crackonosh

Může mít film, ve kterém se pořád jenom vaří, nějaký děj? A potřebuje ho? Nádherná oslava vaření, jídla, Francie a jedné paní, která si jde za svým a podmaňuje si lidi ze svého okolí. Lanýže, omáčky, dorty a politikaření. Když jsem šel do kina, měl jsem jenom minimální očekávání, ale tenhle vizuálně-gastronomický zážitek mě naprosto uspokojil. Neuvěřitelně sympatická Catherine Frot. Pokud nejste foodie a nečte místo románů kuchařky, klidně si odečtěte jednu hvězdu. Do tašky si pro jistotu vemte svačinu, bude se vám hodit.

Zdánlivě klasické sociálně-psychologicko-sportovní schéma tady dostává pěkně na prdel zejména díky skvělým herecko-zápasnickým výkonům trojice Hardy, Edgerton, Nolte. I když je dost těžké uvěřit dvouměsíční cestě outsidera Brendana do ringu mezi nejlepší zápasníky, všechno ostatní funguje skvěle. Pomalu dávkované informace, brutální napětí mezi postavami i postupná gradace příběhu. Ten film není dokonalý, ale dlouho ve mně rezonoval, málokdy mě něco dokáže tak silně pohltit jako Warrior, protože sportovních filmů i psychologických dramat jsem už viděl milion. A tenhle je prostě něčím výjimečný.

Skvělá první série, respektive osm dílů. Ty jsou za plných pět hvězd. S odchodem jedné zásadní postavy do věčných lovišť se vytratí velký kus napětí, které mě dlouho drželo u obrazovky. Ve druhé sérii, v níž se hodně mluví, ale málo děje, se tak trochu vytrácí jasná motivace postav a uvěřitelný děj, škoda. Tyrion Lannister je sice famózní, ale má k sobě málo protihráčů, už to není ono. Celá vedlejší linka s Daenerys je navíc úplně plochá, nudná a zbytečná. Třetí série dokonává dílo zmaru, na dvě hodiny nudy připadá pět minut zábavy. Škoda.

Fantastický Belmondo s tunou nesmrtelných hlášek. Zábavný koktejl parodie, situační komiky, lovestory a nejhoršího braku. Paráda.

Velké zklamání milovníka hraběte Monte Christo. První díl naprosto zmatečný, chybí zásadní souvislosti i vysvětlení motivací jednotlivých postav. Abbé Faria, v knize zásadní iniciační postava, je redukován do dvou minut. Haidé téměř úplně vypuštěna. O ostatních postavách nemluvě. Nemám nic proti zásahům do předlohy, pokud prospívají výsledku, rytmizují děj a vypouštějí hluchá místa. Ale v tomto případě jsem měl pocit, že většina změn byla k horšímu. Bohužel.

Nenapadá mě důvod, proč jsem měl Holubici (Holubice?) tak dlouho v archivu a nepodíval se na ni. Kdybych to udělal, mohl jsem si ten zážitek užít o něco dřív a třeba i opakovaně. Skoro od první scény jsem byl fascinovaný krásnou obrazovou, střihovou a hudební skladbou. Nenapadá mě teď žádný jiný film, u kterého bych měl tak intenzivní pocit, že nad ním napřed někdo usilovně přemýšlel, že ho domyslel až do bizarních detailů. Možná to bude znít divně, ale podle mě je to velmi moderně, velmi současně natočeno. V příběhu, jakkoliv primitivním, je přítomná velmi jemná gradace, která vrcholí krásně režijně zrychlenou scénou Míša — holubice — odraz v okně — Martin — pírko — úprk — výtah… Nádherně zkomponované, velkolepé a zároveň bez patosu. Zvláštní, krásný film.

Bizarní, skvělé.

Nezaměnitelný rukopis, sled syrových událostí, rezignace na jakékoliv efekty, dětinské radovánky střídá nahá brutalita. Naprosto neakční akční film. Úsporná kamera. Střídmá, ale podmanivá hudba. Zřejmě nejklasičtější Kitano.

Famózní Tom Hardy v příběhu, který jakýkoliv příběh postrádá. Místo toho jen procházíme sledem převážně vězeňských bitek, u kterých chybí jakákoliv motivace i výsledek. Těšil jsem se na poctu Mechanickému pomeranči (a prvních pár minut vypadalo docela slibně), ale dostal jsem plytký film s velmi rozkolísaným tempem, dobrým soundtrackem a nulovým vývojem hlavní postavy.

Na rozdíl od Temného rytíře, který byl mechanická tuctová zábava s několika klišé k nevydržení, je Inception docela originální podívaná, která mě nestihla nudit a u které jsem měl opravdu velkou chuť pozorovat děj a dosáhnout finální katarze. (Třebaže ta katarze byla předpokládatelná a třebaže ten ubohý závěrečný scénáristický trik se nabízel už od první minuty.) Nolan je schopný režisér, ale zbožňování mu neprospívá už proto, že zapomíná z diváka vydolovat větší emocionální účast.