kingik

Lasvegaský policista černé pleti Vincent Downs je odjakživa zvyklý pohybovat se mezi šmejdy z drogového podsvětí. Nyní pendluje mezi dvěma nevyzpytatelnými narkomafiány, které obral o jejich zboží, v zádech má nesmlouvavou agentku z vnitřních záležitostí, která ho podezřívá z korupce, samotný Downs má podezření, že ve vlastních řadách má škodnou. A potkalo ho to nejhorší - unesli jeho šestnáctiletého syna. Jamie Foxx se bude muset probít a prostřílet komplexem lasvegaského kasína, aby spasil sebe i svého syna. Proklatě akční noc může začít. Film nijak nepopírá (v titulcích), že přetavil francouzský originál, ovšem to neznalé předlohy nemusí vůbec znepokojovat. Na poli akčního filmu debutující švýcarský režisér s typicky švýcarským jménem Baran bo Odar nedá 90 minut, co film trvá, divákům vydechnout. Neustále je zásobuje akcí, solidně zvládá bitky, dynamické posuny vpřed a snaží se (marně) udělat zcela průhledná odhalení neprůhlednými. Všechno sice bez problémů odhalíte, všechny kličky i zvraty mají tendenci šokovat, jenže protřelý divák už o nich ví, nebo je tuší, dlouho dopředu. To ale vůbec nevadí, film na tom nestaví. Jde v prvé řadě o akční záležitost, která jede bez zastávek, navíc je zabalena v perfektně padnoucím vizuálu. Potěší i nepříjemné scény, v nichž se krevní konzervy pěkně otevřely. Za technický nedostatek považuji, že jsem při všech průhledech do jedoucích aut měl neodbytné podezření, že se použila zadní projekce. Režisér, pro nějž to byl první anglicky mluvený film, se předvedl ve skvělém akčním světle. Jamie Foxx a spol. odevzdal maximum. Na co kritizovat, byl jsem spokojen. 10/10

Nezabírat můj zadek, please! To byla jediná podmínka, kterou si Kate Beckinsale dala do smluvní klauzule, než se s menopauzou na dohled znovu nasoukala do těsného latex kostýmu. Úkol pro tvůrce byl prostý - naškrábej (mírně béčkový) scenáristo nějaký (mírně ne-béčkový) příběh, aby upíří fetiš sága zase ožila, nejlepší bude, když tam vrzneš osvědčený konflikt mezi klasickými Upíry a vlkodlaky Lycany, samozřejmě drž se toho, že válka mezi nimi je na spadnutí, nezapomínej na úklady, zrady i návraty již kdysi zemřelých, párkrát nečekaně zamíchej dějem tak, že odstraníš pár významnějších postav. Mezi tím vším mumrajem se bude motat latexová, sexuálně nevyužitá, zradou frustrovaná i mateřskými pudy strádající Selena. Vy kostyméři, přes víkend sjeďte veškeré dostupné femdom porno, aby se čtyři ženské hrdinky -Selena, Semira, Alexia a Lena- mohly patřičně po scéně promenádovat až s nadřazeným stylem nad mužskými protějšky. Ty český osvětlovači sviť, ať šije nit, ne, skoro nesviť, ať se to celé utopí ve tmě. A paní režisérko, vy režírujte tak, ať není znát vaše předchozí práce na seriálech. Zadání bylo jasné a vyšel z toho lehce atypický výtvor, v němž se toho děje poměrně dost, a to tenhle kousek trvá jen cca 80 minut. Kate zaznamenala pomerančový výsev na zadnici, jisté to úplně není, ovšem jak jinak si vysvětlit skutečnost, že detail její zadnice tentokrát zcela chybí. Další zvláštností je, že výrazný femine prvek prostoupil až na režisérskou sesli, do níž poprvé usedla žena. Anna Foerster je náhodou dobrá režisérka, akční sekvence jsou dynamické, nechybí jim (vizuální) nápady, děj je pochopitelný. Na ženskou je to zrežírované fakt super. Kdyby náhodou divák neměl pamatováka na předchozí díly, pro jejich připomenutí je hned v úvodu filmu nenásilná rekapitulace. Tenhle díl nese i výraznou českou stopu, během děje jsem identifikoval Stivínovou s Novákem v nepodstatných štěcích, casting i technické zázemí je ale složeno z četných českých jmen, markantně je to výprava. Co mně nevyhov(n)ovalo byly bitky a souboje, byly líbivě provedené, jenže byly kratšího rázu, hlavně ty finálové souboje se měly udělat podstatně delší. Krátká stopáž určitě není jen tak, jistě se v produkci prostříhávalo, až film občas působí až příliš zjednodušenou formou, nikoliv ale jednoduchým dojmem. Digi gore se snažilo nebýt zbabělec, na komerční film je k vidění porce krvavých záběrů. Máte-li chuť utopit se v ponurém filmu s jasně definovaným příběhem, v němž starší ženské ročníky rády ukazují, že upírky jsou hodné i zlé sexy mrchy, pak je tenhle film jasnou volbou. V zásadě se pořád jedná o příjemně drsnou pohádku. Z toho tedy vycházejme. 9/10

Jistě znáte to rčení - ti dva se hledali, až se našli. Tak tenhle psychologicky orientovaný horor přišel objasnit, jaká složitá cesta vede k seznámení takových dvou lidí. Jaká je k tomu zapotřebí seznamovací taktika. A jak si to ti dva lidé vlastně dělají při seznamování těžké. A je hlavně o tom, jak být v seznamování hodně nestandardní. Normálně muž pozve ženu do restaurace, do kina, na procházku, koupí jí květiny. Až na ty květiny, všechno špatně. Podle pošahaného Setha, zřízence v psím útulku, žena zabere, až když ji zavřete do klece. A jak si naplánoval, tak i provedl. Ovšem s ženami, kromě Anči dlaňovky, zkušenosti neměl, jeho absolutně čistá duše neměla ještě tu čest poznat geniální manipulátorku, jakou je psychicky narušená servírka se spisovatelskými ambicemi Holly. Kdo by si byl pomyslel, že herecky nenápadný Dominic Monaghan zaujme v roli nemocného muže, který touží po lásce a citech. A že jednoho filmového dne mu osud do cesty přivane sexy mrchu Ksenii Solo. Na filmu vás nemusí zajímat vůbec nic jiného než právě tihle dva, kteří mezi sebou rozehrají psychologickou hru na lásku, jejíž důsledky mohou být v nejzazším možném případě pro jednoho z nich zničující. A až do konce můžete tipovat, kdo z těch dvou dopadne fakt blbě. Ačkoliv film není natočen typicky napínavou formou, není v něm nouze o podmanivé kamerové nájezdy, netrpí ani nedostatkem klaustrofobické atmosféry, i na kvalitní gore přijde řada. Klišé uvězněné oběti, strach z prozrazení, i s tím si film uměl poradit. Zajímavě fungovalo následné obrácení rolí - věznitel/vězněná oběť. Velkým objevem je Ksenia Solo, která přesně do role zapadla. Režisérovi Carles Torrensovi nedělalo zjevné problémy udělat z tradičního hororového spektáklu téměř komorně podmanivou záležitost, do které aplikoval stravitelné psychologické prvky. Takže takového originálního Mazlíčka ve Zverimexu fakt nepořídíte. 10/10

Motto tohoto hororu je jasné: Ten, kdo ubližuje, může se to proti němu jednoho dne obrátit. Šikanovaný mladík Lincoln (Ronen Rubinstein) je do sebe uzavřený podivín, kterého okolí nechápe. Za delikt, kterého se nepředloženě dopustil na svém tyranovi, je poslán do duchovní akademie pro mladistvé delikventy, nacházející se uprostřed pouště. I zde narazí na agresivní týpky, kteří si ho podají. Mladíkův hněv přivede zpět k životu mrtvou dívku, rovněž v kolektivu mimořádně neoblíbenou Moiru, mající značné sklony k sebepoškozování. Ta zde kdysi za ne zcela vyjasněných okolností zemřela. A její nenávist nezná smilování. Vyklubal se z toho zajímavě koncipovaný horor, který si dopřál pěkně vyvedené krvavé manévry. Postarala se o ně Sierra McCormick v roli pošahané Moiry, která podala nejintenzivnější herecký výkon. Měla zálibu řezat se na různých místech těla. A to nebylo všechno. Tvůrci ji dali schopnost, že svoje vyhlédnuté oběti bude masakrovat pěkně na dálku. A tak je divákům dopřána řada scén, v nichž z nebohých obětí prýští krev, když si třeba Moira podřeže hrdlo a tak všelijak. A to se děje prakticky pořád od jejího nástupu na scénu. Kdo si chce stěžovat na nízkou krvavost snímku, zde neuspěje. A není to zařízení, kde by se zdržovaly nějaké trosky. Holky jsou zde značně modelkoidní, Grace Phipps, Lexi Atkins, která už své vnady předvedla v thrilleru Kluk od vedle, za normálních okolností by se v podobném zařízení zdržovaly jen otylé a ohyzdné bachyně, ale holky jsou jako lunt, Jen ta Moira byla jako jediná taková obludnější. Mezi mladíky se objevuje někdejší dětská hvězda Spencer Breslin, který už si ani není moc podobný. Kdo od filmu očekával film psychologického rázu, tak ten nemá šanci. Absolutně nic takového, i když se ještě zpočátku objevují občasné náznaky, hned je tomu zatržen tipec krvavým běsněním. Mě začínající režisér s trochu směšným jménem Adam Egypt Mortimer dost překvapil. Určitě má jeho režijní styl nějakou budoucnost. Za pár babek natočil originální a soběstačný horor s relativně neznámým a nepřeplaceným hereckým obsazením. Navrch to má hodně realisticky vyznívající gore. Napětí nahradila krvavost. A závěr to také neposral. Takže jo, dalo se. 100%

Určitě nejezděte do Southbound! V tomhle zapadákově uprostřed ničeho se dějí pořádně divné věci, dochází zde k pořádným kruťárnám a úmrtní list zde servírují jako svoji místní specialitu. No konečně, už jsem z nouze sahal po Křemílkovi s Vochomůrkou, doufajíc, že zde bude víc hororu než v hororech, které se mně za poslední dobu dostaly před bulvy. Bohužel, ani jeden neobstál v brutalitě, hnusotě, o krvavosti ani nemluvě. Do píči, co to je za horor, kde si krev musím domyslet! Jen samé strašení jak pro malé děti, stupidní pointy, nezajímaví herci. Hlavně, že to pořád cpou do kin. Tenhle horor se obešel bez známých hereckých jmen, bez známých režisérů, ale "fachčil", jak žádný jiný za poslední dobu. Jak je to možné? Jde o přístup a styl. Čtveřice režisérů se totálně vyprdla na nějaké vysvětlování stran děje i postav. Na, diváku, zde máš naturalisticky vyvedené povídkové pásmo, v němž je brutalitě, detailním záběrům na (vyhřezlé) lidské orgány (i zevnitř), krvavosti a hnusotě věnován zásadní prostor. Herci jsou nadmíru přesvědčiví, ani po tomhle jejich účinkování si jejich jména nezapamatujete, gore je luxusní, hudební doprovod tvoří atmosferické syntezátory, jako vyloupnuté z osmdesátých let. Rozpočet filmu neznám, ale celé to vypadá nadmíru dobře. Natočeno v neselhávajícím tempu. Námitky, že povídky nedávají dostatečný smysl, neberu. Mně nedává smysl, proč se někteří režiséři pouštějí do hororů, když jim z toho vyleze Večerníček. Solidní trash! 100%

Ve jménu všech impoten(tá)tů, já chci být Drát Vajgl. Ještě Šluk a je ze mě taky Sky-Walker. Ač nikdy neojebán Star Whores, nikdy jsem ani nepochopil celý ten humbuk kolem série, tentokrát jsem se ale přistihl, že i mé blbé já začalo mít jasno v ději, dokonce jsem vykazoval něco, co připomínalo známky chápání příběhu, který byl namíchán zdatně a ze samých chutných intergalaktických surovin. Han Solo již pro mě není zaměstnancem sirkárny Solo Lipník, ani v jiných postavách nepanoval žádný podstatný zmatek. Dva noví, mladí, krásní a různobarevní lidé v titulních postavách, jeden je odštěpeným vojákem vražedné armády První řád, druhý je sběratelkou "druhotných" surovin, nebyli nejhorší. Bezpečně je od sebe rozeznáte, neb černý hoch na sobě nebude mít nikdy ženské šaty, ani si je nebude nikdy tajně zkoušet před zrcadlem, je prost všech úchylek. Kdybyste přece jen měli potíž je od sebe rozeznat, dívčina má pod hábitem piču, kterou poctivě větrá. Počkejte si na Director´s Cut, kde to bude dobře vidět. Ale je zde spousta dalších, scenáristicky bohatých nápadů: zmizení Luka Skywalkera, (neúplná) mapa, droid, dojemná setkání se staronovými postavami v čele s Hanem Solem, vesmírným pašerákem a švihákem, co je v galaxii stále známou firmou. Děj se mně nechce obšírně popisovat, výše zmíněné střípky si hravě spojíte až během přes dvě hodiny trvajícího vesmírného dobrodružství s patřičným trikovým doprovodem specialistů z ILM. Byl jsem vskutku mile potěšen, že mé prudce neártové já, nemusí skotačit na vyžraném pupku Džordže Lulase, ale i tak jsem byl občas nucen skočit na (nedo)mrdlý tartan čtrnáctiletých h(r)ošíků a dívek, neb velký tvůrčí myslitel prodal svůj proslulý vesmírný poklad Pizdneymu, což sebou nese svá divácká rizika v souvislosti se znehodnocující "pizdneyfikací". Ta je ale v globálu zdárně potlačena na minimum. J.J.Abrams totiž uchopil otěže nového dílu natolik ohebně a dravě do svých řemeslných varlat, že jsem si na Lulasovo pojetí ani nevzdechl. Mnoho mladých paniců však bude chtít pokropit hrobku sympatické a neokoukané culifindě Dejsi Wrigley. Jsem rád, že se vrátí v příštím pokračování. Vracet by se ale nemusel Adam Driver s vizáží Jana Krause v raném věku. CGI útok, scenáristická obnova a dynamická režie dávají této sérii rozměr dobrého obrození. S takovou už se nemohu dočkat Hnidyána Čuňase 5 s R-kovým ratingem. Na příští epizodu Startek (bez filtru) si ale nutně pořídím svítící pyj. Je to nesmírně, možno i vesmírně, praktické, třeba při hledání zapadlého popkornu v ztemnělém sále kina. 100%

Krásná a posedlá. Kam až moje filmy posedlá paměť sahá, nevybavím si horor, který by pojednával o muži (teď nemyslím nějaké dítě mužského pohlaví), který by byl posedlý Satanem. U ženských to zřejmě funguje lépe. Asi nemá smysl se nějak obšírně zaobírat starším spřízněným snímkem "Haunting of Molly Hartley", na nějž tenhle do jisté míry navazuje. Herečku z původního filmu vystřídala jiná, změnil se i režisér, došlo také k výraznému zlepšení technické stránky filmu. Den po svých 24. narozeninách je Molly Hartley obviněna, že v nepříčetnosti u sebe doma zabila dva mladé lidi. Je umístěna do církevního psychiatrického ústavu Clovesdale, kam byl před časem hospitalizován i mladý kněz Barrow, který při exorcismu selhal a padlo na něj podezření, že zapříčinil smrt posedlé ženy. Přesto je jediným, kdo může zastavit příchod Satana. V polstrované cele svede litý boj s rohatým. Z filmografie režiséra Steva Monroea za pozornost stojí hlavně jeho přínos pro exploit subžánr v podobě dvou pokračování Plivnu na váš hrob. Často střídá celkem snesitelné filmy s podřadným šunty. Tenhle jeho další subžánrový počin, který sahá až ke kořenům "Vymítače kundy", je příjemným zpestřením. Film střídá své nálady, uzme si něco málo z erotiky, však na to má patřičně atraktivní herečky, uprostřed dojde na obřad vymítání, který nebyl ani tak napínavý, jako spíše úžasně hravý, do závěrečné třetiny spadá výrazný dějový zvrat a zbytečně béčkový dojezd s povinným závěrečným záběrem, který už prostě k hororům tak nějak patří, a ani Monroe jej nevymýtil. Když Monroe natrefí na dobré produkční zázemí, mají jeho filmy pěkný vizuál a kvalitní technickou stránku. Tenhle je jedním z nich. Přísná kritéria snesou masky, gore je méně, ale také vypadá zdařile. Záporem byl pro mě dějový zvrat, který odhaluje vůdce satanistického kultu. Od toho okamžiku film silně spadne do standardně béčkového pojetí, ze kterého se už nevymaní. Ovšem pozor, z větší části tenhle horor šlape, nenudí, baví. Casting si dal záležet na obsazení. K vidění jsou velice píchatelné herečky. Ta hlavní, Sarah Lind, hraje sice postavu o dekádu mladší, ale není to znát, je neokoukaná a zajímavá tím, jakou hereckou proměnou prošla. Ve scénách, kdy je normální a neposedlá, hraje blbě, ve scénách, kdy s ní lomcuje Babiš, je dokonalá. V roli kněze odněkud vyštrachali Devona Sawu, jehož všechny filmy po Nezvratném osudu většina diváků spolehlivě ignorovala. Jeho herecké vzkříšení proběhlo zdárně. U hororů se tak nějak nehledí na super propracovaný scénář, tentokrát postačilo, že to ostatní mělo správný (ďábelský) poměr. 90%

Záhadná kožní infekce, která rozloží tkáň, si dává repete. Na, tady máš můj film, na kterém jsem začínal, a předělej si jej (po svém). S těmito slovy Eli Roth svěřil své prvorozené hororové děťátko režisérovi Travisi Zariwnymu. A kolegiální výpomoc protlačit jej mezi horor elitu se vyplatila. Roth remake zaštítil produkcí, údajně se i v něm objevil, ale já ho neobjevil. To není ani tak podstatné, hlavní je výsledek. Předem chci upozornit, že se v zásadě budete dívat na (téměř) stejný film, který už měl svoji premiéru v roce 2002. Zásadní rozdíly ale přece jen jsou. A nejsou úplně přehlédnutelné. Je hodně neobvyklé dělat předělávku filmu, který není až tak starý, není nijak proslulý svými scénami a Roth z něj tehdy nevytěžil úplné maximum. Děťátko ale ani nijak neplakalo, když Travis Z na jeho přebalovaní použil velmi dobrou techniku a zasypával mu prdelku gore pudrem. Nová a prakticky neznámá pětičlenná herecká sestava, která si zajela relaxovat na chatu v hororově adekvátním lesním prostředí s přilehlým jezerem, je tvořená ze tří borečků a ze dvou slečen, je sympatická. Slečny se nebojí ukázat, jak je příroda či plastický chirurg obdařil. Erotice a sexu se film nevyhýbá. Zde je jeden z rozdílů oproti původní verzi. Větší nápor je znát ze strany místních vidláků, kteří do děje také významně zasáhnou. Rajcovní šerifka s jizvou pod okem je hodně zapamatovatelná postava. Technika za těch téměř patnáct let, co uplynuly od vzniku originálu značně pokročila, což je znát na speciálních efektech, zlepšení hlásí kamera, nová verze globálně disponuje kvalitním technickým zázemím. Hudba je hřmotná, agresivní i příjemně strašidelná. Rozdíl je i v režijním přístupu. Rothův debut se sice nebral vážně, ale celkově to nebylo nic extra. Nebyl tam žádný extra zajímavý režijní moment. Nápad dobrý, provedení zhola průměrné. Zariwny ukázal, že lze k remaku přistoupit jako ke zcela novému filmu, kdy si na původní verzi ani nevzdechnete. Mně se to stalo. I když film má několik nechuťáren, není to jen to, čím zaujme. Drastických scén klidně mohlo být víc. Určitě zamrzí, když divák zůstal ušetřen detailních záběrů scény, v níž je Nadine Crocker již ve stádiu nákazy, roztrhána taktéž nakaženým toulavým psem. Podtitulková scéna je v podstatě ironickou narážkou na sociální sítě. Ve výhodě je ten, kdo původní film nezná. Ale i když jste jej viděli, můžete srovnávat, jak si s danou látkou poradil nový režisér. Prakticky vše vylepšil. 100%

Když nic, umí Alek Keshishian hudební klipy. Na poli celovečeráků nic neznamená, maximálně mu ho přeblafla Madonna, když s ní před drahnými léty skončil v posteli a natočil s ní několik málo klipů. Překvapením je ovšem, když na jeho režijním pyji přistála Selena Gomez. Nedovedu si představit, co jí ten chlípný chlápek nasliboval a namluvil, aby s ním pěvecká hvězda šla točit, ale povedlo se. Na světě je dost intimně laděný klip, s nímž si nejeden Selenin fanoušek bude vědět rady. Nebude ale vědět, jestli nejdříve vzít do ruky péro nebo ovladač, když se poprvé Selena zjeví jen ve spodním prádle a dá vyniknout svojí luxus postavě. Vzápětí šance na to ji v myšlenkách ošukat prudce klesnou, neboť místo po jejím boku a na jejím těle zaujme svalnatec, který prakticky zadupe zbytky libida. Divák pak jen bude čekat na ty okamžiky, v níž zpěvačka osiří. No neřeknu, když by na návštěvu k ní zavítala Justýna Bíbrovic, ale tohle je zrada. Selena na evropský pyj teď už ani nepomyslí, když měla v posteli takového amerického testosteronového maníka, zradila i Bíbra. Takže když v závěru klipu skončí v policejních poutech, je to logické vyústění její promiskuity. Pojetí klipu se mně dost líbí, song už o něco méně. Jenže právě bez té zvláštní, v podstatě stylové písničky, by klip nenabral potřebnou formu a hmotu. Velmi vydařené a originálně podmanivě propojení obrazu s audiem moderní hudební současnosti. 90%

O vánočních svátcích jsou všichni v New Yorku tlustí a bez pohybu. Liam Neeson odhazuje nedopitou láhev kořalky a vychází do nočních ulic a přilehlých lesů, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, domluvil počínající prostatě a neslyšel vrzat své klouby. Heslo v alkoholickém těle, (z)dravý duch, plní do puntíku. A že těch (černých) puntíků má ohledně své temné minulosti nepočítaně. Příběh začíná v momentě, kdy jej vidíme postřeleného bezvládně ležet a pronášet poslední slova (pravděpodobně) před smrtí. Musíme se v příběhu vrátit o 16 hodin zpátky, abychom zjistili, co tomuhle osudovému okamžiku předcházelo. A celé to bude bohaté na události. Jimmy Conlon je totiž odpadlík, který je v područí místního mafiánského bosse, s nímž ho pojí pradávné a do jisté míry nedotknutelné přátelství. Důležitý je ten termín "do jisté míry", protože až mafián přijde Jimmyho rukou o svého milovaného syna, už se nebude nadále chtít kamarádit. A rovnou uspořádá na Jimmyho a jeho syna hon. Oba totiž mohou za synovu smrt, i když to byl všivák jak se patří. Od té doby bude divák testovat Neesonovu fyzičku, neboť za dvojkou na útěku vysílá rozezlený mafián svoje nohsledy, zkorumpované policisty i nájemného zabijáka. A nebohý Jimmy musí rychle vystřízlivět, mít precizní mušku, tvrdé pěsti a svatou trpělivost se svým synem, se kterým se léta nestýkal. A co ta jeho temná minulost? Ale no tak, i kdyby kruťák Neeson povraždil půlku zeměkoule, stejně je to kabrňák, co své akční postavy hraje stále velmi uvěřitelně a sympaticky. Takže, i když se film snaží namluvit, že to byl v minulosti parchant, divák na tuhle informaci sere. Celý film je svižně a dynamicky akčně natočen. Režisér Jaume Collet-Serra umí efektní akci. S Neesonem už natočil třetí film, takže přesně věděl, jaké požadavky si žádá film s nálepkou akčňák, který nebude stavět na dialozích, a bude mít jednoduchou příběhovou kostru. Akce neutuchá do poslední chvíle. Ed Harris je docela zajímavý boss, i když už vyšší věk nenahradí zlým pohledem, fyzičku měl horší, sebranka kolem něj je pestrá, nájemný zabiják, kterého ztvárnil Common, má nečekaně zásadní prostor, pokud jde o ty nejnapínavější scény filmu. Celé to drží pohromadě. Vynechal bych třeba postavu neúplatného policisty, která je ve filmu nadbytečná a zavání seriálovým původem. A není to jen "seriálově" disponovaným Vincentem D´Onofriem. Denního světla si ve filmu moc neužijete. Scény jsou však kvalitně nasvícené, skutečně tmavých scén je ve filmu minimum. Máte-li rádi Liama Neesona a osamělost jeho hrdinů, kteří se pohybují v dynamicky nasnímaném filmu, s velkou porcí akce, tenhle film je dobrou volbou. A to Liama Neesona nijak nežeru. 100%