WinstonS

Jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy v životě viděl. Jack Nicholson v roli živelného buřiče, který se dobrovolně nechá zavřít do blázince, aby unikl krominálu, svádí souboj s despotickou Louise Fletcher, vrchní sestrou s andělským obličejem a děsivým vnitřkem. Miloš Forman tenhle film natočil v opravdové psychiatrické léčebně a filmu atmosféra reálného místa velmi prospěla, stejně jako fakt, že každý z herců si mohl nastudovat chování pacientů během několika návštěv. Film, který popisuje niternou touhu člověka po svobodě, snad nemohl natočit někdo jiný než Forman.

K mimořádnému filmovému zážitku stačí jedna místnost, dvanáct herců a famózní scénář Reginalda Rose. Henry Fonda jako Ježíš Kristus (bílá barva jeho oblečení byla náhodná) přesvědčuje 11 nevěřících Tomášů o nevině obviněného osmnáctiletého černošského mladíka, jenž měl zavraždit svého otce. Nesnesitelné dusno k zalknutí, propocené košile nervözních porotců, vztek, emoce a dým z věčně zapálených cigaret vytvářejí ponurou atmosféru totální klaustrofobie, která postupně prostupuje všemi póry, jimiž divák tohoto skvostu dýchá. Během 96 minut rozehrává SIdney Lumet (taková pecka hned napoprvé? to je majstrštyk!) brilantní mnohovrstevnatou fresku pokřivených rodinných vztahů, předsudků k imigrantům, rasové nesnášenlivosti, prospěchářství, xenofobie a prachobyčejné lidské hlouposti a omezenosti. Naprosto mě dostala mInimalstická forma, jakou je film nasnímán a která beztak nedýchatelnou atmosféru povyšuje o dva stupně výš. Ve finále je naprosto jedno, zda byl onen mladík vinen či ne. Lumetův nadčasový snímek o odvaze a cti (obrovsky si cením, že až na dvě výjimky - Voskovcův monolog o demokracii a poněkud americký závěr - autor nesklouzl do patetické roviny) je totiž cenný zejména díky své výpovědní hodnotě (viz výše). Komorní drama par excellence. P.S. Jiří Voskovec v roli zasmušilého a čestného hodináře (porotce č.11) potěšil :-)

Vinterberg umí. Během hodiny a 3/4 rozehraje výtečné psychologické drama, jehož pýchou je výtečně napsaný scénář. V momentě, kdy Christian pronese netypicky pojatý přípitek věnovaný otci slavícímu šedesáté narozeniny, se spouští lavina tiché bolesti, mnohaleté bezmocnosti či sourozenecké něhy, která se jako sněhová koule valí ze svahu a s blížícím se koncem filmu připomíná uragán. Nakonec strhne vše, co jí stojí v cestě. Festen je silné především ve vylíčení pokrytectví a zvrácenosti ukryté pod pozlátkem bohatství a autority. Takhle vypadá skutečný film s honosnou visačkou ART.

"Vy jste samá revoluce, a když padne facka, tak jste hysterický! (...) Pánové, když je mezi třema lidma jenom jeden rozumnej, tak nesmí - nesmí! - dojít k hlasování. (...) Dáma může bejt taky pěkná svině viď (...) Já je znám všechny osobně, pane architekte! (...) Já jsem vyrůstala mezi umělci. - Já vím, za sedm korun na hodinu na UMPRUM nahá! (...) Tak tuhle si beru. Tuhle... ta barevně jaksi připomíná jistý vizuálně předmětný kontrapunkt z té známé paranoické kompozice famózního Salvátora Dali. Máte taky takový dojem, madam?" V roce 1969 se česká satirická komedie dotkla svého absolutního vrcholu, od herecké sestavy Libíček. Brodský, Svěrák, Jirásková, Janžurová, Bohdalová snad ani nejde čekat nic jiného. Poslední půlhodinka je naprosto smrtícím elixírem hlášek! Mimochodem, miluji roli Oldřicha Nového, sedí sem jako prdel na hrnec.... ech, chci říci vyloženě znamenitě :-)

Nejlepší československý film všech dob. Víc není třeba dodávat.

Hned jsem si vzpomněl na pocit, který jsem měl při sledování filmu Dvanáct.rozhněvaných mužů. Pozemšťan je mu hodně podobný. Samozřejmě, že ne námětem, ale tím, že se odehrává v podstatě v jedné místnosti a těží z výborně napsaného scénáře. Konverzační drama s minimálním rozpočtem vypráví o profesorovi historie, který se při loučení se svými kolegy vytasí s takřka neuvěřitelnou, avšak postupem času stále věrohodnější tezí: na tomto světě žiji 14 tisíc let... Dovedu si představit, že na tohle téma by mohla vzniknout výborná divadelní hra, ostatně jí je Pozemšťan formálně nejbližší. Když postava Johna Oldmana líčila své zážitky z minulosti, doslova jsem jí visel na rtech a hltal každičké slovo. Já chci víc, delší stopáž, pokračování, prostě cokoliv dalšího! :-) mimochodem, popis událostí spojených s postavou Ježíše Krista je neuvěřitelně zajímavý a skrývá v sobě hluboké poselství...

"Víte, tam za oknem, tam je veřejnost, ale tady, to je můj privát". Zdeněk Štěpánek vévodí nadčasovému a herecky neuvěřitelně silně obsazenému snímku o alkoholicích a rozpadu jejich osobností, který je nesmírně působivý a zároveň mrazivý. Scéna Františka Smolíka v jeho bytě je až hororová. Fantastický snímek, který dokazuje, že Martin Frič (jenž se sám léčil ze závislosti na alkoholu) dokázal v 50. letech natočit i jiné filmy než zprofanované oslavy komunistického režimu. Btw, nenápadná, ale fantasticky podaná role Vladimíra Menšíka!