Sobis87

Já tomu Emmerichovi asi prostě nikdy nepřijdu na chuť. Jeho narativně strohé filmy vystavěné jako prvoplánová přehlídka destruktivních atrakcí mne upřímně nudí, stejně tak velké množství patosu a přestřelený patriotismus. Jak nad tím tak přemýšlím, tak skoro ke všem jeho filmům bych mohl psát stále ten samý komentář, neboť Emmerich se jako režisér a vypravěč vůbec nevyvíjí a omílá stále to samé dokola – národní hrdost, rodinné hodnoty, spojení národů vlivem velké katastrofy/hrozby, infantilní humor a spousta, spousta destrukce. To vše platí i pro americký remake Godzilly, která ve své době mohla ohromit trikovou stránkou a megalomanstvím, to ale nemění nic na tom, že tenhle film není ničím víc než jen tupým blockbusterovým béčkem. Navíc snaha o přiblížení se krvelačným velociraptorům ze Spielbergova Jurského parku ve scéně s mláďaty působí celkem uboze, nehledě na to, že Godzilla ničící New York podezřele vznikla necelý rok poté, co zmíněný Spielberg nechal řádit T.Rexe po ulicích Los Angeles ve Ztraceném světě. Trendy se holt musejí následovat, takový je Hollywood. 50%

Nebudeme si nic nalhávat, on už první díl Fantastické čtyřky za moc nestál, ale při příchodu Silver Surfera na scénu jsem začal doufat, že aspoň ve dvojce se nějaké té „cheesy“ akční omáčky dočkám a s vypnutým mozkem se budu solidně bavit. Bohužel se tak nestalo, protože Storyho unylá režie pohřbí každý aspoň trochu slibný moment a díky němu se druhá Fantastická čtyřka ani na moment nevyhrabe z bahna průměru. Tenhle film ještě navíc shazuje úplně trapný scénář, který nešetří stupidními hláškami a nebýt komediálního talentu sympaťáka Chrise Evanse, dokoukal bych ten film jen stěží...i tak to ale byla celkem fuška. A ještě ta Jessica Alba jakožto atrakce pro mužskou část publika funguje celkem dobře, to musím uznat. Technicky je film na úrovni, formálně v průměru a z hlediska scénáře v naprostém hnoji.40%

Když někdo vyřkne slovo „béčko“ a nemyslí tím historický termín, kterým byly označovány nízkorozpočtové filmy, skrze něž si studia pojišťovala výdělečnost v kontrastu s nákladnými velkofilmy, ale má místo toho namysli novodobé označení pro pokleslou a mnohdy i zvrhlou zábavu, pak v tom případě si okamžitě vybavím právě Death Race 2000, což je pro mě osobně ultimátní „béčkový zážitek“. Už samotný nápad s krvavým mediálně značně podporovaným závodem, ve kterém se sbírají plusové body za přejeté chodce a auta mají bizardní vzhled a jsou ověšená roztodivnými zbraněmi, je solidně ujetý, v kombinaci s pošahanými a přestylizovanými postavami, nadsázkou, hláškami jak z jiné planety a komiksovou brutalitou se z Death Race 2000 stává jeden z nejpozoruhodnějších filmových zážitků. K tomu všemu si přičtěte ještě fetiš-lotra Frankensteina v podání Davida Carradine a taliánského gangstera Sylvestera Stalloneho a vyjde vám z toho kultovní brak, který je svou nekorektností, brutalitou, naivností a ujetostí nadmíru zábavný….zvláště pak, pokud jste ho viděli s legendárním českým jednohlasým dabingem. „To je Frankensteinova rukavice!“ P.S.: Andersonův remake tomuto filmu nesahá ani po paty, je moc vážný a není ani z poloviny tak zábavný.

Tohle se Brooksovi celkem povedlo, z hlediska stylu tato parodie na Hitchcockovy filmy nedělá své inspiraci ostudu a je znát, že režisér skvěle ovládá filmové řemeslo a Hitchovo dílo má řádně nakoukané. Když se na některé scény podíváte bez ohledu na parodický kontext, zjistíte, že takhle by to Hitchcock prostě natočil, za což si Mel Brooks zaslouží nemalé uznání. Škoda jen, že ne všechny zamýšlené vtipy se Brooksovi povedly, některé jsou až moc laciné, jiné zbytečně natahované a celkově Závrať (a především divák) trpí pomalým tempem, kdy se mezi jednotlivými zábavnými momenty vyskytuje až moc hlušiny. Přes zjevné nedostatky se jedná o poctivou a funkční parodii, která je zároveň i vkusnou poctou Hitchcockově tvorbě a scéna parodující Psycho je přímo perfektní. V porovnání s nynějšími „pseudo-parodiemi“ (Disaster Movie, atd.) se jedná o nedosažitelný biják, který ale pobaví spíše zasvěcené diváky. 70%

Tento žák s nadáním je vskutku děsivý. Už samotný námět je velmi silnou látkou (knižní předlohu jsem nečetl), která si při převodu na filmové plátno vyžaduje psychologickou drobnokresbu, hutnou atmosféru a soustředěné herecké výkony. Filmová verze Nadaného žáka vše potřebné nabízí a navrch se může chlubit i precizní režií talentovaného Bryana Singera, který měl vždy cit pro postavy a dramatickou stavbu (viz. Valkýra, Obvyklí podezřelí, X-men…vlastně snad všechno, co natočil) a každá konfrontace zvídavého studenta s bývalým nacistou je v jeho podání nebývale napínavým a působivým dramatem. To, v co celá podívaná v poslední třetině vyústí, mě zařezalo do sedačky a brnkalo mi na nervy až do začátku závěrečných titulků. Celý film ale ve mně rezonoval ještě nějakou dobu po projekci, na čemž má lví zásluhu právě Singerova precizní práce, famózní výkon Iana McKellena (scéna s nacistickou uniformou je doslova ďábelská) a samozřejmě i sám Stephen King, který vymyslel silný příběh, na kterém to celé stojí. 90%

Otec bondovské série Terence Young navazuje na Hamiltonova nadsazeného Goldfingera a s Thunderballem zachází snad ještě dál, co se odpoutání od reality týče. Když pominu množství vynálezů a udělátek, které k této sérii prostě neodmyslitelně patří, největším "sci-fi" zde je zkratovité chování postav, které některé věci prostě rozdýchávají až moc snadno a mění svá rozhodnutí v pouhých vteřinách, což je případ hlavně bondgirl Domino. Něco takového je ale vzhledem k žánru a stylu filmu snadno odpustitelné a místo divákova opovržení a vzteku spíše vyvolává pobavený úsměv nad roztomilou naivitou celého filmu. Hlubší psychologizaci postav do této série přivedl až Bond v podání Daniela Craiga, to už se ale bavíme o bondovkách pracujících na poněkud rozdílném principu. Thunderball je po Srdečných pozdravech z Ruska a Goldfingerovi znatelným pokleskem z hlediska kvality, za což vděčí poněkud natahovanému příběhu oplývajícímu několika nudnějšími sekvencemi, méně výraznému hlavnímu záporákovi a nešikovně natočené závěrečné akční sekvenci, ve které se nešetří zrychlenými záběry, které místo kýženého zdvihnutí adrenalinu u diváka budí (v tomto případě nepochybně) nechtěný úsměv. Thunderball na druhou stranu zase nabízí pro sérii novátorské podvodní souboje, které jakožto atrakce fungují více než dobře, funkční verbální humor a místo jedné bondgirl se zde objeví dokonce dvě, přičemž se stále nemohu rozhodnout, která z nich je půvabnější...a ještě tu je jedna pořádná mrcha jako bonus. Tohle je sice vzhledem k předchůdcům poněkud slabší, stále ale více než dobrý film s agentem 007. 75%

V pořadí třetí bondovka po umírněných (a božských) Srdečných pozdravech z Ruska přitlačila na nadsázce a humoru, vše je více stylizované, brakové a když pominu závěr Dr. No, je právě Goldfinger tím filmem, který určil tu podobu bondovek, kterou vnímáme jako "klasickou". Tento díl se jako první může chlubit Aston Martinem, vynálezy od Q, výrazným arci-zloduchem s komiksově přestylizovaným pobočníkem (v tomto případě ďábelské alter-ego Pana Tau s proklatě nebezpečnou buřinkou), akce nešetří nápady, má spád a přes několik těch zrychlených záběrů, které působí trochu směšně, musím uznat, že je velmi dobře natočená...a rozhodně jí zde není málo. Více netřeba dodat, scénář je prostý hluchých míst, film má spád i v neakčních pasážích, a to hlavně díky Connerymu, humoru a dobře vykonstruovaným postavám a spolu s již zmíněnými Srdečnými pozdravy z Ruska považuji Goldfingera za nejpovedenější bondovku se Seanem Connerym v hlavní roli. 90%

Mám takový pocit, že tento film pro holky své cílové publikum nakonec jen urazí, neboť ženské postavy, se kterými by se měly ztotožnit, jsou v něm vyobrazeny jako pěkné blbky. On celý ten film o nakupování je jen povrchní kravinou, která vypovídá o tom, že v dnešní době se značně podceňuje ženské publikum (nebo se na něj prostě kašle). Kvalitní "holčičí " film člověk aby v dnešní době pohledal, divačky se musejí spokojit s takovými špatnostmi, jako je například série Twilight.

I love You Phillip Morris staví svou komiku na několika principech. Zaprvé opisuje postupy klasického hollywoodského filmu, který vždy obsahuje romantickou dějovou linku, v jejímž centru se nachází heterosexuální pár, v tomto případě je ale celý koncept nabourán tím, že ústřední pár je homosexuální. Optikou mainstreamové romance tak sledujeme milostný příběh dvou gayů (v kontrastu se Zkrocenou horou Anga Lee, která mainstramová pravidla nedodržuje a je více "indie") a ikonické situace, které máme dobře zažité právě skrze klasické romance, jsou tak ozvláštněny/přepáleny/zesměšněny právě tím, že tyto situace zažívají dva muži. Klasickým příkladem je příděl vězeňské stravy, kdy zamilovaný pár dostane na rozdíl od klasické plichty luxusní kus masa - oba se v ohromení na sebe podívají, jakého gurmánského kousku se jim to dostalo a svět, zdá se, pro ně už nemůže být krásnější...o to vtipněji celá věc působí, když si uvědomíme, že se něco tak "romantického" odehrává ve věznici. ___Zadruhé se zde vyskytuje i situační komika a některé groteskní momenty, což jsou chvíle, ve kterých se naplno projevuje fyzická komedie Jima Carreyho, který opět exceluje ve všech hereckých polohách. Není nouze o všemožné pády a srážky, nic z toho ale nepůsobí samoúčelně. ___Zatřetí I love You Phillip Morris v jedné rovině funguje jakožto podfukářská komedie a v některých momentech hlavní postava a vypravěč v jednom, který vytváří mezery v příběhu, které pak retrospektivně zaplňuje, ušije nějaký ten podfuk i na samotného diváka, takže o překvapení není nouze. ______Tento film ale není pouze komedií, obsahuje nemalé množství čistě dramatických momentů, ovšem některé z nich jsou právě díky drzému vypravěči zase shozeny na úroveň frašky, což dělá z I Love You Philip Morris vcelku nepředvídatelné dílo. Zmínku si vedle Carreyho zaslouží i Ewan McGregor, který s bravurou a lehkostí zahrál toho klasičtějšího homosexuála ze "čtyřprocentního" páru. I práce s motivem oblohy zobrazujícím "nebeské štěstí" potěšila a až na trochu utahanější druhou třetinu musím říct, že jsem se královsky bavil. I love You Phillip Morris je bezesporu zajímavým a odvážným počinem, který funguje jak v rovině dramatické, tak i té komediální (a v té obzvlášť). 85%

Po pomalejším rozjezdu v podobě Dr. No se agent 007 předvedl v plné síle. Srdečné pozdravy z Ruska oplývají nezvykle zamotaným a pečlivě budovaným příběhem, který je strhující od první do poslední minuty. Na první nástup Bonda (toho pravého) na scénu si musíme počkat více jak čtvrt hodiny, tento čas je ale plně využit v mistrném budování napětí okolo jeho postavy - nejdříve se setkáme s padouchem, který je na poli několika málo minut představen takovým způsobem, že se divák o Bonda začne bát ještě dříve, než ho poprvé spatří, protože...protože ten blonďatý Rus je zatraceně působivý. Jestliže divák musel v Dr. No celou hodinu čekat, až se konečně seznámí s padouchem, zde je těch padouchů několik a jsou nám představeni hned v úvodu, spolu s tím je poodhalen i plán zločinecké organizace SPECTRE, díky čemuž je napětí navozeno hned v úvodu. Celý úvod je ukázkou mistrné scenáristické výstavby expozice a každého, kdo se aspoň trochu zajímá o scenáristiku, zajisté nadchne. Divákovi jsou poté dodávány různé atrakce - dočkáme se postupně gradující tiché vraždy, davové akční sekvence v cikánském táboře, nevyhnutelného kontaktního zápasu Bonda se zmíněným Rusem, který překvapuje velkou dynamikou a agresivitou, dále dojde i na souboj s vrtulníkem odkazující na Hitchcockův film Na sever severozápadní linkou (scéna s práškovacím letadlem), honičku ve člunech a ve zmíněném cikánském táboře dokonce dojde i na pravý a nefalšovaný "catfight". Srdečné pozdravy z Ruska toho pro diváka nabízejí vskutku hodně a osobně tento film považuji za vrchol klasických bondovek (filmy s Moorem byly už roztomile úsměvné a brakovité, Brosnanovy filmy mě až na Zlaté oko nudily a udělaly z Bonda zaměnitelný akční film a filmy s Craigem zbožňuji, ale v porovnání s Conneryho filmy jsou už někde jinde - realističtější a méně žánrové). 100%