kepiash

Zajímavá dokumentární série, která dokáže diváka upoutat především díky skvělým dobovým záběrům. Velké rezervy má ale v objektivitě, neboť nejrůznější subjektivní soudy, které komentář vynáší, do tohoto typu pořadů nepatří. Přesto mě seriál bavil; ukázal mi postavy komunistických vůdců v historických souvislostech, dal mi nahlédnout do jejich životních příběhů, díky čemuž se z nich stávají reální lidé a náměty k přemýšlení. Je jen škoda, že se podobným způsobem nevyučuje dějepis na středních školách.

Kouzlo a jedinečnost tohoto filmu spočívá v tom, že jeho hlavními protagonisty jsou čtyři úplně všední chlápci a ne nějací superhrdinové co sejmou dvanáct indiánů na dva zásobníky. Naopak, Bright Hope je zcela obyčejné městečko s obyčejnými obyvateli, kteří spolu řeší běžné starosti (třeba zda jsou bleší cirkusy podvod nebo jak si přečíst knížku ve vaně), díky čemuž charakterům postav rozumíme a jsme tak velice snadno vtaženi do děje. Poměrně překvapivě tedy to nejlepší na tomto filmu není onen akční závěr k němuž putování našich pistolníků nevyhnutelně směřuje, ale atmosféra ("chemie" chcete-li), kterou mezi sebou borci mají. Výborně napsané dialogy a možná ještě lépe zahráno. Jen málo kde postavy působí tak přirozeně a realisticky jako tady.

Bradley si mě získával postupně. Na začátku mi moc sympatický nebyl, ale to se celý film teprve dostával do tempa. Jakmile se totiž zavřou vrata věznice, nabere tahle drsňácká story pořádné grády. Děj není nijak složitý, ale především díky vynikajícímu Vaughnovi, kterému role neskutečně sedla, jsem se parádně bavil a zůstal očima přikován k obrazovce až do samotného brutálního finále. V něm se objevuje jediná, ale za to do očí bijící "vada na kráse", kdy je Vince v závěrečné scéně nahrazen hodně nepovedenou figurínou.To je hodně zbytečná chyba, které se dalo snadno předejít jednoduchým střihem. Samozřejmě se jedná o víceméně nepodstatný detail, který na mém hodnocení nic nemění, ale je natolik nepřehlédnutelný, že jej prostě nelze nezmínit.

Stejně jako Andy Kaufman je tento film předurčen vyvolávat rozporuplné reakce. Já bohužel patřím k tomu okruhu lidí, kteří Kaufmanovu humoru nerozumí. Carreymu se musí nechat, že zahrál velmi věrohodně a svého předchůdce dokázal napodobit téměř dokonale. Kvůli němu, Miloši Formanovi i krásné písničce od R.E.M. je mi líto, že nemohu jít s hodnocením výše. Snímek rozhodně není špatně natočený, problém je ten, že jeho předlohou je neskutečně trapný "umělec". To se pak zábavný film vytváří těžko.

Zřejmě nejchytřejší způsob výzkumu neznámé, mimozemské sféry, ze které se lidé živí nevrací, je poslat dovnitř skupinku psychicky labilních ženských bez bojového výcviku (pravda, jedna z nich strávila nějaký čas jako vědkyně v armádě). První přišla o dceru, druhá o manžela, další si řeže žíly a velitelkou je umírající psycholožka!, které nezáleží na životě a přežití skupiny je jí víceméně fuk. Mise v extrémních podmínkách u které je pravděpodobnější, že se holky spíš postřílí navzájem, než že by záhadný úkaz dokázaly objasnit. A to prosím ve velice citlivé době, kdy konečně došlo k určitému průlomu a jeden voják se ze Záře vrátil. Ten, kdo je tam poslal musel být génius!… Takhle, já bych tu „naivitu“ možná i překousl, kdyby alespoň postavy byly věrohodně zahrány a k tomu zde bohužel nedochází ani zdaleka – ženský ansámbl v čele s Natalií Portman zklamal na celé čáře. Další slabinou je rozuzlení, které na mě působí při nejmenším hodně odfláknutě – jakoby tvůrcům po celkem originální zápletce nezbyly nápady na závěr. Velký rozpočet byl využit na kvalitní vizuální zpracování, ale bohužel ne na to, aby se někdo zamyslel, jestli jim to celé drží pohromadě.

Oceňuji originální nápad i to, že se tvůrci nesnažili o nějaké vysvětlování situace, do kterého by se chtě nechtě zbytečně zamotali - nebylo potřeba. Záležet si naopak dali na napínavé a stísněné atmosféře, pro kterou divák dokonce rád odpustí i některé zjevné nesmysly, které příběh bohužel zcela nevychytal. Především - nestačilo nalákat všechny Demogorgony (název vypůjčen ze Stranger Things) na nějaké hodně hlasité místo a tam je všechny nějak hromadně zlikvidovat? Ale jelikož to zřejmě nikoho nenapadlo, máme tu další díl mého oblíbeného seriálu: "Nic neuklidí zápraží tak jako opakovací brokovnice" a ten jen tak neomrzí.

Nebudu hodnotit, do jaké míry je toto zpracování dějinných událostí historicky přesné, ale pomnichovské dilema vystihuje dokonale. Konfrontace "boxera" Emanuela Moravce s "šachistou" Edvardem Benešem představuje naprostou špičku celé této televizní série. Pravda se skrývá v argumentech obou stran a je tak velice těžké se na některou z nich názorově přiklonit. Navíc, tak jako v celé sérii, i zde je třeba ocenit skvělé vizuální zpracování a výborné herecké výkony - Daniel Landa i Martin Finger v tomto díle přímo excelují.

Marvel konečně vybočil ze zavedených kolejí a naložil nám pořádnou emoční bombu. Když jsem s vytřeštěnýma očima sledoval závěrečné titulky, napadlo mě, že podobně se mnou zatočila asi jen slavná Red Wedding ze seriálu Game of thrones. Jasně, později vám začne docházet, že se nejedná o definitivní konec a že v dalším pokračování z nastalé situace scénář nějak vybruslí, ale sám o sobě film funguje dokonale a já oceňuji že do jeho závěru nebyl propašován žádný "závan naděje", který by jeho emoční hloubku zničil, jako nám to předvedlo DC v případě smrti Supermana. Takhle to má vypadat!

‌Ano, film je předvídatelný, o tom žádná. Však už samotný název nám dává jasně na srozuměnou, co budeme v následujících desítkách minut sledovat. Ten příběh známe, viděli jsme jej už mockrát a odhadnout následující vývoj je pro nás snadné. Jedná o stále stejný John-Wickovský či Kill-Billovský námět, zde navíc omezený na naprosto základní "animální" motiv, neboť nás nerozptyluje ani prostředí (děj se odehrává v poušti) ani zbytečné vedlejší postavy (aktéři jsou pouze čtyři). Jenže pozor! Ono je to velmi dobře natočeno! Postavy jsou velmi uvěřitelné (tím myslím psychologicky, nikoliv svou "Rambovskou" nezničitelností) a díky velkému citu pro detail je skvěle gradováno napětí i v na první pohled nezajímavých scénách. Zkrátka na vzdory jednoduchému scénáři jsem si tuto, místy až Tarantinovskou jízdu užil více než bych býval čekal.

Spielberg svými filmy dostává před obrazovky diváky napříč různými generacemi a jinak tomu není ani zde. Ačkoliv Ready Player One cílí především na mladší publikum, starší potěší nepřeberné množství různých, více či méně skrytých odkazů, easter-eggů a referencí. Občas to vyvolá mírné rozpaky, neboť čím více věrohodně a realisticky vypadá zde vykreslená vize budoucnosti (karavanové městečko – přelidněnost, absence soukromí a s tím související vznik alternativní reality do které lidé utíkají) o to více kýčovitě působí láska aktérů k 80 let staré popkultuře. Ani dnešní děti nebudou znát film „Dobrodružství Buckaroo Banzai napříč osmou dimenzí“ (upřímně řečeno ani já jsem o něm dosud neslyšel) a obávám se, že za dalších 25 let postupně zapadnou i Návrat do budoucnosti, Shining natož pak Občan Kane, i když bych se samozřejmě rád mýlil. Děj filmu je jednoduchý a diváka v podstatě nechává po celou dobu v pasivní roli, protože k vyluštění Hallidayových hádanek nemá na rozdíl od protagonistů dostatek informací. Takže nezbývá než sedět, odpočívat a nostalgicky se usmívat pokaždé co se na scéně objeví DeLorean, z břicha vyskočí Vetřelec a nebo vám scéna připomene nějaké další oblíbené příběhy vašeho mládí. Ale víte co? To není špatně strávené odpoledne :)