frbulka

Pedro Almodóvar mi připomněl, že i film může být uměleckým vyjádřením. Byla jsem opravdu nadšená, asi proto, že snímek hrál přesně na strunu, kterou ráda poslouchám. Od různých jiných thrillerů a dramat se liší tím, že má velmi silné jádro, podstatu, kolem kterého se jako střípky skládají různé menší a vedlejší děje, které však už jen dokreslují a ucelují hlavní rovinu, neruší ji, nekombinují, přitom mají svůj jasný smysl. Divák nemusí nic složitého luštit ani být zmatený a může tak vychutnat velmi působivou uměleckou a vizuální stránku, rozkrývat vnitří svět postav a soustředit se na vrchol celého filmu. Asi by se dalo souhlasit s některými kritikami zdejších uživatelů, bylo by co napadnout, ale Kůže, kterou nosím byl po dlouhém čase snímek, který mě plně vtáhnul a poskytl mi velmi silný zážitek. Každému diváckému vkusu určitě sedět nebude, mně však padnul jako druhá kůže...:-)

Tenhle film má výrazně slabé a výrazně silné stránky. K těm slabým patří především strašně neoriginální námět a poměrně rozvleklé tempo, k silným krása Diane Kruger (ani se nedivím, že ji chtěl najít...), ale co mě hodně zasáhlo, to byla silná emocionální rovina - závěrečná scéna a výrazy v očích...ty byly opravdové. 68%.

Dokonalost sama.

Na popud toho, že jsem dnes viděla dokument o natáčení Zdivočelé země, pokusím se konečně vyjádřit, jak si tohoto díla vážím. Předesílám, nežila jsem v době nejtvrdších perzekucí ze strany komunistického režimu, jsem vlastně dítě tímto režimem téměř nedotčené, sotva jsem uměla říct smysluplnou větu, když přišla revoluce. A netvrdím, že vím všechno. To vůbec ne. Ale vím, a je mnoho lidí, kteří mají v živé paměti, že slovo svoboda neexistovalo, že lidé nemohli beze strachu vyjadřovat svou víru, že volby byly pouhou fraškou, že ve vykonstruovaných politických procesech trpěli a umírali lidé, jak dokázal režim ponižovat a utlačovat nepohodlné a poznamenat celé generace. Zdivočelá země je pro mě dokonale natočeným seriálem, bezchybně obsazeným, který s obrovskou dávkou citu a naprosté přiléhavosti umí obsáhnout všechno, o čem jsem psala výše. A nejen to, dokáže rozebrat i vnitří svět jednotlivých postav, je plný okamžiků veselých a ještě plnější chvil beznaděje a zoufalství, dokáže dojmout, aniž by smutek divákovi vnucoval, nepotřebuje si svého diváka kupovat, protože je určen těm, kteří ještě nejsou předávkováni všemi možnými i nemožnými Ordinacemi, Ulicemi a Pouty. A když pak slyším nádhernou hudbu, která seriál podbarvuje a krásný hlas Marty Kubišové v závěru každého dílu, moje srdce se chvěje...vzdávám velkou poklonu všem, kteří se na tvorbě podíleli.

Tuctový příběh o chlápkovi, který si neuvědomoval co má doma a byl chudák celý zmatený z japonské krásy. Povrchní a nedotažené. Hodně slabé tři hvězdičky. Uživatel Cervenak vše vystihl přesně :-).

Nejedná se určitě o kdovíjak kvalitní film, to ani netvrdím, ale bavila jsem se celkem dobře. Ben Stiller je dle mého názoru výborným hercem amerických středněproudých komedií - jeho obličej a grimasy, které dokáže vyloudit, jsou jedninečné. Kolikrát mi bylo až úzko a hlavně líto mladého manželského páru - přistihla jsem se při tom, že bych jim v té vraždě nejradši pomohla:-)

Po uležení dojmů z včerejší večerní projekce a po přečtení některých zdejších komentářů musím potvrdit, že Králova řeč je filmem silně britským. Vše má svůj jasně daný řád, nikdo nevybočí z předem dané role, kterou mimochodem všichni herci odvedli na výbornou, neobjevují se překvapivé scény či neočekávaná rozuzlení. Vše si plyne na poklidné vlně a nelze netušit, k jakému konci snímek směřuje. Na druhou stranu, "chladní" Britové (především výborný Colin Firth) dokázali vyjádřit slabost, strach, nesebedůvěru, vznětlivost a pochybnosti krále Jiřího s takovým citem, který vám žádná telenovela nikdy nevykreslí. Film obsahuje i několik velmi silných momentů, už zmiňovaných jinými uživateli, např. projev Hitlera na promítacím plátně, zdánlivě nenápadná připomínka zla, které v té době začalo ohrožovat celou Evropu, potom samozřejmě závěrečný projev, který tvořil dojemnou a působivou tečku celého snímku. Králova řeč však není určena pro každého, divák jí musí být schopen naslouchat a být pozorný, podobně jako určitou trpělivost a vnímavost musí člověk rozvinout při naslouchání člověku s vadou řeči...

Ještě si trochu vzpomínám na okamžik, kdy jsem si já šla vyzvednout občanský průkaz...necítila jsem asi nijakou vyjímečnost té situace, aspoň se mi do paměti silně nezapsala. Každopádně pro čtveřici kluků žijících v socialistickém Československu ta chvíle znamenala mnoho. Byl to vstup do dospělosti, brána k odvážným činům. Taky se rozhodli naložit s dokladem totožnosti po svém, což pro ně mělo nevyhnutelně závažné důsledky...Ten film vůbec není špatný, řekla bych dokonce, že je velmi dobré vědět, jak se žilo obyčejným teenagerům (tenkrát slovo neznámé:-)) té doby, kteří nebyli o nic horší nebo lehkomyslnější než ty dnešní. Paradoxně mi ale vadí určitá všednost, obyčejnost a popisnost, s jakou se film ujal role vylíčit ony šedivá léta. 65%.

Na Báječných létech se mi líbí, že dokážou s bravurou vykreslit s perfektním humorem tak hořkou dobu a přitom něco z té hořké pachuti ponechat...ten film je prostě skrz naskrz kouzelný:-)

Jan Hřebejk po delší době ukázal, že je schopen natočit film, který má větší hloubku, více si hraje s charkatery postav a nesleduje jen jediný cíl - pobavit a zalíbit se co největší mase diváků. Nevinnost měla v sobě i nádech přístupu zahraničních režisérů, samozřejmě ale všechno ve skromnějším a menším českém formátu. Pro mě byla nejvíce cenná už výše zmíněná dobře propracovaná psychologie postav, jejich "vybarvování", momenty překvapení...I když Nevinnost zdaleka nedosahuje kvalit filmu Musíme si pomáhat, vysloužila si u mě těsné čtyři hvězdičky. A Ondra Vetchý je herec, na kterého jsem opravdu hrdá...