vickeyek

Do pozadí dobré, nápad trochu vykrádá Harryho Pottera, Narnii a přidává do nich sex (asi qby se na to generace Z vůbec mohla koukat). Výsledek panoptikální, aneb když největší padouch začne najednou zpívat muzikál.

To byl strašlivý týden! Kolikrát to ve filmu zaznělo - a proč? Aby tomu člověk uvěřil. Ten týden zas tak strašlivý nebyl, šlo o dost běžný provozní týden a snaha filmařů udělat z pár malicherností strašlivé kauzy života a smrti se úplně nepovedla. Povedl se ale casting, což ukazují i oscarové nominace. Režii se hezky povedlo seskládat scény tří časových os. Povedl se celkový vizuál.

Dost mi v poslední době chybí dobré Minority Reporty. Upgrade k nim určitě patří. Kriminální zápletka hodná mistrů detektivek, do toho postpostmoderní svět chytrých domácností a supermoderní architektury, ponurá atmosféra. Příště s trochu lepšími herci a bude to 100 %.

Stoický C3PO se zlatou hvězdou na čele, který zná všechna tajemství vesmíru a lidstvo vnímá jako malicherné a spějící k záhubě - první však, co ho napadne, je udělat si stylový zlatý plášť. Ale svou nadsázku pak přeci jen dokázal, když si v průběhu závěrečné megabitvy dal dvacet. Nebo to bylo proto, aby nebral slávu nové avengerce, při jejímž výstupu ze sutin se divákům měly ježit chlupy a neježily?

Interstellar mě do značné míry zklamal. Obdivuji Nolanovu odvahu pustit se do fyzikálních kontroverzí poslední doby (černé, červí díry, dilatace času apod.) se svou vlastní teorií, do jisté míry zastřešené Bohem (jeden z nejhorších momentů filmu). Odvaha ale nestačí - na rozdíl od "uzavřeného", vypointovaného Počátku či Dokonalého triku se Interstellar rozpíná jako sám vesmír, až člověk vlastně ani sám neví, na kterouže to planetu se vlastně dostal, až se z toho točí hlava. Volba herců je nicméně velmi dobrá (jedna hvězda za ni!), hvězdičku dávám i nápadům jako sférický vstup do další dimenze nebo antigravitační světolodě na závěr (i když baseballové hřiště? Jako vážně? Chápu umělecký copyright, ale po téměř třech hodinách těžké logiky mi přijde toto neadekvátní). A konečně, po delším hledání, nacházím ještě slepenou hvězdu z kamery, morálního ponaučení (pěstujte kukuřici, nebo všichni umřeme!) a duchařiny. Tedy asi 50%.

Váhal jsem dlouho, než jsem konečně film zhodnotil - pocity jsem měl smíšené... příběh nebyl špatný, byl originální, do jisté míry neuvěřitelný, některé "americké" motivy (aneb jak jednoduché je zemřít nesmrtelný, a jak je člověk nesmrtelný, když je smrtelný - schválně píšu spletitě, abych nespoiloval) byly trošku jako pěst na oko. Jsem si vědom toho, že se jedná o film "na efekt", takže mě zkrátka nemohl oslovit tak, jako kdybych ho viděl v kině. Emily Blunt mě překvapila velmi příjemně (zvládla drsňáckou sci-fi roli na jedničku) a Tom Cruise nezklamal... A jakožto fanoušek časových smyček musím hodnotit tak, jak hodnotím.

Ač 4 hvězdičky, neznamenají pro mě tentokrát oněch slibných 80%, bohužel, spíše něco kolem 70%. Byl jsem připraven na sci-fi trhák a sci-fi trhák přišel, to ano. Možná až moc sci-fi a možná až moc trhák. Ale v kině to byl film velice působivý, hudba a zvuk až geniální, herecké výkony očekávaně skvělé. Jediné, s čím jsem měl problém, byl děj, z nějž, jak jsem se předem obával, čišela překombinovanost motivovaná hereckým obsazením "staré" i "nové" party (ve filmu naopak), která vyústila v nepřehlednou směs výbuchů. A byť asi nejsem tak inteligentní jako divák, kterého by si tvůrci představovali, obvykle komplikované filmy chápu, ale v tomto se nachází hned několik momentů, které mi prostě zatím nikdo nedokázal vysvětlit (a ne, nemyslím opětovné oživení Patricka Stewarta, to chápu jako komiksový copyright): Ale co třeba s Wolverinovou pamětí?

Měl to být asi trhák, ale povedlo se mu roztrhat jenom sám sebe. Scény velkolepé, příběh zajímavý, ale překomplikovaný a nepřehledný, postav zbytečně mnoho, takže člověk sem tam nestíhá sledovat jejich osudy... Líbilo se mi, jak byl do filmu nenásilně zakomponován prvek "Avengers" a taky temní elfové v čele s Malekithem. Přesto mi film do jisté míry připomněl zklamání z druhého dílu Hobita, kde se nám taky začaly vytvářet "páry soků", takže je jasné, kdo koho v závěrečné bitvě musí zabít, aby byla naplněna symbolika (i když je to tak jasné, že už asi o symbolice nemůže být řeč). Jediný rozdíl je ten, že nám Thor nabídne závěrečné střety už na konci filmu, a nikoli až v dalším díle. Měl jsem navíc pocit, že v Thorovi: Temném světě nefungoval tolik protiklad "našeho" a "jejich" světa - náš svět byl dle mého názoru až příliš plný primitivů, kteří nic nechápou, a pasáže z Midgardu se podobaly spíše romantickým komediím nebo parodiím na ně.

Rivalové postupně klesají v žebříčku hodnocení a rozumím tomu. Ne že by se mi film nelíbil vůbec - má svých mnoho předností, ale nejlepším filmem všech dob bych ho zcela jistě nenazval. Výběr herců dobrý - Daniel Brühl alias Niki Lauda válí, Chris Hemsworth snad spíše přilákal do kin i divačky. Příběh založený na pravdě je svým způsobem silný, ale přeci jen (jak to ve sportu bývá) se stále opakuje totéž - závod - výhra - šampaňské - tréninky - intriky - závod - výhra ... Po čase to člověka začne malinko nudit, proto oceňuji i skvěle zpracované filmařské "zkratky".

Na úvod krátké zamyšlení nad žánrem: Jde o "science fiction"? Spíše nejde, protože se nejedná o fanzastické vymoženosti našich budoucích technicky vyspělejších potomků, nýbrž o technologie současné, existující. Pojem "drama" nemám osobně moc v lásce, protože se jím často označují filmy, u nichž si nejsme jistí ničím jiným, než že to není komedie. Osobně bych u tohoto filmu navrhoval "psychologický katastrofický film", poněvadž zde, tak jako u jiných katastrofických filmů, jde o destrukci, ale nemůžeme si film užívat, jak si někteří mohou užívat zničovaný New York na sto způsobů. Díky skvělé kameře a režii sledujeme celou katastrofu, jako bychom se jí účastnili, což i nejzatvrzelejší milovníky katastrofického žánru muselo přimět říkat si: "Úlomky už ne!" Oceňuji na filmu chybějící (americky typické) dotahování do šťastného konce (příběh jde vždycky dál, nekončí svatbou nebo, jak jsem se bál u tohoto filmu, nalezením nového manžela a rodiny). Z kina se jde těžko - člověk není zvyklý stát nohama pevně na zemi a zhluboka dýchat.