vojtaz

První dvě série pecka. Vážně supr. Motiv, atmosféra, napětí... Ze třetí bych tak půlku času vystřihal, protože je tam úplně k ničemu. Tím končí tematický celek (vlastně mohl končit už 2. řadou a nic by se nestalo). Jenže pak přišla 4. série, o které jsem si říkal, že nemá co nabídnout. Ale ona má. Je to příběh na 12 dílů a ne na 36, takže není tak rozplizlej a drží tempo, o kterém si předchozí řady mohly zdát. Jenže se z toho vytratil ten ústřední motiv a je to "jen" další špionážní seriál. Na konci 4. řady (tedy vlastně v polovině celého seriálu) hlavní postava přestává být agentkou CIA a odchází na mateřskou dovolenou, kde začne zažívat ještě nepravděpodobnější věci než ve výkonu služby... V některých zemích funguje institut matek s kočárkem, které chodí a fotí auta, která parkují bez oprávnění na zákazu. To Carrie s kočárkem zabrání rovnou útoku na Berlín (5. série), prezidentku USA (6. série) a následně i celou Ameriku (7 série). Vlastně nikoho nezajímá že už není ve službě, nemá pravomoci ani peníze a občasně je zavřená v blázinci. Stejně tak jako že si šéf americké bezpečnosti vezme na "výlet" do Moskvy raději kočárkářku a jejích pár přátel z garáže než vlastní agenty. A právě tahle "trhlina" v příběhu mě štve. Že to prostě už vůbec není možný. Škoda, protože třeba 7. série tempo a napětí má takové, že jsem to zblajznul za 2 dny. A to samé platí pro 8. sérii, která na to jde pěkně zostra a je možná ještě o kus lepší.

Bravo, říkám BRAVO! 2. Série naprosto fantastická. Ta propracovanost, to jak do sebe vše zapadá! Až se mi zdá, že první série byla spíše začátek cesty k vyvrcholení té druhé. Takže suma sumárum - 1. série 80%, 2. série 95%. 3. serie je najednou dost jiná. Nový dánský kolega je lepší. Nikdo si nemůže být jistý ničím, severští scénáristé by totiž zřejmě nejraději zabili všechny hlavní postavy. Atmosférou a napětím je 3. série nejlepší. Rozuzlení se mi ale kvůli překombinovanosti a psychických pochodech Ságy zdá slabší. Takže 80%. 4. série je úplný top. Ten konec je fenomenální.

Při sledování jsem si připadal jako v Cimrmanově Hodině pravdy...  Karla: "Ta záhadná postava tam dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.” Tomáš: "Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika.” Karla: "Kdepak, Tomáši. V té době Hedvika právě rodila tvé dítě.” Tomáš: "Mé dítě? Myslel jsem, že je to Karlovo dítě.” Karla: "Karel Hedviku vůbec neznal.” Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...” Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.” Tomáš: "To není možné!” (Na scénu vejde Tomášův otec, Tomášova matka, švagr a teta.) Otec: "Má pravdu, Tomáši.” Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..." Švagr: "Nejsem tvůj švagr.” Tomáš: "Ne?" Švagr: "Jsem tvůj bratranec.” Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.” Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta." Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?" Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.” Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.” Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.” Tomáš: "A maminka?" Otec: "To je babička z otcovy strany.” Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”