kingik

Dokonale "béčkové" déja vu. Režijní duo Obin Olson/Amariah Olson patrně žije v nějakém izolovaném vesmíru. Jak jinak si vysvětlit, že se k nim nedonesly zprávy o existenci filmů Univerzální voják, Osudový dotek a desítek dalších, které bezostyšně zkopírovali do svého filmu. A výsledek je sice akční a má to spád i kvalitní herecký doprovod, jenže příběh moc inteligence nepobral a akční scény svojí kvalitou rozhodně neuchvátí. Druhou možností, tou pravděpodobnější, bylo, že režijní dvojka si už delší dobu přála natočit kvalitní film, v němž smíchá to nejlepší ze všech stávajících akčních/scifi filmů. A výsledek bude super. Výsledek vůbec není super. Když odhlédneme od absence jakékoliv originality, je zde pořád tak trochu směšná story o maníkovi, který má násilné sny, které se povážlivě mísí s realitou. Jeho akční "výlety" zpravidla vždy končí tak, že má hlavu v záchodové míse. Není jasné, zda do ní zvrací, nebo v ní něco hledá, prostě je nad ní skloněný. Ale klídek, nepochopitelných a neujasněných dějových procedur je ve filmu nemálo. Pak je zde vysoce podezřelý muž v doktorském plášti (Jonathan Rhys Meyers), podivný šerif (Michael Biehn) a příslušně přitažlivá přítelkyně hlavního hrdiny (Brit Shaw). A co hlavní hrdina? Cam Gigandetovi je zřejmě v béčkových vodách dobře, jeho kreace vojáka/stroje na zabíjení je nechtěně legrační, to když šel na něj záchvat, v akčních scénách se jevil celkem v pohodě. Výsledkem je ohraný film, který plní spolehlivě kritéria filmů z nižší kategorie. Akční scény jsou z levného ranku, storka je dostatečně nablblá, herci hrají roztomile nablble a celé to má spád. Pokud vám bezmyšlenkové filmy vyhovují, směle do toho. Mně se nechtělo přemýšlet, tudíž film jsem akceptoval. Doufejme jen, že se v budoucnu nad ním dodatečně nezamyslím. 6/10

Ještě mnohem horší, než jste čekali. Pichlavý vánoční jehličnan do mrtě opadal, když s ním bratři Shakerovi mocně "šejk(r)ovali". Je nevzhledný a neslušelo by mu to, ani kdyby se bratrské dvojici podařilo na něj zavěsit ozdoby v podobě pěkných a pořádných zabití. Po dlouhé době horor, na kterém je mimořádně obtížné najít nějaké pozitivum. Začnu castem, jeho dívčí část působí, jako by se právě vrátila z pornocastingu, kde plnila vše, co si režisér usmyslel. V jejich tělních otvorech postupně skončila Rubikova kostka, klíčenka s Bartem Simpsonem i hranaté mýdlo. Mužské osazenstvo je naprosto nemyslitelné. Celá tahle studentská parta, která zabloudí do starého hotelu a kterou bude nahánět blb v masce Santy, je fascinujícím způsobem retardovaná a nesympatická. A kde se vlastně výletníci hodlali ubytovat, to byla záhada. Dobrou polovinu filmu musíte přestát jejich plky, nudný průběh k první vraždě lze jen těžko přestát. Ovšem pokud to hned po úvodní scéně nevypnete, ostatně už ta nevěstila nic jiného, než dementní amatérskou mršinu. Film jel stále na jedné neumětelské koleji, vůbec se nijak nezlepšil ani s příchodem prvního zabití. Otřesné, nenápadité a debilně provedené vraždy spíše inklinovaly k reklamě na marmeládu. Pozitivum bych našel, postupně to nabralo tempo, jenže to pořád neznamená, že by film byl jakkoliv kvalitní. Koho mohlo zajímat, jaký debil se skrývá pod maskou?! Identitu vraha můžete úplně pominout. Pranic na ní nezáleží. A to se mně u slasheru už dlouho nestalo, abych měl k zabijákovi tak lhostejný přístup. Ke všemu špatnému se k tomu ještě přidala dějová nepřehlednost. Náhle totiž zjistíme, že jsou na scéně hnedle dva maskovaní zabijáci. Pointa, která souvisí s výskytem toho druhého, je krajně nepůvodní. Došlo i k tomu, že nebylo jasné, jak dopadly některé postavy, jak zhebly, případně kam se poděly. Střih, kamera a režie jsou tak ve vzácném nepoměru, až divák jen tupě zíral, co mu bratři Shakerovi, kteří si pro sebe napsali i role, naservírovali za úděsnost. Jasně, nedá se srovnávat počin z nezávislé produkce s filmem zaštítěným studiem, jenže to určitě neomlouvá nikoho za příšerně odvedenou práci. Krutě nepodařený vánoční slasher. 1/10

Kostní moučka, cukr moučka a Jaroslav Moučka. Nemohl jsem se přes toho Moučku dostat. "Mumlubumlu hunlunujukulmunumfuguhiulu"....tak takhle nějak huhňavě mluvil celou dobu Moučka jako čert. Budiž mu stranická země lehká, ovšem dokonale zkažený zážitek se nedá napravit. Ono to celkově bylo hodně stupidní, jenže úžasný Moučka se v tom svém projevu vyžíval. A když začal řehtat jako kůň, nabízelo se mu z hlavy udělat opravdu tu moučku. Ostatní propriety byly neméně poutavé. Nejdříve to odnesly jeho rohy, pak i jeho ocas, Bohdalka ho zezadu roubovala, jak když ho maže před peggingem. Pak nástup Haničince, jeho rázovitý kovář docela nesymp. O Vánocích jsem viděl jen dvě pohádky, tahle byla ta druhá. A příšerná. Moc dobře vím, proč pohádky delší dobu nemusím. Tahle je důkazem, že jim nemám dávat šanci. Nudné, blbé, zdlouhavé, huhňavé. 0/10

Dávám dechovce dva, maximálně tři takty. Konec roku 1986, Silvestr, bohatě národem zaplněná Lucerna, hraje dechovka, vládne optimistická a veselá nálada. Co by ne, je zde i tombola, a nerozkradená. Už ale nevidíme, co se děje před Lucernou. Venku veksláci, pasáci, šlapky, hašišáci, esenbáci. Čili pestrý výkvět socialistického zřízení. Venku vládne smíšená nálada. Vekslák vydělal, esenbáci si zkouší džíny v průchodu, jenže šlapce je zima, je otrávená a o klienta dnes ještě nezavadila, tak ji následně "zabásnou" kvůli nezákonným aktivitám, hašišák má dlouhé vlasy, je odvezen též k výslechu. V sále Lucerny probíhá bujará taneční merenda. Zíma netuší, Bek netuší, nikdo v sále netuší, že o tři zimy dál bude všechno jinak. A dechovka jede od podlahy. Gult, Bláha, Kohoutková, Trnka a spol. zpívají, až padá omítka. A v mezičasech je dán prostor i mluvenému slovu, které zařídí imitátor Faltus, komik Sobota a zaskočí i Mimtrio. Krajně podezřelé bylo, když se do sálu nesměl vetřít jiný hudební žánr. I klasické písně jazzových autorů se dočkaly nelichotivého dechovkového aranžmá. A tak jsem přetrpěl ten ryzí nevkus, abych se ujistil, že dechovka je mrtvý hudební útvar a Barrandov má v tomhle retro zábavném pořadu velkého konkurenta. A abych nekazil náladu v sále, uděluji jeden bodíček. 1/10

Doposud nejlepší film o tenise. O tenisu moc kvalitních filmů nevzniklo. "Wimbledon" byl filmová tragédie, "Souboj pohlaví" také příliš nezabodoval. Svitlo na lepší tenisové časy? Ano, mírně rozkolísaný dojem vyvolá samotný Borg, má mu být totiž 24 let, píše se rok 1980, vyhlížel ale starší, tak na 35 let. Jeho představitel Sverrir Gudnarson je už totiž čtyřicátník. O moc lépe na tom nebyl ani McEnroe, ten už tak přestárle nevypadal, ale co ty kadeře?! Předpokládám, že Shia LaBeouf si půjčil kulmu od Victorie Silvstedt, když už jsme v tom Švédsku, a naonduloval se do směšných rozměrů. Nešlo se nesmát. Ovšem podobnost se svými slavnými předobrazy se vyskytla a studie pohybů také celkem věrná. Pokud od filmu očekáváte strhující průběh, máte šanci být přítomni proslulé úchvatné rivalitě mezi dvěma tenisovými veličinami minulých let, na projekci se tedy není nutné vybavit kalendářem s tenisovými kráskami Bouchard, Kerberovou a spol., abyste se s ním zabavili, neb film před závěrečným stěžejním duelem na Wimbledonu přichází se zajímavým materiálem a vyprávěcí složkou. Není zahlcen filosoficko/popisnou nudou. Je ale převážně cíleno na stoického, málomluvného Borga, zajímavější, prchlivý a výbušný McEnroe dostal o něco méně prostoru. Nepřipadalo mně, že by film byl až tak brutálně věrohodný. Závěrečný souboj je ovšem bombastický - je nebývale dramatický, dynamický, plný divokých střihů, napínavý, bez ohledu na to, že divák (znalý sportovní historie) ví, jak zápas skončil. Je to rozhodně vrcholná část filmu, v němž ostatní zápasy hrané s jinými soupeři působí až podřadně. Že se film bude spoléhat hlavně na závěrečný super match, to už se dalo čekat předem. Shia LaBeouf hodně příjemně herecky překvapil, pokud si odmyslíme ten účes, ten klidně mohl hrát prim v příběhu. Ale je to hlavně o Borgovi, který v pubertálním věku byl nečekaně vzteklý floutek a nervák, jak ho zobrazuje film, určitě to nebyl budoucí proslulý džentlmen kurtů, Schopná režie Januse Metze, která vtáhne do děje spolu s odpovídající retro výpravou a herecky oslnivé ztvárnění dvou tenisových legend , a v neposlední řadě určitě stojí za zmínku, že na lajnách asistovala i česká výprava, to všechno dělá z filmu příjemný sportovní a životopisný zážitek. A filmů o tenise nevzniká kvantum. 8/10

Hezké, sice ne úplně zdárně dotažené do konce, nicméně jsem vděčný, že se mně nedostalo přeslazeného emočního výlevu, při němž je každou půlhodinu nutné měnit čípek z rekta. Ve zkratce by se o ději dalo napsat, že je to ten film, ve kterém Jake Gyllenhaal demoluje nábytek ve svém luxusním domě. No moment, v mých bulvách až takhle banálně film nevyzníval. Je to o tuze bohatém finančníkovi, jemuž umře tragicky žena, on autohavárii přežije. Moc netruchlí, rázem naváže přátelství s přívětivou ženou z oddělení služeb pro zákazníky, kam zaslal sérii svých dopisů, v nichž stížnost na nefunkční automat na cukrovinky v nemocnici, je tím nejmenším z celého obsahu nebývale otevřeného osobního doznání, a jejím pubertálním synem, koketujícím s myšlenkami na stejné pohlaví. A nadto si sem tam rozbije nějakou zeď, až to vyvrcholí demolicí interiéru jeho domu. Výsledkem je neotřele strukturovaný film, který nikterak do diváka prvoplánovými emocemi nebuší, což je na filmu hodně sympatické. Spíše vyčkává, co filmem předkládané s divákem provede. A film se dá užít ve dvojím diváckém přístupu - buď si vyberete psychologické aspekty příběhu, nebo se zaměříte na prosté životní radosti i strasti. Neplést si film s komedií, do toho má hodně daleko. Takový umně vykalibrovaný příběh si žádal vyzrálý herecký výkon, a ten dodal Jake Gyllenhaal. Ovšem i za jeho účasti se neodbouraly rušivé prvky, jeho tchán, Chris Cooper, scény, v nichž vystupoval, prostě nezaujaly. Ono vůbec to rodinné zázemí, pracovní prostředí i nadační aktivity jeho zesnulé ženy, to vše postrádalo glanc, narušovalo to náladu filmu, nejednou se dostavil zdlouhavý ráz. A teď to hlavní - celý film je smutný, depresi vyvolávající záležitost. A ještě závěr mohli udělat kvalitnější, najednou mně přišel uspěchaný, do předešlého konceptu vůbec nezapadl. Takže výtky mám, ovšem převažuje zajímavé pojetí. 7/10

Jack Nicholson píchal Anjelicu Huston, ta mu natekla, až nemůže projít mezi dveřmi, následně píchal Laru Flynn Boyle, která je odulá, až by jí nedali hrát ani čarodějnice. Zde hraje jen první jmenovaná,...ehm...hraje, její herectví jsem nikdy neprožíval. Když už Jack má utrum, nebyl zřejmě tenkrát poblíž, aby své někdejší ženě sdělil, že tenhle film nemá brát. Fuj! Tak stupidní, příšerně natočený film se jen tak nevidí. Obr stupidní! Nebyl zde jediný smysluplný obraz. Vizuál k zblití. Sláva všem současným hororům. Té Angi bych se lekl, jen když bych se vedle ní probudil. Není úplně normální, že tenhle ultra stupid hnojský škvár to dotáhl do solidních čísel. Ta čarodějnice snad uhranula zdejší uživatele, ti vylekáni pálili do plných. To nebylo už ani legrační, samozřejmě, málem jsem se rozkošně uchechtl. Tohle dílo bylo na filmové máry. I Cicmání s Jaromírem Soukupem je na hvězdičku. Placku s filmem jsem vyhodil z okna, havran v domnění, že jde o povánoční pochutinu, do toho kloval. Zřejmě přisluhovač čarodějnic, co byl vyslán na výzvědy. Nejhorší film, jaký jsem kdy viděl, pane Havrane. Že libě pozdravuji Angi. 0/10

Cesta do hlubin nitra zvráceného maniaka v reportážním balení, co z hororového hlediska prakticky vůbec nic nenabízí. Hlavní maník, který se nechá permanentně natáčet najatým týpkem, pak mu posílá "milostné" balíčky, je nanejvýš znepokojující figura, s níž byste nechtěli zapařit, dát si vanu, jít do lesa na procházku. Aaron s ním tohle vše absolvuje, přičemž první prvky hororových momentů se začnou objevovat až v závěru. Vše krajně obyčejně, až zdlouhavě pojaté. Vražda žádná, žádné extrovní ohrožení na životě, z něhož by si divák cvrkl do kalhot. V zásadě platí, že čím méně o Josephovi víme, čím víc o sobě lže, o to víc film nabírá na síle. Jelikož jsem následné pokračování viděl dřív, věděl jsem, jak nebohý Aaron dopadl. Nehledě na to, že jeho špatný konec je dost předvídatelný. Mark Duplass, maniak a strůjce projektu, pouštěl lepší děs-běs ve dvojce, klient, který ho natáčí je Patrick Brice, režisér obou filmů s jeho dokonale uvěřitelným šílencem. Není to přímo nudné, pořád si to snaží držet diváckou pozornost, jenže dialogy značně převažují, a jedno zabití na závěr, snímané z kilometru, prostě extra film nedělá. Moc dlouhý rozjezd, dojezd kumuloval co se dalo, ve výsledku to neohromí. Koncept byl veskrze originální, což se určitě počítá. 6/10

Příjemně kreativní nářez. David Ayer svým filmem způsobil revoluci. Nemám na mysli, že je jeho film kontroverzně přijímán, jsou na něj smíšené recenze, jde o to, že budoucnost vysokorozpočtových filmů je stream platformě nakloněna, prostě Bright. Představte si, že by se do budoucna takových filmů, co mají atributy blockbusteru, točilo víc, a nemuselo by se na ně chodit do kina. Do kin by šly jen primitivní humusárny typu Rats Raws: Odchod Hnědáje, které Pizdney ještě víc jebe. Tohle mělo náboj, originální propojení a kvalitu před kamerou i za kamerou. Superhvězda Will Smith a technicky zručný režisér David Ayer. Většina jeho filmů je technicky na patřičné výši, jeho vyprávěcí styl zaostává. Zde ne, vše značně kompaktní, nápadité i lehce krvavé, ovšem nutno dodat, že v závěru to přece jen vázlo, hlavně se neodbouraly nadbytečné patogenní výjevy, tedy patetické úseky, které se v závěru nahromadily. Noomi Rapace je zloduška, která z paměti nevymizí, Will Smith a ork Joel Edgerton, je k nepoznání namaskován, tvoří prima dvojku, Lucy Fry má nemalý prostor. A vše má švih, sofistikovanost, fantasy kodex, akční balanc i pár filosofických vsuvek se najde. A samozřejmě vše rámcuje rasistický podtext. Ayer se vyřádil, mnohem přesvědčivěji než u filmů určených do kina. Jen chci věřit, že snad nenapadne Kathryn Bigelow udělat na film variaci, Detroit White, kde obsadí Daniela Hůlku. Tenhle film je především o přetahované o Magickou Hůlku. Její neumětelství ať spláchne nulový zájem o její filmy. A vyjděme vstříc inteligentní blockbustrové tvorbě, která (mně osobně) citelně chybí na filmové tržnici. 9/10

Bylo jen otázkou času, kdy se Wonder Woman ujme pornoprůmysl. Zdegenerované úryvky improvizovaného scenáře pronáší Romi Rain, které by neškodilo naordinovat si dietu a sešněrovat prsa k sobě. Prostě do kostýmu WW musí jít vysoustruhovaná běhna, ne bruneta s nadváhou. Já snad trpím nějakou ztrátou libida, neb vzrušující to bylo asi jako schůzování. Ostatní děvky prošly postelemi všech hokejistů, baseballistů, basketbalistů, pak zde máme jeden smrťák. No, August Ames se vinila z přemíry felace, tak ji na věčnost vyprovodil špagát. Snad v pekle dělá anál s Luciferem. Ovšem dohromady je to bída. Okázalé neumětelství. Jasně, Axel Braun je čirý zoufalec, zparodoval už kde co, jen je umění, že jen pár jeho flákanců vyvolá poškrábání na genitáliích. Ženy, co zde účinkují, jsou sice zoufalky, nejsou to ale vyloženě ošklivé ženské. Ksichtem mně imponovala sice jen Romi Rain, která kdyby dala deset kilo tuku dolů, tak zvážím své hormonální bujení, nicméně se těm ženštinám divím, že za těch pár tisícovek dokáží strojeně hekat s mužskými, pro které je i přirovnání k deviantovi z nádražní putyky pochvalou. Co se vlastně na tomhle filmu povedlo, je dost těžké identifikovat. Blbé, nudné, trapně zrežírované a dokonce až asexuální. Tak to vidím já. 2/10