vickeyek

Musím pochválit hlavně herce, kteří otevřeli holywoodským producentům cestu k další generaci - Evan Rachel Woodová je skvělá herečka a předvedla to i v Allenově komedii Užívej si, co to jde, pro Jima Sturgesse byl Across the Universe klíčem ke kariéře a okamžitě se mu začaly sypat nabídky - a není divu. Zajímavé propojení hudby Beatles a děje, který je místy plný klišé, ale je i tak dost silný, mi připadalo občas nevyvážené. Celý film se mi ale líbil po stránce výtvarné - vojenská prohlídka a cirkus ve stylu Žluté ponorky jsou jedny z nejpůsobivějších scén filmu. Slyšel jsem, že prý bych měl hledat v postavách paralely na zpěváky Beatles, ale musím přiznat, že jsem je nenašel. A pak ten děsivý plakát... Ale celkově hodnotím pozitivně - asi i díky happy endu, který vyvážil jaksi pochmurnou atmosféru celého filmu.

A kde je smrt Marii, aby jejich láska trvala navždy jako v Shakespearovi, ha? Myslím, že některé věci nebyly dotaženy do konce. A taky mi trochu vadil naprostý nedostatek kladných postav - doktor, Anita, Maria a trošku Tony - a to je vše? Všichni ostatní jsou zlí a proradní a vláčejí Anitu po zemi? Nevím nevím no... ale vysoké hodnocení tomu dodává hudba, která je falešně zpívaná, ale přesto nadčasová a stále živá. Leo, leo.

Postaveno na jedné myšlence, která se nakonec stejně rozpadla. Dějově plus mínus uvěřitelné, herci krásní, takže se na film místy díváte zamilováni do Anne nebo do Jima, čekáte, jestli se teda vysvlečou nebo ne, a mezitím se nic moc neděje. Konec měl být asi poučný a filosofický a kdo ví co ještě, ale pro mě se do romantického filmu, jako je tento, prostě nehodí špatný konec, když ještě celou hodinu a půl čekáte, kdy se konečně Em a Dex dají dohromady (oni musejí chudáci čekat asi patnáct let). Za dobře zpracovanou myšlenku a příjemnou atmosféru první poloviny filmu (možná i za hořké slzy na konec) dávám tak 55 procent, no.

Nemám rád filmy, které jsou pesimisticky laděné od začátku až do konce, bez špetky vtipu, bez naděje. A tento film byl přesně takový. Nevím, ale vážně se mi zdálo, že jediné dobré byla animace (vskutku krásné obrázky) a hudba. Děj jsem, přiznám se, tak úplně nepochopil - mrzelo mě, že nebyly některé vedlejší příběhy více rozvedeny (klaun, muž s loutkou). Zkrátka, čekal jsem víc a nedočkal jsem se.

Skvělá hudba, krásné barvy, naprosto jedinečná komická poloha, kterou jsem si vychutnával od začátku až do úplného konce filmu. Těžký život, dítě na krku, muž v mrazáku... typická rodinná situace a do toho ústřední písnička. Penelope září jako obvykle, do toho je elegantně vpraven duch její matky, který působí jako sci-fi prvek v mnoha filmech Woodyho Ellena. A taky jsem si představoval, jak se vaří pro filmový filmový štáb i pro reálný filmový štáb současně - bylo by to úsporné opatření, není-liž pravda? :)

U tohoto filmu je těžké rozhodnout, jestli vás zasáhne příběh nebo film sám o sobě. Kdyby se jednalo o první možnost, vyšel by z toho Steven Spielberg celkem levně. A já se obávám, že se do značné míry přesně to stalo. Stříkající krev z hlav mi opravdu připadá zbytečná, Liam Neeson se nepovedl, spravil mu to Ben Kingsley a Ralph Fiennes, kamera si zasloužila oscara, protože byla vážně skvělá, nápaditá, přelomová a další atributy, jaké si jen představíte. Dojala mě poslední scéna s reálnými postavami vedenými za ruku svými hereckými protějšky, ale zbytek filmu byl průměrný.

Asi jako každého, i mě překvapily závěrečné titulky ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal. Ale film se mi moc líbil, myslím, že si zasloužil onoho oskara, kterého získal. Javierova role byla pro mě rolí hlavní, nevím, jak je možné, že dostal oskara za vedlejší roli... nedovedu jmenovat nikoho hlavnějšího v tomto filmu, možná kromě Tommyho Lee, jehož role mi připadala také skvělá. Propracované postavy, jejichž patologický hodnotový systém (nejen Chiugharův) vede společnost do záhuby, je mistrovským dílem - na rozdíl od např. některých Tarantinových filmů totiž všechny postavy nějaký hodnotový systém měly (no řekněte: tušil někdo, že Javier toho chlápka u benzinky nebo tu paní tlustou účetní nechá žít?) Zkrátka 80%, snad za ten otevřený konec, snad za nedomyšlenou zápletku s Mexičany...

Opravdu trapný film, jehož zápletku jsem nepochopil (možná, že ani nebyla k pochopení). Vtipy Clinta, který na nařčení: "Na kontě máte dva tisíce sto jedenačtyřicet dolarů," odpoví: "A čtyřicet pět centů," mě opravdu nemohou dostat ani rozesmát. A padouch, o kterém nic nevíme, jenom že kulhá. A tajemství padoucha by nebylo na škodu, kdyby se na konci nezjistilo, že je to Clintův kamarád, který s ním v Utahu běhal po horách... (kde se podělo kulhání, těžko říct). A když ve filmu podle sentimentálních řečí postav vždycky poznáte dvě minuty předem, kdo umře, tak mi tento film opravdu nemá co dát. Dokonce i hudba byla fádní, i přes zvučného autora, který v tomtéž roce složil hudbu pro Čelisti.

Dost velké překvapení pro mě, a příjemné. Nemám moc rád, když na začátku vím, jak všechno skončí. Ale scénáristům se povedlo mě v mnohém překvapit, i když závěrečný vtípek se ztracenou pamětí pomocí adamantiových kulek jsem nepochopil (a mé podezření směřuje někam do vod: "Tak mu prostě vymažou paměť náhodou, nebo ještě něco vymyslíme..."). Každopádně si myslím, že některé postavy byly lépe propracované (Victor) než jiné (samotný Wolverine mě třeba nijak nedostal). A některé pasáže mi unikly a myslím, že některé byly filmařsky ne úplně zvládnuté (to, že Reynoldsovi Hugh usekl hlavu, mi došlo dost pozdě; co se stalo s Victorem, mi uniklo úplně). Pochvalu si zaslouží pád chladicí věže nebo scény s vrtulníkem a auty.

Moc příjemný film pro celou rodinu, na který jsem se díval bez celé rodiny. Ale má i velmi pozitivní vliv na špatnou náladu. čtyři hvězdičky tu znamenají spíš tak 70%, protože se mi film zdál až příliš dlouhý, což znesnadňuje dívání se podruhé, potřetí. Některé postavy mi přišly geniálně postavičkovité - malý šéfkuchař nebo hubený kritik Ego s hlasem Petera O'Toola. Taky babička střílející do svého stropu mě dojala (a v jistém velmi připomínala jiné animované babičky, připomeňme Madagaskar). A překvapilo mě jídlo, protože jsem si nedokázal představit něco opravdu chutného a vzbuzujícího Pavlovovy reflexy, a přitom zároveň animovaného. A to se povedlo na výbornou, protože jsem si, i přes nadešlou pozdní hodinu, musel dát něco dobrého, abych ukojil chutě.