Téměř na každém Vláčilově snímku je jasně patrné jak si s daným tématem umí skvěle pohrát. Snaží se mu dodat nějakou originalitu, scénu, na kterou bude divák dlouhou dobu vzpomínat, ale ten hlavní důvod, díky kterému vyhledávám jeho filmy, je jeho výjimečná schopnost zabalit své dílo do fantastického vizuálního hávu, což má zásadní podíl na kvalitě zážitku. Adelheid je tentýž případ. I zde je režisérův charakteristický rukopis. Nádherná práce s kamerou a obrazem, silná chemie mezi hlavními postavami a romantika? činí Adelheid jedinečným dílem, na které můžeme my Češi být po právu hrdí. 80%
Největším hříchem je promarněný život. Taková je pointa tohoto výjimečného díla. Příběh notorika ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského se zjevnou tendencí zapůsobit na divákovu psychiku není sice překvapivé téma, ale v rukou Karla Kachyňi má takové téma nekonvenční náboj. Ponurá atmosféra tamního prostředí lehce umocňuje tu nemorální šlépěji nepoučitelnosti a prachobyčejné bezvýznamné konzumace života. Rozhodně má takový film něco do sebe…ostatně, který Kachyňův film nemá. 80%
Neobyčejně obyčejný film o nemilosrdném životě kontroverzních duší. Jak fantasticky si poradil Kachyňa s něčím tak prostým, jako je každodenní život obyčejných lidí mi zůstává záhadou. Faktem však je, že Kráva splňuje naprosto všechny požadavky, které klade i náročný divák. Poutavý děj s bohatou dávkou rozmanitosti, díky čemuž se může divák odhodlat k projekci v jakékoliv náladě. Veselé, plné radosti a naděje, ale zároveň ponuré, drsné s pocitem zoufalství a beznaděje. Taktéž lze zhodnotit i výtečnou Hapkovu hudbu, která je s pestrým dějem v nádherné souhře. Doporučeníhodný klenot s nevyčíslitelnou hodnotou vzhledem k současnému režimu v našem státě. 80%
Své první setkání s jihokorejskou kinematografií jsem se rozhodl zahájit něčím méně známějším a citlivějším. Nevím proč jsem si vybral právě Aein, ale svého rozhodnutí díkybohu nelituji. Přesvědčiví protagonisté, jejichž emoce jsou realistické a sexuální scény taktéž koukatelné, mají své meze a vypadají přirozeně. Bohužel to je asi tak všechno, co jako cynik dokážu ocenit. I přes (dle mého názoru) kvalitní romantiku mě ono citlivé téma nedokázalo chytnout, tak jako jiné filmy. Některé věty nutily k zamyšlení, atmosféra tu je cítit, ale i přes barvitou vizuální stránku nemohu hodnotit lépe. Zřejmě bych se měl na takovéto filmy už vysrat. 60%
Na Ridleyho velmi slabé, ale přesto v rámci žánru neurážející úderný akční snímek se špetkou akcentovaných kladů. I přes nespornou geniálnost Ridleyho Scotta si nemyslím, že by byl mistrem přes akci, rozhodně ne takovým, jakými jsou např. Cameron či Michael Mann, tudíž akční sekvence mi přišly průměrné. Zdařile to však vynahrazuje Demi Moore s ještě brilantnějším Viggo Mortensenem, který tu byl pro mě třešničkou na dortu. Mohlo se tu vytřískat mnohem víc, ale ani génius nemůže točit jednu pecku za druhou. Celkově jedna průměrná drsná póza, ale s nádhernou závěrečnou pasáží. I never saw a wild thing sorry for itself. A small bird will drop frozen dead from a bough without ever having felt sorry for itself.
Neuvěřitelně rádoby emotivní doják, jehož atributy nemají žádnou snahu usměrnit svůj chaotický proud informací k něčemu střízlivému, na což lze hledět se zdravým rozumem. Zda-li čekáte podívanou ve stylu Návrat do Could Mountain, či Legenda o vášni, tak si raději udělejte reprízy těchto filmů, nebo běžte utřít prach, neboť záměr tohoto filmu je pouze rozbulet diváka a takový film nemohu v žádném případě shledat za kvalitní. Baz Luhrmann by měl zůstat u svých čistých romantických filmů a nekombinovat je s dalšími žánry, se kterými nemá žádné zkušenosti. Zpočátku tu máme střelenou dobrodružnou komedii, což už mi napovídalo, že něco nebude v pořádku. Scéna s klokany je sice vtipná, ale vzhledem k žánru a tématu naprosto neadekvátní. Pak se děj zvrtne v kýčovitou romantiku, nad jejíž hromadou klišé musí zvracet i bezmezný romantik, jinak to nevidím. Co však následovalo poté, bylo to nejhorší, co jsem kdy viděl. Jedna "dojemnější" pasáž za druhou. Kdyby byla aspoň jedna na závěr, ale když jich je několik, tak myslím, že pan Luhrmann by měl požít značné množství silných bylinných odvarů. Zkrátka pouhý doják bez řádného děje s nulovými sympatiemi postav, jehož komerční neúspěch je zcela pochopitelný. Fanouškům se omlouvám.35%
Dnes už v podstatě legenda, která jde tak trochu mimo mě. Nepochybuji o její kvalitě, ostatně těch 650 vydělaných melounů o něčem svědčí, ale pro mě to není nic víc, než jen standardní komerčně úspěšný megafilm, který mi poslouží na zabití nudného večera. Především nejsem nijak zvlášť velkým vyznavačem komedií a už vůbec ne těch fantasy, ale Piráti neoddiskutovatelně patří k největším blockbusterům vůbec. Málokterý má jednu z nejoblíbenějších postav v dějinách filmu, málokterý má jednu z nejpohlednějších žen a málokterý se může pochlubit tím, že jeho typickou hudbu zapíská každý druhý. Chyba je tedy v mém duševně omezeném vkusu.70%
Není moc filmů, z nichž sálá draze zaplacená životní zkušenost, správné emoce a síla pohnout s divákovou myslí. Good Will Hunting je však bezesporu jedním z nich. Patří podle mě mezi ty filmy, na nichž si každý divák něco najde, co si zamiluje. Uhlazená romantika, geniální dialogy, nekonvenční humor a štědrá nabídka silných cool scén, to vše podbarveno hlubokou hudbou složenou od srdce(jak jinak Danny že?). Nejvíce však filmu vděčím za myšlenku, neboť jsem jen prašivý, líný a bezvýznamný konzument života, bez potřebného úsilí na sobě pracovat. Will Hunting mě však donutil tu pos*anou konzumaci omezit a to je myslím dostatečný důvod na plné hodnocení.
Je tomu skutečně tak, jak jsem si myslel. Každý díl je vždy o kus napřed, o stupeň vyspělejší, temnější a v mém subjektivním pohledu propracovanější. Režijní rukopis pana Newella neznám, pokud tedy nějaký charakteristický má, ale vytvořil pro mě Harryho Pottera, jakého jsem si představoval. O to se sice postaral už Alfonso Cuarón, ale příběhově si mě zase bohužel moc nezískal. Pokud by tato sága byla natočena jako tetralogie, byl by pro mě Ohnivý pohár bezkonkurenčně nejlepší díl a to jak tématicky, tak hudebně, efektně i režijně. Žádný infantilní sentiment a předvídatelnost, ale nemilosrdné osudy kouzelníků, kteří se musí vyrovnat nejen s velmi náročným školním rokem, ale i (SPOILER!) se ztrátou svých blízkých, díky kterým se musí připravit na nejhorší. 80%
Je zajímavé sledovat, jak s každým přibývajícím dílem kvalita pomalu, ale jistě stoupá. Režisérský post tentokrát obsadil dle mého názoru lepší režisér a člověk, jehož práce mi na rozdíl od Chrise Columba říká mnohem víc, i přesto nevím co k tomu dílu napsat, neboť je téměř ve všech směrech jiný, než ty předchozí. Jiný atmosférou, tématicky jiné finále a hlavně po herecké stránce přišla řádná změna. Úplná absence infantilnosti a toho klišovitého sentimentu. Mnohem více mystičtější a inteligentnější, přesto však nemohu jít s hodnocením výše, neboť mi zde pro změnu nesedlo téma, konkrétně nápad s obracečem času, který se postaral o nepříliš záživné pasáže. Tématicky slabé, hudebně, herecky i režisérsky nadprůměrné. 70%
Druhé pokračování se díky bohu vydalo trochu jinou cestou. Ubylo na dětinskosti i sentimentu a celkově je to přece jen dospělejší, temnější, inteligentnější a napínavější. Přibyly sympatické postavy (skřítek Dobby) a s efekty si dali tvůrci protentokrát větší práci. Samotné finále je možná o dvě třídy lepší, než v Kameni mudrců. Správně vyhrocené, přiměřeně dlouhé a na mém pomyslném žebříčku působivých pasáží u mě obsadilo první místo. Značné zlepšení. 70%
HP a Kámen mudrců patří přesně mezi ty filmy, jenž jsem nikdy nevyhledával. Sentiment, infantilnost a co se týče filmařských prvků, tak u mě bohužel spadá do slabého průměru, ne-li podprůměru. Efekty postrádají nápaditost, hudbu sice složil mistr, ale celkový soundtrack mě nechává naprosto chladným. Co se týče závěru, tak ten je skutečně "třešničkou na dortu".Suchý, prachobyčejný, zkrátka...tristní-to je to správné slovo. Jednoznačně nejslabší díl z celé ságy, bohužel. 55%
Cesty boží vedou někdy podivnými stezkami. Příběh o nemorálních, odsouzeníhodných trasách lidské společnosti, o nenávisti, pomstě a také o dychtivosti po penězích. I přes kupu drsných póz, které jsou spíše úsměvné se dle mě jedná o vcelku naturalistické dílo popisující (ne)poučitelnost a špínu lidské duše. V rámci tématu docela obstojné dílo, které však bohužel na můj vkus často střídá záživné a nezáživné pasáže. Hudební podbarvení to sice lehce kompenzuje, ale stejně to za mě není více jak 70%
Pohár kvality u prvního dílu přetékal, v druhém jako by bylo nach*áno od myši a třetí je naplněn do poloviny. V mém případě je to už sice takový vývar z vody, ale ta snaha tvůrců pobavit diváka je tu vidět. Na nápadech se nešetřilo a myslím, že investice se vyplatila vzhledem k výdělku, který dvojnásobně překročil rozpočet. Herecký ansámbl je originální, snad až na lady Albu, jejíž účel je tu spíš dekorativní. Spousty vtípků, některé vtipné, některé ohrané, ale pokud si skutečně lezli Jack s Jebalem na nervy naposledy , tak myslím, že ( i přes pár úchylností) je toto zakončení důstojné. 70%
Právem polozapomenutý snímek, u něhož jsou jakékoliv hromady ovací zcela vyloučeny, nejen kvůli velmi silné konkurenci(Tootsie), ale tenhle rodinný kýč bez jakékoliv zajímavé scény, či dialogu nemá opravdu moc co nabídnout. Během projekce jsem se jen párkrát pousmál a často jsem měl nutkání sledovat hodinky, než film. Zdlouhavé, bez emocí, a sociální cítění jsem tu nikomu nevěřil. Chudák Pacino to celé táhnul sám. P.S:Důrazně doporučuji originální znění, dabing (obzvláště Al Pacina) může způsobit nevyléčitelný zánět uší.
Souhlasím s Ingrid. Lidstvo je prašivá mizerná havěť, jejíž evoluce se měla zastavit někde u rodu Homo habilis. Tehdy ještě nedocházelo k zásadním negativním vlivům na přírodě. Dnešní člověk je bezohledný dobytek, jehož existence je zde na Zemi naprosto zbytečná, proto doufám, že to co líčí tento dokument, je pravda, která nenechá na sebe dlouho čekat, ale raději už k věci. Efekty jsou sice odbyté, ale v tomto případě je to vedlejší. Důležitá je myšlenka, která by měla každého racionálně uvažujícího člověka donutit k zamyšlení. Některé animace se zbytečně opakují, což se po pár minutách stane rušivým elementem, ale vzhledem k dostatečně silné náplni je na místě odpuštění. 80%
Iracionální posedlost, jenž nemá své hranice. Film o odlišných povahových stránkách člověka, o trpělivosti a v neposlední řadě o nenávisti. To vše Clint zakomponoval do romanticko-psychologického hávu takovým způsobem, že někde v hloubi duše podle mě věděl na jaké profesní dráze bude nejúspěšnější. Zápletka je sice trochu triviální, ale díky Eastwoodovu talentu je z toho neobvyklá podívaná. Alespoň tak jsem to vnímal já. 75%
Na první pohled jen další tuctová popcornová zábava. Už po necelé půl hodině však něco úplně jiného. Všechny atributy jsou poctivě odvedená práce, která byla dle mě navíc prováděna pro co nejširší divácké spektrum. Efekty naprosto odzbrojující, použité s rozvahou ve správných momentech. Za zmínku stojí též herecká stránka, Franco a Lithgow předvádí kvalitní projevy. Hudba značně umocňuje už tak kolosální zážitek. Co však považuji za největší pozitivum je myšlenka, díky které je tahle novinka možná na stejné kvalitativní úrovni jako první Planeta opic. Její nesporná hloubka a snaha zamyslet se nad podstatou lidí, zvířat a inteligence mě dostala do kolen. 85%Znalost člověka tlumí lásku k lidem. Znalost zvířat zvyšuje lásku ke zvířatům. Mark Twain
Na Levinsonově režii jsem si již několikrát pochutnal, ale tenhle pokrm byl těžko stravitelný. Málo ingrediencí, studené jak psí čumák a suché jak poušť v pravé poledne. Nezazlívám režisérovi, že se rozhodl trochu optimističtěji vyjádřit pohled na vietnamskou válku, i ten mix komedie a války bych (s velkým sebezapřením) skousl, ale nemohu vystát tu těžkou nudu, což je to jediné, čeho jsem se zde dočkal a v takovém případě nehodlám být objektivní. Možná nejsem tak inteligentní, abych film pochopil, možná mám retardovaný vkus a nebo bude problém žánr. Jsem si však vědom té výpovědní hodnoty, která má snahu zjemnit pravdu o válce ve Vietnamu.40%
Lítám v tom a Děkujeme, že kouříte jsou filmy, na které rád vzpomínám, neboť jsem si na nich pochutnal, jak na svíčkové s dvanácti. Stejný kolosální zážitek jsem čekal i zde, leč marně. Především mě nedokázal chytnout samotný děj, na čemž se podílí má bezmezná averze na haranty, tudíž těhotenství jako téma mi zkrátka nic neříká a onu inteligenci, kterou se mohou pyšnit výše zmiňované filmy jsem tu postrádal. Postava Ellen Page je pro mě docela iritující...vlastně žádný z herců na mě nedělal dobrý dojem, ale přesto mám pocit, že si takový film zaslouží trochu objektivní pohled, proto zůstávám díky samotnému závěru na 3* a podíl má na tom i závěrečné kytarové duo, což mě jakožto kytaristu zaujalo.
Film s hromadou kladů, od vynikajícího Bena Kingsleyho přes nádhernou Jennifer Connelly až po působivou hudbu Jamese Hornera. S čím jsem však byl spokojen nejvíc, tak to byl závěr, který ve mě vyvolal tolik otázek, že bych si nejraději pustil celý film znovu. Režie je sice trochu loudavá, ale myslím, že v tomto případě to je spíš k dobru. Téměř každý záběr má hloubku a cit, díky romantice, která je sice vedlejší dějovou linkou, ale určitě si na ní pochutnají i "neromantici". Jméno Vladim Perelman mi až do shlédnutí tohoto filmu nic neříkalo, ale myslím, že natočit jako prvotinu tak skvělý film nebyla náhoda. 80%
Je vidět, že tvůrci budou nejspíš realisté, když se rozhodli zpracovat prequel místo remaku. Snažili se držet svých hranic a stvořili vcelku důstojné "pokračování", které i přes své chyby žádnou ostudu The Thing(1982) nedělá. Pozitiva: Heijningenovi se dle mého názoru podařilo vytvořit docela hutnou atmosféru(i když ve výsledku to má blíže jen k obyčejné vyvražďovačce), což je největší plus. Pak bych vyzdvihl technickou stránku, efekty jsou poctivě odvedená práce, rozhodně se divák nemusí obávat "efektů" jaké nabízí společnost Asylum. Tady už však pozitiva končí. Co jsem nemohl vystát, tak to byly hudební motivy, které jsou totožné z Carpenterovy verze a nejen motivy, ale i další aspekty( sekera ve dveřích, dvě tváře věci, zničení vrtulníku atd. Pokud si režisér myslel, že se tím kvalita zvýší, tak bych mu doporučil pobyt v lázních. Co se týče herecké stránky, tak ta mě nechala zcela chladným. Postava Elizabeth Winstead je dost klišovitá a další postavy mi nepřišly nějak řádně charakterově propracované. Není to ostuda, ale úspěch taky ne. 55%
Stejně jako někteří jiní uživatelé i já jsem viděl nejprve Before Sunset a rozhodně nemám pocit, že by mi něco uteklo, nebo že by to mělo nějaký vliv na zážitek, který je i v tomto případě mimořádný a to nejsem romantik. Zatímco druhý díl pěkně plyne v jasné slunečné Paříži, což je také slast pro oči, ale noční Vídeň má přece jen trochu větší kouzlo a když k tomu přičteme naprosto přesvědčivé herce, kterým divák věří každé slovo, každý pohled, každý polibek, nelze si zkrátka nepochutnat. Realistická a inteligentní podívaná s velkou snahou zahřát na srdci i ty, jenž romantické filmy nevyhledávají. 80%
Jedni diváci šílí z Pána prstenů, druzí z Harryho Pottera. Já nešílím ani z jedné ságy, neboť jsem nikdy nebyl nijak zvlášť velký vyznavač fantasy žánru a už vůbec ne filmů s nálepkou "rodinný", což je přesně ten důvod, proč první 2 díly Pottera shledávám za naivní pohádky pro děti. S přibývajícími díly se mi to však začalo zamlouvat čim dál více. Ubylo na sentimentálních výlevech a značně přibylo na temnosti a nebyla nouze o hororové gore prvky. Ale už k věci. Závěrečný díl je, co se mě týče bezkonkurenčně nejlepší po všech stránkách a plné hodnocení dávám bez rozmýšlení. Efekty jsou odzbrojující, hudba má přesně ten charakter, jaký jsem doufal, že bude mít. Úvodní znělka se smutným a až historickým nádechem vyvolá v divákovi přesně ty pocity, jaké musí mít. Cítí příchod finální bitvy a částečně ho naplní pocitem beznaděje, alespoň tak jsem to zaznamenal já. K finále nemám co dodat, je rovněž přesně takové jaké jsem si přál, nijak přehnané, nesentimentální, skvěle zahrané i zrežírované. Zatímco první Relikvie smrti místy spadávaly do stereotypu, tak tyto druhé to kompenzují nejen nepolevujícím napětím, ale i brilantními pasážemi, které jsou skoro infarktové ( souboj Snapea a McGonagallové, poslední dialog Snapea s Voldemortem). Je tu však ještě jedna pasáž, která se mi nesmazatelně vryla do paměti, SPOILER!!jakási romantická vsuvka Severuse a Lily Potterové je tak něco nepopsatelně úžasného a hlubokého, až se mi zatajil dech. A tak jsem si ze závěrečného dílu zřejmě nejslavnější ságy odnesl nejen kolosální zážitek, ale i scénu, na kterou budu vzpomínat každý den. Díl, který je zakončen se ctí. Díl, který mi mnoho dal a bohužel i díl, kvůli kterému mě konec tohoto legendárního dobrodružství mrzí....100%
Jako malej harant jsem si často rád představoval, jaké by to bylo, kdybych byl na světě sám. Ten nekonečný pocit svobody a bezstarostného stavu mi vždycky vykouzlil spokojený úsměv na tváři. Byly to chvíle plné přemýšlení, chvíle jaké jsem měl i u tohoto filmu. I Am Legend není tak úplně špatný film. Atmosféra vylidněného New Yorku je působivá, bohužel je to však jediné pozitivum. SPOILER!!Smrt čtyřnohé přítelkyně je v případě tohoto filmu naprosto neadekvátní, emoční útok na city tu neměl vzhledem k žánru co dělat. Dalším negativem je samotný závěr, který je do nebe volající. Kýčovitější konec jsem snad neviděl. Tématem to sice trochu vyčnívá z béčkové produkce a chronologický sled flashbacků je rovněž zajímavou ozdobou, ale vzhledem k dalším technickým nedostatkům a dvěma obrovským negativům, jenž jsem zmínil výše je to sotva průměr.
Vcelku zajímavá "noirovka", která však až příliš často střídá tempo na to, aby udržela diváka na hodinu a půl v pozoru. Hned na úvod tu máme příšerně velký chaos. Divák se se ještě neseznámí s postavami a je ihned vržen do dalšího dění, díky čemuž je vyloučen nějaký velký zážitek. Klady tu však jsou. Lancaster a Curtis tu hrají možná nejzápornější postavy ve své kariéře a atmosféra nočního New Yorku je (i přesto, že má díry) fantastická. Vynikající závěr je možná trochu natahován, ale s přibývajícími minutami přibývá na napětí a kompenzuje tak ty chaotické pasáže. Lepší průměr.
Takhle nějak si představuju famózní krimi-thriller. Noyce brilantně zakomponoval spoustu atributů potřebných k mému vychutnání. Neskutečně temná mysteriózní atmosféra, hudba s nádechem zlověstnosti a beznaděje a skvostný noční New York. Celý film zdobí i špetka hlubokých scén (pozorování sokola během záchvatu, prohlížení Lincova postiženého těla, hlazení po ruce apod.). Angelina Jolie umí hrát, když se jí chce a tady se jí chtělo hodně. Nevšední, inteligentní tajemné krimi, které má něco do sebe. 80%
Pro westerny mám slabost, pro komedie už moc ne a kombinaci těchto dvou žánrů jsem nikdy nepřišel na chuť. Jak jsem se už někde zmiňoval, western mám rád pojatý jako vážný žánr, ostrý, nekompromisní, plný ostřílených mužů. Něco z toho jsem tu sice našel, postava Burta Luncastera je tvrdá a postava Tellyho Savalase rovněž, ale tu pravou vůni Divokého drsného západu zkrátka pohřbívá ta nevkusná veselá hudba a spíše naivní komediální prvky, které se mi dosti příčily. Dialogy jsou mírně řečeno úsměvné až jsem si chvíli myslel, že Lovci skalpů jsou určeny snad pro malé haranty. Ne že by byl námět vyloženě špatný, ale ta komediálnost ho dle mého názoru potápí. 60%
Předem podotýkám, že jsem si byl plně před projekcí vědom, co mě čeká a takový Stalker je pro mě zážitek na celý život, takže bych byl nerad atakován případnými chytráky s dotazy tipu:,,Proč se na to díváš, když to není film pro tebe" apod, ale k filmu. Andreje Tarkovského považuji za génia a jak jsem se zmínil na začátku, Stalker je výjimečný film, je stěží pochopitelný, nemá hlavu ani patu a přesto je při projekci divák ihned vtažen do děje a vychutnává si každý poetický záběr. Andrej Rublev mi přišel poněkud jiný. Dle mého názoru je v první řadě důležitá nálada na takové téma. Já jí zřejmě neměl. Za druhé, skutečně to není film pro každého. Zaujme spíše hrstku lidí, kteří mají dar ponořit se do pochmurného epického světa přeplněného filozofickými otázkami a životními hodnotami. Nic proti takovému tématu nemám. Podobnou náplň jsem zaznamenal ve Vláčilově Holubici, která mě stejně jako Stalker zaujala, ale Rubleva jsem vypnul po 45 minutách. Proč? Protože nenávidím nudu a během těch 45 minut jsem nezaregistroval jediný zajímavý dialog, jedinou zajímavou scénu a čekat bůhví jak dlouho na něco, co by mě zaujalo se mi vážně nechtělo. Onu magii, kterou oplývá Stalker jsem tu postrádal a během projekce se mě nezmocňovaly příliš dobré pocity, né kvůli nudě, ale určité pasáže a stylizace byly na můj vkus příliš takové tklivé, zlověstné, skoro až depresivní. Jak říkám, film potřebuje hlavně správnou náladu staromódního diváka. Já sice jsem převážně staromódní divák, ale obávám se, že k projekci tak náročného filmu, jakým Andrej Rublej bezesporu je to zatraceně málo. Možná až se jednoho dne probudím jako starej šedivej nemohoucí kripl a nebudu mít co na práci, pustím si Rubleva znovu. Zároveň však doufám, že se stáří nedožiju :)
Uhlazený balzám na duši s romantickým nádechem v komediální formě. Richie Dreyfuss hraje přirozeně a zodpovědně a spolu s Marshou Mason tvoří vcelku přesvědčivé duo, i přesto je můj zážitek průměrný, což však není chyba režisérova, nýbrž moje. Snad je na vině můj cynismus a nebo jsem si to asi představoval jinak. Nevím přesně co, ale něco jsem tam postrádal, snad více emocí, snad lepší hudbu, či snad dokonce přitažlivější protagonistku. Rození romantici se možná dočkají katarze, cyničtí prasata jako Rocky62 budou kritizovat.
Moje komentáře
Adelheid (1969)
Téměř na každém Vláčilově snímku je jasně patrné jak si s daným tématem umí skvěle pohrát. Snaží se mu dodat nějakou originalitu, scénu, na kterou bude divák dlouhou dobu vzpomínat, ale ten hlavní důvod, díky kterému vyhledávám jeho filmy, je jeho výjimečná schopnost zabalit své dílo do fantastického vizuálního hávu, což má zásadní podíl na kvalitě zážitku. Adelheid je tentýž případ. I zde je režisérův charakteristický rukopis. Nádherná práce s kamerou a obrazem, silná chemie mezi hlavními postavami a romantika? činí Adelheid jedinečným dílem, na které můžeme my Češi být po právu hrdí. 80%
Naděje (1963)
Největším hříchem je promarněný život. Taková je pointa tohoto výjimečného díla. Příběh notorika ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského se zjevnou tendencí zapůsobit na divákovu psychiku není sice překvapivé téma, ale v rukou Karla Kachyňi má takové téma nekonvenční náboj. Ponurá atmosféra tamního prostředí lehce umocňuje tu nemorální šlépěji nepoučitelnosti a prachobyčejné bezvýznamné konzumace života. Rozhodně má takový film něco do sebe…ostatně, který Kachyňův film nemá. 80%
Kráva (TV film) (1992)
Neobyčejně obyčejný film o nemilosrdném životě kontroverzních duší. Jak fantasticky si poradil Kachyňa s něčím tak prostým, jako je každodenní život obyčejných lidí mi zůstává záhadou. Faktem však je, že Kráva splňuje naprosto všechny požadavky, které klade i náročný divák. Poutavý děj s bohatou dávkou rozmanitosti, díky čemuž se může divák odhodlat k projekci v jakékoliv náladě. Veselé, plné radosti a naděje, ale zároveň ponuré, drsné s pocitem zoufalství a beznaděje. Taktéž lze zhodnotit i výtečnou Hapkovu hudbu, která je s pestrým dějem v nádherné souhře. Doporučeníhodný klenot s nevyčíslitelnou hodnotou vzhledem k současnému režimu v našem státě. 80%
Aein (2005)
Své první setkání s jihokorejskou kinematografií jsem se rozhodl zahájit něčím méně známějším a citlivějším. Nevím proč jsem si vybral právě Aein, ale svého rozhodnutí díkybohu nelituji. Přesvědčiví protagonisté, jejichž emoce jsou realistické a sexuální scény taktéž koukatelné, mají své meze a vypadají přirozeně. Bohužel to je asi tak všechno, co jako cynik dokážu ocenit. I přes (dle mého názoru) kvalitní romantiku mě ono citlivé téma nedokázalo chytnout, tak jako jiné filmy. Některé věty nutily k zamyšlení, atmosféra tu je cítit, ale i přes barvitou vizuální stránku nemohu hodnotit lépe. Zřejmě bych se měl na takovéto filmy už vysrat. 60%
G.I. Jane (1997)
Na Ridleyho velmi slabé, ale přesto v rámci žánru neurážející úderný akční snímek se špetkou akcentovaných kladů. I přes nespornou geniálnost Ridleyho Scotta si nemyslím, že by byl mistrem přes akci, rozhodně ne takovým, jakými jsou např. Cameron či Michael Mann, tudíž akční sekvence mi přišly průměrné. Zdařile to však vynahrazuje Demi Moore s ještě brilantnějším Viggo Mortensenem, který tu byl pro mě třešničkou na dortu. Mohlo se tu vytřískat mnohem víc, ale ani génius nemůže točit jednu pecku za druhou. Celkově jedna průměrná drsná póza, ale s nádhernou závěrečnou pasáží. I never saw a wild thing sorry for itself. A small bird will drop frozen dead from a bough without ever having felt sorry for itself.
Austrálie (2008)
Neuvěřitelně rádoby emotivní doják, jehož atributy nemají žádnou snahu usměrnit svůj chaotický proud informací k něčemu střízlivému, na což lze hledět se zdravým rozumem. Zda-li čekáte podívanou ve stylu Návrat do Could Mountain, či Legenda o vášni, tak si raději udělejte reprízy těchto filmů, nebo běžte utřít prach, neboť záměr tohoto filmu je pouze rozbulet diváka a takový film nemohu v žádném případě shledat za kvalitní. Baz Luhrmann by měl zůstat u svých čistých romantických filmů a nekombinovat je s dalšími žánry, se kterými nemá žádné zkušenosti. Zpočátku tu máme střelenou dobrodružnou komedii, což už mi napovídalo, že něco nebude v pořádku. Scéna s klokany je sice vtipná, ale vzhledem k žánru a tématu naprosto neadekvátní. Pak se děj zvrtne v kýčovitou romantiku, nad jejíž hromadou klišé musí zvracet i bezmezný romantik, jinak to nevidím. Co však následovalo poté, bylo to nejhorší, co jsem kdy viděl. Jedna "dojemnější" pasáž za druhou. Kdyby byla aspoň jedna na závěr, ale když jich je několik, tak myslím, že pan Luhrmann by měl požít značné množství silných bylinných odvarů. Zkrátka pouhý doják bez řádného děje s nulovými sympatiemi postav, jehož komerční neúspěch je zcela pochopitelný. Fanouškům se omlouvám.35%
Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003)
Dnes už v podstatě legenda, která jde tak trochu mimo mě. Nepochybuji o její kvalitě, ostatně těch 650 vydělaných melounů o něčem svědčí, ale pro mě to není nic víc, než jen standardní komerčně úspěšný megafilm, který mi poslouží na zabití nudného večera. Především nejsem nijak zvlášť velkým vyznavačem komedií a už vůbec ne těch fantasy, ale Piráti neoddiskutovatelně patří k největším blockbusterům vůbec. Málokterý má jednu z nejoblíbenějších postav v dějinách filmu, málokterý má jednu z nejpohlednějších žen a málokterý se může pochlubit tím, že jeho typickou hudbu zapíská každý druhý. Chyba je tedy v mém duševně omezeném vkusu.70%
Dobrý Will Hunting (1997)
Není moc filmů, z nichž sálá draze zaplacená životní zkušenost, správné emoce a síla pohnout s divákovou myslí. Good Will Hunting je však bezesporu jedním z nich. Patří podle mě mezi ty filmy, na nichž si každý divák něco najde, co si zamiluje. Uhlazená romantika, geniální dialogy, nekonvenční humor a štědrá nabídka silných cool scén, to vše podbarveno hlubokou hudbou složenou od srdce(jak jinak Danny že?). Nejvíce však filmu vděčím za myšlenku, neboť jsem jen prašivý, líný a bezvýznamný konzument života, bez potřebného úsilí na sobě pracovat. Will Hunting mě však donutil tu pos*anou konzumaci omezit a to je myslím dostatečný důvod na plné hodnocení.
Harry Potter a Ohnivý pohár (2005)
Je tomu skutečně tak, jak jsem si myslel. Každý díl je vždy o kus napřed, o stupeň vyspělejší, temnější a v mém subjektivním pohledu propracovanější. Režijní rukopis pana Newella neznám, pokud tedy nějaký charakteristický má, ale vytvořil pro mě Harryho Pottera, jakého jsem si představoval. O to se sice postaral už Alfonso Cuarón, ale příběhově si mě zase bohužel moc nezískal. Pokud by tato sága byla natočena jako tetralogie, byl by pro mě Ohnivý pohár bezkonkurenčně nejlepší díl a to jak tématicky, tak hudebně, efektně i režijně. Žádný infantilní sentiment a předvídatelnost, ale nemilosrdné osudy kouzelníků, kteří se musí vyrovnat nejen s velmi náročným školním rokem, ale i (SPOILER!) se ztrátou svých blízkých, díky kterým se musí připravit na nejhorší. 80%
Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004)
Je zajímavé sledovat, jak s každým přibývajícím dílem kvalita pomalu, ale jistě stoupá. Režisérský post tentokrát obsadil dle mého názoru lepší režisér a člověk, jehož práce mi na rozdíl od Chrise Columba říká mnohem víc, i přesto nevím co k tomu dílu napsat, neboť je téměř ve všech směrech jiný, než ty předchozí. Jiný atmosférou, tématicky jiné finále a hlavně po herecké stránce přišla řádná změna. Úplná absence infantilnosti a toho klišovitého sentimentu. Mnohem více mystičtější a inteligentnější, přesto však nemohu jít s hodnocením výše, neboť mi zde pro změnu nesedlo téma, konkrétně nápad s obracečem času, který se postaral o nepříliš záživné pasáže. Tématicky slabé, hudebně, herecky i režisérsky nadprůměrné. 70%
Harry Potter a Tajemná komnata (2002)
Druhé pokračování se díky bohu vydalo trochu jinou cestou. Ubylo na dětinskosti i sentimentu a celkově je to přece jen dospělejší, temnější, inteligentnější a napínavější. Přibyly sympatické postavy (skřítek Dobby) a s efekty si dali tvůrci protentokrát větší práci. Samotné finále je možná o dvě třídy lepší, než v Kameni mudrců. Správně vyhrocené, přiměřeně dlouhé a na mém pomyslném žebříčku působivých pasáží u mě obsadilo první místo. Značné zlepšení. 70%
Harry Potter a Kámen mudrců (2001)
HP a Kámen mudrců patří přesně mezi ty filmy, jenž jsem nikdy nevyhledával. Sentiment, infantilnost a co se týče filmařských prvků, tak u mě bohužel spadá do slabého průměru, ne-li podprůměru. Efekty postrádají nápaditost, hudbu sice složil mistr, ale celkový soundtrack mě nechává naprosto chladným. Co se týče závěru, tak ten je skutečně "třešničkou na dortu".Suchý, prachobyčejný, zkrátka...tristní-to je to správné slovo. Jednoznačně nejslabší díl z celé ságy, bohužel. 55%
Zlí hoši (1983)
Cesty boží vedou někdy podivnými stezkami. Příběh o nemorálních, odsouzeníhodných trasách lidské společnosti, o nenávisti, pomstě a také o dychtivosti po penězích. I přes kupu drsných póz, které jsou spíše úsměvné se dle mě jedná o vcelku naturalistické dílo popisující (ne)poučitelnost a špínu lidské duše. V rámci tématu docela obstojné dílo, které však bohužel na můj vkus často střídá záživné a nezáživné pasáže. Hudební podbarvení to sice lehce kompenzuje, ale stejně to za mě není více jak 70%
Fotři jsou lotři (2010)
Pohár kvality u prvního dílu přetékal, v druhém jako by bylo nach*áno od myši a třetí je naplněn do poloviny. V mém případě je to už sice takový vývar z vody, ale ta snaha tvůrců pobavit diváka je tu vidět. Na nápadech se nešetřilo a myslím, že investice se vyplatila vzhledem k výdělku, který dvojnásobně překročil rozpočet. Herecký ansámbl je originální, snad až na lady Albu, jejíž účel je tu spíš dekorativní. Spousty vtípků, některé vtipné, některé ohrané, ale pokud si skutečně lezli Jack s Jebalem na nervy naposledy , tak myslím, že ( i přes pár úchylností) je toto zakončení důstojné. 70%
Autor! Autor! (1982)
Právem polozapomenutý snímek, u něhož jsou jakékoliv hromady ovací zcela vyloučeny, nejen kvůli velmi silné konkurenci(Tootsie), ale tenhle rodinný kýč bez jakékoliv zajímavé scény, či dialogu nemá opravdu moc co nabídnout. Během projekce jsem se jen párkrát pousmál a často jsem měl nutkání sledovat hodinky, než film. Zdlouhavé, bez emocí, a sociální cítění jsem tu nikomu nevěřil. Chudák Pacino to celé táhnul sám. P.S:Důrazně doporučuji originální znění, dabing (obzvláště Al Pacina) může způsobit nevyléčitelný zánět uší.
Planeta Země po vymření lidstva (TV film) (2008)
Souhlasím s Ingrid. Lidstvo je prašivá mizerná havěť, jejíž evoluce se měla zastavit někde u rodu Homo habilis. Tehdy ještě nedocházelo k zásadním negativním vlivům na přírodě. Dnešní člověk je bezohledný dobytek, jehož existence je zde na Zemi naprosto zbytečná, proto doufám, že to co líčí tento dokument, je pravda, která nenechá na sebe dlouho čekat, ale raději už k věci. Efekty jsou sice odbyté, ale v tomto případě je to vedlejší. Důležitá je myšlenka, která by měla každého racionálně uvažujícího člověka donutit k zamyšlení. Některé animace se zbytečně opakují, což se po pár minutách stane rušivým elementem, ale vzhledem k dostatečně silné náplni je na místě odpuštění. 80%
Zahrajte mi "MISTY" (1971)
Iracionální posedlost, jenž nemá své hranice. Film o odlišných povahových stránkách člověka, o trpělivosti a v neposlední řadě o nenávisti. To vše Clint zakomponoval do romanticko-psychologického hávu takovým způsobem, že někde v hloubi duše podle mě věděl na jaké profesní dráze bude nejúspěšnější. Zápletka je sice trochu triviální, ale díky Eastwoodovu talentu je z toho neobvyklá podívaná. Alespoň tak jsem to vnímal já. 75%
Zrození Planety opic (2011)
Na první pohled jen další tuctová popcornová zábava. Už po necelé půl hodině však něco úplně jiného. Všechny atributy jsou poctivě odvedená práce, která byla dle mě navíc prováděna pro co nejširší divácké spektrum. Efekty naprosto odzbrojující, použité s rozvahou ve správných momentech. Za zmínku stojí též herecká stránka, Franco a Lithgow předvádí kvalitní projevy. Hudba značně umocňuje už tak kolosální zážitek. Co však považuji za největší pozitivum je myšlenka, díky které je tahle novinka možná na stejné kvalitativní úrovni jako první Planeta opic. Její nesporná hloubka a snaha zamyslet se nad podstatou lidí, zvířat a inteligence mě dostala do kolen. 85% Znalost člověka tlumí lásku k lidem. Znalost zvířat zvyšuje lásku ke zvířatům. Mark Twain
Dobré ráno, Vietname (1987)
Na Levinsonově režii jsem si již několikrát pochutnal, ale tenhle pokrm byl těžko stravitelný. Málo ingrediencí, studené jak psí čumák a suché jak poušť v pravé poledne. Nezazlívám režisérovi, že se rozhodl trochu optimističtěji vyjádřit pohled na vietnamskou válku, i ten mix komedie a války bych (s velkým sebezapřením) skousl, ale nemohu vystát tu těžkou nudu, což je to jediné, čeho jsem se zde dočkal a v takovém případě nehodlám být objektivní. Možná nejsem tak inteligentní, abych film pochopil, možná mám retardovaný vkus a nebo bude problém žánr. Jsem si však vědom té výpovědní hodnoty, která má snahu zjemnit pravdu o válce ve Vietnamu.40%
Juno (2007)
Lítám v tom a Děkujeme, že kouříte jsou filmy, na které rád vzpomínám, neboť jsem si na nich pochutnal, jak na svíčkové s dvanácti. Stejný kolosální zážitek jsem čekal i zde, leč marně. Především mě nedokázal chytnout samotný děj, na čemž se podílí má bezmezná averze na haranty, tudíž těhotenství jako téma mi zkrátka nic neříká a onu inteligenci, kterou se mohou pyšnit výše zmiňované filmy jsem tu postrádal. Postava Ellen Page je pro mě docela iritující...vlastně žádný z herců na mě nedělal dobrý dojem, ale přesto mám pocit, že si takový film zaslouží trochu objektivní pohled, proto zůstávám díky samotnému závěru na 3* a podíl má na tom i závěrečné kytarové duo, což mě jakožto kytaristu zaujalo.
Dům z písku a mlhy (2003)
Film s hromadou kladů, od vynikajícího Bena Kingsleyho přes nádhernou Jennifer Connelly až po působivou hudbu Jamese Hornera. S čím jsem však byl spokojen nejvíc, tak to byl závěr, který ve mě vyvolal tolik otázek, že bych si nejraději pustil celý film znovu. Režie je sice trochu loudavá, ale myslím, že v tomto případě to je spíš k dobru. Téměř každý záběr má hloubku a cit, díky romantice, která je sice vedlejší dějovou linkou, ale určitě si na ní pochutnají i "neromantici". Jméno Vladim Perelman mi až do shlédnutí tohoto filmu nic neříkalo, ale myslím, že natočit jako prvotinu tak skvělý film nebyla náhoda. 80%
Věc: Počátek (2011)
Je vidět, že tvůrci budou nejspíš realisté, když se rozhodli zpracovat prequel místo remaku. Snažili se držet svých hranic a stvořili vcelku důstojné "pokračování", které i přes své chyby žádnou ostudu The Thing(1982) nedělá. Pozitiva: Heijningenovi se dle mého názoru podařilo vytvořit docela hutnou atmosféru(i když ve výsledku to má blíže jen k obyčejné vyvražďovačce), což je největší plus. Pak bych vyzdvihl technickou stránku, efekty jsou poctivě odvedená práce, rozhodně se divák nemusí obávat "efektů" jaké nabízí společnost Asylum. Tady už však pozitiva končí. Co jsem nemohl vystát, tak to byly hudební motivy, které jsou totožné z Carpenterovy verze a nejen motivy, ale i další aspekty( sekera ve dveřích, dvě tváře věci, zničení vrtulníku atd. Pokud si režisér myslel, že se tím kvalita zvýší, tak bych mu doporučil pobyt v lázních. Co se týče herecké stránky, tak ta mě nechala zcela chladným. Postava Elizabeth Winstead je dost klišovitá a další postavy mi nepřišly nějak řádně charakterově propracované. Není to ostuda, ale úspěch taky ne. 55%
Před úsvitem (1995)
Stejně jako někteří jiní uživatelé i já jsem viděl nejprve Before Sunset a rozhodně nemám pocit, že by mi něco uteklo, nebo že by to mělo nějaký vliv na zážitek, který je i v tomto případě mimořádný a to nejsem romantik. Zatímco druhý díl pěkně plyne v jasné slunečné Paříži, což je také slast pro oči, ale noční Vídeň má přece jen trochu větší kouzlo a když k tomu přičteme naprosto přesvědčivé herce, kterým divák věří každé slovo, každý pohled, každý polibek, nelze si zkrátka nepochutnat. Realistická a inteligentní podívaná s velkou snahou zahřát na srdci i ty, jenž romantické filmy nevyhledávají. 80%
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Jedni diváci šílí z Pána prstenů, druzí z Harryho Pottera. Já nešílím ani z jedné ságy, neboť jsem nikdy nebyl nijak zvlášť velký vyznavač fantasy žánru a už vůbec ne filmů s nálepkou "rodinný", což je přesně ten důvod, proč první 2 díly Pottera shledávám za naivní pohádky pro děti. S přibývajícími díly se mi to však začalo zamlouvat čim dál více. Ubylo na sentimentálních výlevech a značně přibylo na temnosti a nebyla nouze o hororové gore prvky. Ale už k věci. Závěrečný díl je, co se mě týče bezkonkurenčně nejlepší po všech stránkách a plné hodnocení dávám bez rozmýšlení. Efekty jsou odzbrojující, hudba má přesně ten charakter, jaký jsem doufal, že bude mít. Úvodní znělka se smutným a až historickým nádechem vyvolá v divákovi přesně ty pocity, jaké musí mít. Cítí příchod finální bitvy a částečně ho naplní pocitem beznaděje, alespoň tak jsem to zaznamenal já. K finále nemám co dodat, je rovněž přesně takové jaké jsem si přál, nijak přehnané, nesentimentální, skvěle zahrané i zrežírované. Zatímco první Relikvie smrti místy spadávaly do stereotypu, tak tyto druhé to kompenzují nejen nepolevujícím napětím, ale i brilantními pasážemi, které jsou skoro infarktové ( souboj Snapea a McGonagallové, poslední dialog Snapea s Voldemortem). Je tu však ještě jedna pasáž, která se mi nesmazatelně vryla do paměti, SPOILER!!jakási romantická vsuvka Severuse a Lily Potterové je tak něco nepopsatelně úžasného a hlubokého, až se mi zatajil dech. A tak jsem si ze závěrečného dílu zřejmě nejslavnější ságy odnesl nejen kolosální zážitek, ale i scénu, na kterou budu vzpomínat každý den. Díl, který je zakončen se ctí. Díl, který mi mnoho dal a bohužel i díl, kvůli kterému mě konec tohoto legendárního dobrodružství mrzí....100%
Já, legenda (2007)
Jako malej harant jsem si často rád představoval, jaké by to bylo, kdybych byl na světě sám. Ten nekonečný pocit svobody a bezstarostného stavu mi vždycky vykouzlil spokojený úsměv na tváři. Byly to chvíle plné přemýšlení, chvíle jaké jsem měl i u tohoto filmu. I Am Legend není tak úplně špatný film. Atmosféra vylidněného New Yorku je působivá, bohužel je to však jediné pozitivum. SPOILER!!Smrt čtyřnohé přítelkyně je v případě tohoto filmu naprosto neadekvátní, emoční útok na city tu neměl vzhledem k žánru co dělat. Dalším negativem je samotný závěr, který je do nebe volající. Kýčovitější konec jsem snad neviděl. Tématem to sice trochu vyčnívá z béčkové produkce a chronologický sled flashbacků je rovněž zajímavou ozdobou, ale vzhledem k dalším technickým nedostatkům a dvěma obrovským negativům, jenž jsem zmínil výše je to sotva průměr.
Sladká vůně úspěchu (1957)
Vcelku zajímavá "noirovka", která však až příliš často střídá tempo na to, aby udržela diváka na hodinu a půl v pozoru. Hned na úvod tu máme příšerně velký chaos. Divák se se ještě neseznámí s postavami a je ihned vržen do dalšího dění, díky čemuž je vyloučen nějaký velký zážitek. Klady tu však jsou. Lancaster a Curtis tu hrají možná nejzápornější postavy ve své kariéře a atmosféra nočního New Yorku je (i přesto, že má díry) fantastická. Vynikající závěr je možná trochu natahován, ale s přibývajícími minutami přibývá na napětí a kompenzuje tak ty chaotické pasáže. Lepší průměr.
Sběratel kostí (1999)
Takhle nějak si představuju famózní krimi-thriller. Noyce brilantně zakomponoval spoustu atributů potřebných k mému vychutnání. Neskutečně temná mysteriózní atmosféra, hudba s nádechem zlověstnosti a beznaděje a skvostný noční New York. Celý film zdobí i špetka hlubokých scén (pozorování sokola během záchvatu, prohlížení Lincova postiženého těla, hlazení po ruce apod.). Angelina Jolie umí hrát, když se jí chce a tady se jí chtělo hodně. Nevšední, inteligentní tajemné krimi, které má něco do sebe. 80%
Lovci skalpů (1968)
Pro westerny mám slabost, pro komedie už moc ne a kombinaci těchto dvou žánrů jsem nikdy nepřišel na chuť. Jak jsem se už někde zmiňoval, western mám rád pojatý jako vážný žánr, ostrý, nekompromisní, plný ostřílených mužů. Něco z toho jsem tu sice našel, postava Burta Luncastera je tvrdá a postava Tellyho Savalase rovněž, ale tu pravou vůni Divokého drsného západu zkrátka pohřbívá ta nevkusná veselá hudba a spíše naivní komediální prvky, které se mi dosti příčily. Dialogy jsou mírně řečeno úsměvné až jsem si chvíli myslel, že Lovci skalpů jsou určeny snad pro malé haranty. Ne že by byl námět vyloženě špatný, ale ta komediálnost ho dle mého názoru potápí. 60%
Andrej Rublev (1969)
Předem podotýkám, že jsem si byl plně před projekcí vědom, co mě čeká a takový Stalker je pro mě zážitek na celý život, takže bych byl nerad atakován případnými chytráky s dotazy tipu:,,Proč se na to díváš, když to není film pro tebe" apod, ale k filmu. Andreje Tarkovského považuji za génia a jak jsem se zmínil na začátku, Stalker je výjimečný film, je stěží pochopitelný, nemá hlavu ani patu a přesto je při projekci divák ihned vtažen do děje a vychutnává si každý poetický záběr. Andrej Rublev mi přišel poněkud jiný. Dle mého názoru je v první řadě důležitá nálada na takové téma. Já jí zřejmě neměl. Za druhé, skutečně to není film pro každého. Zaujme spíše hrstku lidí, kteří mají dar ponořit se do pochmurného epického světa přeplněného filozofickými otázkami a životními hodnotami. Nic proti takovému tématu nemám. Podobnou náplň jsem zaznamenal ve Vláčilově Holubici, která mě stejně jako Stalker zaujala, ale Rubleva jsem vypnul po 45 minutách. Proč? Protože nenávidím nudu a během těch 45 minut jsem nezaregistroval jediný zajímavý dialog, jedinou zajímavou scénu a čekat bůhví jak dlouho na něco, co by mě zaujalo se mi vážně nechtělo. Onu magii, kterou oplývá Stalker jsem tu postrádal a během projekce se mě nezmocňovaly příliš dobré pocity, né kvůli nudě, ale určité pasáže a stylizace byly na můj vkus příliš takové tklivé, zlověstné, skoro až depresivní. Jak říkám, film potřebuje hlavně správnou náladu staromódního diváka. Já sice jsem převážně staromódní divák, ale obávám se, že k projekci tak náročného filmu, jakým Andrej Rublej bezesporu je to zatraceně málo. Možná až se jednoho dne probudím jako starej šedivej nemohoucí kripl a nebudu mít co na práci, pustím si Rubleva znovu. Zároveň však doufám, že se stáří nedožiju :)
Děvče pro zábavu (1977)
Uhlazený balzám na duši s romantickým nádechem v komediální formě. Richie Dreyfuss hraje přirozeně a zodpovědně a spolu s Marshou Mason tvoří vcelku přesvědčivé duo, i přesto je můj zážitek průměrný, což však není chyba režisérova, nýbrž moje. Snad je na vině můj cynismus a nebo jsem si to asi představoval jinak. Nevím přesně co, ale něco jsem tam postrádal, snad více emocí, snad lepší hudbu, či snad dokonce přitažlivější protagonistku. Rození romantici se možná dočkají katarze, cyničtí prasata jako Rocky62 budou kritizovat.