Kryšpín

Člověk se vždycky bojí, když jde o adaptaci jeho oblíbené knížky. Ale v případě tohoto filmu to nemohlo dopadnout lépe. Jako by se vaše představy zrealizovaly a vy tak měli pocit, že se můžete stát taky filmařem, protože to je přesně tak, jak jste si přáli. Ammaniti je mistr příběhů. Film, mě stejně jako kniha, vtáhl do studny slov dětského hrdiny, jehož příběh vzbuzuje strah i smích. Syrový a něžný příběh o krutosti světa.

Dechberoucí vesmírná podívaná, která si hraje s tlakem ve vašem srdci a nenechá ho v klidu pumpovat. Nic tak bravurně natočeného jsem snad tento rok ještě neviděl a já se mohl kochat u toho druhu filmů, které stojí za návštěvu kina opakovaně.

Jedinou slabinou je tak trochu očekávaný konec, ale to nic nemění na faktu, že tuhle bandu tří frajerů žeru.

Výborný film pro zamilované páry, kteří hledají film na večer a nemohou se rozhodnout mezi hororem a romantickým filmem. Lepší kombinaci těchto žánrů jsem ve filmu zatím neviděl a skvěle jsem se bavil od začátku do konce. Bravurně napsané dialogy, které přidávají příběhu s nadsázkou špetku humoru. I když se postavy mohou zdát divákům trošku střelené a umělé, přesto jsou postaveny z detailů, které mě donutily si je oblíbit.

Jako čtenář původní knihy a divák televizní verze z roku 1989 jsem se vznášel v sedmém nebi plném duchů. Atmosféra je tak hustá, že se ani nedá krájet. Parádní lekačky, které jsem naposled prožil u asijských hororů. Jedinou výtkou je Radcliffův mladý vzhled, ale na to jsem si přesto zvykl. BAF!

Krutý paradox závislosti je, že transformuje zdroj potěšení do nevyhnutelné a nenasytné potřeby. McQueen natočil Shakespearův sonet 129 pro 21. století - Mrháním sil v tmách hanby pustošivé // je chtíč, když rve, co chtěl. Když teprv chce to, // zná jenom krev a zrady, sliby křivé, // surovec, vrah a lhář a sketa je to. // Hnusí se nám, jak poskytne nám slast, // jak máme to, co zoufale jsme chtěli, // hned nepříčetně zoufáme si zas, // že jsme mu, blázni, takhle naletěli. // Blázni, když chcem to, blázni, když to máme, // šílíme před tím, při tom, po tom též, // vteřinu štěstí dlouze odpykáme - // z příslibu blaha bláhová je lež. // To všechno každý ví, však nikdo neví, // jak peklu uniknout, když číhá v nebi.

Nemám slov. Scorsese nejen, že splnil má očekávání, ale dokonce je předčil. Co na konci 19. století způsobili v kině bratři Lumiérové s filmem Příjezd vlaku, tak nyní dokázal Scorsese s Hugem...

Je až neuvěřitelné, co může vyjít do kin od režiséra, který má za sebou film z Twilight ságy. Film postavený na hercích drží laťku kvality hodně vysoko. Život mexických imigrantů se může ubírat dvojím směrem. Celý život budete dřít, aby jste uživili svoji rodinu. Nebo se dostanete do gangu a skončíte v kaluži krve dřív, než řeknete: "Že já se radši nestal zahradníkem". Tento film ukazuje tenkou hranici mezi těmito dvěma světy, které spojuje a rozděluje vztah mezi otcem a synem. Krásné!

Místo, kde jedinou zábavou je zabíjení krys, hraní si u kanálové stoky či bezcitné sexuální dovádění. Deprese číhá na každém rohu a vy přesto tohle místo neopustíte do konce závěrečných titulků.

Smích i slzy. Dvě emoce, které mě doprovázely po celý film a já odcházel ze sálu neskutečně nadšen. Absurdní situace v malém městečku, které by se mohly stát vzorovým příkladem pro ostatní, jak pomáhat přátelům v nouzi.