KVBahnhof

I když snímek ukazuje některé zajímavé postřehy co se týká vztahových momentů, bohužel upadá na zásadní slabině a tou je ústřední dvojce. Těžko můžete nálezt sympatie k oběma postávám, neb oba se sobecky orientují jen na sebe a ten druhý je tam vždycky navíc. Tím pádem celé melodrama dostavá dost pofiderní nádech. Když to shrnu, příběh o dvou parchantech, kteří dobře věděli, že vyjebávali s tím druhým a světe div se, ono to nevyšlo ;-)

Další film, který je obecně příspěvkem k našim každodenním iluzím ohledně reality, kdy se přes všechna fakta zdráháme vidět tu pravou realitu. Schválně se nad těmito momenty z pohledu Virgilovi "reality" zamyslete, ve filmu je jich poměrně dost, jeden z nich je až do očí bijící a poněkud vyzrazuje celou zápletku. Nicméně musím říct, že jsem si film užil i přes některé přepálené vztahové momenty, především kvůli jako vždy perfektnímu Geofrfey Rushovi, který dokáže povznést i sebemenší pitomost.

Cagův nejlepší film od Obchodníka se smrtí, raději více podobných komorních filmů v jeho případě, než se snažit neustále zachraňovat zemi nebo něco jiného a lítat tam s travesti účesem.

Na počátku slušně rozjetý atmosferický thriller, nicméně čím více by se měl s postupem času stupňovat, tak naopak doplácí na příběhové faily, hlavně Neeson aka sociální pracovník v afro-amerických čtvrtích ve volném čase + ústřední záporáci, kteří jsou zajímaví asi jako Marek Eben.

Po shlédnutí Klubu poslední naděje jsem byl překvapen, že mě jméno režíšéra nic neříká a tak se podivál na jeho prvotinu. Oba snímky spojuje jeden aspekt a to perfektně napsané postavy (příběh sám o sobě bez reálných postav je na hovno, neboť to by se tam vešla aji Madonna). Ač má film hlavní charakter Zacha, možná ještě významnější postavou celého snímku je jeho otec, neboť ten právě svým projektováním self do svého okolí a současným rozporem mezi iluzí reality a skutečnoou realitou, uvádí do pohybu všechny ostatní postavy, které se svými kompulizivními činnostmi jakoby snaží vymanit z rodinného systému. Zach navíc narozdíl od ostatních postav tento rozpor zažívá již v raném dětství a proto následé reakce rodinny a okolí jsou ještě intenzivnější. (no Freud please) O postavách by se dalo napsat spousta, neb patterny ve filmu jsou poměrně reálné. Pro mě osobně ještě hlubší zažítek než Klub poslední naděje a celkově jeden z nejzajímavějších snímků co jsem za dlouhou dobu viděl, chyby se sice najdou (např. někdy až velká odlišnost sourozenců), ale to na své obsahové hodnotě až tolik snímku neubírá.

Základní motivy psychoanalýzy (oidipův komplex- souboj s otcem- kastrace, pudovost aj.) nalepená na "příběh", který je zde tak navíc. Refn zřejmě ukojil svůj fetiš, nicméně pro diváka se zas tak moc zajímavého nestane, kdo chápe motivy, řekne si "ok", kdo nechápe, pravděpodobně usoudí, že je film totální hovadina. Tak či onak je to víceméně exhibice s pár povedenými motivy, hodnocení mezi 2-3, + za pěkný vizuál.

Když už má akční film z rici tažený scénář, jako Taken 2, tak alespoň očekává, že akční scény budou za něco stát. Bohužel jsou téže příšerné, takže výsledek nemůže být jiný než hovadina, kde si nevzpomenete ani na jednu scénu. Takhle propastný rozdíl mezi prvním a druhým dílem jsem snad nikdy neviděl.

Ač si mnozí slibovali, mě nevyjímaje, od třetího dílu posun nastaveného konceptu, tak kromě posunu z nostalgie 80. let k tupým akčňákům současnosti, se nic nového nekoná, spíše naopak. Problémů je celá řada, počínaje PG-13, tragicky nevyužitou jedinou pozitivní postavou (Gibson jako záporák), konče naprosto z rici taženými a nudně zakomponovanými young expendables. Mentos postavu Banderase raději nebudu zmiňovat. Zatím zklamání roku. Snad mi Denzel s Equalizer na konci září spraví náladu.

Zatímco jednička je klasická kitanovka se vším všudy, dvojka je jiný film. Kitano se více zaměřuje na psychologii postav a především vzájemných vztahů v nekončící spirále. Hlavní proměna především nastala u postavy Kitana, která po opuštění věznice a návratu mezi Yakuzu dochází k uvědomění celé té nekončící spirály, beznaděje atd. Škoda, že je ve filmu málo Kitano fail scén, v tomhle ohledu je jednička skutečně výživnější, nevím jestli to byl záměr kvůli stylu filmu, ale prostě mi to tam trochu chybí, takže prozatím za 4*. Doufám, že Kitano ještě dotočí třetí díl.

Kdyby všechno nepřebila teze o napraveném/nenapraveném onanistovi, tak to mohlo vyznít o něco lépe :-) Takhle jen za 3*