková, která by se nesápala jen po dvou pěkných chlápcích, co JEDOU. Zatím dávám k ledu a ... někdy příště.(14.6.2008)
-
Douglas
Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo...(30.7.2007)
-
Rob Roy
Jeden z nejvíce fascinujících filmových závěrů, jaké jsem kdy viděl. Uf, skolilo mě to. Nemusíte to chápat, jen to nechte působit. Film o pocitu. Vanishing Point je mrtev, ať žije Two-Lane Blacktop.(16.12.2007)
-
Shadwell
Šedesátá léta byla „úžasným časem“ pro Ameriku i pro zbytek světa – Vietnam, rocková hudba, studentské nepokoje, Léto lásky a první let na Měsíc. Ničila člověka z vnějšku. To v sedmdesátých letech přišla očista vnitřní, existenciální. Two-Lane Blacktop je prostorná, leč spartánská předzvěst Lovce jelenů, Rychle a zběsile, smutný bratr Vanishing Pointu a též speeďácky nadsazená fascinace Ameriky autem... i když ona Amerika je tak velká, že se bez něj nikam nedostanete.(27.1.2008)
-
dobytek
Tak jsem čekal něco jako Vanishing point a dočkal jsem se akorát tak nudy. V půlce jsem to dokonce přerušil a šel radši spát. Teď jsem se podíval na ten zbytek a chce se mi spát znovu. Jinak ten vychvalovanej konec jsem asi trochu nepochopil. Hvězdičky dávám za pěkný auta. Jinak nic.(19.6.2008)
-
molotov
Nedotažený, dost nudný a bez konce. Zklamání.(10.8.2007)
-
Ony
Je mi to hrozně líto, ale pro vyšší hodnocení by těm geniálním posledním vteřinám musely předcházet o něco výživnější minuty.(1.9.2009)
-
Javert
Duch šedesátkové Ameriky v jedné typicky sedmdesátkové road-movie. Minimum emocí, ale přesto maximální zážitek.(1.2.2010)
-
bassator
42nd KVIFF 2007 - NEW HOLLYWOOD - Nový Hollywood(13.8.2009)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)
-
GigaPudding
"Kultovní road movie" a "odpověď na bezstarostnou jízdu" a podobné akorát na plátně se jen jede odnikud nikam a řeší se auta nebo nic. Dva kluci jedou a jedna stopařka a ti asi nudí ještě víc než chlápek ve žlutém autě, co s nima závodí a rád dělá stopařům Večerníčka a vypráví jim pokaždé jinou pohádku. Asi to tam pěkně vrčí a tak, ale nic víc v tom není a dokonce to nemá ani žádné vyustění (když teda zapomenu na ten fakt, že to nemá ani žádnou opravdovou předchozí zápletku). Takže asi mě nebaví žvanit o autech dost na to, abych tomu dala víc než jednu hvězdičku a druhou hvězdičku za tu stopařku a protože jsem hrozně hodná. :)(30.6.2010)
-
YURAyura
4/10 Takovy typicky hippicky roadmovie ovsem na zpusob Fast and Furious v hlavni roli s Chevy kontra GTO. Squely souboy, kde se netuni vselijakyma primovstikovanyma srackama, ale PORADNYM VYKONEM. Za celou dobu jsem tam nevidel nikoho s rozbrusovackou a to je dobre. Pribeh sice nic moc, ale o to prece kwetinove generaci neslo... Oates se svyma kecama je vyborny, mladici jimz davno slezly vlasy se taky daji a sebevrazedna Birdy je vazne na zabiti....(20.12.2006)
-
MarJel
Nic! Scénář a vývoj postav ve výsledku vůbec k ničemu nedojdou. Asi třikrát během filmu se rozjede nové a nové "téma", ani jedno z nich však není víceméně nijak dořešené ani "proprané". Vždy to působí, jakoby scénárista už nevěděl, jak pokračovat, tak přidal tohle a tohle.. Velké nic!(8.11.2011)
-
Foma
Velmi silný dílo, který se zdá bejt o ničem, ale je krásným a výstižným portrétem Ameriky střízlivějící z opojení létem lásky. A hlavně, zcela vás vtáhne do pocitu cesty, do pocitu bejt na cestě, jejímž cílem je bejt ve věčným tichu nad cestou. Alespoň tak mi to přišlo po závěru filmu, tak jsem pochopil ten uplnej závěr, nevim sice, jestli to takhle autor myslel, možná. Neni to lehkej film, ale cesta je nádherná...O hloubce filmu svědčí třeba i to, že v něm vůbec nejsou drogy, celkem typickej a v některých případech trochu lacinej úkaz filmů z týhle doby a tohoto tématu. Drogy i všechno jinýho by totiž narušovaly tu čistou atmosféru, která filmu vládne. A zvláštním způsobem jde o lidi, který se filmem mihnou (hlavně stopaři u G.T.O.) a se kterýma jsme nějak nucený soucítit. Prostě Hellman vytvořil dílo až duchovních rozměrů. Hlavní role ztvárnily James Taylor (folkař) a Dennis Wilson (z Beach Boys), jejich filmová jediná a nutno říct, že zcela přirozená role. Warren Oates byl asi jedinej profík a jeho postava je dobře ulítlá a asi hodně nešťastná, ale to se prostě nedovíme, což je nejspíš jeden ze záměrů filmu, nebejt moc konkrétní. A Laurie Bird, hrající dívku jsoucí jak míč na vodě, krásnou a tajemnou, byla sama taky tajemstvím, v době filmu jí bylo 18, pak byla přítelkyní Arta Garfunkela, ještě hrála v pár filmech, úspěšně fotila a v asi 25 letech si vzala v Artově bytě život. Dost smutný a souznící s její postavou. Ano, Two-lane Blacktop nezáří štěstím, ale vyvolává touhu podívat se do sebe a ptát se.(15.2.2008)
-
Hejtmy
Velká slabota. Vůbec nevím, o čem ten film vlastně byl ani jestli bylo účelem jeho prostřednictvím něco říct. Každopádně žídná zábava to nebyla, spíš velká nuda. 30%(27.3.2011)
-
zorro
70% chvilemi velice prijemne(21.5.2012)
-
PetrPan2
Jednoznačně největší hvězdou je Warren Oates jak frajírek ve středních letech machrující svým pontiakem GTO a krmící náhodné stopaře vymyšlenými historkami...(9.7.2007)
-
liuk
Nelíbila se Bezstarostná jízda? Tak myslím, že k tomuto si nemá smysl nacházet cestu ani asfaltku. Dvě auta se čtyřmi pasažéry jedou, jedou, jedou a nikam nedojedou. Jednou mluví o tom, že jedou do Washingtonu, pak zase do Miami. Občas se dva řidiči popeskují, zanadávají si že se předjeli, občas si jednoduše vymění auta nebo se zúčastní nějakého závodu na své cestě ze západu na východ USA, ale divák se ani nedozví, kdo vyhrál. Nedozvím se nic, proč v tom autě najednou sedí ta holka? Zajímavá je ta vytvořená realita, že každý na té štrece pracuje u aut - pumpy, mototechny, závody. Ale nic z toho, když si tam v lepším případě nikdo s nikým nic neřekne nebo si řeknou nějaký nesmysl. A k tomu všemu se film odehrává z velké části v noci, takže krajinu nejde taky pořád sledovat. A promiňte, ale ten ústřední Chevrolet '55 vypadá jak Trabant.(7.7.2009)
-
eye candy
v mnoha směrech dost nedotažený, bez napětí, akce, bez pořádnýho konce, jediný co mě nepřimělo si už v půlce promítání číst z víček byla skvělá postava přelétavé (slušně řečeno) stopařky plus sem tam nějaká ta vtipná scénka s Warrenem Oatesem.(8.7.2007)
-
MI-380
Vlasatí hubení kovbojové v džínových oblecích. Skoro nemluví, nežertují, jen se ženou se svým obrovským stádem koní někam vpřed. 70%.(23.1.2012)
