NinadeL

Jestli se to někdy dostane na Stream, kliknu si. Potřebovala bych totiž zahnat tu matnou vzpomínku na cosi odpudivého s Dolanským a Novákem, čemuž kontrovala podivná historie Květy Fialový a domácí idylka u Laurinový a Čtvrtníčka (?).

Doba normalize, kdy mělo zvuk, že Bobík má tetičku z Ameriky, byla už v roce 1999 neodvratně pasé.

16/16 Půjdeme-li po přímé lince nováckých půlhodinových seriálů, máme tu časem zavátý více epochální pokus Nováci, poměrně zdařilou Hospodu, výborného Draculova švagra, zoufalé Policajty z předměstí, specifický Comeback, který vyšel proti masovým tématům a uspěl i tam, kde byla Nova zatracena... a nyní tedy Okresní přebor. Formálně fajné, tématicky se více hodící na ČT, herecky střídavě oblačno. Nový zájem o Luďka Sobotu je v tomto případě zasloužený, přeci jenom po třech ordinérních filmech z let 90. neměl tak výraznou příležitost. Kdo by to byl řekl, že Nova podá ruku všem těm hořkým Náměstíčkům, Návsím a spol? Na druhou stranu je tu stálá přítomnost identické dramaturgie s Hospodou, která je de facto osvěžena skutečně jen o ty reály. A skutečným přínosem seriálů jsou pak jen ty epizodní návraty všech těch Mihulových. Kreace vysloužilců typu Trojana nechme stranou. Jediný, koho sem tam mohu je Leoš Noha, což je v kontextu k návratu hrdosti z trapnosti poněkud málo. Nicméně kolem a kolem je to i tak podbízívá sračka, která se z neznámého důvodu snaží otřít o všechny myslitelné i nemyslitelné problémy hýbající jedním unifikovaným okresem. Tak to už raději ten na severu. Tam bylo aspoň kvalitní finále.

Nakonec se mi jen potvrdila teorie, že západní nadšení z indickým filmů nepropuklo až s Lagaanem v roce 2001 náhodou. Mé skromné zkušenosti se staršími indickými filmy byly zatím doposud ve zcela stejném negativním duchu. Taal, stejně jako například Hum Dil De Chuke Sanam, je inzerován jako cenami ověnčený spektákl s hvězdami nejvyšší kategorie, báječnou hudbou, skvělým režisérem, dokonalou choreografií atd. Ale jediné, co vidím, jsou filmy jakoby ze zcela jiného světa, nemající nic společného s těmi současnými, kterým jsem doslova propadla. Nemám zcela jasno v tom, co všechno se změnilo během těch pár let, ale že to bylo k lepšímu, je navýsost jasné. Ještě na přelomu 90. a 00. let mám z indických filmů dojem stejně rozpačitý jako ze zemí bývalého východního bloku na přelomu 80. a 90. let, které se v nových demokratických republikách teprve hledaly. Estetika osciluje kdesi mezi dozvuky Pitit, Piti, Pa a raným nadšením z MTV, což je mi samo o sobě velice cizí. Product placement Coca-Coly působí také jak z jiného století a dokonce účelně nebylo naloženo ani s hláškou o Miss World, kterou Aish Rai sice skutečně v roce 1994 byla, ale její filmová Mansi se jí ani vzdáleně nepodobala. "Pouhých" 179 minut je vyplněno dvěma příběhy, které by se nijak zvlášť nemusely vylučovat, ale zde jen do sebe narážejí... Klasické problémy střetu mladé lásky dívky z vesnice žijící jen se svými příbuznými, jsou vydány všanc zcela jinému chodu světa v hlavním městě. Po té, co je zrazena milencem, se nečekaně stává hvězdou MTV (!) a jakoby náhodou bylo zaděláno na skvělou reminiscenci oblíbeného syžetu "A zrodila se hvězda", ale nestane se tak. Křeč střídá jen další křeč... a ačkoli na samém závěru se samozřejmě potkají v náručí "ti správní" milenci, není to nijak uspokojující, zvlášť, když je jejich společná cesta ke štěstí lemována tolika nepřekročitelnými dřevěnými kládami. Jedna z nich se jmenuje nesmiřitelní otcové-bratři, druhá neuvěřitelně směšné přehrávání Anila Kapoora, třetí absurdně nelogické chování Akshaye Khanna a čtvrtá scénář, aby toho nebylo málo. Na mladou Aish Rai také nebylo kladeno příliš hereckých nároků, takže mimo scén cvičení jógy a tance nemá mnoho čím zaujmout. Naštěstí jsem hlavní trio viděla už v mnohem lepších rolích a filmech, takže je nemám důvod zatratit. Jen se děsím toho, co ještě potkám v šuplíku s kolonkou indický film 1913-2000.

Tady je přesně vidět, jak je důležitý sledovat filmy o filmu předem, aby člověk věděl, do čeho jde. Sama bych se pak nedivila, že role Malátného nemá zápletku, když to tady chlapec na sebe tak pěkně vyžvanil.

Jaroslava Pecharová umí.

Tak já vám nevím, žáby, má Evy Holubová největší nebo nejnižší prsa? Sama se odvolává na Dolly Buster a Pobřežní hlídku, případně její českou verzi Vilmu. Budu si muset dožnout celého Vorla, jest to unikát a to nikoli v interpretaci Ládi.

"Pomilujte, pošpásujte, ale lásku neslibujte..."

Jedna z mnoha ód na malost... ty zpovědi čekatelů na hereckou práci ve filmu jsou jako vždy nevšedně výživné. "Víte, jak já bych chtěla dělat něco, co mě baví. Ale ještě jsem pro to nic neudělala. A vůbec nerozumím tomu, kde se stala chyba."

Pravidelný magazín o tom, co se kde hraje. Výborné jsou především výlety do regionů, protože nikdo nemůže být všude. Třeba v září 2007 byl velký příspěvěk na téma Opereta Národního divadla moravskoslezského a to má zpětně cenu zlata.