Falcor

A co děti? Mají si kde hrát? - Co já vím, kde si teď ti mí drobečkové hrajou? Hlavně že nezlobí. ... a že je nevidím.... a kdyby náhodou někde vyvedly občas nějakou tu klukovinu, tak ať o tom raději nevím... a vlastně... ať raději ani nejsem u toho, ať ty vylomeniny nedělají s mými končetinami ... a vlastně svůj život mám taky ještě pořád rád...

O čem, že tento filmeček je? Šuk... šokování hnusem bez špetky umění se zde nekoná. Ale nějaký pocit tahle stoka přeci jen u mne vyvolala: smutek nad tím, že to třeba uvidí někeré děti bez pocitu hnusu a provinění. A to je fakt hnusnej pocit. ...

Myslím, že i dobrá hospodyňka se po zhlédnutí tohoto majstrštychu občas mimoděk mrkne do spíže, není-li náhodou mouka či masíčko prolezlé červy, a s kočárkem se zdaleka vyhýbá jakémukoliv schodišti. Ale ruku na srdce, která hospodyňka se vlastně nechá tímto dílkem inspirovat? To už jen ty opravdu hodně, hodně staré hospodyňky.... a ty už stejně špatně vidí a kočárek neroztlačí....

Dílko vyjímečné snad jen tou hudbou, i když chápu, že pro některé svalnaté máničky a zaryté hroziče na metalových koncertech se může jednat i o kultovní fantasy.

Tak takovej táta budu taky! Vždyť vlastní krev a rodina by měla být posvátná každému. (To myslím zcela vážně) Jen se modlím, abych si nemusel udělat pár dětiček do zásoby, kdyby mi občas nějaké to rozhodnutí nevyšlo.

Původně jsem napsal hvězdy jen čtyři, ale pak jsem si vzpomněl, jak jsem to viděl kdysi se spolužáky z VŠ a tehdy jsem trošinku snad i zallitoval, že nemohu s nimi občas nasát opojný kouř z travnatého retka, a jak jsem si hned druhý den koupil cd s hudbou Wagnera. Určitě dobře víte, kvůli které scéně.

Nějak mi tam to dítě nesedělo. Toto je nejslabší díl celé trilogie. Ale dobrý skluz po křivce dolu, aby Indy trojka mohla vyniknout ještě víc, hlavně díky výtečnému obsazení Indyho taťky, který svým charisma občas strčil juniora krásně do kapsy. Tak, to bylo tak nějak o druhém dílu ..... prostě ze všech stojí nejmíň za řeč.

Jaký otec, takový syn.... hlavička charismatického Forda vykukuje z tatínkovi kapsy a drží se zuby nehty, aby při divoké jízdě někde nevypadl (i když ten tank..)... kdo by pak nepraktického taťuldu věčně zachraňoval? absolutní klasika minimálně na úrovni Indyho jedničky

Atmosféra v prvních minutách (hlavně ústřední, chlapcem božsky zpívaná, píseň v kostele) dá jasně najevo, že půjde tak trochu o emoce. Moje, občas stále dětské, oči hltaly dokonale jemně, však nákladně a efektně (dítě s jeho sny pouze o letadlech v několika jeho bezprostředních setkáních s realitou spalující se nafty a oleje, s doteky křídel japonských Zerek před jejich startem na poslední let, salutace japonských pilotů nejšťastnějšímu klukovi na světě) natočený přerod chlapce z bohaté anglické rodiny v dobrosrdečného krále krysu (měl výborného, čistě až krutě pragmatického učitele Malkoviche) v japonském zajateckém táboře. Zde chlapec dokázal vyvolat naději i obdiv "...Jime, Ty furt něco musíš dělat, že?..." u ostatních "osadníků" i uznalost a toleranci Japonců. Nastane jednou konec války, či po krutě dospělém životě v táboře setkání s rodiči a možnost, či vůbec schopnost, návratu k rodině, hrám, dětsví? U některých záběrů není ostuda, vyhrkne-li do divákových ...ok, tak do mých... očí několik slz, navíc je-li vše doprovázeno úchvatnou hudbou Johna Williamse a oním chytlavým zpěvem, jakoby snad orámcováním nucené přestávky v dětství. I když Jaimi, po dobu celého zajetí a přes nutnost se rázné starat sám o sebe, se nikdy nepřestal na realitu kolem hledět dětskýma očima. Proto v tomto filmu nejde o patos (synonymum současného Spielberga) a zážitek z filmu může zůstat tak silný.

No jo, no jo, pár let potom byl natočen Matrix, který vše ostatní cyber-cokoliv převálcoval, ale tohle je neprávem opomíjená klasika, bohužel ne natočená tak, abys u toho slintal nad svižností a perfektními efekty. Myšlenku to ale má, takže kdo viděl 3x Matrix, je proto odborník na cyberpank a toto neviděl ani jednou, měl by si na to nějaké nudné dlouhé odpoledne najít čas taky. Nějaké to povědomí z literatury by však stejně mělo být u těchto filmů na prvním místě a filmy pak brát jako krásné obrázky k vizionářským knihám. Přiznám se ale, že sám jsem si na pěknou knížku našel naposled čas před pěknou řádkou let, takže beru většinu filmů tak, jak je právě vidím. ... raději přestávám poučovat, klopím uši a mizím v cyberspace....