Neith

Asi jsem zralá na kamenování, ale tahle verze Bídníků se krutě nepovedla. Miluji ten muzikál. Je v něm všechno a považuji ho za naprosto skvělý. Nebo taky (jak jsem dneska zjistila) úplně nanic. Skvělou předlohu se v exkluzivním hereckém obsazení podařilo naprosto neuvěřitelně zabít. Divadelní herectví (a snad i taková kamera), divadelní kulisy, z impozantní hudby jsou použity jen střípky, herci místo zpěvu kníkají a vzdychají a i revoluce se mění v nudu k ukousání. Působivých výjimek je tak málo, že nemá cenu si je pamatovat. Radu mám jen jedinou. Jděte na Bídníky - je to skvělý muzikál. Ale jděte třeba někam do divadla nebo si z DVD pusťte koncertní verzi. Cokoliv bude lepší než tohle trápení..

S přibývajícími roky se mění moje nároky na filmy. Méně je zkoumám a víc si je chci užít. Takže si odpustím intelektuální řeči a "hlásím", že Občanský průkaz mne doslova dostal. Šli jsme více-méně náhodou, proč to nepřiznat. Bolelo mne v krku a vůbec to byl unavený den. Až do začátku filmu. Ten je totiž pro mne tak dokonalým odrazem doby (jojo, já v ní žila, ač jsem na začátku filmu byla prvňáček), až mne to vyvedlo z míry. Dokonalé reálie (kdo si taky ještě pamatuje svačiny v pytlíku od mlika? :-) ), přesné obrazy mentality doby (která ženská by dneska pucovala bez reptání chlapům, co se proběhli blátem, tenisky?), svět, v němž je totalita "normální". Některé okamžiky hořkosladce prolnuly myšlenkami, jiné až trošku zabolely a i slzička mi ukápla. Na "občanku" budu ještě dlouho myslet a rozhodně se k tomuhle filmu vrátím. Kdo jste nebyl - upalujte. Vy, do tuhle dobu znáte a ještě rychleji vy pro které jsou to pouhé dějiny. Protože takhle to prostě bylo.

Film, který chci ještě jednou vidět. Film, který si vzal všechnu moji pozornost. A nebyl to ztracený čas. Říkala jsem si na začátku, že DiCapriova kolmá vráska mezi obočím je tentokrát nějak kolmější a nějak hlubší. A za chvilku jsem ji měla taky. "Dostane" mne tentokrát Scorsese? Nedostane? Užívám si atmosféru příběhu, čekám na vodítko pro závěr. Vždycky přece nějaké je. Najdu jich několik. Jsou jen napůl dobře. Nebo špatně. Pořád jsem loutka ovládaná nitkami příběhu. A na konci překvapená, zaujatá, zamyšlená....

Tři hvězdičky. Ta třetí je neduživá. To proto, že příběh sám není uvěřitelný...prostě není. Tohle se stát nemohlo, byť myšlenka sama o sobě a "dotek" dětského vnímání světa v období holocaustu byla určitě nosná. Ale takhle ne. Fakt ne. Přesto - děti hrály skvěle, námět sám má (pravda,nevyužitou) sílu. Závěr filmu je pak zvláštně a tiše osudový. Jinak bych tenhle film na milost fakt vzít nedokázala...

Že "je třeba" zajít na Ženy v pokušení už bylo pár dní jasné. Méně jasné kdy. Nějak bylo pořád vyprodáno. Jela jsem bez očekávání na něco lehkého a milého a "babského". A přesně tak to bylo. Skvělá komedie, v první půlce lehounké dialogy, co lítaly sálem jako bublinky z bublifuku za obecného usmívání. (Na mne byla druhá půlka trochu překombinovaná, ale to je v tomto případě prostě fuk). Film plynul, všichni hráli dobře a na každém bylo něco pro radost a něco úsměvného, to vše s zářící Balzerovou v samém centru "všehoplátna". Cestou z multiplexu jsem strašně zatoužíla po červených lodičkách na vysokém podpatku a triku s výstřihem :-) (naštěstí pro peněženku bylo zavřeno). A s tím pocitem "touhy po životě" se mi líbilo vracet se domů. Vždyť je to lehounký film. Tak proč mu tu hlavní sílu proboha vytýkat? :-) P.S. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Od začátku vedly čtyři, ale když jsem si vybavila Vilmu, jak s lahví vína klepe na dveře a pak zklamaná a náhle unavená odchází...bylo to jasné. čtyři a hotovo.

Tož pěkné to bylo, pokud jste šli na pohádku mírně odlišnou od těch obvyklých, ale přece jen pohádku. Pokud jste šli na Burtona, bylo to bez jediného zoubku. Takové "hladké", snad až na scénu, kdy Alenka skáče do hradu po plovoucích obličejích, opravdu pohádkově nasládlé. Není moc co vytknout, není příliš nad čím jásat. Taková Alenka. Už se těším, že to Burton příště vezme mně sympatičtější "praštěnou" cestou.

Holmese jsem si doslova užila. Bylo to jaké mělo být, trošku napínavé a trošku střelené (no, místy docela dost), Holmes a Watson k sobě krásně "ladili" a jeden byl lepší než druhý, Londýnu to ve filmu slušelo, některé hlášky by se taky daly tesat, film gradoval tak, že nenudil (ani to nepřehnal) a celé to prostě bylo fajn.

Dlouho přemýšlím, proč mi tenhle film nesedl. Asi jsem (ovlivněna recenzemi) čekala "něco víc". Asi mi neladila forma s obsahem. Určitě mi neseděla kamera - zvlášť v druhé půli jakoby "barvotiskové" záběry s různým rozmazáváním oblicejů (jakoby natvrdlému divákovi bylo třeba přesně říct, kam se má zaměřit), hra se světly, která pro mne byla za hranicí dobrého vkusu. Celé téma to pro mne posunulo někam, kam se mi scénář nehodil a hrozitánsky to rušilo. A to podivné veřejné pokání Martina Huby...všechno se od Hollywoodu snad učit nemusíme, ne? Ale ať nejsem jen ubrblaná, z počátku mne nadchla atmosféra - dům stárnoucí se svými obyvateli, noblesní manželé, pár praštěných a tím uvěřitelnějších scén ze života "mladšího páru", hezky hrající Huba, Kolářová a Vlasáková... ale celé to nějak nedrželo pohromadě. Fakt nevím...i ta třetí hvězdička v mém hodnocení je taková jakási neduživá...

Skoro bych nemyslela, že si můžu romantický film užít "naplno". Ale tenhle se pro mne povedl a drobné nešikovnosti mu moc ráda odpouštím. Hlavně kvůli jeho druhé polovině, která mé mysli chutnala přesně tak, jak mi vyhovuje. Sladké, jistě. Ale nepřeslazené a s nezbytnou troškou hořkého kakaa napovrchu. Tahle zasněnost tedy může hezky chutnat i pragmatikům.

Sedala jsem k filmu bez očekávání. Co taky čekat od "thrilleru po česku", byť recenze jsou jakékoliv. Jenže. Pak jsem sedla a seděla a chvilkama mne to výtvarno (a skvělý Kňažko) zaujalo tak, že se mi ztrácelo okolí. A už to, že jsem poměrně drsný film "potřebovala" vidět podruhé je známka víc než zaujetí. Znáte ten stav, kdy se potřebujete přesvědčit, že váš pocit byl správný a opakovatelný? Tak ten jsem zažila s "Normalem". Všechno mi to ladilo a to, že bych pár pro mne nejdrsnějších scén zmírnila přičítám spíš své "outlocitnosti", než samotnému filmu. Kdyby se daly hvězdičky půlit, budou čtyři a půlka navrch. Ale půlit nejdou. Ode mne tedy alespoň písemně 90 %.