Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (45)

plakát

Znamení (2002) 

Další ze Shyamalanových "divných a mysteriózních snímků" jenž ve mě dokáží vyvolat pocity. Skoro by se chtělo tomu zasmát, ale vyvolat pocity a úvahy, to je přece smysl filmu. Takže tentokrát jsem rozhodně nebyla zklamaná - právě naopak. Dobrý námět, skvělí herci a velice působivě natočené. A musím říct, že odlehčená scéna z lékárny, která zdánlivě neladí se zbytkem filmu, je pro mě osobně jen třešničkou na dortu.

plakát

Candy (2006) 

Filmy o drogách jsou trochu zrádné - jak o nich vypovídat nově a přitom pravdivě? To je vždycky těžké a tady se to moc nepovedlo. Vždyť tohle všechno jsem už viděla. A v působivějším provedení. Skvělí herci a jedna velká pravda z úst sjetého Rushe film pozvednou. Ale ne až ke hvězdám. K tomuhle filmu se vracet nebudu.

plakát

Match Point - Hra osudu (2005) 

Woodyho filmy mě obvykle nějak nelákají a přemáhám se jen kvůli své nejlepší kamarádce, která je snad členkou nějakého jeho potrhlého fanklubu. Většinou usínám a nepřijdou mi vtipné, ale tohle drama z Londýna mě kupodivu oslovilo. Ne až tak silně - to až na závěr, kdy jsem seděla zabořená v sedačce a ani nedutala. A právě ten poslední úsek na mě silně zapůsobil. Život je prostě nefér. Ale kdo říkal, že nebude. :)

plakát

Král Artuš (2004) 

Ok, obvykle se na všem snažím hledat klady. Ale tady už nějakou chvíli přemýšlím, co vlastně pochválit. Určitě exteriéry - takhle zelená tráva musela dát práci. A led. A možná taky stromy. Nechci říct, že by ten film byl vyloženě špatný, ale zásadní nedostatky tedy měl. Hlavně neuvěřitelné výkony, obzvláště Keira byla strašná (a to nemluvím o kostýmu nebo lukostřelbě s vykloubenými prsty). A Artuš. Ten by podle mě nemusel mluvit (pokud nezbožňujete povzbuzující projevy před bitvou či hledání sebe sama). Taky bych vystřihla závěr. A většinu prostředku. Hmm, možná to vážně nemuseli točit.

plakát

Serenity (2005) 

Zrušením seriálu Firefly mě jedna nejmenovaná stanice nesmírně naštvala. Kromě filmů a knih jsem totiž závislá i na seriálech. A tohle je snad ten s nejlepší atmosférou vůbec. Humor, akce, napětí.... Proto jsem nad filmem, který vše alespoň částečně vysvětluje zajásala. Lidi, kteří neviděli seriál to asi moc nevezme. Mě ale ano. A ačkoli dvě hodiny jsou na vysvětlení jednoho vesmíru málo, i tak jsem za něj vděčná.

plakát

Liga výjimečných (2003) 

Překonala jsem se a zapnula to. Jsem hrdá na to, že jsem vydržela až do konce. A nestydím se to přiznat - dokonce jsem brečela. Nejdřív smíchy. Když totiž četník dívající se na tank důležitě ohlásí kolegům: "Někdo je uvnitř!", co jiného vám zbývá. Ti si o smrt koledovali. Pak jsem se dost naštvala, že ze mě režisér dělá imbecila - už tak plytký děj postavy ještě komentují a asi po deseti minutách znovu rekapitulují. Padouch vysvětluje plány, otec mrtvého syna učí jiného mladíka střílet... A tohle všechno stálo miliony. A obsahovalo to triky tak kvalitní, že by je odhalila i má poloslepá babička. No kdo by nebrečel?! Jen škoda, že jsem si tím osolila ten litr zmrzliny - jedinou věc, která zachránila mé křehké nervy a donutila mě potlačit zoufalé skučení.

plakát

Pád Třetí říše (2004) 

Ani nevím, jestli stojím o (v posledních letech moderní) polidšťování hrůzovládců, vrahů a psychopatů. Radši si je jen jako lidi ani nepředstavuji - nechci, jejich činy pak vyznívají o to děsivěji. Ale tady, ač se mi film jinak líbil, dá-li se to tak vůbec říct, mi Hitler nepřipadal ani tak lidský, jako spíš bezvýrazný. Mnohem větší pozornost na sebe strhávaly vedlejší postavy, obzvláště kancléř a jeho manželka. Působivé, ale ne až tak, jak jsem čekala.

plakát

Jednotka příliš rychlého nasazení (2007) 

Ještě stále jsem v tranzu a to jsem tuto perlu viděla před několika měsíci. Po recenzích označujících snímek za "komedii roku", jsem se opravdu těšila. A právě proto, jsem si následné zklamání zasloužila. Tak strašnou věc jsem (díky pečlivému výběru filmů, ne že by se točily samé skvosty, ba právě naopak) neviděla už dlouho. Nejen, že to vůbec není vtipné, ale divák jasně ví, ve kterých místech by se měl smát. A nesměje se!!! A jestli ano, pak jen proto, že to cítí jako svou povinnost. A to je to nejhorší, co se komedii může stát. Děs a hrůza!

plakát

Případy pro Lauru (2014) (seriál) 

Vyvážit vyšetřování vražd a komedii je vždycky ošemetná věc, a tady se to hodně nepovedlo. Kdo chce sledovat kriminálku, toho budou deptat rádoby komické situace doma, a koho naopak zajímá téma nesourodé rodiny, ten si raději zapne jednu z mnoha letošních bezkrevných komediálních novinek, které právě na tomhle stojí. Pro mě jedna velká rozpačitá nuda.

plakát

Prvních 100 (2014) (seriál) 

Uznávám, že je to lepší, než jsem po přečtení obsahu čekala. Ale na sledování je tam těch puberťáků s podivnými problémy přece jen moc.