Mira90

Mohla by to být klasická citová vydíračka, to by ale Christy Brown nesměl být ,místy' takový sebestředný hajzlík. A že za tuto roli dostal Daniel Day-Lewis Oscara rozhodně není překvapivé.

Stereotyp. V tom jsou Mad Men naprosto úžasní. Na příběhu jedné reklamní agentury z Manhattanu jsou perfektním způsobem ukázány stereotypy tehdejší doby, je tu značný přesah a celé to tak působí mnohem věrnějším dojmem.

Don je dickhead, o tom žádná. Ale takovým ,,rozumným" způsobem. Britský seriál, to povětšinou znamená - nejde o konformní záležitost a nemusí sednout každému, o to více si jej užijí ti, kdož nesledují jen Ulici a VKV ;-) I když tohle je fakt docela šílenost, ale to hoďte za hlavu - už jen kvůli Sinead Moynihan.

To je tak úděsné a trapné...že to snad musí být parodie. Pak to docela funguje.

Korea. Jižní, Severní, ale pořád Korea. Příběh z demilitarizované zóny o tom, že přátelství může přebít ideologii. A stejně to skončí tragicky. Tak aktuální právě teď...

Stará dobrá (čti deštivá) Anglie, nějaký ten špióóón... Přesto po půli první série zklamání, skvělý námět je naprosto zabit tím, že je děj rozmělněn mezi mnoho jednotlivých epizodek a pořádně se nesoustředí ani na jedno téma. Takto tu máme Suezskou krizi, milostné pletky, vraždu, rozjezd nového TV pořadu... To vás ale nesmí odradit! Protože v závěru série vše skvěle graduje a zapadá do sebe. Tíživost tehdejší situace jen umocňují události v Maďarsku a vše obestírá napjatá atmosféra umocněná hudebním doprovodem. Tudíž nakonec - Well done, BBC :-) Druhá série je násobně lepší, než ta první, nesoustředí se již tak moc na mezinárodní dění, byť se točí okolo rozmístění jaderných raket na britském území. A právě tíživost nejvyhrocenějších let studené války se skvěle snoubí s celkovou náladou další šestice dílů.

Nedávno jsem (po delší době) viděl Kleopatru znova - a on je to prostě ukrutně zábavný film. Plný narážek a povedených vtipů.

Proč se podívat na jakýkoliv film od Wese Andersona? Kvůli jeho až výstřednímu důrazu na zobrazení scény; hercům, kteří se ve většině jeho děl opakují (není to na škodu); hudebnímu podkresu té nejvyšší úrovně; no a samozřejmě kvůli příběhu/scénáři - na první pohled jsou to (většinou) ,,jen" komedie, ale pokud do příběhu proniknete, dostanete mnohem, mnohem více.

Ale pozor, Jim se přestěhoval do čísla 10. Ba co víc, (přinejmenším) se snaží hrát rovnocennou partii se státní správou! A to se přitom říká - hlavně nebýt odvážný.

Škoda, že to skončilo po pár dílech. Přitom tak zajímavé téma. A prostor pro další děj(ové zvraty) tu byl jakbysmet, i když on stačil ten poslední zvrat a některé seriály by z něj žily ještě deset let... :-)